Stargate – Ztraceni ve vesmíru
Díl:Kopie Letěli jsme hyperprostorem k Zemi. Cesta měla trvat víc jak 6 hodin a tak jsem si uvařil kávu a díval se z můstku na modrý zářivý tunel před námi. Ze zamyšlení mě probudil hlas komunikačního:
„Pane, zachytávám nouzové volání. Je přibližně 50 světelných let od nás.“
„Od koho?“
„Naše.“
„Cože?“
„Signál odpovídá našemu.“
„Jak je to možné?“
„To nevím.“
„Leťte tam.“
Neznámá soustava – Záběr ve vesmíruZ modrého tunelu vystoupí Apollo. V soustavě se pohybovalo spoustu různých úlomků nějaké dávno zaniklé planety. 3. planeta soustavy byla obyvatelná, ale k planetě se blížila nějaká „bouře“.
Apollo se konečně po chvíli skenování vydalo směrem k planetě. V cestě bylo spoustu úlomků, a proto Apollo oddělovalo pomocí štítů jednotlivé kusy.
Apollo - Můstek „Podle senzorů je planeta velmi aktivní,“ oznámil po chvíli senzorový.
„Můžete to upřesnit?“
„Sesuvy půdy doprovázené bouřemi a velká sopečná aktivita.“
„Lepší než návštěva mé tetičky v Mexiku.“
„A jak to vypadá se zdrojem signálu?“ Dodal jsem.
„Podle senzorů je loď rozlomena na 3 kusy. Na můstku je jedna slabá známka života a na celé lodi není energie.“
„A podle seznorů obsahuje atmosféra pouze 8% kyslíku,“ dodal.
„Až budeme připraveni, přeneste nás poblíž můstku té lodi.“
„Ano, pane.“
Někde poblíž můstku druhého ApollaModrý transportní paprsek přenesl mě, 2 vojáky a Teal’ca do temné chodby. Byla tam naprostá tma, tak jsme museli zapnout baterky u našich P-90. Paprsek světla z mé P-90 objevil jeden z počítačových terminálů. Zapnul jsem ho a aktivoval světla.
„Budiž světlo,“ řekl Teal’c.
„V této části lodi je to bohužel poslední záložní baterie. Nemáme energii,“ řekl jsem všem.
„Můžeme požádat o naquadahový generátor,“ navrhl Teal’c.
„Dobrý nápad. Jdeme si prohlédnout tu známku života.“
Všichni trochu nesouhlasně zamručeli, ale nakonec jsme došli na můstek.
Můstek vypadal všelijak, ale rozhodně ne jako můstek. Přední „okno“ bylo úplně rozbité a téměř žádná konzole nestála na svém místě. Všiml jsem si, že za velitelským křeslem leží nějaká postava. Otočil jsem ji. Počkat! To jsem já!
Z prvotního šoku se první probral Teal’c:
„Plukovníku, jste to vy.“
„Tady plk. Ellis, přeneste tu známku života na ošetřovnu a pošlete nám tady naquadahový generátor,“ řekl jsem do vysílačky okamžitě.
Přede mnou se zhmotnil generátor, vzal jsem ho a připojil k jedné konzoli. Zanedlouho jsem se už díval do senzorových záznamů, ale ostatní data byla nenávratně ztracena.
„Byli někým napadeni. Celá posádka je mrtvá. Podle údajů je tato loď opravdu Apollo. Nejspíše je z alternativní reality.“
„Je tu také něco o mlhovině,“ řekl jsem.
„Pokud je tato loď z jiné reality, je možné, že ta mlhovina byla vstupem do té naší reality,“ řekl Teal’c svým typickým hlubokým hlasem.
„To, co je napadlo, může být ještě zde,“ řekl jeden vojín.
„Je to velmi pravděpodobné.“
„Tady už není nic, co by nám pomohlo. Vraťme se na Apollo,“ dodal jsem.
Ihned, jak nás přenesli na Apollo, zamířil jsem na ošetřovnu.
„Mám špatnou zprávu. Jeho stav se prudce zhoršil,“ konstatovala zdravotní stav mého alternativního já doktorka Jordanová.
„Přežije to?“
„Je v kómatu. Byl vystaven vysoké dávce radiace. Přežil jen díky tomuhle…“
Ukázala mi nějaké zařízení velikosti dlaně. Byl to antický osobní štít.
„Dělejte, co můžete,“ řekl jsem ji a vrátil se zpět na můstek.
Doktorka mi ještě dala papírek, který také našla. Byly na něm nějaké souřadnice.
„Leťte na tyto souřadnice,“ rozkázal jsem, jakmile jsem dorazil na můstek.
5 světelných let od orijské Superbrány – Záběr ve vesmíruApollo vystoupilo z hyperprostoru u nějaké planety podobné Zemi. Na orbitě byly nějaké satelity, které vypadaly na antickou konstrukci. Satelit, který byl neblíže Apollu, náhle ožil a vypálil po něm. Zelené pulsy se zastavily o modrý asgardský štít, ale rychle ho vyčerpávaly. Nakonec se motory Apolla zažehly a loď se vzdálila mimo dostřel satelitů.
„Co to bylo?“ Zeptal jsem se senzorového.
„Ty satelity se automaticky navádějí na každou loď, která se přiblíží. Není šance se dostat skrz.“
„Máme na palubě nějaký jumper?“
„Jeden. Opravdu věříte, že ty satelity nezničí i jumper?“
„Je to antická technologie a Antikové se tam nějak dostat museli.“
„Ať se Teal’c a tým mariňáků hlásí v hangáru.“
„Ano, pane.“
Apollo – Záběr ve vesmíruZ hangáru vyletěl jumper a zamířil plnou rychlostí směrem k planetě. Satelity si jumperu ani nevšimly. Jumper opatrně prolétal kolem satelitů.
„Vyšlo to,“ zaradoval jsem se.
„Vskutku dobrý nápad,“ pochválil Teal’c.
„Tak co, Teal’cu, kdy se vrátíte na Chulak?“
„Myslím si, že jsem prozatím prospěšnější zde, než na Chulaku.“
„To je dobře.“
„Hmm.“
„Už jsme tady. Je to pouštní planeta. Nejsou tam žádné známky života, ale ani energie. Přistaneme.“
Přistál jsem s jumperem na písečné duně. Vystoupili jsme z něj a rozhlíželi se po nějaké známce technologie.
„Ok. Vidí někdo něco jiného než poušť?“
„Ne,“ odpověděl stroze Teal’c a šli jsme dál.
Šli jsme půl hodiny směrem na sever a pomalu nám docházela voda. A aby toho nebylo málo, zahlédl jsem v dáli zlověstnou tmu, asi písečnou bouři.
„Plukovníku…,“ upozornil na blížící se bouři Teal’c.
„Vidím. Pojďme rychleji,“ nedal jsem se odradit.
Bouře nás až moc rychle dostihla a my se ocitli v úplné tmě. Chvíli jsem bojoval s větrem a pískem, který mi neustále bušil do tváře, až jsem vysílením ztratil vědomí.
Probudil mě až ostrý paprsek slunce. Byl jsem z poloviny zasypaný pískem. Vyprostil jsem se a začal hledat ostatní. Našli jsme se navzájem všichni.
„Jste všichni v pořádku?“ Zeptal jsem se jich.
Všichni kývli hlavou na znamení, že jsou více méně v pořádku. Teal’c udělal 2 kroky dopředu a propadl se. Nakonec jsme se všichni propadli do nějaké místnosti antického designu.
„Plukovníku, našli jsme to,“ řekl Teal’c a oprašoval se.
„Uvítal bych normální vchod.“
Místnost, do které jsme se propadli, sloužila asi jako řídící. Nápadně se podobala té na Atlantidě, ale uprostřed místnosti bylo antické křeslo.
Vedle křesla byl slot pro ZPM, ale prázdný.
„Teď by se nám to ZPM od Aschenů hodilo,“ řekl Teal’c zklamaným hlasem.
„Myslel jsem na to,“ řekl jsem a vytáhl ze svého batohu aschenské ZPM.
Teal’c zvedl jedno obočí a okomentoval to slovy:
„Vy opravdu myslíte na vše.“
„Napadlo mě, že ho budeme potřebovat.“
Zapojil jsem ZPM a křeslo se rozzářilo. Sedl jsem si do něj a soustředil se na informace o této základně. Před křeslem se zhmotnil hologram nějaké antické ženy a ta řekla:
„Vítejte na základně Arcus. Tato základna byla postavena za války s Wraithy. Toto bylo naše poslední útočiště, než jsme se povznesli. Základnu jsme ukryli a jednoho dne se vrátíme. “
Hologram zazářil a zmizel.
„To je vše?“ Řekl Teal’c překvapeným hlasem.
„Ne tak docela. Pojďte se mnou,“ řekl jsem.
Párkrát jsme zabočili a nakonec jsme dorazili k velkým vratům. Přejel jsem rukou po panelu a vrata se otevřely.
„U Apophise…,“ řekl s úžasem Teal’c a všichni mlčky potvrdili jeho slova.
Před námi byla…
To be continued…