Povídky M&M - 54.část - Avalon, part 3

jakop: moje ano ...pláž, moře a západ slunce ...anebo ještě letní Alpy ...dvě top místa

Mackenzie: Už si najít jen pracháče a hůra do chomoutu.

chtělo by to no ...ale až za pár let ...

tak a další část ...přesuneme se zpátky do zimy a Vánoc

Ho, ho, hooo, part 1

"Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas..."
Tak přesně tohle dohánělo doktora McKaye k šílenství! Nejenže pro ty šílence dostal město až k polárnímu kruhu, aby mohli stavět na molech sněhuláka, ale dokonce i našel planetu s vegetací podobné jmelí! A jak se mu odvděčili? Nijak. Vyřvávají koledy a nepracují. Zdobí chodby vším možným... pche! Prý Vánoce! Chodil už celý týden nafuněný. Ke všemu zde byl ještě problém s onou částí Atlantis, ve které vědci prováděli experiment, o kterém generál Brandsome neměla ani ponětí. Smutné na tom bylo, že po té explozi, která zabila deset lidí, musel on i jeho vědecký tým za podpory vojáků, uzavřít sedm pater Malé věže. Celá tahle část byla tak nestabilní, že nejvrchnější patro se kdykoliv mohlo propadnout a vzít tři další chodby. Jenom si povzdechl, když na to pomyslel. Bezmyšlenkovitě zamířil do jídelny, kde si naložil plný tác jídla a dobrot. Čím více se blížily Vánoce, tím více se stával nerudným. Dva dny do onoho dne D. Asi dostane infarkt. Začal se vrtat v kaši. Bude muset majora Lorna popohnat, aby vystěhování věcí ze sedmi pater z Malé věže uspíšil, a on to pak může konečně zavřít. A potom zalézt do postele a nevystrčit nos. Jenže Lorne se k ničemu neměl. Byl stejně líný jako ostatní, ale doktorovi slíbil, že to večer projde a doklidí zbytek, aby netrpělivý malý despota mohl v klidu spát. Jenže večer se poněkud zapomněl u karet, takže to musel odložit. Musel odpřísáhnout McKayovi, že to bude v noci před Štědrým dnem hotovo. Samozřejmě nezapomněl obejít pár týmů a zapřáhnout je do práce. Vědecké vybavení šlo jako první. Pak následovalo pár beden ze skladů. Posledních asi pět beden nakonec zůstalo v místnosti, kde stahoval ještě poslední data. Blížilo se k osmé večer a McKay na něj něco zakřičel ve dveřích. Co to bylo, to nevnímal. Měl tu dost své práce. Bude muset pak všechny patra ještě projít a vyhnat opozdilce. Jako překvapení se ve dveřích objevila poručík Reedová s večeří.
"Kuchař mě poslal, že to do vás mám násilím dostat. Poslední porce a nechce to pak ohřívat."
"Hodný," uchechtl se.
"Jo, ale já jsem zlý poslíček," mrskla mu tác na stůl. "Nechci vám dávat rozkazy, pane, ale do jídla, šup!"
"Vždyť jo už," zahučel a sedl si k tomu. Seržant jej celou dobu kontrolovala, ale když se blížil ke konci, tak se rozeběhla k oknu.
"Podívejte! Sněží!" vyjekla. Teprve teď si major všiml, že má jmelí ve vlasech. Musela ho ukrást na nějaké chodbě.
"Pak si půjdem postavit sněhuláka," navrhl a dojedl poslední sousto.
"To je dobrý plán," přikývla. "Chcete pomoc s těma bednama?"
"Ne, necháme je tu, stejně jsou tam jen staré deky a nějaké tyčinky, které nikdo nemá rád, nebo suchary? Nevím. Jen překontroluju, jestli tu nikdo není a pak jdu."
"Chcete pomoct?" zeptala se znova.
"Jo," řekl nakonec. "Společnost v těch prázdných chodbách se mi bude hodit."
"Super!" zaradovala se a šla pomalu za ním. Nikde na nikoho nenarazili. Takže sedm pater bylo za chvíli projité a ani se nenadáli. Oba došli ke dveřím, které měl McKay společně s dalšími třemi techniky zapečetit. Jenže u nich narazili na problém. Už zapečetěné byly!
"Co to?" podrbal se na hlavě Lorne.
"To si děláte..." hlesla Liv a koukala na ně. "Vždyť měli ještě počkat na vás!"
"No...asi mysleli, že už jsem pryč."
"Ale vždyť jste tudy měl vyjít jako poslední," hlesla a vypadala docela vyděšeně. "Nefungují tu senzory od toho výbuchu, tak ani neví, že tu jsme..."
"Vím, proto jsem měl jít poslední," stále se mračil na dveře. V duchu přemýšlel, co se mohlo stát... jistě, před tím, než přišla Reedová, tak u něj byl McKay, něco mu říkal. Ale co? "Oh, doparoma!"
"CO?!"
"Asi pět minut předtím, než jste přišla se u mě stavoval McKay, říkal něco o tom, že mám ještě deset minut... ignoroval jsem ho, protože jsem měl jít jako poslední..." A přesně v tuhle chvíli uvažoval, jestli ho Reedová nezabije.
"Aha," zamručela nenaloženě. Ve skutečnosti ho škrtila a porcovala na velmi malé kousíčky.
"Došlo mi to až teď, doktora většinu času neposlouchám, tady nepomohl, jen se pletl pod nohy... no nic, vrátíme se tam, kde jsme byli a uvidíme, co dal." Reedová jenom přikývla. Byla naštvaná. Zítra měli všichni slavit Vánoce! Stavět sněhuláky a nic nedělat, večer si chtěla vzít službu u brány, aby v klidu mohla čekat na dárečky a teď? Bude zavřená v téhle nebezpečné věži s velitelským pakem! Zoufale si sedla na zadek.
"No ták, zase to tak hrozně neberte, co nevidět jim dojde, že chybíte..."
"Víte co, pane?! Jděte s tím svým optimismem někam do... agrrrr!" zavrčela. "Nikdo nás hledat nebude nejméně dva nebo tři dny, možná déle, protože já službu nemám mít minimálně týden a na Vánoce je služba dobrovolná! Mezitím tu jeden z nás umře!"
"Ale berete to moc černě," zabručel.
"Černě? Pokud si dobře pamatuju, ty dveře jsou zapečetěné tak, aby nešli otevřít, tedy nikdo se nezalamoval tím, že by později šli otevřít, takže mi řekněte, pane, jak se odsud chcete dostat?!"
"No...oknem?"
"Fajn, tak jděte první a já se budu koukat, jak se zabijete!" naštvaně se otočila a zkřížila si ruce na prsou.
"Seržante..." zahučel.
"Co?!" štěkla. "Nebuďte protivná."
Chtěla něco říct, ale nakonec to vzdala. Tohle nemělo cenu. Sedla si k oknu a koukala, jak padá sníh.

"Carsone, no tak!" nafoukla se Ginny. "Chci strávit Vánoce jinde než na ošetřovně!"
"Nejste ještě ve stavu, ve kterém byste mohla být venku!" nafoukl se taky.
"Ale...!! Je mi fajn!"
"Můžu vás pustit na večerní oslavu, tím to hasne! Pokud chcete, může tu být s vámi kapitán, ale odmítám vás pustit na delší čas. Stačilo, aby na vás někdo kýchl!"
"Nikdo na mě kýchat nebude...chci být s Willem. Dáme si večeři a zůstanem pak v pokoji!"
"V nemocničním pokoji," dodal doktor.
"Ne, v našem pokoji...teda v mém, nebo jeho!"
"Na ošetřovně, tečka."
"Carsone...." knikla a udělala ty nejsmutnější očka.
"Nechte toho!" vyjekl. Tenhle pohled nesnášel.
"Prosíííím!"
"Ne!" nafoukl se a odešel. Jenom vztekle zavrčela.

Will se objevil za pár minut. "Tak co?!" hned se staral.
"Nic," nafoukla se.
"Jak to, že nic?" vydechl.
"Můžu na večeři, ale musím se sem vrátit," povzdechla si.
"Tyran!"
"Jistě, ale prý tu můžeš se mnou zůstat... pche!"
"No tak aspoň něco," sedl si k ní na postel.
"Ale já chtěla být...jsou to naše první společné vánoce," povzdechla si. "Takhle jsem si to nepředstavovala."
"No tak sem donesu nějaké ozdoby... budem spolu, hm? Hele, nemusela ses jich vůbec dožít, jsem rád za tohle, ano?"
"Když se na to díváš takhle..." pousmála se.
"Jinak to nejde," dal jí pusu. Jenom si povzdechla.
"Budu muset od Carsona vysomrovat aspoň stromeček," zamračila se a trochu nakrčila nos.
"To se dá zařídit," pousmál se. "Víš co? Zařídím to, ano?"
"Dobře," dala mu další pusu. "Neříkal, kdy mě chce pustit?" starala se. Chtěla být odsud co nejdříve a taky se podívat trochu mezi lidi. Nudila se. Jen zavrtěl hlavou. "Bojím se ho už i zeptat."
"Tak lež a uvidíš," dal jí pusu na tvář, „třeba to bude překvapení,“ a odběhl. Udělá, co bude moct.

"Hej, Carsone!" odchytl si doktora na chodbě.
"Copak se děje?" staral se.
"Mám prosbu..." Koukal na něj a čekal, co z něj vypadne. "Chci do pokoje k Ginny stromek."
"Malý," souhlasil. "Když ho seženete."
"Malý? Co je malý?" Naznačil, že maximálně půl metru. "Vždyť to je nějaký smeták!" nafoukl se. "To není stromek!"
"A já jsem doktor, kapitáne, co řeknu je svaté, ještě chvíli a zakážu vám návštěvu. Oba dva mě štvete!"
"Je to jenom stromek! Co udělá? Kousne ji?!"
"Malý, konec, tečka! A neotravujte mě, mám tu dost případů." Will se jenom nafoukl a rozhlédl se po ošetřovně. Byl tu jenom jeden voják, který spadl ze schodů, když přesvědčoval jednu doktorku, že opravdu stáli pod jmelím a tradice se musí dodržovat. Šel někde ukrást malý stromek, lepší, než nic. Ale příště Carsona v kartách nenechá vyhrát. Podrazák jeden doktorskej!

"Takže máme tu bednu starých dek a pár sucharů, které nikdo nemá rád, takže nějakou tu dobu vydržíme...seržante, no ták, nekoukejte na vločky."
"Chci si stavět sněhuláka!" nafoukla se.
"Postavíte ho potom," šťouchl do ní. "Navíc máte vlasy plné nějakého zeleného sajrajtu."
"Tomu sajrajtu se říká jmelí a zítra měla být spousta sladkého... a sněhuláci!"
"No tak...do té doby se odsud dostaneme."
"A když ne? Chci umřít v posteli s dokonalým mužem a ne v…“
"No dokonalý jsem a postel vyrobíme," uchechtl se.
"Klidně," pokrčila rameny, "stejně jsem vám ukradená, jak jste ráčil říct nedávno," vyplázla na něj jazyk a otevřela okno, aby se mohla natáhnout pro trochu sněhu. Udělala kouli a hodila ji po něm.
"Seržante!" vyjekl a snažil se to studené dostat pryč. Nakonec se natáhl taky pro trochu sněhu a hodil jí ho za krk.
Začala pištět. "Dejte to prýýýýýč!" skákala a snažila se dostat rozpouštějící se sníh ze zad. Trošku ji oprášil a smál se."Já vás praštím a nikdy to nedokážete!" začala s ním třást. "Kvůli vám tu s vámi musím strávit Vánoce! S váma! Bez sladkého!"
"Jsou tu ty tyčinky."
"A nechutné suchary," oklepala se. "Připravíte mi postel?" broukla a začala se rýpat v nějakém panelu.
"Samozřejmě," uchechtl se a roztáhl deky. Na každou stranu položil tyčinku.
"Víte, k čemu to sloužilo?"
"Co?"
"Tenhle panel... neumím anticky, ani písmenko."
"To je špatné," zabručel. "Nemáte vysílačku?"
"Ne, nenosím ji sebou, většinou, tedy když mám volno."
"Víte, že je to v předpisech?"
"A vy ji taky nemáte," pokrčila rameny.
"Mám...ve vedlejší místnosti," ukázal za dveře.
"Tak pro ni jděte," pousmála se, "to se odsud dříve dostaneme.. ale prvně, přeložíte mi něco?"
"Neumím anticky. A ta vysílačka je za těmi zapečetěnými dveřmi," upřesnil.
"Aha..." zamračila se. "Někde tu musí být...sakra..." bručela a snažila se dostat dál. "Uh!"
"Chcete pomoct?" staral se opřený o zeď.
"Neumíte anticky, jak mi chcete pomoc?"
"Nevím..." pokrčil rameny.
"Uh..." dodala zase. "Má to asi více jazyků... právě jsem se dostala do Wraithštiny."
"No vidíte." Zarazil se. Místnost kolem něj se začala měnit. Měl pocit, jakoby se ochladilo a Antická slitina se změnila v organickou hmotu. Kolem kotníků se mu vznášela mlha.
„Co to?“
"Tohle... je...boží!" vydechla Reedová a rozhlížela se kolem. "Plány wraithské lodi... jako byste tu byl! Neskutečné...dokonalá projekce." Vedle ní se objevili nějaké nápisy. "Úžasné!"
"Jo?" pozvedl obočí. "Fakt?"
"Nelíbí se vám to?" koukla na něj nevěřícně.
"No...jsem radši na Atlantis než ve wraithké lodi.“
"Vždyť nám to dá neskutečnou výhodu! Mohli bychom se naučit všechny plány a pak bychom se tam nemuseli ztratit!" V očích měla doslova fanatický výraz.
"Úžasné," zabručel.
Povzdechla si a vypnula to. "Podle všeho jsou tu takové dvě projekční místnosti na celé Atlantis. Jedna tady uzavřená s námi a další je zatím v neprozkoumané části."
"Tak ji budeme muset prozkoumat," podotkl.
"No, my to asi nebudeme..." koukla na něj. "Víte, jak získali ty informace?"
"Netuším," zabručel.
"Mučením," houkla. "Ta místnost je o patro výše přímo nad námi." Oklepala se. "Hm, tyčinka!"
"Šel bych se podívat."
"Raději ne na Vánoce," a koukla nahoru. Nevypadala, že by se jí tam moc chtělo. Voják každým coulem, podělaná až za ušima. "Co když tu straší..."
"Strašíme tu jenom my dva," zabručel.
"Půjdeme tam až za světla, jooo?" koukala na něj a doufala, že ji to nedá rozkazem. Musela by rozpoutat rebelii. Jenom se na ni pobaveně koukal. Bála se.
"Co kdybychom se na to vyspali? Jste mi tu pěkně přichystal deky a jídlo a... nekoukejte tak na mě, nikam nejdu!"
"V pohodě, lehněte si."Sundala si boty a bundu a zalezla pod deky. Koukla na něj.
"Kde budete spát vy?" Pak se poposunula, aby mu udělala místo. Pravděpodobně by musel spát na židli.
"Dík," zahučel.
"Snad vám to nevadí, že se mnou budete spát pod jednou dekou." Na slovo „se mnou“ dala docela velký důraz.
"A proč by to mělo vadit?"
"Naposledy jste dal dostatečně najevo, co si myslíte." Pokrčila rameny. "Ta představa by se vám mohla příčit."
"Kdybyste si ještě více odložila, tak bych se nezlobil, ale zvládnu to i s oblečením."
"Aha," nafoukla se.
"Vy tu chcete umírat v náruči muže," zazubil se opět a naznačil, že když se přitulí, tak nebude mít řeči okolo. "Já umírat nechci, ale můžu vám posloužit jenom sebou."
"Vždycky máte na všecko odpověď?"
"Skoro," rozesmál se. "Ale když vy se tak roztomile tváříte, když jste naštvaná..." Nafoukla se ještě víc."Ale no ták, přece se mnou nebudete válčit, když mi tu chcete umřít. Udělám cokoliv, jen zase hezky začněte dýchat, ano?"
"Já dýchám!" prskla.
"No chvíli jste byla nafouklá tak, že jsem se bál...seržante," povzdechl ji a pohladil ji po rameně. "Dostaneme se odsud."
"Jo, určitě. Nikdo o nás neví!"
"Já o vás vím, a i když to nestačí, tak vás určitě rozveselí to, že když to vypadá, že umřeme," čemuž nevěřil, ale v tuhle chvíli tomu věřila ona, čehož se dalo využít, "tak vás ani nikdy nedám dohlášení, takže mi můžete klidně nadávat."
"Fakt?!" rozzářila se. A pak že Santa Claus neexistuje!
"Jistě," přikývl.
"Takže vás vlastně můžu mučit, sypat na vás sníh a ... úžasné!"
"Posypte si mě třeba po krk," rozesmál se. Jenom se k němu přitiskla. Takhle alespoň bude hřát. Objal ji kolem ramen."Hlavu vzhůru."
"Jen jsem chtěla vidět," podívala se na hodinky, "dnešní večeři. Skoro všichni tam budou," povzdechla si.
"Třeba nás začne někdo shánět.“
"Máte mě alespoň trošku rád?" změnila úplně téma.
"Mám vás rád, proč by ne?"
"Když jste byl na ošetřovně, tak jste tak nezněl," broukla. Tohle si doopravdy užívala. Vánoce nevánoce, ale která se mohla pochlubit Lornem pod dekou?
"Neměla jste to dělat," zahučel.
"Tak pardon, nevěděla jsem, že vám pusa bude tolik vadit..." povzdechla si. "Jste na chlapy?"
"No samo!"
"Eh... aha...ppp-pardon," vyknikla a rychle se odtáhla.
"Dělám si srandu," zahučel.
"No... víte... říká se o vás... že jste gay..." houkla.
"To jsem rozšířil sám, aby mi ženský daly pokoj, a teď pojďte sem, to je rozkaz!"
"No dobře," broukla a přitiskla se k němu.
"A ještě chvíli provokujte a budete se divit i ušima." nafoukl se. Prý gay. Celej na bok a na křivo.

"Takže na tu večeři můžu?" ujišťovala se ještě Ginny Carsona.
"Jistě, jdou tam snad všichni, bude to velká akce. Máme poloviční stav, tak se vejdeme do jídelny."
"A proč nemůžu do jednoho z pokojů? Vždyť ta oslava je rizikovější než spaní ve vlastní posteli."
"Nesmíte mít námahu," nafoukl se. "Jakoukoliv v jakémkoliv směru."
"Jo aháááá!" došlo jí. "Jako myslíte sex s Willem? Ne, tak to nehrozí!"
"Budete tady a tečka, stejně tu skoro nikdo nebude.“
"Carsone," povzdechla si.
"Ne, a tečka, nebudu s vámi diskutovat!"
"No dobře," hlesla
"A teď, večeře," pousmál se.
"Jo," povzdechla si a pomalu vstala. Měla se až na místě potkat s Willem. Moc se jí nechtělo, ale když tohle měla být jedna ze společných večeří v roce, tak proč ne. Došla pomaličku před jídelnu. A tam zůstala zírat. Všude byla až přeplácaná výzdoba. V celé jídelně byly čtyři vánoční stromečky. Skoro každý měl Santa Clausovskou čepičku a nad každým stolem viselo jmelí. Snad nad každým stolem byla cedulka s týmem, který ono místo měl obsadit. Talíře, příbory, skleničky. To vše bylo přichystáno na "hostinu".
"Kapitáne, dorazila jste," pousmál se Will na svoji ženu.
"Ano," přikývla.
"WOOOOW! Stojíte pod jmelím!!!" zakřičel někdo.
"Pusu, pusu, pusu!!!!" začalo se nést jídelnou. Ginny jenom polkla a koukla na Willa.
"Když naléhá dav, kdo bych byl, kdybych neuposlechl volání prostého lidu?" uchechtl se a přitáhl si ji. Jenom mu koukla do očí a trošku se pousmála. Čekala, že jí dá jenom pusu, ale on ji dlouze a podle ní naprosto dokonale políbil. Všichni zírali s otevřenou pusou. A pak se ozval potlesk. Kapitán ji musel přidržet, protože vypadala trošku vykolejeně.
"A můžu teď jááááááá?" protáhl poručík Tylor, který se objevil za Ryanem.
"Hele, poručíku, nestojíte přímo pod! Takže to neplatí," broukl Will a strkal nenápadně svoji ženu dál.
"Ale můžu," zazubil se. "No ták, kdy budu moct dát pusu kapitánovi?!" nafoukl se a natáhl se. Dal jí pusu na čelo.Ginny se jenom usmála a šla si sednout. U jejich stolu byla jen tři místa zabrané. Reedová chyběla, stejně jako u Lornova stolu major. Na toto konto vznikaly různé dohady.
"A není jim nic?" starala se Ginny.
"Na ošetřovnu se nehlásili," zavrtěl hlavou George Tylor. "Pro seržanta jsem dokonce byl v pokoji, ale nenašel jsem ji tam.“
"A pro Lorna?"
"Tam byl poručík Daniels a ani jeden se tam nenacházel."
"A co senzory? Nenašli jste je podle nich?"
Jen zavrtěl hlavou. "Je tu tolik lidi, že nemám nejmenší tušení, která z těch dvou teček jsou oni," povzdechl si. "Od toho výbuchu blbnou vnitřní senzory města, občas. Někdy to vypadá, jako bychom měli o dvacet lidí víc, někdy méně..."
"Ale...Liv by si to nikdy nenechala ujít."
"To je to, co mě právě mate," koukl po jídelně George. "Pokud se neobjeví do zítřka do rána, tak vyhlašuju celo-atlantské pátrání."
"To může být pozdě, ne?"
"A to ji chceš hledat teď?" podíval se na ni Will. "Třeba je jen někde zalezlá. Poslední dobou byla více méně rozladěná. My všichni. Víme, že chtějí snižovat stavy."
"Co?" broukla. "To nevím.“
"Tak teď to víš, mezi seržanty je boj, protože ti půjdou o polovinu..."
"Kapitáne, naznačujete tím snad něco?" řekl se smíchem Tylor.
"No...ne," pousmál se.
"Nechme to na ráno, přijde o sladké," pokrčil rameny George.
"No jak chcete," hlesla Ginny.
Will mávl rukou. "Je dospělá, umí se o sebe postarat."
"No když myslíte, pánové," broukla.
"Je někde ve skladišti s majorem, dostala lepší nabídku než oslavu Vánoc," mávl rukou Tylor.
"Hm," zamyslela se. Teď ale všichni ztichli, protože si připravil proslov generál Brandsome. Ještě dalších deset minut jim kručelo v žaludku, než se mohli pustit do jídla. Všichni se na něho vrhli. Kuchař se doopravdy snažil. Maso, nějaké brambory, tedy doufali v to, zelenina, ovoce, sladké... Prostě každá národnost si vybrala něco. Takže o půl hodiny později každý seděl s plným břichem a jen funěl.
"Dobrota," vydechla Ginny. Po té dietě, co jí Carson napsal, by sežrala i půl vola.
"Muf?" vydal se zebe Tylor.
"Hm..." dodal věcně Ryan
"Dala bych si ještě," hlesla Ginny a mlsně se rozhlížela kolem.
"Je tu porce Reedové," pokrčil rameny kapitán a šel pro ni.
"Kapitáne, nemáte dost?" ozval se nad ní Carson.
"NE!" nafoukla se.
"Ale máte," zazubil se. "Hlídám vás!"
"Ne, nemám! Anebo mám a necháte mě jít do mého pokoje."
"Tak si raději přidejte."
Jenom se pousmála."Myslím, že vlastní pokoj by byl bezpečnější."
"Ne, pokoj ošetřovna a nebo vás tam dovedu hned! Kterému z toho jste nerozuměla?!"
"Jenom jsem to zkoušela."
"Tak mě nechtějte naštvat o Vánocích, nebo vám zakážu všechno!"
"Ale no tak..." pousmála se. "Jsou Vánoce."
"Proto mě neštvěte, přijdu vás zkontrolovat," mrkl na ni.
"No dobře..."
"Pěkné Vánoce," mrkl na ni. Moc dobře věděl, jakou výzdobu jí tam narychlo sehnal Ryan. Udělal pár ústupků jen proto, aby se cítila jako o Vánocích. Na mírách stromku trval stále.
"Vám taky," povzdechla si a koukla na Willa.
"Chceš se projít?" staral se Ryan.
"Chviličku," pousmál se.
"Dobře, stavíme se u mě a rozneseme dárky," mrkl na ni. Pro ni měl už dávno nechaný na její posteli.
"Fajn," přikývla a pomalu vstala. Počkal, až vstane a vydal se s ní ven. Za dveřmi jí nabídl rámě, aby se o něj mohla opřít. Dala mu pusu na tvář. Usmál se a vrátil jí to pusou na čelo. Pomalým krokem došli do jeho komnat, kde pobral tašku dárků a šel po jednotlivých pokojích.
"Tylor mi ráčil sdělit, že každé ženě v našem týmu dal punčochy a podvazky. Co ještě, to mi odmítal říct."
"Nééé!" rozesmála se.
"Prý se mu pak musí předvést... tak jsem mu pohrozil a sklapl."
"Chudáček."
"Tedy pohrozil jsem mu ve tvém případě, v dalším, ať si dělá, co chce," mávl rukou. "Ještě dva pokoje a můžeme k tobě na ošetřovnu."
Oba pokoje měli za chvilku a vydali se na ošetřovnu, kde Ginny zůstala stát ve dveřích s otevřenou pusou. Bylo to nádherně vyzdobeno, až přeplácáno. Samí Santové a sobi a vánoční řetězy, světla…
"Wow," vydechla.
"Líbí?"
"Dokonalé," objala ho a políbila. Polibek jí vrátil a dotlačil ji do postele.
"Budu tu dneska s tebou."
"Carson ale..."
"Carson to dovolil." Dostal další pusu.
"Zítra si rozbalíš dárky a dneska se mnou budeš hrát hry," pousmál se.
"Jaké?" usmála se.
"Dámu, pak tu mám Člověče..."
"Super," broukla a sedla si na postel. Dali se do hraní. Sice ve dvou Člověče, nezlob se nebylo ono, ale lepší než nic. Carson je přišel asi za dvě hodiny zkontrolovat. Uviděl ležet na posteli Willa a okolo něho nějak omotanou Ginny.
"Copak jsem neříkal, že se nemá nic dít?!" nafoukl se.
"Ticho budete, doktore?!" sykl Will a otočil se k němu. "Usnula."
"Dobře, ale sleduju vás," šeptl.
"Jenom spí, probůh. Jste paranoidní."
"Jsem, kdybyste byl na mém místě, taky byste byl!"
"Ale no tak...proč?"
"To je na dlouhý příběh," mrkl na něj. "Dobrou noc. Kryju vás před Brandsomem a Lornem, to jsou naši čmuchalové."
"Dík, dobrou," broukl. Jen kývl a ještě přihodil na kupu dárků další kousek. Will se jenom pousmál a přitiskl se ke svojí ženě. Za chvilku taky spal.

[Aiwendill]

tyyyyy jooooooo...

ja zíííííraaaaaam...

despotický Carson, Lorne s Reedovou uväznení vo veži, sami a nikto o nich nevie, Ginny s mužom na ošetrovne...

skvelá časť, naozaj skvelá...

ale videl som tam niekoľko preklepov a tie by trebalo opraviť...

Preklepy pochválené .... tada .... poviedka pochválená a nakoľko máme kosu ako na Sibíri , tak ešte pár stupňov by to znieslo.
Takéto časti sa mi páčia a aj Vianočná nálada na Atlantis bola celkom dobre naznačená, ale chudák Lorne si to bude musieť odmakať.

Takže gratulácia (za poviedku) je na ceste a neskôr uvidím čo ste si na Lorna pripravili.

vynikající díl

Mackenzie:

VŠE NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM.

[Aiwendill]

pripájam sa ku gratuláciám a želám jednej z najlepších autoriek na tomto fóre (prečo ich máme tak málo?), aby sa jej darilo vo všetkom, na čo siahne...

Všetko najlepšie!!

[andoriel]

Všechno nej

všechno nejlepší

Moc moc všem děkuju za přání! Moc potěšilo

Jéééé, já úplně zapomněla!!! ...ale povídka bude až v neděli, protože teď musím dopsat bakalářku, kterou právě do neděle musím odevzdat

[Aiwendill]

už je utorok a poviedky stále nikde...

Mac asi myslela tú ďalšiu nedeľu...

asi už to tak vypadá ...ne, čekala jsem, kdo se ozve ...a musela se učit něminu na zápočet ...ale zkusím na to kouknout ještě dneska