StarGate:Exodus: 45. Díl - Pomoc shůry

Tak ještě jednou děkuji za ohlasy. Hlavně Mr.Misterovi, z jehož příspěvku je čitelné ledacos

Zdravím,

Týden se sešel s týdnem a my tu máme zase pondělí a tudíž i nový díl. Tentokrát již ukončíme ten dlouhý maratón osvobozování

Dragonovi či jiným příslušným adminům se omlouvám za double post, ale zase to nějak špatně vyšlo

27. Díl - Záchranná operace - Část III.


Mléčná dráha, P2X-582

Hlavice mark IX dopadly na štíty nebezpečně vyhlížejících stanic, avšak jejich mohutná a ničivá exploze nenapáchala takové škody, jaké by se daly očekávat, jelikož všechny čtyři stanice stále držely po hromadě. Nejen že zůstaly v celku, ba dokonce pokračovaly v nepřerušované palbě. To byl ovšem veliký problém pro Odysseu a celou její posádku, jelikož štíty tohoto plavidla byly již zcela vyčerpané, a přímo proti jeho trupu se teď blížilo několik velice účinných energetických výstřelů, které loď stoprocentně zničí, pokud se dostanou až k cíli. Bylo tedy pouze na posádce, co vymyslí, aby zachránila své životy a ještě neméněcennou loď. Vše proběhlo během pěti sekund, ale pro posádku tato možná poslední chvíle života trvala věky. Myšlenka míjela myšlenku v hlavách všech členů posádky strojovny ale i můstku. Snad každý se snažil přijít na nějakou spásnou myšlenku, avšak žádná nepřicházela, a tak se zdálo, že konec už je opravdu blízko. Ostatní velitelé a příslušníci pozemských sil s hrůzou v obličeji sledovali zánik doposud vlajkové lodi pozemské flotily. Co se ovšem stalo, by nečekal ani samotný Joseph Mallozzi. Zlatým pulzům chybělo do nárazu do trupu Odyssey už jen pár metrů, když začalo kolem pozemské tři sta čtyřky zářit oslepující bílé světlo. Znenadání byla loď pryč a pulzy jen naprázdno proletěly pustým vesmírným prostorem. O to větší šok to pro všechny byl, když se Odyssea znovu za doprovodu zářivého světla ocitla na kraji bitevního pole.

Emerson:“Co to sakra mělo znamenat?“

Black: “Omlouváme se plukovníku, ale neměli jsme čas vás s tím plánem obeznámit. Mimochodem, nemáte za co.“

Emerson: “Ach ano, omlouvám se. Za celou posádku děkuji. Všem jste nám zachránili životy.“

Black: “Bohužel bitva pokračuje, a tak vás tam nemůžeme takhle nechat.“

Emerson: “Co zamýšlíte? Naše motory ještě stále fungují, můžeme se vzdálit.“

Black: “Tohle na mysli nemám. Vaše palebná síla by nám totiž chyběla. Jen v klidu seďte, my se o to postaráme….Daedale, Sun-Tzu, Koroleve, žádáme o krycí palbu. Už se konečně zbavte těch ha’taků, ať se můžeme vrhnout na ty stanice. Luciáni tuhle bitvu již prohráli. Jde jen o to, za jak dlouho a s jakými ztrátami ji my vyhrajeme.“

Puškin, Lan-Chin a Caldwell přes komunikační nanál jednohlasně odpověděli: “Rozumím.“

Daedalus se tedy začal rychle vzdalovat od stále pálících stanic a raději se vrhnul na pomoc rusko-čínskému duu, které právě ukončovalo existenci posledních třech ha’taků, na jejichž můstcích panoval nevídaný virvál.

Kormidelník: “Pane, naše stanice tu tau’rijskou loď nezničily. Na poslední chvíli nějak zmizela a objevila se na druhé straně bojiště.“

Velitel: “Zmizela?! Co to plácáš? Jak by mohla zmizet. Nemohli stihnout uniknout, takže i kdyby aktivovali maskování, bylo by jim k ničemu.“

Kormidelník: “Já vím, pane, ale bylo to tak, jak jsem vám říkal. My tu ovšem máme jiný problém.“

Velitel: “Jaký zase?“

Kormidelník: “Rychle se k nám blíží tři tau’rijské bitevníky.“

Velitel: “Copak nestřílíme?“

Kormidelník: “Střílíme, ale naše zbraně nejsou na prolomení jejich štítů dostatečně silné.“

Velitel: “Tak to nějak zařiď!“

Kormidelník: “Ale pane….“

Ubohý sluha ani nedostal příležitost dokončit svoji bezcennou obhajobu, jelikož lodí hned v zápětí otřásl silný náraz. Za chvíli další, ale to už nebyl velitel ani sluha při vědomí, jelikož je oba dva zasáhl do hlavy nějaký tupý předmět, který se vlivem velkého náporu uvolnil. Otřesy způsobovaly nárazy railgunových projektilů a hlavic mark V do štítů. Spojená palba tří pozemských lodí nedala stejnému počtu ha’taků ani tu sebemenší šanci. První z nich si vzal na starost Daedalus, který odměnil štít své kořisti dvojicí hlavic typu mark V a následně stejným počtem provazců rozžhavené plazmy, které dokonaly již načaté dílo zkázy, a rozervaly nebohou loď. Katem druhého z ha’taků se tal čínský otrkaný bitevník hrdě nesoucí jméno Sun-Tzu. Útok plavidla, o jehož stavbu se postarala Čínská lidová republika, probíhal podobně jako ten Daedalův. Dvě hlavice a dva paprsky. Tohle vše stačilo a loď se zmítala v plamenech. Korolev měl o poznání jednoduší práci, protože bojoval se značně oslabenou lodí, a tak pouze zkropil štít dávkami railgunových projektilů, které vytvořily na energetické bariéře zajímavou scenérii, která připomínala kapky deště, které dopadají na vodní hladinu. Štít za pár okamžiků odešel, což uvolnilo pole působnosti pro zbraně asgardské výroby, které si s trupem poslední přeživší lodi udělaly, co chtěly.
Mezitím probíhal plán plukovníka Blacka a jeho posádky, ve kterém byla zahrnutá i boje neschopná Odyssea. Stav tohoto historického pozemského klenotu se plukovníkovi Blackovi nějak nezdál, a tak se vytasil s vlastním plánem. S Achillem naletěl přímo nad Odysseu, ke které byl tak blízko, že se jí snad i dotýkal. Když byly obě lodě v ideálním úhlu, aktivoval Achilles speciální kotevní systém, který důmyslným způsobem spojil obě lodě v jednu. To tu doposud nebylo. S takto šíleným nápadem nepřišel v historii vesmírných bitev snad ještě nikdo.

Emerson: “Plukovníku, co se to děje? Tohle je únos?“

Black: “Ano, ukažte svoje peněženky!… Ne, dělám si legraci. Jen si vás trošku povozíme. Klidně seďte a věnujte se palbě, my se postaráme o zbytek… Daedale, Koroleve, Sun-Tzu, vytvořte formaci. Zaměříme se na první z vesmírných stanic a nenecháme ji na pokoji, dokud nenechá ona nás.“

Caldwell: “Pěkně řečeno, jdeme na to!“

Po Caldwellově pochvale se plán plukovníka Blacka rozjel naplno. Achilles aktivoval štíty a roztáhl je dostatečně na to, aby ochránily i Odysseu, která byla připevněná pod Achillovým trupem. Čtveřice pozemských plavidel, ze kterých nejvíce vyčníval Achilles, se dala na poslední štaci, kterou bylo zlikvidování stále se držících stanic.

Black:“Všem lodím, tady Achilles. Jak jsou na tom vaše zbrojnice. My už máme pouze pět mark pětek, tři mark devítky a dvě desítky.“

Caldwell: “My jsme na tom ještě hůře, plukovníku. V pumovnici máme pouze jeden horizont, který je vybaven pěti střelami.“

Ostatní velitelé také shrnuli stav svých zbraňových komor, čímž se jasně ukázalo, že i kdyby pozemšťané použili vše, co mají, nestačilo by to. Ovšem podléhat v této situaci panice by se rovnalo smrti, a tak nezbývalo pozemské flotile nic jiného, než zaútočit a jít štěstí naproti.
Plukovník Caldwell tedy horkou jehlou sestrojil plán, který se zamlouval i ostatním velitelům, a tak započal útok. Korolev přenesl do blízkosti první stanice zbylé dvě jaderné nálože typu mark X, které představovaly nejničivější bombu, která byla na Zemi kdy v historii vyrobena. Hlavice explodovaly a dvě pozoruhodné tlakové vlny se začaly opírat o žluto skvoucí štít, který měl co dělat, aby nepropustil část energie tlačící na tuto energetickou bariéru.

Obsluha systémů stanice: “Veliteli, tau’riové poslali na naše štíty ničivé zbraně, které na ně mají extrémní účinek.“

Velitel stanice: “Jak jsou na tom?“

Obsluha systémů stanice: “Na deseti procentech a stále klesají. Dlouho už to nevydržíme. Lodě Tau’ri jsou až příliš mocné.“

Štíty byly opravdu krok před zkolabováním a to poslední co potřebovaly, byl zásah hlavicí mark V, která se právě blížila. Pomocí hybných trysek se raketa dopravila až ke štítům stanice, do kterých uvolnila veškerou energii z výbuchu zbraňové plazmy. Štítem se linula mírná vlnka, která vznikla nárazem hlavice.

Petrenko: “Pane, zaznamenávám mírnou fluptulaci štítů ostřelované stanice. Musí být už hodně vybité.“

Puškin: “Da, zkuste paprsky.“

Korolev si chtěl připsat další zářez na pažbu, a tak se rozletěl se vší vervou proti stanici s hroutícím se štítem a vystřelil nejprve čtyři a hned v zápětí po blesku rychlém nabití další dva paprsky. První čtveřice se jen neškodně zastavila o štít, avšak druhá dávka již slavila úspěch a našla si cestu přes velice ochromenou energetickou bariéru. Paprsky doputovaly až k trupu stanice, kde znovu zafungovaly na jedničku a protrhnuly masivní plátování, což zapříčinilo unikání atmosféry do vakua. Konstrukce stanice byla nevídaně velká, avšak nebyla nezničitelná. První dva paprsky velice narušily integritu trupu, což zachytily senzory Achilla, který se i s Odysseou pod štíty vyřítil přímo proti stanici a společně s Odysseou vypálil deset krásně modrých asgardských paprsků. Štíty již neměly tu moc zastavit je, a tak prošlo všech deset. Destruktivní síla takového útoku by mohla být všem jasná. Paprsky za paprskem postupně trhaly trup a nakonec udělaly ze stanice doslova cedník. Na mnoha místech se již nějakou chvíli objevovaly sekundární exploze, které díky dalšímu náporu vzkvetly až v primární, které nakonec způsobily zkázu první stanice, která se ještě chvíli zmítala v množství výbuchů, ale nakonec se sesypala jako domeček z karet. První z kolosů a obrů byl zničen. Ve hře však zůstávaly stále tři stanice totožného rázu, které byly zatím netknuté. Zaznamenaný úspěch ovšem vlil pozemské flotile krev do žil, a tak se další stanice v řadě musela začít třást strachy. Vyčerpat nebo jakkoli zatížit štíty stanic bylo možné pouze výbuchem pozemských hlavic, jejichž zásoby se však rapidně ztenčovaly. K prvnímu útoku se rozhoupala dvojice Achilles-Odyssea. Duo neobvykle propojených lodí se rozletělo nesmírnou rychlostí proti stanici a až bylo na místě, vyletěly z raketových sil obou lodí všechny dostupné hlavice mark V. Bylo jich požehnaně, a také proto daly štítu další stanice pořádnou lekci. Postupně dopadlo na stále odolávající štít osm raket, jejichž výbuchy vykreslily na energetické bariéře stanice pozoruhodné obrazce a útvary. Poslední hřebíček do rakve přirazila Sun-Tzu, která z dostatečné vzdálenosti vyslala na stanici svůj horizont, který zužitkoval veškerou svou ničivou sílu a všemi šesti hlavicemi se opřel do štítu.
Všechna pozemská plavidla již byla obezřetnější, a tak neměla palba ze stanic takový účinek. Veliké vesmírné kolosy se nedokázaly rychle, ba dokonce skoro vůbec pohybovat, z čehož pozemšťané vyždímali, co mohli. Při útoku loď vždy jen naletěla do dostřelové vzdálenosti a vypálila na svůj cíl.
Štít druhé stanice sice ustál zkrápění raketami mark V, avšak útok hlavicemi mark IX v plném rozsahu pro něj byl moc. Štíty začaly znovu kolabovat a už nevykazovaly taková pěkná čísla, jako dříve. Neutuchající zátěž v podobě jaderných výbuchů nebyla pro štíty tím pravým, a tak se i tento štít nakonec vybil. Tuto, pro Luciány smolnou situaci, zaznamenaly i senzorové systémy na pozemských plavidlech. Nejhbitější byla tentokrát Sun-Tzu, která se s motory na maximum blesku rychle dopravila ke stanici, jejíž palba byla díky nedostatku energie a početným výpadkům ochablá, a vypálila přímo proti ní nejprve pět a pak další čtyři paprsky, které téměř bez odporu zajížděly skrz trup až do útrob stanice, kde trhaly veškeré energetické či jiné životně důležité systémy. Zkázou stanice se nakonec stal neúnosný stav jejího trupu, který nedovoloval stanici ve vesmírném prostoru dále existovat, a tak se po několika okamžicích, které byly doprovázeny neutuchajícími sekundárními explozemi, rozletěla spolu s masivní explozí do všech směrů. Další stanice byla sice vyřazena z boje, avšak práce byla dokončená pouze z poloviny. To byl ovšem problém, protože v raketových zbrojnicích všech pozemských lodí zbývaly pouze tři mark desítky a to konkrétně na palubě Achilla. Díky bohu nebo spíše díky Rodneymu McKayi, který tuto třídu lodě navrhoval, měl Achilles v rukávu ještě jedno eso, které mělo nezvykle velkou hodnotu. Byl to sklad, který byl naplněn asi třemi stovkami těch nejúčinnějších projektilových střel, které byly známy. Samozřejmě se jednalo o vylepšenou verzi antických střel, které jsou na jedné z pozemských kolonií nepřetržitě vyráběny. Achilles vzal tíhu celé situace na svá bedra a vyřešil ji způsobem sobě vlastním.
Plukovník Black velel sice své první vesmírné lodi, ale i tak překypoval chytrými, důvtipnými a důmyslnými nápady, které se nejednou ukázaly i jako velice praktické a jejich cena se dala v bitvě vyvažovat zlatem.
Plukovník Black zavelel k transportu třech jaderných hlavic typu mark X do bezprostřední blízkosti obou stanic. Tak se také za okamžik stalo a asgardský transportní paprsek rozložil tři hlavice právě tam, kde měl. Ty spustily odpočítávání výbuchu, které se za pět sekund přehouplo až na nulu, což aktivoval mechanismus, který uvolnil ze dvou ničivých bomb veškerou devastující sílu v podobě tlakové vlny a extrémně silného výbuchu. Ten se začal, ostatně jako vždy, okamžitě šířit. První krok zabijáckého plánu byl splněný, nyní následoval samo sebou ten druhý. Podplukovník Montesová byla již malou chvíli připravena v místnosti s křeslem, avšak až teď dostala příkaz k jeho aktivaci. Pohledná podplukovnice se usadila do křesla, které se s ní typicky naklonilo a začalo překrásně zářit. Montesová se okamžitě s křeslem myšlenkově propojila a za chvíli začala ovládat i tu nejmocnější zbraň lidstva. Střely začaly vylétávat z otvoru k tomu určeného a velice vysokou rychlostí se hnaly ke stanicím. Střely nejprve vytvořily veliký zelený proud, který se těsně před stanicemi rozdělil na dvě větve, kdy si každá našla svůj cíl. Štíty obou stanic byly mírně načaté výbuchem Achillových hlavic mark X, avšak kdo ví, jestli by plně nabité štíty dokázaly antickým dronům odolávat více. Střely se dostaly ke stanicím v opravdu rekordním čase a okamžitě začaly prostupovat štítem, který na ně neměl žádný vliv. Podplukovník Montesová jen klidně seděla v křesle a pouze svými myšlenkami právě ničila poslední dvě známky luciánského odporu. Zelenkavé projektily se po prostupu štítem začaly zakusovat do ne příliš kvalitního plátování a začaly ho trhat na kusy podobně jako predátor svou kořist.

Obsluha stanice:“Pane, naše štíty jsou k ničemu! Nefungují! Jejich střely přes ně jednoduše prochází a devastují náš trup. Dlouho už to nevydržíme!“

Velitel, kterému byla informace o stavu na bojišti směrována, ani nestihnul reagovat, jelikož můstek právě explodoval. Zapříčila to nejspíše podplukovník Montesová, která navedla jeden z dronů přímo na můstek, kde ho nechala vybouchnout. Drony ještě stále provrtávaly trupy stanic ze všech směrů. Některé explodovaly v útrobách a jiné se zase snažily napáchat co největší škody na plátování. Oba dva způsoby byly efektivní. Až zelené proudy střel skončily svou práci, nebylo již na stanicích co ničit. Obě dvě byly rozmetány na stovky, ba dokonce tisíce kusů. Nepřítel byl eliminován. Oběžná dráha byla v rukou pozemšťanů. Prostor pro pozemní invazi byl volný.
Achilles povolal zpátky všech dvacet bombardérů zpátky z okraje soustavy, jelikož již nehrozilo ze strany Luciánů žádné nebezpečí. Oběžná dráha byla v držení pozemských sil, a tak se mohlo vše v klidu připravit. Opozdilé vojenské jednotky si ještě sháněly vybavení, zbraně a munici, zatímco nedočkavci již byli připraveni buď na transportních stanovištích, nebo v připravených jumperech, které měly taktéž přenést část vojenského personálu na povrch. V hangárech, které byly právě pro tyto účely vyklizeny, se připravovala těžká, ale i lehká vojenská technika, která měla být proti luciánským vojskům nasazena. Velitelé lodí se sešli v taktické konferenční místnosti na Achillovi, kde projednávali a diskutovali taktiku boje. Vše bylo celkem jasné a zřetelné, takže za necelých čtyřicet minut nebylo co řešit. Stíhačky a bombardéry se klidně vznášely nebo poletovaly temným vesmírem, pozemská plavidla zaujímala strategické pozice na oběžné dráze planety a vojáci již hořeli nedočkavostí. Nakonec se přeci jenom všichni dočkali, velitelé dali požehnání ke startu mise, a tak vše začalo podle předem naplánovaného scénáře. Povrch byl již nějakou chvíli důkladně a pečlivě prozkoumáván, a proto se celkem přesně vědělo, kde luciánská vojska čekají. V ohledání povrchu zajisté vypomohly také sondy, které původně objevily i samotného Teal’ca, jehož signál byl stále v dosahu. Pomocí transportní technologie bylo na povrch vysazeno asi padesát elitních vojáků, kteří měli se situacemi jako je tato neocenitelné zkušenosti. Blíže ke středu luciánské obranné formace se přibližovaly tři jumpery, jenž na své palubě převážely další tři oddíly pěchotních námořníků. Útok samo sebou neprobíhal jen z povrchu, ale i z vyšších pozic. Trio zamaskovaných F-303 se vydalo na lokalizování nepřátelských opevněných stanovišť, které senzory na pozemských plavidlech nedokázaly z orbity nalézt. Většinou se jednalo o jistá stavení podobná bunkrům, jejichž palebná síla tkvěla hlavně v tyčových kanónech, které byly vlastně jedinou silnou obranou zbraní proti pěchotě, ale i proti pozemské technice, která v řadách luciánské armády chyběla. Když nějaký z bombardérů objevil nepřátelskou pozici, jednoduše ji zaměřil speciálním signálem, který přeposlal na některou z lodí na oběžné dráze. Hned jak lodě signál přijaly, zaměřily ho a z oběžné dráhy zlikvidovaly nepřátelské opevněné pozice pomocí railgunových projektilů, které dokázaly projít přes zrádnou atmosféru a zasáhnout cíl s maximální přesností. Bitva o povrch by se dala srovnat se soubojem Davida s Goliášem. Pozemšťané měli již od začátku navrch a v průběhu celé bitvy se tento stav nijak nezměnil. Hned jak se skončilo s bombardováním z oběžné dráhy, dostaly pozemní jednotky pokyn k útoku. Obrněné jeepy s těžkou výzbrojí, ale i taktické tanky se vydaly těžce přístupným písčitým terénem směrem k rozsáhlým komplexům, z jejichž útrob vycházel Teal’cův lokalizační signál. Početné luciánské ozbrojené jednotky vybavené buď tyčovými zbraněmi, nebo obyčejnými palnými zbraněmi byly okamžitě likvidovány těžkými kulomety či tankovými střelami. Postup pozemských jednotek byl nezastavitelný a podobal se německé expanzi za druhé světové války. Pozemní jednotky podporované taktickými bombardéry a stíhačkami F-302 byly velice obtížným soupeřem. Luciánské složky nedokázaly reagovat na tolik cílů najednou, jejich linie byly proráženy takřka beze ztrát. Zamaskované bombardéry poskytovaly pozemním týmům dokonalý přehled o bojišti, a tak šlo vše hladce. Bez problémů by to ovšem nešlo, a proto se objevily i tentokrát. Luciáni byli znovu neobvykle vynalézaví a připravili si pro pozemské vojáky velice nepříjemné překvapení v podobě tyčových věží, které z ničeho nic vystřelily ze země. A nebylo jich pár jako tehdy, když se s nimi SG týmy setkaly poprvé na planetě Hathor. Bylo jich opravdu požehnaně a tím pádem dokonale obklíčily pozemskou armádu, která čítala asi deset těžkých jeepů, pět tanků a přibližně padesát vojáků. Tanky byly vyrobené podle těch nejnovějších a nejmodernějších technologických postupů, a tak nebylo divu, že měly ve výbavě i něco více než jen typické hlavní dělo a kulomet.
Energii celému tanku dodával miniaturní plazmový generátor, který byl dostatečně výkonný, aby dokázal kolem tanku udržet po určitou dobu energetický štít. Hlavní dělo vystřelovalo upravené výbušné projektily, do kterých byla přidána stejná složka jako do projektilů kolejnicových děl. Kulomety byly samo sebou jako všude jinde nahrazeny efektivnějšími railguny a dokázaly střílet do všech dostupných směrů. Tank byl mimo jiné vybaven i protileteckou obranou, a tak byl teoreticky schopen sestřelit i wraitskou šipku či smrtící kluzák.
Tyčové věže začaly okamžitě pálit po pozemských tancích, které shledávali střelci jako největší hrozbu. Pěchotní jednotky nebyly vybaveny žádnými těžkými zbraněmi, a tak nemohly vyvýšené postavení střelců nijak ohrozit, což ovšem neplatilo o těžce vyzbrojených jeepech, kterým se palba prozatím vyhýbala. Střelci se chopili buď kulometů, nebo poloautomatických granátometů a začali pálit po věžích. Tanky začaly dělat to samé, avšak střelci byli velice nabuzení, a tak nedali provizorním štítům tanků ani na chvíli vydechnout. Tato nepřerušovaná zátěž nakonec způsobila kolaps některých energetických bariér. Jednomu z tanků zkolaboval štít ze všech nejdříve a hned v zápětí schytal několik ran od razantně vylepšených tyčových děl. Vyztužený pancíř mohl možná tanky ochránit od pozemských protitankových střel, ale s tímto typem útoku nemohl nic moc dělat. Jeden pulz za druhým se opíral do konstrukce tanku, až nakonec došlo k nejhoršímu. Otočná věž s hlavním dělem a dalšími klíčovými systémy byla zasažena tak silně, že odletěla od zbytku tanku, což vyústilo v naprostý konec. Tank již nebyl schopen palby, a tak byl již v boji naprosto neužitečný. Za malý okamžik už ale zareagovaly pozemské stíhačky, které se v mezidobí zabývaly bombardováním luciánských stanovišť s tyčovými děly. Než však stíhačky překonaly značnou vzdálenost, přišla pozemní armáda také o další tank, o dva jeepy a co bylo nejhorší, také o několik lidských životů. Palba z věží ještě chvíli pokračovala, avšak příletem stíhaček se misky vah znovu naklonily na stranu pozemšťanů. Tyčové věže nedokázaly mrštným a rychlým letounům čelit, a tak byly ničeny jedna po druhé. Pro piloty představovaly věže spíše cvičné terče, které ani nebyly schopny se pohybovat, a tak se smělý luciánský plán zhroutil přibližně stejně rychle, jako začal. Stíhačky ladně vypouštěly své rakety, které neměly s věžemi žádné slitování a likvidovaly je ohromnou destruktivní silou. Ničení nepřátelských tyčových věží trvalo i s dodatečnou podporou bombardérů, které mohly použít i nové plazmové bomby, asi dalších pět minut. Po této čistce již nic nebránilo pozemských silám v dalším pokračování. Cestu ke komplexům již chránilo jen několik tyčových stanovišť, které byly za pomoci letecké podpory a vojáků, kteří se díky transportu jumperů vplížili nepřátelům do zad, zničeny téměř bez námahy. Po dvouhodinové a značně jednostranné pozemní bitvě bylo rozhodnuto. I povrch byl teď v držení pozemských sil, a tak nic nebránilo ve spuštění třetí a zároveň poslední fáze osvobození věrného přítele celé Země - Teal’ca. Na povrch bylo pro jistotu přeneseno ještě několik tanků a jeepů, které nebyly použity přímo na osvobození, ale čekaly v záloze, aby zajistily oblast. Jumpery, F tři sta dvojky, ale i bombardéry kroužily nad planetou jako supi a pídily se po každém energetickém výkyvu či známce života, která by odhalila jakékoli přeživší Luciány nebo i stále funkční obranu jak proti stíhačům, tak i proti lodím na oběžné dráze. Komplex byl postupně obkličován pozemskými vojáky, kteří se chystali na přepadovou akci. Nakonec velení svolilo a akce se rozjela. Tým vedený podplukovníkem Piercem, který se skládal z osmi skvělých a zkušených vojáků, rozrazil plastickou trhavinou vstupní bránu a vydal se hlouběji do útrob budovy. Jeden z vojáků, v jehož tělním oběhu koloval antický gen, dřímal ve své pravé ruce antický detektor, který dokázal spolehlivě odhalit jakéhokoliv Luciána, který se v jejich blízkosti ochomýtal. Detektor se samozřejmě také dokázal zafixovat na jistý druh signálu, a navádět tak svého držitele přímo k němu. Této funkce bylo samo sebou využito pro Teal’covo hladší nalezení. Většina luciánských vojáků padla v bitvě o oběžnou dráhu a o povrch planety, a tak se jich v komplexu moc neukázalo. Podplukovníkův tým byl asi sto dvacet metrů od Teal’cova signálu, když zrovna narazil na několik nepřátel.

Rigs:“Pane, mám tu čtyřčlennou skupinku Luciánů. Přibližují se k nám ze severu. Asi za dvacet sekund vyjdou z tamtěch dveří. “

Pierce: “Vědí o nás?“

Rigs: “Nemyslím si, pohybují se dost rychle. Kdyby o nás věděli, byli by obezřetnější.“

Pierce: “Dobře, tak se připravte. Chci čistou střelbu, žádnou přestřelku. Nebudeme na sebe zbytečně upoutávat pozornost.“

Jednotka čítající osm vojáků se rozdělila na dvě části. Tři vojáci kryli zbytku jednotky záda a dalších pět se připravilo do bojové pozice. Hned jak se nic netušící luciánští strážní vyřítili ze dveří, spustila se na ně hustá palba, která byla ovšem velice tichá, jelikož všech pět střílejících vojáků mělo zbraně vybavené tlumiči. Vojáci ani nestihli vytasit své pistole a byli okamžitě eliminováni. Postup osvobozovacího týmu byl sice na chvíli pozastaven, ale za okamžik se pokračovalo dál. Při cestě za Teal’covým signálem narazil osvobozovací tým ještě na jeden závažný problém. Hlavní koridor, který by dovedl jednotku přímo k Teal’covi, byl zablokován silovým polem. Podle detektorů se pole táhlo desítky metrů daleko a nebylo možné jej obejít. Luciáni věděli, že už jde do tuhého, a tak se snažili nastražit pozemšťanům do cesty co nejvíce zádrhelů. Každý měl ovšem své řešení a tentokrát tomu nebylo jinak. Takové silové pole muselo mít generátor někde uvnitř komplexu. Senzory tuto domněnku potvrdily, a tak musel někdo přijít s chytrým řešením. Bombardování by bylo za jiné situace ideální, avšak v komplexu se nacházel jak Piercův tým, tak i Teal’c, kvůli kterému tato záchranná mise vlastně probíhala. Nakonec přišel jeden nadějný mladík z vědeckého oddělení na Odyssee se spásným nápadem - zasáhnout celý komplex elektromagnetickým impulzem, který by měl jisto jistě vyřadit všechny luciánské systémy dočasně z provozu, samo sebou, že mezi ně patřil i generátor silového pole. Technici tedy na jumper naložili EM generátor, který, až byl jumper připravený na ideální pozici, vyslal celým komplexem pulz, který vyřadil veškeré elektronické systémy. Plán se povedl, jelikož vojáci hlásili deaktivaci silového pole, naneštěstí i osvětlení, jehož nepřítomnost znesnadňovala podplukovníku Piercovi a jeho týmu práci. Vojáci tedy aktivovali svítilny na svých zbraních. Kužely světla okamžitě prorazily temnotou a odhalily neznámé prostory. Pohyb byl díky rozrušenému osvětlení opravdu velice obtížný, protože i za dlouhých pět minut nenaskočil žádný nouzový nebo záložní generátor, který by dodal světlům energii, a tak doprovázela podplukovníkův tým pouze černo černá tma. Po dalších sedmi minutách opatrné a rozvážné chůze dorazil osvobozovací tým konečně na cílové místo. Podle detektorů hlídali vchod do místnosti dva strážní. To ovšem nebyl pro dobře vybavené a vycvičené pozemské elitní jednotky žádný problém. Jeden z vojáků vhodil zpoza rohu do prostoru, kde stáli strážní, omračující granát, který téměř okamžitě explodoval, a podle zvuků, které se z úst Luciánů linuly, zafungoval na sto procent. Oba strážní se drželi za uši a div se neskáceli k zemi. Byli totiž zasaženi ohlušující a oslepující vlnou, která je naprosto odrovnala. Sluch je při výbuchu vystaven takové zátěži, že není schopen na dalších několik sekund vůbec fungovat, zatímco zrak na tom není o mnoho lépe. Zářivé a oslepující světlo rozhodí vidění i toho, který je k výbuchu otočen zády. Oba strážní tedy nebyli schopni klást žádný odpor, čehož využili dva vojáci, kteří se oddělili od vyčkávající skupiny a svými zat'nik'tely zasáhli strážné. Vlna energie je nejprve v ohromných křečích poslala k zemi. Druhá je zabila a nakonec došlo i ke třetímu výstřelu, který obě těla rozložil.

Pierc:“No co, aspoň budou mít uklízeči méně práce.“

Rigs: “Vtipné, pane, ale nejprve bych rád dokončil náš úkol.“

Pierc: “Jistě majore, říkal jste, že Teal’ca drží za těmito dveřmi?“

Rigs: “Ano pane, je to velká kruhová místnost s průměrem asi osm metrů.“

Pierc: “Celkem velké, nějaké stráže?“

Rigs: “Ano pane, dohromady pět nepřátelských kontaktů.“

Pierc: “To se mně moc nelíbí, bude obtížné vyřadit všech pět v tak rozlehlém prostoru.“

Rigs: “Mám jeden nápad, pane.“

Pierc: “Sem s ním.“

Rigs: “Vnikneme tam ze dvou stran.“

Pierc: “To je možné?“

Rigs: “Ano pane, podle detektorů je z druhé strany další vchod.“

Pierc: “Jsou tam stráže?“

Rigs: “Nejsou, pane, cesta je volná.“

Pierc: “Dobrá, vezměte si tři muže a připravte se. Na můj signál tam vnikneme.“

Rigs: “Ano pane.“

Podplukovníkův tým se připravil u jednoho vchodu, Rigsův tým u druhého. Pomocí vysílaček si dali vědět o své připravenosti a až uznal podplukovník Pierc za vhodné, vnikly obě jednotky dovnitř. Vojáci se neobtěžovali klepáním a odpálili dveře speciální výbušninou, hned na to následovalo vhození stejného omračujícího granátu jako minule. Tento proces byl na obou stranách stejný, takže do místnosti byly vhozeny celkem dva granáty tohoto typu. Hned po výbuchu se začali vojáci systematickým pohybem, který připomínal zapínání zipu, dostávat dovnitř. Využili toho, že nepřátelé byli dezorientovaní, a poslali je několika kulkami k zemi. Jeden ze strážných řešil kritickou situaci svérázným způsobem a to tak, že začal bez rozmyslu střílet kolem sebe. Naneštěstí byl tak úspěšný, že zasáhl svou tyčovou zbraní jednoho z vojáků do ramene. Díkybohu to byl silný chlapík, a tak se dokázal se zraněním poprat dobře. Zbytek nepřátel se povedlo eliminovat bez obtíží. Hned jak palba ustala, nasměrovaly se všechny oči na nebohého Teal’ca, který ležel bezvládně v rohu místnosti. Byl spoutaný a těžce domlácený. Nebyl to již žádný osmdesátník, a tak snášel výslechy podobného rázu hůře než za doby své největší síly. Naštěstí se mu na palubě Achilla dostalo té nejlepší péče, která byla v této sluneční soustavě k dispozici. Lékaři ošetřili jeho šrámy po mučení a bití, proskenovali jeho tělo, a když zjistili, že asi dvacet procent jeho kostí je zlomených, raději ho uložili do asgardského regeneračního lůžka, které se dokázalo se zraněními podobného typu vypořádat rychleji než matka příroda. Když měl již Achilles na palubě to, pro co si spolu s celou flotilou přišel, nebylo nad touto zapadlou luciánskou planetou již co k řešení. Plukovník Caldwell sice poslal do komplexu několik desítek svých mužů na průzkum, ti však neobjevili nic důležitého či převratného, a tak se rada velitelů usnesla na tom, že by bylo nejvhodnější vrátit se k Zemi. Za méně než deset minut tedy bylo „sbaleno“. Tanky i jeepy, které se proháněly po povrchu planety a zajišťovaly oblast, byly přeneseny zpátky do hangárů, jumpery, stíhačky a bombardéry provedly to stejné. Vojáci se ochotně nechali přenést rovnou do odpočinkových zón a chvíli volna využili na očistu celého svého těla a zasloužený odpočinek. Když už byla planeta zcela prázdná, začala pozemská flotila vstupovat do početných hyperprostorových oken. Výjimku ovšem tvořila Odyssea, která na oběžné dráze ještě chvíli vyčkala, aby mohla přímo proti komplexu poslat trojici asgardských plazmových paprsků. Ty v mžiku protnuly atmosféru a zakously se přímo do rozsáhlé stavby na povrchu. Nosníky, které držely budovu pohromadě, rozhodně nebyly stavěné na to, aby snesly takovou enormní zátěž, a tak se celý a značně rozsáhlý komplex zřítil na jednu velkou hromadu. Trojice paprsků po sobě zanechala pouze doutnající trosky a desítky tun sutě. Když dostal plukovník Emerson zprávu o tom, že útok proběhl dle plánů, svolil i on ke vstupu do hypereprostorového tunelu, který vedl přímo k Zemi.

Pegas, P6R-935, Apollo

Ellis:“Výborná práce, ode všech, ale kde máte to ZPM?“

Abrams: “Panebože! ZPM, ZPM, já nevím, kde je. Museli jsme ho tam někde zapomenout. Tam dole byl velký frmol, a tak je možné, že jsme ten kufřík někde nechali ležet. Nepamatuji si, že by ho někdo ve wraitském komplexu nesl.“

Ellis: “Radku, tady plukovník Ellis, můžete pomocí senzorů sledovat ZPM, které měli dostat wraiti?“

Zelenka: “Měli? Oni ho nedostali?“

Ellis: “Doktore, můžete, nebo ne?“

Zelenka: “Ano jistě, půjde to jednoduše. Jen mně dejte chviličku.“

Doktor se ve strojovně na Apollu vyznal stejně dobře, ba možná ještě lépe než u sebe doma, a tak se na své oblíbené točící židli odrazil od jednoho kraje a hned jak „přistál“ u druhého, namačkal něco do ovládacího počítače. Ten po pár okamžicích varovně zapípal.

Zelenka: “Plukovníku, musím vás zklamat. Nikde na povrchu ani v okolí planety není po ZPM ani stopy.“

Ellis: “A kde tedy může být?“

Zelenka: “To nemám tušení, ale my to rozhodně nezjistíme.“
Plukovník Ellis se znovu a tentokrát o poznání rozčíleněji otočil na podplukovníka Abramse: “Takže vy opravdu nevíte, kde to ZPM je?“

Abrams: “Ne pane, jak jsem již řekl. Nemám tušení.“

Pegas, P6R-935, wraitský komplex, laboratoř

Dva wraiti stáli v místnosti, která se zdála býti laboratoří. Zdálo se, že na něco čekají, což se záhy potvrdilo, když jeden z podřadných wraitských sluhů donesl dvěma wraitům v černých kabátech kufr pozemské výroby. Jeden z wraitů jej otevřel, vyndal jeho obsah a vítězoslavně se zasmál. Druhý z wraitů mu položil otázku:“Ti atlanťané jsou tak ubozí. Jak mohou být tak hloupí a jen tak nám předat ZPM?“

Wrait: “Naopak, jsou velice chytří. Umístili do ZPM časovanou nálož, která by ho přetížila, a způsobila tak explozi nevídaných rozměrů.“

Druhý wrait: “Jste schopen tento problém obejít?“

Wrait: “Zajisté, ZPM budeme moci brzy použít k našim potřebám.“

Pokračování příště!

Jakékoli připomínky, rady či oznámení chyb jsou vítány, ba dokonce nutné Ať už je to sebemenší blbost nebo závažná drubka (doufám, že jich tam moc není )

Také mě zajímají vaše názory na to, co se stane se ZPM a pokud ho získají wraiti, jak ho využijí.

Parchanti Wraitský, doufám že to bouchne když se v tom začnou vrtat, ale zajímalo by mě co s tím budou dělat... A podle mě to dostala taky Toddova frakce Část dobrá akorát si myslím, že si psal o nedostatku raket a měli jich docela dost, to mi přišlo zmatečné... A ještě jedna věc taky si psal, že se tanky a zbylá těžká technika shromáždila v docích a tam je taky přenesly zpět, jak se tam mohli vejít spolu se stíhačkami?? Podle mě to byla solidní část příběhu.

Předně děkuji za ohlas...

Někde v minulém nebo předminulém díle a tuším, že i v tom dnešním jsem psal, že část hangárů vyprázdnili, aby tak uvolnili místo této těžké technice.

A k těm raketám: Samozřejmě, že jich bylo celkem na pěti lodích hodně, ale nakonec stejně nestačily an zničení celé nepřátelské flotily, takže jich nedostatek byl

Toto byla skvělá hláška
Emerson: “Plukovníku, co se to děje? Tohle je únos?“

Black: “Ano, ukažte svoje peněženky!
ale jinak pěkný díl skara ty wreiti mi ale pijou krev zasloužili by si zheabnout.

Další super díl, navíc je i vtipnější.

Good work gentleman.

Sice jsem si všiml páru chybiček, ale nic hrozného.

Musím pochválit pěkně rozepsanou bitvu, i když musím přiznat, že místami mi chybělo pár popisů, ale celkově dobrý.

Škoda, že tu bombu v tom ZPM našli, mohlo být vzrůšo.

"Pane, v ZPM se začíná hromadit enrgie."
"Cože, jak je to možné."
"As..." Booooooooooooom

Jak jsem psal mohla být sranda.

Tak zase vám všem hromadně poděkuji

Mr.Mister: Ty chyby, které jsi našel, prosím napiš do komentáře nebo do zprávy, ať je mohu opravit, případně spráskat korektora

A k té bombě v ZPM: Nechci zas tak vyzrazovat dopředu, ale buďte si jistí, že se s tímhle ZPM ještě setkáme a že to bude mít dohru

Tak až teď jsem se dostal k přečtení a musám říst (napsat) jednu věc:

P.S. Mělo to i svoje mouchy a to, že ta bitva byla dlouhá (ne, že by to bylo špatné), ale už jsem lehce pozapomněl to, co jsi napsal před třemi týdny

Já nechci další super úl.

Zdravím,

Mám tu pro vás další díl. Tentokrát ho vydávám o trošku dříve, než jste zvyklí, protože mám volno

28. Díl - Volání o pomoc


Mléčná dráha, Země, O 3 měsíce později

Bylo jaro, tedy alespoň v USA a jeho okolí. Sněhová pokrývka, která dělala celou zimu starost mnoha řidičům, již byla nenávratně pryč. Každé ráno již doplňovali zvukovou kulisu zpěvní ptáci, kteří pěli přenádherné melodie. Slunce si již našlo majestátní pozici nad Zemí a svými paprsky osvětlovalo její povrch tak vydatně, jak jen mohlo. Tyto krásné dny, ale i noci jen doplňovaly skvělou atmosféru na celé Zemi.
Jsou to již tři měsíce, co se pozemská flotila vítězoslavně vrátila ze svého nejistého válečného tažení, které skončilo naprostou a jednostrannou výhrou. Tento úspěch se po příletu pozemských lodí slavil nejednu noc. Všechna velká města se rozezněla zvuky oslavných hymen a barvami vítězství a radosti. Každý měl důvod k oslavám a nikdo se nebál dát svoji radost najevo. Přeci jenom, kdo by nebyl rád, že nepřítel, který dlouhé měsíce, ba dokonce roky, sužoval domovskou galaxii lidí, je přinejmenším na velice dlouho vyřazen z boje. Nikdo, ani jediná průzkumná sonda či jediný voják, nezaznamenal od velké pozemské výhry žádnou luciánskou aktivitu. Prohra nad P2X-582, což je planeta, na které věznili Teal’ca, zlomila i poslední naději této pašerácké aliance na znovuzrození. Spojená síla všech více než šesti miliard lidí nakonec zlo porazila a dokázala Zemi a všechny její spojence dostat na právoplatné místo mezi hvězdami. Toto čtvrtletí znamenalo pro celé pozemské hospodářství i pro každého obyvatele mnoho. Již dlouhé stovky let nezažila světová ekonomika takový nárůst jako právě teď. Miliony lidí, které byly před odhalením projektu Hvězdné brány nezaměstnané, získaly práci v nejedné vzniklé továrně či výrobním závodu, který zahrnoval jak produkci válečného vybavení, tak třeba i těch nejtriviálnějších technologií, se kterými již byla široká veřejnost seznámena a které byly již z velké části zavedeny do běžného života lidí. Tvorba skleníkových plynů a jiných škodlivin či toxinů byla omezena téměř na minimum. Kolosální a téměř nekonečné poznatky z antické a asgardské databáze dovolily vývoj těch nejekologičtějších dopravních prostředků, které kdy existovaly. Tepelné elektrárny, které byly dříve rozesety po celé planetě, a ničily tak ovzduší vypouštěnými plyny, byly nahrazeny novými a o poznání modernějšími plazmovými, dalo by se říci energetickými centry, které zásobovaly nezbytnou elektrickou energií celou planetu. Jednalo se o opravdu mohutné generátory, jejichž výkon dosahoval astronomických čísel. Byly tak obrovské, že ani nebylo možné použít je na lodích pozemské flotily.
Jednalo se o nejnovější generaci těchto generátorů, jejichž výkon byl ještě mírně zvýšen přidáním složek neutronia, které skloubením s plazmou vyvolalo nevídaný účinek.

Jakýkoli odpor vůči činnosti hvězdné brány a všech akcí s ní spojených byl naprosto vymícen. I ty nejradikálnější státy a i ti nejradikálnější vůdcové, diktátoři a vládci ustoupili od svých praktik a vstoupili do Asociace planetární obrany, jejíž pole působnosti končilo nejméně na oběžné dráze Země. Veškeré organizace jako je třeba NATO či OSN spadaly pod pravomoc této asociace, a tak bylo více než rozumné, nestát tomuto společenství v cestě. Dokonce i úroveň zločinnosti a terorismu klesla pod nečekanou hranici, což rozhodně udělalo velikou radost vojákům a členům bezpečnostních složek, kteří museli dennodenně stát a hlídkovat dlouhé hodiny v ulicích, aby tak zamezili případným výtržnostem a útokům. Zasloužily se o to hlavně nové bezpečnostní systémy založené na mimozemských technologiích, jejichž překonání a likvidace byla pro víkendové zloděje a vrahy velikým oříškem.

Co se týče obrany Země, tak ta také doznala určitých změn a rozhodně se nejednalo o ledajaké korektní úpravy. Základna, jejíž stavba započala před několika měsíci na území České republiky, byla již zcela dokončená a bylo to dílo nevídaných rozměrů. Jednalo se opravdu o skvost mezi skvosty. Ze stránky architektonické se jednalo o opravdu dokonalou práci, která nenápadně napodobovala stavební styl Antiků. Ovšem pokud se někdo pozastavil nad funkčností a účelností této stavby, nemohl nic jiného než pochválit tvůrce tohoto neskutečného díla. Základna poskytovala vše, co je pro život, ale i pro přežití nutné. Od ohromných armádních hangárů se stíhacími letouny a bombardéry po neskutečně silné obranné systémy až po neuvěřitelně velikou palebnou sílu a zbraňový arsenál. Toto vše poskytovalo obyvatelům Starého kontinentu jistotu a ochranu, které se dlouho nedostávalo. Ohromné plány se ovšem nezastavily na hranicích Evropy, avšak expandovaly dál na východ. Přesněji do ruské Sibiře, ve které nedávno položil první symbolický stavební kámen generál O’Neill. Stavba stejně nevídaných rozměrů se tedy rozjela naplno i v Asii, kde začalo nemalým podílem podporovat výstavbu také Rusko a Čína, které budou mít nad komplexem většinovou kontrolu.

Velitelství hvězdné brány doznalo také menších změn, avšak nebyly tak razantní, jako výstavba ohromných obranných komplexů po celé Zemi. Snad do každé místnosti či chodbičky SGC byla přidána skrytá automatická obrana, která byla napojená na centrální obranný systém, jenž se skládal z mnoha složek, kdy obejít byť jednu jedinou by byl minimálně nadlidský úkol. V celém Cheynneském komplexu byl překopán energetický rozvodný systém, který byl nahrazen novým a značně výkonnějším. Součástí této inovace bylo i přádání nové rozvody a nových, extrémně výkonných neutronio-plazmových generátorů.

Ovšem nejdůležitějším podnětem k oslavám byly nedávno provedené křty dvou nových plavidel, které se zařadily do řad pozemské flotily. Jednalo se o výkvět francouzského lodního stavařství, o loď třídy 304, která hrdě nesla jméno Puerta. A v neposlední řadě také o výtvor z Britských ostrovů, jenž byl znám pod označením BC-304 - Nelson. O opravdu bleskovou stavbu těchto zánovních skvostů se postaralo skloubení dvou mimořádně vyspělých a sofistikovaných technologií. Prvním pomocníkem, který zastal tvrdou lidskou práci, byl téměř dokonalý program Rodneyho McKaye, který donutí pegasské replikátory, neboli Asurany, k vykonání předem naprogramovaných úkolů, mezi které patří i stavba všech možných druhů. Dalším a neméně podstatným kusem skládačky, která zapadla až dokončením obou plavidel, se stal úžasný zhmotňovač, o jehož vývoj a výrobu se nepostaral znovu nikdo jiný než samotný Rodney McKay, jehož pracovní výkony dosahovaly v posledním období opravdu excelentních hodnot. Snad každý den posílá z galaxie Pegas přes otevřenou mezigalaktickou červí díru nabyté informace a dělí se o ně s pozemskými vědci, mezi kterými ovšem chybí Samantha Carterová, po níž se doslova slehla zem. Pátrání po její osobě bylo již na rozkaz APO zrušeno a pohřbeno.

Posledním a neméně účinným hřebíčkem do rakve případných nepřátel Země se stala zcela nově navržená satelitní síť kolem celé planety, jejíž rozsah nezná obdoby. Dokonalý stavbařský počin zapříčinil prozatímní rozsévání obranných satelitů kolem celé planety Země. Jedná se o projekt, který se v plánech APO nacházel již dlouho, a to na nejvyšších řádcích. Na vývoji této majestátní satelitní sítě se podíleli ti nejlepší a nejpovolanější vědci ze dvou galaxií v čele s Doktorem Zelenkou a Rodneym McKayem. Jak to bylo s novým bombardérem třídy 303, tak je to tentokrát i s novou satelitní sítí. Někdo musí obeznámit nejvyšší představenstvo APO s jejími klady a zápory. Jelikož se generál O’Neill minule setkal s velkou nevolí při vybrání „obětního beránka“, tak si tentokrát nejméně dva krát rozmyslel, koho pošle do spárů těch nejhladovějších vlků. Ovšem ať hledal, jak hledal, nedařilo se mu naleznout někoho povolanějšího než doktora Leea. A tak se prostě rozhodl. Zprávu o tom, že bude muset znovu předstoupit před APO a seznámit jí s novou satelitní sítí, odeslal generál doktorovi raději v elektronické podobě, jelikož si byl celkem jistý, že při osobním setkání by mu za to doktor Lee vyškrábal oči. Čerstvý padesátník se při čtení e-mailu od generála postupně zbarvil snad do všech odstínů rudé, avšak nezbývalo mu nic jiného, než pokyn uposlechnout. O svůj těžce vydobytý post nechtěl za žádnou cenu přijít, a tak si ve smluvený den sbalil do své tašky i něco více než jen chutnou svačinu a vydal se do budovy Pentagonu, sídla APO. Cestu mu samozřejmě ulehčila přímá transportní linka, která ovšem měla neblahý vliv na doktorovu fyzickou kondici, která byla i tak velmi mizerná. Transportní paprsek rozložil elegantně oblečeného doktora Leea na transportním stanovišti v Pentagonu. Odtud se vydal střídmě vyzdobenými chodbami až k projekční místnosti. Tentokrát byl dochvilný, a proto měl čas na důkladnou přípravu své budoucí prezentace. Nakonec s ní zápolil celých třicet minut, avšak čas věnovaný této činnosti se za moment ukázal jako dobře investovaný. Za malý okamžik od dokončení doktorovy přípravy se do sálu začalo hrnout celkem veliké množství zástupců, ministrů, velvyslanců i dalších vysoce postavených lidí, z jejichž obličejů čišela vyložená radost a vyrovnanost. Po několika minutách, které byly doprovázeny neustálými a často hlučnými dialogy, se všichni usadili na místa, u kterých se tyčil štítek s jejich jménem. Každý příchozí byl povinen přiložit svoji dlaň na speciální skenovací zařízení, a tak nemohlo docházet k jakýmsi zástupům nebo absencím. Když bylo zřetelné, že již všichni čekají pouze na zahájení prezentace, stiskl doktor Lee příslušnou klávesu na svém počítači a velká širokoúhlá obrazovka se rozzářila všemi barvami.

Satelitní obrana Patriot

Podstata této satelitní obrany tkví v kompaktnosti a propojenosti. Obranná linie má několik centrálních stanovišť, které mají pod kontrolou hrstku satelitů ve svém okolí. Satelitní systém je rozeset kolem planety a spolu s loděmi pozemské flotily tvoří první obrannou linii Země.

DS (Defence Station) Patriot

Jedná se o centrální obrannou stanici, která je nadřazená satelitům v jejím okolí. Má podstatně větší útočné, ale i obranné schopnosti. Její velikost taktéž převažuje nad ostatními podpůrnými satelity.

Trup:

Je složen z typické sloučeniny naquadahu, trinia a neutronia. Specifické je na něm ovšem to, že systém tmelení trupu byl značně vylepšen, což dovolilo efektivnější sloučení všech materiálů. Trup tak vydrží mnohonásobně déle. Dalším upgradem se stala přítomnost opravářských nanitů, které jsou vsazeny do každého spoje trupu, a dokážou tak částečně opravovat jeho poškození při selhání štítu.

Energetické systémy:

Celý energetický systém této stanice nemá v řadách pozemské flotily žádnou konkurenci. Speciální inteligentní systém kondenzátorů a vysokokapacitních vodičů dokáže šetrně pracovat s dostupnou energií a rozvádět ji do systémů tak efektivně, že její spotřeba se rapidně sníží. Jako zdroj drahocenné energie slouží šestice neutronio-plazmových generátorů *třídy III.

Pohonné systémy:

Stanice není navržena k cestám po slunečních soustavách či galaxiích, přesto v jejich systémech nechybí ani pohonná jednotka. Jedná se o desítku manévrovacích trysek, jejichž převážná část je přebraná z lodí třídy 305. Tyto trysky dovolují stanici mírný pohyb či manévrování.

Obranné systémy:

Tato stanice je navržena převážně k defenzívě, a i proto jsou její obranné schopnosti na velmi vysoké úrovni. Primární obranou stanice je modifikovaná verze antického městského štítu. Štít generuje pět emitorů, které se svou velikostí téměř rovnají těm na bájném antickém městě. Dostatečný prostor, který stanice poskytuje, umožňuje přítomnost velikých distributorů, které dovolují vztyčení nesmírně silného štítu, na nějž je krátké kdejaké nepřátelské plavidlo. Při selhání primárního štítů je stanice vybavena dalším vrstevným štítem, který je napájen z nouzového generátoru. Sekundární obrannou složkou je generátor maskování vyvinutý podle nejnovějších poznatků z informační databáze. Dokáže maskovat loď po téměř neomezenou dobu a navíc velmi efektivně, kdy i při větším energetickém výkonu není stanice odhalitelná.

Útočné systémy:

Zbraňová vybavenost této stanice je ohromující. Celková zbraňová platforma čítá několik druhů zbraní, které se dokážou vzájemně doplňovat, a tvoří tak zabijácké spojení. Primární zbraňovou platformou je antický paprskomet převzatý z lanteánských satelitů. Hlavní výhodou tohoto paprskometu je to, že dokáže vystřelovat nesmírně silné energetické provazce, a to dlouhou dobu, protože interval, po který vydrží paprsek nepřerušovaně střílet, je přímo úměrný energii, která je do zbraně pumpována. Paprsek by byl tedy teoreticky při nekonečném zdroji energie schopen vystřelovat nepřerušovaný proud energie po neomezeně dlouhou dobu. Tento systém je velice náročný na energii a slouží hlavně k prorážení extrémně silných nepřátelských štítů či trupů. Dalším a také více používaným zbraňovým systémem je typická soustava asgardských paprskometů, které se používanou technologií neliší od svých předchůdců. Jedinou změnou je síla a interval, po který jsou schopny střílet. Ten byl díky značně rozsáhlým energetickým zdrojům prodloužen. Satelit je, stejně jako lodě třídy 305, vybaven také záložním energetickým zbraňovým systémem. Jedná se o platformu asgardských pulzních kanónů, kterých je po trupu rozeseto větší množství, a tak jsou částečně schopny zastat primární zbraňový systém. Pro obranu proti nepřátelským stíhačkám či dobře manévrujícím lodím je po trupu stanice namontováno asi padesát energetických děl bodové obrany. Systém zůstal naprosto totožný, a proto se neliší od bodové obrany na lodích třídy 305 ani o píď. Dalším a zároveň předposledním dostupným útočným prvkem je arsenál pozemských hlavic. Jedná se o raketová sila, která jsou nabita jak hlavicemi mark V, tak hlavicemi mark IX, a také o zbrojnici jaderných náloží typu mark X. Poslední třešničkou na dortu je zabudovaný odpalovač antických střel, jenž je napojen na antické ovládací křeslo. Křeslo je uloženo hluboko v útrobách stanice a při nouzové situaci je možné z křesla řídit celou stanici, ba dokonce i všechny podpůrné satelity spadající pod kontrolu dané obranné stanice. Zásobníky jsou zpravidla naplněny několika stovkami dronů.

Ostatní systémy:

Stanice je vybavena velice kvalitními senzorovými systémy. Od dálkových senzorů až po ty krátkého dosahu. Sub prostorová komunikace je samozřejmostí stejně jako 3D holografické ovládací rozhraní a holografická taktická mapa. V raketových zbrojnicích můžeme vedle hlavic naleznout také vesmírné miny. Satelit je v neposlední řadě vybaven také rozsáhlými hangáry, které jsou sto pojmout deset strojů třídy 303 a patnáct strojů třídy 302. Nedílnou součástí systémů je i centrální asgardský počítač, EM generátor a autodestrukce.

SDS (Support Defence Station) Patriot

Jde o automatický satelit, o jehož ovládání se nemusí starat žádná posádka. Dokáže pracovat plně automaticky či dle pokynů z centrální ovládací stanice. Rozměrově je o poznání menší než stanice DS Patriot. Je vybaven neutronio-plazmovým generátorem, který dodává dostatečné množství energie. Satelity se dokážou samy natáčet na svůj cíl, a proto je jejich spojená palba velice efektivní. Každý je vybaven dvojicí asgardských paprskometů, jejichž výkon je srovnatelný s těmi na lodích třídy 304, a také bateriemi bodové obrany, které jsou shodné s těmi na mateřských stanicích. Satelit je dále vybaven základními systémy, jako jsou senzory krátkého dosahu, navigační a chytrý zaměřovací systém, autodestrukce a centrální počítačová ovládací jednotka. Trup je sestaven ze stejných materiálů jako mateřská stanice, jen u něj chybí aplikované opravářské nanity. SDS Patriot je také chráněn silovým polem, které ho dokáže ochránit před radiací a úlomky nepřátelských lodí, ovšem proti nepřátelských střelám je toto ochranné pole bezbranné.
…
Poslední snímek doktorovy prezentace se rozplynul. Doktor Lee zaklapl svůj notebook, čímž přerušil spojení s promítací obrazovkou, která rázem zčernala. To byl signál pro všechny posluchače a pozorovatele ke spuštění mírného potlesku, který se ovšem díky velkému počtu tleskajících rukou rozrostl ve veliký aplaus. Doktor byl potěšen a se spokojeným výrazem v obličeji si sbalil svoje vybavení a jako namydlený blesk si razil cestu přímo k transportnímu stanovišti, které ho mělo přenést zpátky do SGC. Doktor Lee si již plánoval, jak zasedne do pohodlného křesla u rozpáleného krbu, zapne si jeho domácí kino a nadlábne se množstvím smaženého jídla. Idylka, která již byla přímo za dveřmi, se v doktorově mysli rozplynula hned poté, co se mu donesla zpráva, že transportní systém je dočasně mimo provoz. Způsobila to pravidelná údržba a kontrola nově zavedených systémů do běžného provozu. Doktor tedy musel najít oddělení dopravy, na kterém si vyžádal klíčky od služebního vozu, dále sejít několik pater k výtahům, které vedly do podzemních garáží, ve kterých se mu po několika úmorných minutách povedlo najít správné vozidlo, do něhož záhy nasednul. Proplést se zaplněnými uličkami Washingtonu mu trvalo více než třicet minut. Celý zplavený nakonec dorazil na letiště, na kterém si počkal další hodinku a půl. Po třech hodinách se mu to přeci povedlo a dorazil do svého pokoje v SGC. Všechny plány hodil za hlavu, jelikož byl tak unavený, že sebou pouze plácl do postele a za pár sekund už spal jako dudek.

Pegas, Altera

Na planetě, která se nedávno stala domovem dvou antických stavebních skvostů, ale také tisíců pozemšťanů, se schylovalo k večeru. Špičaté věže obou antických měst byly nádherně osvětleny stovkami, ne-li tisíci světel a ozařovaly vodní hladinu. Nejeden pár si těchto nesmírně romantických chvilek užíval na vyhlídkách či balkónech. Zapadající slunce a vycházející měsíce, které budou brzy jedinými osvětlenými tělesy na obloze, spolu se šploucháním vln neklidného moře a sklenkou kvalitního vína vytvářely dokonalé podmínky pro rekreaci, ale i pro něžnější činnosti. Slunce, které každý den nad Alteru vycházelo a k večeru se zase schovávalo za obzor, již nemělo takovou sílu jako nedávno - blížilo se zimní období. Zvířecí fauna na povrchu již ulehala k zimnímu spánku a mnoho rostlin již ztratilo svůj květ. Růst jindy překrásných bylin se sice zastavil, ovšem práce na Atlantidě, Milenii, ale i na povrchu, na kterém za pouhé tři měsíce vyrostlo množství staveb, kdy jedna předháněla ve své výšce a rozloze druhou, se nezastavila ani v nejmenším. Po incidentu, který započal klamným vysláním nouzového signálu a vyvrcholil velkou osvobozovací akcí, se expedice zaměřila více na vlastní kout galaxie a zejména na domovskou planetu, jejíž obrana byla pro expedici prvořadým posláním. Na povrchu pomalu vyrůstal rozsáhlý komplex vojenských budov, obytných prostor a laboratoří. Počítalo se ovšem i s vytvořením obrany pomocí silných energetických děl, které by byly schopny dostřelit až na oběžnou dráhu, a zlikvidovat tak nepřítele dříve, než se přiblíží k Atlantidě a Milenii. Průzkumné týmy, jejichž počet se navýšil o několik desítek, začaly znovu pročesávat galaxii a sbírat neocenitelné informace o životu vysávajících stvořeních. Špionážní síť uskupená z Cestovatelů a věrných atlantských spojenců slavila velké úspěchy a ne jedenkrát. Za tři pozemské měsíce se podařilo „anti-wraitské“ koalici celkem dokonale zorientovat. Podle potvrzených informací se po odchodu atlanťanů z nepřátelské galaxie Pegas ledacos změnilo. Wraitské společenství se znovu začalo shromažďovat do jednoho uskupení a začalo získávat dominantní moc nad galaxií. Jakýkoli odpor byl nekompromisně potlačován a nakonec zcela vyhuben. Nejdříve to byly partyzánské jednotky Pegasské planetární koalice, později snaha Geniů o oslabení wraitů pomocí atomových zbraní, nakonec Cestovatelé. Ani jedna z těchto vln odporu neslavila větší úspěch. Pegasské koalici se sice chvíli dařilo spolupracovat s Genii a útočit na wraitské laboratoře a základny, avšak nic nemohlo trvat věčně a všechny tajné základny a sídla Koalice byly zničeny. Později se sami Geniové snažili porazit neúnosně narůstající početnou wraitskou armádu, ale ani tentokrát se to nezdařilo. Geniové nakonec dopadli stejně jako jejich předchůdci, byli do jednoho vyhlazeni a jejich plány atomových zbraní padly nejspíše do rukou wraitům. Největší úspěch ve snaze oslabit wraitskou nadvládu zaznamenali Cestovatelé, kterým se dařilo působit značné škody ve wraitských řadách. Bohužel i tentokrát se musel slabší nepřítel sklonit před wraitskou mocí. Naděje na porážku ovšem znovu vzkvetla, když se prostí lidé z chudých vesnických planet dozvěděli o tom, že se Atlantida, město předků, vrátila zpátky. Odlišný a značně pesimističtější názor na katastrofickou situaci měli lidé, kteří Atlantidu obývali. Zprávy od týmů a od tajných špionů byly jasné a na obličejích nikoho z pozemšťanů úsměv nevyčarovaly. Wraiti se znovu spojují a začínají bojovat bok po boku. Po dobu, co byla Atlantida mimo, zlikvidovali všechny své nepřátele, získali dominantní moc a co je nejhorší, za pomoci Sheppardova týmu a informacím z cestovatelské databáze se dostali k antickým technologiím a vědomostem, které jim pomohly značně vylepšit jejich techniku. Důkazem toho je ukradení adresy Země z databáze Apolla, posílení energetických zbraní a vztyčení štítů kolem mateřských úlů. Všechny tyto trumfy nahrávají wraitům do karet, zatímco lidé ze Země již pomalu ztrácí naději.

Mléčná dráha, Země

Na Zemi panoval typický rozruch. Miliony lidí křižovaly ulice měst a miliony vozidel všech možných i nemožných druhů zaplňovaly vozovky. Hustota silničního provozu se sice zavedením transportních terminálů značně snížila, avšak ne každému vyhovovala. Přepravní linky totiž nemířily do každého domu či bytu na Zemi, a tak se spousta lidí musela spokojit se „zastaralým“ způsobem přepravy. V Sibiři již nějakou dobu probíhala stavba hi-tech základny, jež byla na chlup stejná jako ta v České republice. V modernizovaném velícím centru hvězdné brány to po většinu času bzučelo jako ve včelím úlu. Hvězdnou branou přicestoval každou chvíli nějaký SG tým, který se zrovna vrátil z průzkumné či humanitární mise, nebo dodávka vytěžených surovin a vyrobených střel. Bránou přišel na Zemi také před několika týdny velice důležitý a nesmírně cenný balíček, který obsahoval celkově tři ZPM, která byla vyrobena v galaxii Pegas na Milenii. Jeden kus této neskutečně pokročilé technologie získalo samotné SGC, které bylo nedávno dovybaveno městským energetickým štítem a zbraňovou platformou, další zlatavý předmět cestoval až do střední Evropy, mimochodem, cesta tam trvala asi tři sekundy, kde nebyl použit nikde jinde než v nově dostavěné super moderní základně. Poslední modul nulového bodu obdržel Daedalus, který se spolu s Achillem připravoval na cestu do galaxie Pegas.

Mléčná dráha, Země, SGC

Kim měl právě noční směnu, které si zrovna dvakrát neužíval. Znuděně seděl ve svém křesle a zamyšleně pozoroval hvězdnou bránu, která se již dlouho neaktivovala. Většina týmů se měla vracet až za několik hodin, a tak Kim se žádným vzrušením nepočítal. Jeho plány se ovšem rázem obrátily vzhůru nohama, když mu přímo u hlavy hlasitě zapípal varovný signál. Kim se přesunul se svou židlí k počítači, na kterém hned z dálky uviděl červený nápis. Když se podíval důkladněji, zaregistroval nějaká data ze senzorů. Jednalo se o nějaký neznámý energetický otisk, který se z nenadání objevil a za okamžik zmizel. Kim nechtěl generála Landryho, který se až před několika minutami odebral do svého lože, budit, a tak raději kontaktoval plukovníka Caldwella na Daedalu:“Plukovníku, tady Kim z řídícího. Senzory zachytili před chvílí neznámou energetickou stopu. Nemám tušení, oč se jedná.“

Caldwell: “Rozumím, lodní senzory také zaznamenaly nějaký výkyv, ovšem informace jsou neúplné a nelze z nich mnoho vyčíst.“

Kim: “Plukovníku, pokud dovolíte, kontaktuji příslušné oddělení a společně se
to pokusíme objasnit, ale nejspíš o nic nepůjde.“

Caldwell: “Dobrá, rozumím, moje svolení máte. Dejte se do toho.“

Kim stisknul na počítači, který příslušel řídící místnosti, několik kláves, čímž se spojil s oddělením pro dešifrování a kódování. Na pomoc si zavolal dva odborníky, se kterými se přesunul do laboratoře, kde společně začali na neznámém signálu pracovat. Data zachycená senzory začali důkladně prozkoumávat a zpracovávat. Hodina míjela hodinu a stále se jim nedařilo na nic přijít, stále se jim nedařilo nic objevit. To se ovšem, když už to chtěli všichni zabalit a jít spát, změnilo. Jeden z vědeckých pracovníků objevil v množství nesmyslných dat základní klíč, díky kterému se týmu vědců podařilo signál rozluštit do dvaceti minut. Když všichni dokončili svou práci, Kim sbalil tablet s dešifrovanými daty a pomocí nejbližšího transportéru dorazil až do kanceláře generála Landryho, který byl již dávno vzhůru, jelikož Kim a ostatní vědci pracovali přes celou noc až do rána. Kim doběhl ke dveřím generálovy kanceláře a pár krát mírně zaklepal. Zevnitř se ozvalo typické pozvání dál. Kim tedy vstoupil a začal na generála vše chrlit:“Generále, dokončili jsme dešifrování té energetické stopy.“

Landry: “Dešifrování? Energetické stopy? O čem to proboha mluvíte?“

Kim: “Vy o tom nevíte?“

Landry: “O čem bych měl vědět?“

Kim: “Včera, někdy kolem půlnoci, zachytily senzory energetickou stopu, kterou nedokázaly identifikovat. Získali jsme pouze nějaká data, ale i tak se nám podařilo zjistit, o co se jednalo.“

Landry: “A o co tedy šlo?“

Kim: “O sub prostorovou zprávu.“

Landry: “A jak to, že ji zachytily senzory a ne vysílač?“

Kim: “Šlo o SOS signál, který byl vyslán naprosto jiným způsobem, než na který jsme zvyklí my.“

Landry: “SOS? Stálo v té zprávě něco víc? Dokážete podle této informace zjistit z databáze něco o té civilizaci?“

Kim: “Byl to SOS signál, ke kterému byla přiložená adresa planety. Jediné co to té civilizaci mohu usoudit je to, že bude vyspělá, velmi.“

Landry: “Dobrá děkuji, skvělá práce. Vezměte si na dnešek volno. Já se postarám o zbytek.“

Kim popadl svůj tablet a vystřelil z kanceláře jako namydlený blesk. Za okamžik se ovšem zastavil, jelikož uslyšel hlas generála Landryho, kterak volá jeho jméno. Otočil se a vrátil se zpět: “Generále, co se děje?“

Landry: “Tu zprávu, prosím.“

Kim: “Ano, jistě, omlouvám se, pane.“

Landry: “Díky a teď už běžte.“

Kim: “Ano, pane.“

Kim předal generálovi tablet se všemi získanými informacemi a hned v zápětí zmizel za rohem.

Mléčná dráha, Země, O 10 minut později

Generál Landry byl již připraven v řídící místnosti a čekal na vypuštění průzkumné sondy na koordináty, které neznámá a značně tajemná zpráva obsahovala. Technický tým ještě naposledy zkontroloval sondu, než dovolil její start. Jeden člen technického týmu dal vztyčeným palcem pravé ruky najevo, že je vše připraveno. Generál Landry tedy jen souhlasně kývl na Kima, který se napojil na dálkové ovládání sondy a začal zadávat adresu. Během okamžiku zadal všech sedm symbolů, zámky do několika sekund zapadly a po zadání i posledního koordinátu se aktivovala stabilní červí díra. Vír nestabilních částic nejprve vytrysknul z brány, avšak později se ustálil. Na to zareagoval Kim, který dal sondě příkaz, aby projela horizontem událostí. Elektromotor, který sondu poháněl, začal bzučet a průzkumník se začal pomalu přibližovat k třepetajícímu se horizontu, který připomínal vodní hladinu. Nakonec zmizela ve hvězdné bráně i poslední část sondy, a transport tak mohl započít. Za interval, který byl pro cestu bránou na jinou planetu typický, položil generál Kimovi očekávaný dotaz:“Jak to tam vypadá? Nějaké známky života, architektury či civilizace?“

Kim: “Pane, máme tu malý problém.“

Landry: “O čem to mluvíte? Jaký problém?“

Kim: “Sonda nedorazila na místo určení. Něco ji muselo zastavit.“

Landry: “Nějaký štít na bráně? Mají tam to stejné, co my?“

Kim: “Je to více než pravděpodobné. Napovídala by tomu i vyspělá technologie, která musela být zapotřebí k poslání té zprávy.“

Landry: “Tak to vypadá, že budeme muset přejít na plán B. Vy zatím kontaktujte plukovníky Emersona a Caldwella, ať jsou připraveni. Já si jdu zavolat do Pentagonu.“

Mléčná dráha, Země, O 20 minut později

Na oběžné dráze Země se pohupovalo mnoho lodí, patřily mezi ně i jumpery, které vynášely na oběžnou dráhu materiál na stavbu satelitní sítě, ale pouze na dvou z nich se prováděly předletové kontroly. Přesněji se jednalo o Daedala a Odysseu. Rozkazy k vykonání této přípravy přišly z nejvyšších míst, přímo od generála Landryho, který reagoval na obsah šifrované zprávy, která k Zemi včera v noci dorazila. Generál nechtěl nechat nic náhodě, a proto se postaral, aby obě lodě vyletěly co nejdříve a také dokonale připravené. Spojenectví s další vyspělou kulturou z Mléčné dráhy by mohlo být jedině prospěšné. Přípravy probíhaly na popud velení velice rychle, a tak byla obě dvě plavidla připravena do dalších deseti minut. Velitel Daedala ještě symbolicky požádal o povolení ke startu, které bylo bez rozmýšlení uděleno. Zvyklostí bylo popřát odlétající posádce štěstí. Na tento rituál se nezapomnělo ani tentokrát. Daedalus a Odyssea tedy po obdržení posledního přání aktivovali své nové podsvětelné motory, které tentokrát pro změnu zářily bíle, a začali se vzdalovat z oběžné dráhy. Nakonec se obě lodě ztratily v zelených hyperprostorových oknech, které se přímo pro ně vytvořily.

Pegas, Altera, Atlantida

V galaxii Pegas bylo právě slunné odpoledne, čehož využil plukovník Sheppard, a zašel si na jedno z mol natrénovat pár golfových odpalů. Teyla s Rononem se, jako ve většině volného času, věnovali tréninku bojových technik. Jediný Rodney nevyužil povinný den volna k relaxaci, nýbrž jako obvykle k práci. Tentokrát se dal do zkoumání prototypu osobního maskování, o němž se v databázi asgardů ledacos dozvěděl. Rodney chtěl ovšem víc, a proto se do práce pořádně obul. Když se právě dostával k jádru situace, něco ho vyrušilo z přemýšlení. Dle jeho výrazu a grimas v obličeji se zdálo, že se jednalo o něco opravdu zajímavého. Rodney se okamžitě zvedl od stolu s rozdělanou prací a rozběhl se k molu, kde si Sheppard užíval volna a klidu. Plukovníkova domněnka, že o jeho tajném místě nikdo neví, se rozplynula jako mráček na nebi, když se zpoza širokých a částečně prosklených dveří, které oddělovaly vnitřní prostory od balkónu, vyřítil Rodney.

Sheppard:“Rodney! Co tady děláš? Neměl jsi jet se Zelenkou a Beckettem na ryby?“

Rodney: “Měl, ale parádně jsem se z toho vyvlíkl.“

Sheppard: “No, jak jinak…Ale vůbec, proč jsi za mnou přišel? A proč jsi tak udýchaný? Zase jsi musel, ty náš chudáčku, vyběhnout dvě patra po svých?“

Rodney: “Hele, ty! Moje fyzická kondice je náhodou v pořádku. A běžel jsem až z laboratoře pět.“

Sheppard: “Hmmm, laboratoř pět. To bude takových dvě stě padesát metrů a jedno patro schodů. To je opravdu šílená dálka. Vůbec se nedivím, že jsi tak udýchaný.“

Rodney: “Hele, víš co? Jestli si ze mě hodláš jen utahovat, tak já radši zase půjdu. Raději se svěřím se svým skvělým nápadem Zelenkovi. Ten pro mě má větší pochopení.“

Sheppard: “Tak co je? Mluv.“

Rodney: “Víš, jak jsme se jednou dohadovali, jestli jsou v Pegasu ještě nějaké další vyspělé civilizace, s kterými bychom mohli navázat kontakt?“

Sheppard: “No jasně, hodně jsme se pohádali a pak jsi se mnou celý večer nemluvil.“

Rodney: “No, to ano, ale to je vedlejší. Důležité je to, že jsem přišel na to, jak si to ověřit.“

Sheppard: “Jak bys to chtěl udělat?“

Rodney: “No tak! Nic tě nenapadá? Stačilo by jen trošku přitopit a hned bychom mohli být chytřejší.“

Sheppard: “Cože? O čem to mluvíš? Tobě je na Atlantidě zima? Jestli ano, tak jsi asi jediný.“

Rodney: “Kriste pane, ty jsi tak nedomýšlivý? Nepamatuješ si na někoho, kdo by ty informace mohl mít a mohl by jen tak poletovat vesmírem?“

Sheppard: “No jasně, už vím, kam tím míříš! Proč jsi to neřekl hned?“

Pokračování příště!

*Neutronio-plazmové generátory

Třída I- Přenosný generátor, je možné ho zapojit jako externí zdroj prakticky k čemukoliv
Třída II- Generátor umístěný v letounech F 302 a F 303. Je dost malý, aby se do stíhaček vešel, ale je dost výkonný, aby dodal dostatek potřebné energie i pro bombardéry.
Třída III- Generátor používaný na lodích pozemské flotily (304, 305). Je o poznání větší a nelze s ním nijak manipulovat. Větší velikost s sebou přináší také o poznání větší poskytovaný výkon.
Třída IV- Generátory používané v pozemských elektrárnách pro napájení celých měst. Je tak obrovský, že není možné ho použít ani na lodích pozemské flotily. Jeho výkon se rovná asi polovině výkonu ZPM.

Tak doufám, že se díl líbil a že mně k němu něco povíte a pokáráte mě za případné chyby

Krása. Jedním slovem, Krása. A tady je můj názor:

Toto je spoiler!!!:

Buď Carterová nebo Weirová. Spíše Weirová

Hezký díl, dlouhý a čtivý. Ale zajímalo by mě kdo bude ta neznámá civilizace, nechceš aspoň napovědět jestli byli v seriálech??? Jestli jo tak podle mě jsou tři možnosti luciáni jako past, tok'rové, noxové, a ještě Guo'aldi, ale ty asi ne... a na Atlantidě to je jednoznačně Wierová ta jediná si poletuje vesmírem u brány... A navíc povznesený by ti nic neřekl...

Soreno: ne, jen tak ne, ovšem pokud by porušil pravidla, mohl by (ale Carterová pravidla zas až tak moc neporušuje )

No vždyť jo takže to musí být Wierová, která je replikátor a navíc taky v tom díle kdy se vrátila myslím, že je to duše bez těla, tak řekla, že civilizací je hodně a vyvinutých taky...