Tak, jo právě jsem dodělal další díl, za případné chyby se omlouvám a doufám, že se bude líbit:
3. Lovná zvěř
Město se lehce zachvělo a v místnosti s křeslem, na kterém seděl Sheppard, se objevila obrazovka, na kterém byla velká modrá planeta a její orbit.
John pootevřel oči, podíval se na obrazovku a řekl do vysílačky:
„Tak jo lidi, jsme doma, připravte se všichni. Za krátkou chvíli proletíme atmosférou a budeme přistávat.“
a jen co to dořekl, opět zavřel oči a plně se soustředil. Město nabralo na rychlosti a namířilo si to přímo k povrchu planety. Po chvíli to v Johnově vysílačce zašramotilo a ozval se jemu známy hlas:
„Johne, jak sem ti už říkal, pěkně pomalu a mít malý úhel, přece jen máme jen 1 ZPM a 3 generátory B - 24GR a ne…“
„Hele Rodney, při obědě sem si od tebe vyslechl celou přednášku o vstupu do atmosféry a přistávání, už toho nech, nemám náladu poslouchat tvé naříkání, Sheppard konec.“ Odpověděl John a vysílačku vypnul.
„To mi dělá pořád“ Stěžoval si Rodney
Město vletělo v přesném úhlu do atmosféry a začalo pomalu sklouzávat směrem na hladinu oceánu M35 – 117.
„To bylo přistání, co?“ pochválil se John
„Haló, slyší mě někdo?“ odvětil netrpělivě Sheppard
„Johne, právě vystoupily z hyperprostoru 2 lodě, vidíš je?“ zeptal se Rodney
„Sakra, už zase ti černí parchanti?“ poznamenal John
„Ehm jo, bohužel“ reagoval Rodney
„Spojte mě okamžitě s Caldwellem“
„Shepparde, potřebujeme vaší pomoc, dostáváme na frak!“ ozval se zoufale plk. Ellis z Apolla.
„Jaká, je vaše situace?“
„Nepřátelské lodě soustředily palbu na Apolla, dlouho nevydrž…“ v tom se spojení přerušilo
„Sakra, co se to tam děje!“
Na orbitě probíhala zuřivá bitva. Jen co 2 nepřátelské lodě vystoupily z HP, soustředily své paprsky na Apolla. Paprsek nepřátelských lodí připomínal ten Oriiský, jen byl trochu kratší, měl červenou barvu a byl střílen v rychlejších intervalech. Po, několika střelách začal kolabovat štít na Apollu. Odyssea spolu s Argem ovšem blesku rychle reagovaly a jen co se Asgardké paprsky nabily, byly okamžitě vystřeleny na jednu z černých nepřátelských lodí.
„Pane, naše výstřely působí na nepřátelských lodích minimální poškození a na Apollu brzo spadne štít.“ ohlásil Marek na Argu
„Do háje, pokuste se vletět do výstřelů před Apolla dřív, než bude zničen a přeneste jeho posádku k nám.“ reagoval naštvaně Caldwell
„Ano pane“
„Pane, štít na Apollu zkolaboval, ale máme posádku.“
„Zatraceně!“ zaklel Caldwell
„Pane, jen co na Apollu zkolabovaly štíty, začali soustředit palbu na Odysseu a Apolla nechali být.“
„Takže Apollo, není zničen?“ zeptal se nechápavě Caldwell
„Ne, ale je vážně poškozen a brzo bude i Odyssea…“ odpověděl Marek
„Shepparde, potřebujeme vás, nebo to dopadne velmi zle!“téměř zařval Caldwell do vysílačky.
„Rozumím“ odpověděl Sheppard
Město se opět začalo třást a zvedlo se nad hladinu oceánu.
„Sakra Johne, co to zase děláš?“ zeptal se Rodney
„Nedá se nic dělat, musíme jim pomoct!“ odpověděl John a opět se soustředil na zvednutí města zpátky do vzduchu.
„Shepparde, kdo Vám dal rozkaz?“ poznamenal rozhořčeně Woolsey
„Zapněte si vysílačku a pochopíte!“ odpověděl Sheppard a zvedl město zpět do Atmosféry planety.
„Johne, město není stavěno na to, aby si s ním přistál a hned zase odletěl!“
„Neboj, bude to v pohodě.“ Uklidnil ho John a rozhovor ukončil, jelikož už proletěl atmosférou a ocitl se na orbitě planety.
To co viděl, nebylo zrovna povzbuzující: Apollo i Odyssea, byli beze štítu, beze zbraní a jen tak pluli vesmírem, Argovi kolabovali štíty, ale stále bojoval. Sheppard správně vyhodnotil situaci a vypustil cca 150 dronů na jednu z lodí do, které byla soustředěna palba. Účinnost dronů byla překvapující. Jen co zkolabovali štíty na nepřátelské lodi pod nátlakem asgardských paprsků a pulzních střel Tolánů z Arga, byla nepřátelská loď pro drony sladkou kořistí. Jenže poté druhá zbývající loď vyřadila štíty a zbraně také Argu. Všichni přestáli střílet, jelikož z hyperprostoru vystoupily, další 3 nepřátelské lodě a poté se na v komunikaci všech lodí ozval znovu ten hluboký hlas.
„Myslím, že vidíte jakou máme sílu a není potřeba, abyste kladli odpor. Jediné co od vás chceme je město Antiků. Pokud nám ho bez odporu vydáte, jsme ochotni nechat vás být. Pokud ne, bude to velmi rychlý konec. Máte 2 minuty na odpověď, pokud neodpovíte, budeme to brát jako ne.
„Tak, ti nám asi nebudou chtít dát ZPM, co?“ obrátil se John na Rodneyho
Rodney absolutně nereagoval a čekal, co za rozkaz vydá Caldwell, či Woolsey. Atmosféra na Atlantidě a na Argu byla tak napjatá, že nikdo po 30 vteřin ani nepípl. V tom se na Atlantidě ozvalo z vysílačky.
„Woolsey, tady Caldwell, absolutně to nechápu, ale všem lodím naskočil hyperpohon a štíty.“
„Což…“
Ale Caldwell ho okamžitě zarazil a řekl: „Nemám vůbec ponětí proč, tudíž nemá smysl se mě ptát, ale musíme toho využít, už nám zbývá jen jedna minuta.“
Caldwell okamžitě přenesl několik lidí na Apolla a Odysseu, aby skočili do hyperprostoru na souřadnice, které jim dal. Vypršely 2 minuty a nepřátelské lodě začaly nabíjet zbraně. Pověření tento úkol okamžitě splnili a skočili co nejdřív do hyperprostoru. Bohužel na Apollu tak rychlí nebyli a po několika výstřelech přišel Apollo o štíty a o pravý hangár, ale nakonec, se mu přece jen podařilo vstoupit do hyperprostoru.
O deset minut později - ve volném vesmíru
„Pane, vystoupili, jsme všichni z hyperprostoru, ale Apollo, je na tom velice zle.“ uvědomil Marek Caldwella
„Jak moc zle?“ zeptal se Caldwell
„Ztratil pravý hangár a pomalu se z něho vypouští vzduch. Sekce jsou uzavřené, ale i tak dlouho nevydrží, je velice škaredě poškozená.“
„To není dobré, je schopna cesty v hyperprostoru?“
„Ehm, počkejte…“
„Prý, z něho ještě jednu cestu vymáčknou, ale je tu velká pravděpodobnost, že se zhroutí, generátor a všichni vyletíme do luftu…“
„Den blbec…“ řekl Caldwell a vzdychl
„Vskutku…“
„Co ostatní?“
„Odyssea, je celkem v pořádku a Argos také.“
„No, alespoň, že tak. Co se to tam k čertu stalo? Jak to, že všem lodím naskočily štíty a hyperpohon?“
„Nechápu to, pane…“
„Nejste sám Marku…“
„Pane, máme tu zase 4 nepřátelské lodě“
„Tak a dost!!“ rozčílil se Caldwell „Jak jsou na tom zbraně.“
„Negativní, nemáme nic.“
„Sakra, okamžitě všichni vstupte do hyperprostoru.“ Rozkázal Caldwell: „Oznamte to ostatním, jo a zavolejte mě Woolseyho“
Nepřátelské lodě, okamžitě začali střílet, ale paprsky byly zachyceny Atlantským štítem. Sheppard okamžitě uslyšel rozkaz a stejně jako ostatní vstoupil s Atlantidou do hyperprostoru.
V Hyperprostoru
„Tak jo Woolsey, už toho mám dost jak to, že nás pořád sledují!“ vykřikl Caldwell
„Uklidněte se Steavne, McKay, na něco určitě přijde.“ řekl s povzdechem Woolsey
„Rodney?“
„No, vlastně sem na něco přišel… Vzpomínáte na tu “věc“ co prošla skrz náš štít? Co když to je nějaká vysílačka?“ vychrlil ze sebe Rodney
„Ale vždyť, to vybuchlo, nebo ne?“ poznamenal Caldwell
„No ano, ale to neznamená, že se mohla z toho uvolnit, nějaká část, která udává náš signál…“ zapřemýšlel Rodney
„Ale to by musela vysílat přes subprostor, což by naše senzory zachytily, že?“ řekl Woolsey
V tom Rodneymu pokleslo obočí a tvářil se, jako kdyby nechal doma zapnutou žehličku.
Radek stál celou dobu konverzace vedle Rodneyho, a když se tak zatvářil, tak se na něho Radek podíval s výhružným výrazem v obličeji.
„No, když, já…“
„Rodney, doufám, že jsi zapnul, ten dekodér na ten divný signál, který jsem našel z toho východního mola.“ řekl výhružně Radek
„No, já si myslel, že to není zase tak důležité…“ kličkoval Rodney
„Tys na to zapomněl!“ řekl Radek „Sakra, proč jsem to neudělal sám?“ rozčiloval se.
„Počkat, počkat“ vmísil se do rozhovoru Woolsey: „Rodney vy jste celou dobu věděl, že vydáváme kódovaný signál a neřešil jste to!!!!!“ zařval Woolsey, který téměř vybuchl.
„Ehm,noo, už to jdu řešit.“ odsekl Rodney a okamžitě odběhl do své laboratoře k počítači.
Po 25 minutách ten kód rozluštil a dokázal, tak zjistit přesnou polohu, toho zařízení, který signál vydává. Sheppard se rozhodl připravit jumper, aby tu věc našli a zničili. Bohužel aby mohli vypustit jumper a zničit ten lokátor, museli vystoupit z HP. Tak Caldwell s Woolseym vydali rozkaz, aby všechny lodě vystoupily z HP a tak se stalo. Jen co vystoupili z HP, připoutal k sobě Argos zbytky Apolla, jelikož ten už nebyl schopen cesty v HP a ani boje. Připravený jumper okamžitě vylétl z hangáru a namířil si to přímo k jedné z mnoha věží na východním molu. Za dvě minuty našli jakési zařízení, které vypadalo jako hvězdice velká jako člověk. Sheppard se už připravoval na ní vyslat dron a zničit ji, když v tom ho Rodney zarazil s tím, že má geniální nápad.
„Myslím“ začal Rodney „že bychom to mohli využít proti nim jako zbraň, ale potřebuju, abys to naložil do jumperu.
„Seš si jistý?“ řekl Sheppard: „nejraději bych to na místě zničil.“
„Věř mi, budeme to potřebovat!“ řekl Rodney a zdál se, že si za tím opravdu stojí.
„Dobře, ale musíme rychle.“ řekl Sheppard a otočil jumper.
Rodney zavolal vysílačkou Woolseyho a vysvětloval mu, že až se vrátí, tak mají všichni vletí do HP k planetě M2P-638. Woolsey, nechápal proč zrovna tam, ale rozeslal tuto zprávu ostatním.
Mezitím zavřel Sheppard přepážku od řídící kabiny, otevřel zadní dveře a nabral tu hvězdici do zadní části jumperu.
Jen co to dodělal, uviděl 4 hyperprostorová okna, ze kterých po chvíli vylétly 4 nepřátelské lodě.
„Sakra, už sou zas tady, rychle“ řekl Sheppard, zavřel dveře a namířil si to zpátky k hangáru.
Nepřátelské lodě začaly okamžitě střílet na Arga, který střelbu opětoval.
Sheppard popadl vysílačku a zvolal: „Jsme uvnitř, můžeme!“
Woolsey spolu s Caldwellem a Davidsonem okamžitě nařídily vstup do hyperprostoru – směr M2P-638.
04.6.2010 21:18:48
vyhodením 
Ak toto by mali byť nepriatelia tak im Atlantis môžeme darovať. 
No napíš pokračovanie nech sa to začne vyjasňovať 
To po nepříteli budou ty opice za letu házet banány 
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
