Stargate Legacy - Část čtvrtá

Začal jsi parádně, tak jen tak dál... Nápad je to luxusní a kromě toho formátování (občas se v tom ztrácím) je to zatím bez chyby...

tak kdy se máme těšit na druhou část?

Tak tady je slíbená druhá část. Prozatím bez korekce, bude doplněna od Vanguarda. Enjoy it

„Jo, proto ty malé základny okolo hory. To jsou plochy na Antická města. Museli je vyslat do vesmíru, aby zkoumaly to, oč se Antikové snažili. Ony hledaly… hranice vesmíru.“
„Samantho, to není jen o hranicích vesmíru.“ Řekl McKay. Společně s McCoyem stáli za Samanthou, která seděla u jednoho z počítačů ve veřejné laboratoři na Deserdi Videum.
„A o čem to tedy je?“ Zeptal se McCoy. Náhle však podivné ticho a udivené pohledy McKaye a Carterové ztratili, když se ve vysílačce ozval Mitchell: „Krasotinky, odcházíme.“
McKay s Carterovou byli transportováni na Odysseu. McCoy zůstal v laboratoři zcela sám. Chtěl se podívat, co to mělo znamenat, jenže Samantha databázi zavřela. O čem to sakra mluvili, říkal si sám pro sebe.

Daniel našel místnost, která byla v databázi popsána jako „správcovská místnost“. Rozhodl se v ní usadit. Bylo z ní vidět na bránu a operační centrum. To bylo naproti správcovské místnosti, takže se to jakž-takž všechno podobalo Atlantidě.
„Jacksone, odlétáme.“ Daniel byl ve své kanceláři a vybaloval se. Ve vysílačce se ozval hlas Mitchella, který už byl zcela nedočkavý vrátit se domů.
„A to se se mnou ani nerozloučíte?“ Podotkl Daniel do vysílačky. Hned na to byl transportován na Odysseu.
„Máš, co si chtěl.“ Řekla mu Samantha. Na můstku stál Sheppard, McKay, Teyla, Ronon, Samantha a samozřejmě Mitchell. Vala se rychle zjevila ve dveřích se slovy: „Chtěla jsem se tady trochu porozhlédnout, než zůstanu trčet na té základně.“
Teal’c se nemohl rozloučení zúčastnit, protože byl momentálně na jedné z Jaffských planet.
„No jasně. Valo, už toho nechej, si moc průhledná.“ Promluvil Daniel. Bylo zvláštní vidět Valu v normálním oděvu – tedy, podle toho, co je skrývá pod Valinou definicí normálního oblečení.
„Nebavme se o mě. Sice bychom se o mé kráse mohli bavit celé dny, ale jsme tu proto…Aha, jste tu kvůli nám. Povídejte o mě, něco hezkého na rozloučenou.“ Řekla Vala.
„Všichni věříme, Doktore Jacksone, že si tady povede skvěle. Jste určitě velmi vhodný pro tuto pozici. Určitě se za vámi zase rádi zastavíme.“ Vyhrkla ze sebe svá moudra Teyla. Nikoho ze Sheppardova týmu to neudivilo, Vala se nad tím hluboce zamyslela. Alespoň na chvíli z ní byla tichá osoba.
„Danieli, veďte si tady dobře. A dávejte pozor na Valu.“ Slovo si vzala Samantha a pokračovala s mírným otočením hlavy směrem k Vale: „Valo, až poletím s Hammondem kolem, určitě vám přivezu nějaké poslední výkřiky módy ze Země. A někdy si vás vezmu s sebou na palubu a zajdeme si někam na Zemi spolu, o to se nebojte.“
„Jacksone, Valo, držte se.“ Řekl Mitchell, pokračoval Sheppard: „Držte se.“
„Než odletíme s Atlantidou, určitě se příjdu podívat. Je tady toho tolik ke zkoumání. Vlastně, tam na planetě.“ McKay podal Danielovi ruku a rozloučil se s ním svými slovy.
Všichni se s Jacksonem rozloučili, až na Ronona. Ten jen kývnul hlavou. Průzkum základny ho zjevně nudil a s Danielem nebyli moc velcí přátelé. Daniel a Vala byli transportováni zpět na Deserdi Videum a Odyssea odletěla směrem k Zemi.

„Doktore Jacksone.“ Daniel byl zrovna ve své kanceláři, společně s Valou. On si dělal nějaké poznámky a Vala hrála na počítači nějakou hru.
„Ano, doktore…“ Daniel ještě neznal všechny základně a tak ho McCoy doplnil: „Doktor McCoy, specialista na antické technologie.“
„Ach, McCoy. Už vím. Jaká podobnost s doktorem McKayem.“ Podotkl Jackson.
„Čistě náhodná. A nejsem ani parodie na Star Trek. Ale chtěl jsem s vámi mluvit ohledně jedné věci.“ Pokračoval McCoy.
„Ale ano, povídejte.“ Povzbudil ho Daniel.
„Víte, byl jsem s plukovníkem Carterovou a doktorem McKayem ve veřejné laboratoři a na něco přišli. Projekt, na kterém zde Antikové pracovali, byl hledání hranic vesmíru. A plukovník Carterová přišla ještě na něco, to už je však plukovník Mitchell přenesl na Odysseu.“ Dopověděl McCoy.
„Zajímavé. Děkuji za informaci. Oni to určitě předají na Zemi a bude nám oznámeno, co zde našli.“

Evans, Thomsonová a Webster prozkoumávali další část podzemního komplexu Deserdi Videum. Byli dost daleko od všech a světla ani pořádně nefungovala.
„Majore Evansi, pojďte sem.“ Thomsonová našla nějakou místnost, ve které se svítilo. Evans s Websterem byli ve vedlejší chodbě, tudíž tam hned byli. Thomsonová vešla do místnosti. Chvíli se rozhlížela a poté spatřila stázovou komoru a v ní lidskou bytost. Byla to ale opravdu lidská bytost?

„Danieli, já se tu vážně nudím. A to tady nejsme ani 24 hodin.“ Daniel byl stále ve své kanceláři a pročítal si databázi. Zcela ho to uchvátilo – a to natolik, že zapomněl, že má na základně mnoho dalších povinností. Jednou z nich byla i Vala.
„Ach Valo, promiň. Mám toho moc a nemůžu se ti teď moc věnovat. Jestli se nudíš, můžeš…“ Daniel nedokončil větu, protože z vysílačky se ozvalo: „Doktore Jacksone, tady major Evans. Našli jsme stázovou komoru a v ní lidskou bytost.“
„No vidíš, běž za nimi.“ Poradil Daniel Vale.
„Dobrá, jdu tam.“ Vala odešla z místnosti a vydala se směrem k Evansově pozici. Vzala vysílačku do ruky a promluvila: „Majore Evansi, Daniel mě poslal k vám, hned jsem tam.“

„Zrovna ona je ta pravá.“ Podotkla Thomsonová.
„Ale no tak, alespoň se zabaví.“ Vyvrátil Webster poslední větu poručíka Thomsonové. Nedlouho poté se ze dveří vynořila Vala se slovy: „Tak jsem ta…paráda.“
„Asi bychom ji měli oživit, co?“ Podotkl Webster. Náhle se ve dveřích objevil další člověk: „A proto jsem tady já.“
„Jak se vám líbí ve vašem pokoji?“ Řekla ironicky Thomsonová.
„Děkuji za optání. Mám skvělý výhled na pláž.“ Tím člověkem nebyl nikdo jiný, než doktor McCoy.
„Já žádný nemám.“ Šeptla tiše Thomsonová.
„Tak fajn, pustím se do toho. A hele, je tady jen 500 let.“ Oznámil skupince přihlížejících McCoy.
„Antikové se povznesli před 10 000 lety, ne?“ Zeptala se Vala.
„Tak nějak. Vůbec to nemusí být Antik. Vypadá zachovale. Bude to hračka. Majore, můžete mi pomoct ji podržet? Je pravděpodobné, že po otevření vypadne.“ Poprosil McCoy.
„Vypadne?“ Vala si představila, jak asi mladá žena vypadává ze stázové komory.
„Špatně to definoval.“ Odpověděl jí Evans.
McCoy zmáčkl pár tlačítek na panelu u stázové komory a ta se začala otevírat. Poklad, jenž byl v komoře uložen, začal přicházet k životu. Žena sama vyšla, ale brzy se skácela k zemi. Webster a Evans ji chytili dříve, než by upadla. Webster se činil, vzal ji do náruče a společně se všichni vydali na ošetřovnu.

Na ošetřovně stále vybalovali věci. Ostatně, vybalování probíhalo vesměs všude. Stále zbývalo mnoho věcí, pro které se hledalo vhodné umístění. Ošetřovna však byla připravena na první případy a tak Webster brzy našel lůžko, na které ženu uložil.
Zdála se být mladá, krásná. Mohlo jí být zhruba okolo 29 let, měla delší, lehce kudrnaté, krémové vlasy a hnědé oči. Měla světlejší pleť, přesto se zdála být lehce opálená. Vzrůstem byla menší, mohla mít zhruba okolo 160 cm.
„Myslíte si, že se probudí?“ Zeptala se na ošetřovně Vala.
„Mrtvá není. Předpokládám, že během pár minut se probudí, je to mírně bolestivý zážitek.“ Odpověděl jí McCoy.
„Zmlkněte, už se probouzí.“ Ujistil je Evans. Žena začala přicházet k životu a s prvním hlubokým nádechem otevřela oči. Uviděla krásnou tvář majora Evanse, pohodový pohled desátníka Webstera a tupý pohled McCoye.
„Tua puta ego.“ Vyřkla první slova žena.
„To je antičtina.“ McCoy ihned rozpoznal slova a bylo mu jasné, kdo je ta žena.
„Zavolám Daniela.“ Vala odběhla z místnosti. Utíkala do Danielovy kanceláře, tam však Daniel nebyl. Rozhodla se, že se podívá do veřejných laboratoří. Daniel tam byl – s několika vědci, hledající nějaké záznamy v databázi.
„Danieli, pojď se mnou na ošetřovnu.“ Vala se objevila ve dveřích laboratoře a všichni na ni upřeli své zraky.
„Promiň, Valo, ale já tady na něčem pracuju. Pokud se ti něco stalo, určitě zvládneš dojít na ošetřovnu sama. Vypadáš celkem zdravě a já tady mám nějakou práci.“ Vyhrkl ze sebe Daniel.
„Nic mi není. Ale ze stázové komory jsme přenesli na ošetřovnu nějakou ženu, která mluví anticky.“ Opravila ho Vala.
„Tak to je jiná. Už jdu.“ Daniel vyskočil ze židličky a vydal se s Valou na ošetřovnu.

Na ošetřovnu brzy oba dorazili, ostatní je již vyhlíželi. Žena stále mluvila anticky, nikdo jí nerozumněl.
„Jsme tady.“ Zvolala Vala.
„Daniel přišel k lůžku, kde žena ležela, a promluvil: „Saluta, Amacuse.“
„Saluta…Amacuse.“ Žena jej také pozdravila.
„Deserdi…“ Pokračovala žena. Řekla první slovo a Danielovi bylo jasné, co se snaží říct. Rozmáchl rukama v místnosti a řekl: „Deserdi Videum.“
„Imma.“ Žena řekla anticky ANO.
„Imma, Imma.“ Odpověděl jí Daniel a pokračoval. Ukázal na sebe a pravil: „Daniel.“ Několikrát své jméno zopakoval, až to žena pochopila a odpověděla: „Gaia Maat.“
„A jak se jmenovat ostatní?“ Gaia náhle promluvila anglicky. Všichni se na sebe podívali, Daniel na nic nečekal a pokračoval: „Umíte anglicky?“
„Ano, umím. Učila jsem se dlouho předtím, než vy přijít.“ Odpověděla.
„To je úžasné! Povězte nám, kdo jste?“ Zeptal se Daniel.
„Mé jméno jest Gaia Maat. Pocházím z rasy zvané Artifax.“
„To je volně přeloženo jako Tvůrci. Zjevně si Antikové změnili i název rasy.“ Daniel doplňoval informace všem, kteří nechápali, co se zrovna na ošetřovně děje.
„Postavili jsme Deserdi Videum v naději, že objevíme to, čímž byla naše rasa uchvácena. Jenže mezi Artifaxi vypuklo povstání – přímo zde, na Deserdi Videum. A ten den bylo prolito nejvícero krve v naší miliony let dlouhé historii.“ Gaia vyprávěla úžasný příběh o tom, co se stalo poté, co Antikové přišli na Zemi.
„Celou dobu jsme si mysleli, že se jednoduše povznesli.“ Doplnil McCoy.
„Cesta k povznesení byla nesmírně dlouhá a náročná. Mnoho našich bratří odmítlo prožít své životy v meditacích a chtěli poznat podstatu vesmíru. Když zjistili, že projekt Fatuem stále existuje a ta loď dále pluje vesmírem, zatoužili po poznání.“
„Fatuem. To je anticky Osud, to je pravé jméno Destiny.“ Podotkl mezi přihlížejícími Daniel.
„Čekalo je však nešťastné překvapení. Nedokázali se na loď dostat a strávit na ní životy. Rozhodli se tedy, že za tímto projektem navždy zavřou vrátka a vypustí do vesmíru něco mnohem většího. Na vhodné planetě vytvořili obrovskou podzemní základnu a pozměnili povrch okolo stavby. Udělali tak ze základny horu a okolo ní se rozprostírala obrovská plocha určená pro jejich nový projekt.
Za pomocí nových technologií, které, jak vyvinuli, tak převzali od spojenců, vytvořili obrovská města, která se podobala původnímu, tehdy ještě Lanteánskému domovu – Atlantidě. Každá stavba však musela být unikátní a dostaly i vlastní jména – Lemuria, Mu, Spas, Tellas, Hydar, Ignus, Anamos, Eos, Nyger, Gigus, Bastum, Anuusos, Cyvitas a Leutitia.
Po dokončení posledního města, Lemuria, byla otevřena Hvězdná brána z jedné z Artifaxských základen a začalo povstání na Deserdi Videum. Na základnu přišlo mnoho Artifaxů a začalo povstání, při kterém Artifaxové proti sobě používali své nově nabité schopnosti. S touto katastrofou mnoho Artifaxů ztratilo své schopnosti a mnoho jich zemřelo na planetě Terra. Díky tomu, že se snažili zastavit náš projekt, jejich celoživotní práce byla zničena a oni byli odsouzeni ke smrti.
Asgardé, Noxové i Furlingové se velmi polekali a již tak křehké vztahy v alianci se začaly ztenčovat. Noxové se oficiálně stáhli na svoji planetu a utlumili kontakty s Artifaxy. Asgardé a Furlingové s sebou vzali všech čtrnáct měst a odletěli do domovské galaxie Asgardů. Slíbili nám, že projekt dokončí a že města budou vypuštěna. Deserdi Videum byla odsouzena k věčnému spánku a všichni Artifaxové museli odejít na Terru.
Z posledních informací vím jen to, že Asgardé a Furlingové projekt dokončili, vybavili města automatickými systémy a vyslali je do vesmíru hledat to, oč se celý projekt snažil. Po tajnu nám přislíbili, že pokud obnovíme činnost na Deserdi Videum, města budou schopna zkontaktovat základnu a Hvězdnou bránou na ně budeme moci odejít. Poté nastal útlum kontaktů i s Furlingy, kteří odešli do vzdálených koutů vesmíru.
Města byla vyslána, Artifaxové se povznesli a projekt byl ukončen.“ Gaia dovyprávěla úžasný příběh o historii tohoto projektu a všichni na ni koukali s otevřenou pusou.
„A jak je možné, že jste tady vy?“ Zeptal se zvídavý Daniel.
„Povznesla jsem se. A…víc si nepamatuji.“ Poznamenala Gaia. Opravdu si nic nepamatovala. Znala dokonale příběh o Deserdi Videum, vždyť byla jeho součástí. Ale po jejím povznesení si na nic nepamatuje.
„Já jsem byl také povznesen. Z té doby si též nic nepamatuji.“ Uklidnil ji Daniel.

Ještě ten den se otevřela Hvězdná brána na Deserdi Videum. Byl poklidný večer, Gaia odpočívala na ošetřovně, Evansův tým, McCoy a Vala seděli v jídelně a bavili se. Daniel přišel do operační místnosti a v tom uslyšel volání z vysílačky: „Danieli, je tam někdo?“ Byl to hlas generála O’Neilla.
„Ahoj Jacku. Jsem tady. Je tady večer, víš? Dělám ještě něco v kanceláři a většina personálu buďto spí, nebo jsou v jídelně.“
„Danieli, rád tě slyším. Měl si mě pozvat, rád bych si od tebe nechal přečíst něco v tvé kanceláři na dobrou noc.“ Odpoveděl do vysílačky Jack.
„Vtipné.“
„Každopádně jsem s tebou chtěl probrat to, co nám bylo sděleno tady na Zemi.“ Pokračoval Jack.
„Co tím myslíš?“
„No vždyť víš, nějaká fakta o základně.“
„Aha. Myslíš tu antičku?“ Zeptal se Daniel. Chvíli přemýšlel, co tím Jack vůbec sleduje.
„Její příběh byl sice velmi zajímavý, ale já měl na mysli to, co našel McKay s Carterovou.“
„McCoy mi to říkal, ale pořád to nemůžeme v databázi najít.“ Odpověděl Daniel. Chvíli bylo ticho a poté Jack pokračoval: „McCoy? Někdo si tam u vás střílí ze Star Treku? Kapitáne Kirku, jste tam ještě?“ Zažertoval Jack.
„Ne, vážně se jmenuje McCoy. Ale vrať se k tématu.“
„Bylo mi podáno hlášení o tom, že projekt Deserdi…no, vaší základny nezkoumal pouze hranice vesmíru. Podle zprávy, kterou mám před sebou, mají hledat ty Antická města vstup do sousedního vesmíru.“
„Tak to je mi novinka.“ Odpověděl Jackovi vzrušený Daniel.
„A to není vše, Danieli. Byl jsi odvolán zpět na Zemi.“

Pěkné já sem spokojen to sem zvědav kolik jich vydrželo ale asi všechny co?

To uvidíme Spíš buďte zvědavý na to, jak vypadají...nikdy nevíte, kdo se na nich usídlil...pssst, nic jsem neříkal Chcete spoiler na další díl? Jen takový malý...

Toto je spoiler!!!:

Sun Tzu

Tak jsem to dočetl a musím říct že se mi to zatím dost líbí.

Toto je spoiler!!!:

Hmmm, že by nás svoji návštěvou poctil čínský generál a skvělý taktik , který mimo jiné napsal knihu popisující umění války, kterou se inspirovala jedna metalová skupina a vydala stejnojmené album.

Tak rychle další díl ať je co číst.

Dobré, veľmi dobré, až na tých pár chýb v antičtine, ale tak nebudem tu nerdovať a navyše som ich už Coderovi spomínala

občas špatně poskládaný věty...občas takovýzvláštní chování Daniela...ale jinak dobrý.. a ten spoiler byl opravdu malý...chtělo by to střední velikost

Coder: No musím říct, že je to o poznání lepší, než tvoje předchozí povídky. Občas tam nějaká ta chybka je, ale zlepšení je opravdu veliký. Doufám, že sem dáš v dohledný době pokračování

Tak s malinkým spožděním přidávám třetí díl. Doufám, že se bude líbit

„A to není vše, Danieli. Byl jsi odvolán zpět na Zemi.“
Netrvalo to ani měsíc. Netrvalo to ani týden. A Daniel Jackson byl oficiálně odvolán z funkce velitele expedice na Deserdi Videum. Byl naprosto očarován obrovským množstvím informací a vědomostmi, které obsahovala databáze na antické základně, ale i zdi a všemožné svitky v archivech. A tak rychle musel opustit místo, které si tolik zamiloval. Proč byl odvolán?
Po rozhovoru s generálem O’Neillem se Daniel Jackson sbalil, na záda vzal Valu Mal Doran a vydal se zpět na Zemi. A chtěl znát důvod svého odvolání. Byl to člověk na správném místě, co měl opravdu dokonalé využití na základně. Byl aktivní při průzkumu databáze a pomohl se dostat přes záludné antické hádanky. Kým bude nahrazen?
Po návratu s Valou na Zemi ho čekalo nemilé překvapení. Kromě toho, že Čína se poslední dobou velmi činila v programu Hvězdné brány a postavila si podle amerických plánů vlastní vesmírnou loď s názvem Sun Tzu, rozhodli se také, že chtějí vlastní základnu mimo Zemi. Číňané chtěli vládnout nejen svému státu na Zemi, nýbrž i celé nové planetě. A po oznámení spojeneckým státům, že byla nalezena nová antická základna, chtěla se Čína činit a začala vyhrožovat zveřejněním Hvězdné brány celému světu. Tím by byl pravděpodobný konflikt obrovských rozměrů a tak americká strana na nic nečekala a velení svěřila do rukou čínského vyslance.
Ostatním státům se to však nelíbilo a Hvězdná brána musela být využita zcela novými způsoby. Rusové se rozhodli pro stavbu další lodě, aby mohli prozkoumávat galaxii sami a najít si vhodnou planetu pro jejich základnu. Evropská unie pod přísným utajením začala tvořit expedici a do dvou let chtěla vyslat evropskou třistačtverku do vesmíru. Expanze lidí ze Země začala díky nenasytným Číňanům. Byl to správný krok?

Daniel byl tedy odvolán a zůstal na Zemi. Základna na Deserdi Videum zůstala na pár dní bez velitele, ale čínská vláda na nic nečekala a tak co nejdříve vyslala oficiálního zástupce Čínské lidové republiky. Na Deserdi Videum prošel bránou pětačtyřicetiletý čínský vyslanec. Byl menšího vzrůstu, měl černé, delší vlasy a velmi nepříjemný pohled. Původně byl diplomatem a jmenoval se Wen Lin-Tung.
Evans a další důležití lidé na základně stáli v pozoru u brány a očekávali příchod pana Lin-Tunga. Ten brzy přišel bránou, na nic nečekal a promluvil: „Zdravím vás. Jmenuji se Wen Lin-Tung a jsem vaším novým velitelem. Tedy, velitelem této základny a všeho personálu.
Očekávám od vás naprostou loajálnost a především dobrou práci. Určitě víte, že Čínská lidová republika má velký zájem o tuto základnu. Od dnešního dne oficiálně přebírám velení na této základně a během několika měsíců se personál rozšíří o schopné a pracovité čínské vědce a doktory. Většina z vás zde však zůstane, jako vděk Spojeným státům. Těším na se spolupráci s vámi.“ Když Lin-Tung dopověděl svůj proslov, většina personálu se opět rozešla a vrátila se ke svým povinnostem. Evans, Webster, Thomsonová, McCoy a Gaia zůstali u brány.
„Je mi velkou ctí, madam. Těším se na naši spolupráci a doufám, že si budeme rozumět.“ Lin-Tung pohlédl na Gaiu Maat a promluvil k ní vřelými slovy.
„Ráda vás poznávám, pane Lin-Tungu. Nevynikám sice příliš znalostí vašich států, ale jsem si jistá, že Čínská lidová republika je skvělou zemí a dobrou nadějí pro budoucnost lidské rasy.“ Evans s Thomsonovou vytřeštili na Gaiu oči, McCoy byl hrdý na to, co Gaiu několik hodin učil.
„Pokud budete chtít, v mém volném čase vám rád představím a povyprávím vám o mé rodné zemi.“ Nabídl Lin-Tung vřele Gaie. Ta potřásla hlavou a Lin-Tung se obrátil na Evanse.
„Majore Evansi, doufám, že váš tým odvádí dobrou práci na tomto místě. Prozatím máte velení nad vojenskou částí této základny, ale do několika týdnů přijde na tuto základnu náš velmi schopný generál, který velení nad vojenským personálem převezme. Do té doby od vás očekávám naprostou spolehlivost.“
„Pane Lin-Tungu, budu se snažit, aby vše bylo v naprostém pořádku.“ Odpověděl Lin-Tungovi Evans. Byl trochu zděšený tím, jak bohatou vizi měla mysl toho Číňana. Vše měl do detailu promyšleno a vše na základně muselo do puntíku fungovat.
„Doktore McCoyi, projevil jste opravdovou zručnost, co se týče antické technologie. Chci, abyste prozatím vedl vědecký personál právě vy.“ Pokračoval Lin-Tung.
„Na nic nečekám a budu se snažit, aby vše bezvadně fungovalo.“ Odpověděl mu McCoy.
Lin-Tung se nechal ubytovat do svého pokoje. Bydlel relativně blízko Brány a vždy byl připraven vyrazit kamkoli, kde se stal nějaký problém. Měl velký zájem o chod celé základny a všechny pečlivě kontroloval. Většinou večeřel sám, ale McCoy občas přemluvil Gaiu a ta s ním strávila několik večerů u večeře a u povídání o Čínské lidové republice.
Jak Lin-Tung řekl, tak se i stalo. Ambiciózní McCoy dostal velení nad vědeckou skupinou a připadal si jako bůh. Dlouho mu to však netrvalo, protože nějaká závada se vždy objevila a McCoy nebyl zrovna génius přes opravy. Jediné, co snad uměl dobře, byl šťourání se v antických zařízeních. Přesto jeho pochopení bylo klíčové pro chod základny a tak se ho alespoň snažili hlídat. I když, on si dokázal poradit.
Evans, Thomsonová, Webster se měli po týdnu zkoumání databáze vydat do prvního Antického města. Jejich cílovou destinací bylo město Leutitia, jenže problém na sebe nečekal a rychle vyplul na povrch.
„To jádro je sice zapnuté, energie máme dostatek, ale je tady jeden menší problém.“ McCoy se zrovna připojoval k Evansově týmu. Jeho vědomosti byly potřeba a tak šel s týmem. Jenže za zády se mu objevila antická žena.
„Majore Evansi, chci jít s vámi. Byla jsem u toho, když se stavěla Lemuria a chci vidět vše. Musím jít s vámi.“
„Gaio, nemáte povolení. A nemůžete se jen tak přihrnout k týmu a očekávat, že vás vezme na pohodovou jízdu do vzdálených končin vesmíru.“ Odpověděl Gaie Evans.
„Slečno Maat, máte povolení.“ U brány se objevil Lin-Tung s pohodovým úsměvem.
„Vaše znalosti budou stejně potřebné, jako ty McCoyovi. Vaše lékařská zručnost bude také na místě a Evans bude určitě velmi rád, když mu bude krýt záda Antik.“
„Artifax.“ Podotkla Gaia a pokračovala: „Děkuji za povolení. Slibuji vám, že se pokusím nedělat problémy a rozhodně nebudu přítěží majorova týmu.“
Lin-Tung potřásl hlavou a Evans a jeho tým se společně vydali směrem k Hvězdné bráně. Cesta bránou trvala extrémně dlouho, jelikož se cílové místo nacházelo na druhé straně vesmíru. Nebo ještě dál?

Stejně, jako poručík Scott při prvním průchodu bránou na Destiny, i major Evans vyletěl z brány do místnosti s bránou ve městě Leutitia. Technologie KINO byla ve zdokonalené verzi i na základně Deserdi Videum, takže všichni věděli, jak to na druhé straně zhruba vypadá.
Po majorovi bránou prošli i další a brána se brzy zavřela. McCoy vstal ze země a začal se porozhlížet. Vlastně, všichni byli jako u vytržení, když uviděli obrovské schody ve městě. Byly asi dvakrát větší, než ty Atlantské a jejich rozluštění by nějakou dobu určitě trvalo.
„Vy, jenž přicházíte, vítejte. Váš osud je určen, přesto jej můžete…“ Nedokončila překlad první věty Gaia Maat. Přerušil ji totiž Evans: „Sakra, jste dobrá.“
Webster s Thomsonovou byli posláni na první průzkum, Gaia četla schody, McCoy hledal zdroj energie a Evans…Evans jen bloudil chodbami. Město bylo obrovské a překrásné. Antikové, tedy Artifaxové, se podle Gaii rozhodli vytvořit město, které ochrání celou Mléčnou dráhu před nebezpečím. Jenže s příchodem nového projektu, tedy Deserdi Videum, bylo město vysláno do vesmíru a naše galaxie zůstala bez ochrany. Antikové ztratili zájem rozvíjet život na planetách a vrhnuli se do nových projektů.
Leutitia bylo město vskutku obrovské. I když byly chodby podobné Atlantidě, bylo město dvakrát větší a celkový vzhled připomínal spíše představu kreslířů, tak z 30. Století. Město nebylo rozděleno na části, nýbrž drželo po hromadě jako obrovský kruh.
„Majore, prosím všechny, aby se dostavili ke schodům. Ihned.“ Zvolala do vysílačky Gaia. Stála v místnosti s bránou a četla obrovské schody. Byla z nich naprosto unešená a našla tam velmi podstatnou věc.
Během několika minut se celá „expedice“ sešla u brány. Tedy, u schodů. Snad jediný McCoy si všiml, že text na schodech je jiný.
„To vy?“ Zeptal se Gaii McCoy.
„Ano, to jsem udělala já.“ Odpověděla mu Gaia Maat.
„Předpokládám, že jste to udělala za pomocí ATA genu.“ Pokračoval Evans. Chvíli přemýšlel, co se to vůbec stalo, jelikož ty texty tam vypadali jako vyryté. Přesto byly změněny.
„Je to jen další kus technologie. Slouží jako kniha. Pokud by se do města dostal někdo z Aliance, mohl by si přečíst, co město našlo. A tohle město bylo trochu jinak nastaveno – nemělo hledat přímo vstup do sousedního vesmíru, nýbrž vysoce vyspělou civilizaci, která by jej hledala také. Pojďte se mnou.“ Pokračovala Gaia. Všichni byli u vytržení, co jim vyprávěla. Jenže ona toho měla ještě více.
Vzala tým k výhledové místnosti. Leutitia byla sice starým městem, přesto po dokončení Lemurie měla Gaia toto město navštívit, tudíž věděla, kde se co nachází. Když tým vešel do místnosti, před sebou měli výjev jako z vysoko rozpočtového filmu. V této scenérii byla planeta. Planeta, která vypadala na půl živá, na půl mrtvá. Jednotlivé kontinenty se od sebe velmi lišily – jeden byl zarostlý vegetací, druhý byl jen jedna velká poušť. Avšak jaké tajemství skrývala tato planeta?
„Artifaxové vyslali město Leutitia v naději, že objeví civilizaci, která bude taktéž hledat vstup do sousedního vesmíru. Tato civilizace si musela uvědomit, že vesmír není nekonečný, jen příliš obrovský a má své hranice. A za těmi hranicemi něco musí být.
Podle schodů objevilo toto město civilizaci, která ovládala několik sousedních planet, přičemž v této soustavě jsou tři planety, které dokáží udržet život. Všechny byly kolonizovány rasou zvanou Xa’er a toto je jejich domovská planeta.
Město vystoupilo z hyperprostoru a umístilo se na orbitu planety. Xa’erové zaútočili na město, jenže to se napojilo na jejich komunikační síť, naučilo se jejich jazyk a umělá inteligence města rasu uklidnila. Několik androidů a robotů bylo vysláno na planetu, kde celé civilizaci vyprávěli neuvěřitelný příběh o civilizaci Artifaxů, jejichž historie se táhne již po miliony let.
Xa’erové byli uneseni krásou Leutitie a tak byli pozváni jejich nejlepší vědci a velké mozky jejich civilizace do města. Po příletu je však androidé s roboty unesli a drželi je jako rukojmí. Alespoň to si Xa’erové mysleli.
Umělá inteligence tohoto města byla naprogramována tak, aby získala informace o civilizaci a našla vstup do sousedního vesmíru. Xa’erové narovinu řekli androidům, že jim neposkytnou tak cenné informace, ale chtěli obchodovat. To by však znamenalo neúspěch mise a tak město zajalo génie planety a hledalo odpovědi.
Samozřejmě, město nikdy odpověď nenašlo a Xa’erové odřízli městu přístup do komunikace. Následným elektromagnetickým výbojem ochromili město a v zájmu přežití vypouštěli opakovaně výboje, aby se město znovu neprobudilo.
To se povedlo a město nějakou dobu spalo. Jenže po stovkách let se probudilo a zjistilo, že na žádné z planet není civilizace. Po prolomení komunikace zjistilo, že Xa’erové našli vstup do sousedního vesmíru, vyčistili své planety a odletěli. Pokud jejich civilizace žije, není v našem vesmíru.
Město situaci vyhodnotilo jako splnění mise a uspalo se. Zůstalo po tisíce let v nečinnosti, protože našlo civilizaci, která našla vstup do sousedního vesmíru. Město informaci nikdy nezískalo, ale bylo mu jasné, že mise byla úspěšná.“
Celý tým se při Gaiiném vyprávění zahleděl do scenérie z výhledové místnosti a všichni bedlivě poslouchali. Byl to úžasný příběh o civilizaci, která odletěla z domovské planety.
„Takže ti androidé jsou stále ve městě?“ Zeptal se McCoy.
„Ano, ale měli by být deaktivováni.“ Odpověděla mu Gaia.
„Omlouvám se, že vás ruším. Kde je Thomsonová?“ Zeptal se major Evans.
„Narušitelé. Opakuji, narušitelé. Narušitelé ve výhledové místnosti a laboratoři.“ Městem se začal rozléhat zvuk obranného systému.
„Ti androidé pořád spí, že ano?“ Zeptal se Evans Gaii.
„Myslím si, že ne.“ Odpověděla mu.
„Thomsonová! Hlaste se!“ Evans na nic nečekal a vyběhl s vysílačkou v ruce z výhledové místnosti.
„Majore, našla jsem nějakou umělou inteligenci. Aktivovalo se to a začalo to po mě střílet! Stahuji se k vám.“ Brzy dostal odpověď. Netrvalo dlouho a se zvuky výstřelů se Thomsonová vrátila do výhledové místnosti.
„Zatraceně, Thomsonová! Co jste to udělala?“ Zařval Evans.
„Myslím, že jich přibývá!“ Zvolal Webster. A opravdu, bylo jich čím dál tím více.
„Tohle nezvládneme.“ Zamumlal si McCoy.
„Gaio, kde mají slabá místa?“ Zeptal se ve střelbě Evans Gaii. Ta chvíli přemýšlela a poté mu odpověděla: „Androidi Artifaxů mají slabé místo na krku.“
„Střílejte do krků!“ Zvolal Webster. Androidů přibývalo a munice se zmenšovala.
„Kde je McCoy?“ Evans si i ve spěchu všiml, že McCoy chybí.
„Odešel.“ Odpověděla mu Gaia.
Chvíli stříleli a poté se v místnosti znovu objevil McCoy se slovy: „Pojďte sem!“
Celý tým se stáhl za McCoyem do uzavřené vzduchotěsné místnosti.
„Co jsme tím vyřešili?“ Zeptala se Thomsonová.
„Dívejte se.“ Odpověděl jí McCoy a brzy poté světla zhasla.
Palba brzy ustála a Evans začal mít pochybnosti: „Jak jste to dokázal?“
„Našel jsem transportní antický paprsek a na planetě jsem našel zdroj elektromagnetických výbojů. Transportoval jsem se na planetu, zapojil jsem přístroj a vyslal jsem impuls. Tomu chvíli trvá, než přiletí k městu a tak jsem se transportoval zase zpět.“ Odpověděl mu McCoy. Nikomu to sice nedávalo smysl, ale všichni byli rádi, že žijí.
„Jdeme ven.“ Řekla v těsné, malé místnosti Gaia a otevřela dveře. Tým si rozsvítil baterky a uviděli androidy – na zemi.
„Pojďme domů.“ Řekl Evans. Už měl plné zuby těch androidů a nechtěl se s nimi znovu setkat.
„Máme problém.“ Odpověděl mu McCoy.
„Jaký?“ Zeptala se Thomsonová.
„Město je bez energie. Nemůžeme se vrátit.“

Podľa mňa dobré.
Som zvedavý ako chceš pokračovať.

Coder: Tak když srovnávám ty tvé předchozí s touto, tak je tato stále nejlepší . Jen tak dál pokračuj

zatiaľ je to sľubné musím sa však priznať (a hanbím sa za toň že až dnes som konečne mala čas si to prečítať všetko ale je to strašne dobré, neviem sa dočkať ďalších pokračovaní x)

Potešili jste mě O víkendu můžete opět očekávat další díl Prozradím vám, že

Toto je spoiler!!!:

na pár dílů zůstaneme ve městě Leutitia a po návratu na Deserdi Videum se budou dít velké věci

Hezký moc moc se těším na pokračování