StarGate:Exodus: 45. Díl - Pomoc shůry

Cože hale tak klidně si Odysseu znič, ale (teď promiňte) nebuď jako rusové v díle Stargate SG-1 10x01, kdy Korolijev letěl na svoji první a poslední misi... Navíc bych pochyboval, že by dřív nezdrhli do hyperprostoru.

A jo rusové sou docela srabové a toto není první mise těchto lodí vlastně achila jo.Ale Odysu neníč tu mam nejrači.

Hale Daedale mohu mít prosbu??? přestaň tady řešit národy a začni se věnovat povídkám...

OK ale Odyseu mam nejrači a nechci aby j zníčili aspoň ne lidi kteří by se svojí chytrostí dali srovnat s opicí.

To myslíš Luciány? No já bych čekal, že zas tak blbí nejsou. Přeci jenom to, co udělali se štítama, by každej nezvládl.

Věčina ano to že maj pár dobrých techniků nic neznamená.

[Dragon]

deadalos:
Při vyjadřování se k povídkám, zanech příště své rasové, národnostní a jiné předsudky mimo klávesnici. Pokud si o daných problémech a názorech chceš promluvit, tak najdi lepší sekci, či fórum (dle daného problému).

EDIT:
Je to sice adresováno přímo tobě, ale platí to pro všechny.

Zdravím,

Nezklamu vás ani dnes (tedy aspoň doufám) a postnu sem nový díl. Doufám, že se zadařilo a že se u dílu pobavíte.

26. Díl - Záchranná operace - Část II


Pegas, P6R-935, Oblast místního měsíce

Hned jak Apollo spatřilo wraitské lodě a naopak senzory wraitských organických kocábek Apollo, rozzuřila se v kryté oblasti za měsícem nelítostná bitva. Apollo bylo v početní nevýhodě, a tak se snažilo spolehnout na svou mrštnost a technickou vyspělost, která převyšovala kdejakého nepřítele. Wraiti se tradičně snažili vsadit na kartu početní převahy, která byla opravdu viditelná. Hned jak Apollo uvolnilo se svých odpalovačů dvě hlavice mark V, vyřítila se z hangáru nejbližšího úlu trojice šipek, jejichž piloti už předem věděli, že jejich osud je zpečetěn. Nebyli schopni neuposlechnout rozkaz svého velitele, a tak jim nezbývalo nic jiného, než nasměrovat svoje špičaté stíhačky do dráhy střel. Wraiti měli zkušenosti s typickými pozemskými hlavicemi, které neměnily dráhu letu, a tak bylo jednoduché vypočítat trajektorii letu hlavice. I proto byly vyslány jen tři šipky, obětování více strojů by byla zbytečná ztráta. Wraiti se ovšem přepočítali a za chvíli je to, nebo spíše jejich lodě, velice bolelo a o to více mrzelo. Hlavice letěly vstříc šipkám, které se snažily doslova vyblokovat příchozí hlavice. To se jim ovšem nepovedlo. Rakety byly dovybaveny chytrým manévrovacím systémem, který hlavicemi na poslední chvíli škubl, a vychýlil je z původní dráhy, což šipkám zamezilo v jejich předčasném zničení. Rakety byly naneštěstí pro wraity již moc blízko a moc rychlé na to, aby mohly být sestřeleny mohutnými wraitskými zbraňovými pulzy. Obě hlavice se nezadržitelně přibližovaly k prvnímu z úlů, až nastal náraz. K údivu všech byly wraitské lodě, stejně jako nad antickou základnou, na které zajali plukovníkův tým, vybaveny energetickými štíty, které však nedokázaly zadržovat tak enormní množství energie jako třeba asgardské nebo antické štíty. Dvě hlavice mark V vyčerpaly slaboučké štíty prvního z úlů, který se stal Apollovým primárním cílem. Wraiti byli dost zaskočení, ale stačila jim chvíle a zorientovali se na bojovém poli. Z hangárů postiženého úlu začala vylétávat typická mračna šipek, která měla zaměstnat Apolla, dokud nedorazí úly a křižníky na palebnou vzdálenost. Plukovník Ellis se tedy nemýlil, a i proto mohl okamžitě reagovat na senzory, které zaznamenaly čtyřicet příchozích nepřátelských kontaktů, jimiž byly samozřejmě šipky. F tři sta dvojky, jež prozatím zůstaly v ústraní, se nyní vrhly se vší vervou do již rozehrané bitvy. Pozemská stíhací jednotka, která čítala přesně patnáct strojů, se rozdělila na tři lovecké skupiny. Několik F tři sta dvojek zaměřilo roje přilétajících šipek a vystřelilo do něj hlavice, které se ladně uvolnily zpod křídelních nosičů a začaly si za asistence hybných trysek drát cestu k šipkám. První útok proběhl vypálením šesti hlavic. Wraitští piloti šipek nervózně stříleli po příchozích hlavicích a to s velkou úspěšností-neprošla jediná. To už se ale dostaly stíhačky vyrobené z organických materiálů dostatečné blízko ke svému nepříteli, a tak byl boj tělo na tělo nevyhnutelný. Pozemským pilotům hrála do karet jedna velká výhoda, kterou nebyl nikdo jiný než blyštivý pozemský bitevník třídy 304, který právě aktivoval nově nainstalovaná energetická děla, a začal na wraitské šipky snášet velmi početné salvy kraťoučkých a extrémně rychlých energetických pulzů. Pozemské a wraitské stíhačky se propletly v jeden velký chumel, ve kterém se nevyznaly snad ani senzorové systémy na Apollu. Když začalo ve stíhací bitvě přituhovat, přiřítili se k Apollu o poznání mocnější nepřátelé. Byly to tři wraitské mateřské úly, z toho jeden měl totálně vybité štíty, a čtyři křižníky. Major Marks nastavil baterie bodové obrany na automatickou palbu, aby se mohl začít věnovat příchozím kolosům.
Palba v automatickém režimu byla možná, jelikož každý podpůrný stroj pozemské flotily byl vybaven speciálním vysílačem, který nedovoloval zaměření či střelbu automatickou bodovou obranou na jakýkoli pozemský stroj. Další funkcí tohoto chytrého mechanismu byl modulátor, který dovoloval stíhačkám a bombardérům procházet skrz štíty pozemských lodí.
Všech sedm wraitských lodí hbitě zaměřilo v porovnání s nimi maličkou loď a začalo ji ostřelovat modrými pulzy. Apollo si to v čele s majory Marksem a Parkerem nenechalo líbit. Senzory rozpoznaly poškozený úl, major Parker provedl s Apollem nacvičenou vývrtku, díky které se částečně vyhnul příchozí palbě, a druhý z majorů vypálil po zaměřeném úlu plnou dávku asgardskými paprsky, přičemž byl štít Apolla neustále pod zátěží. Čtyři provazce rozžhavené plazmy protnuly v mžiku vzdálenost mezi Apollem a poškozeným úlem a způsobily očekávanou a pro pozemšťany velice potěšující škodu. Úl, který již nebyl chráněný energetickou bariérou, byl takovýmto náporem roztrhán no mnoho kusů, které se rozletěly snad do všech stran.
Zatímco na druhé bojové linii se „párty“ teprve rozjížděla, stíhací bitva byla již v plném proudu, což potvrzovaly i neutuchající výbuchy wraitských, ale i pozemských strojů. Apollo se sice snažilo podporovat svou kvalitní bodovou obranou početně oslabené pozemské stíhačky, ale bohužel to nebylo možné. Čtyři křižníky a teď už jen dva úly donutily Apolla vzdálit se od nepřehledného roje stíhaček a věnovat veškerou svou pozornost jim. Z hangárů tedy jako finální a zoufalá pomoc vyletěl poslední stroj, který se v jeho útrobách nacházel. Byl to jumper, který byl před několika minutami vyslán jako průzkumník. Na první pohled by se mohlo zdát, že jediný jumper nemůže v takto nevyrovnané bitvě nic změnit, ale opak byl pravdou. Z původních patnácti F tři sta dvojek jich nyní zbývalo pouhých osm a i těmto přeživším osmi stíhačkám již docházely hlavice, které byly na skrumáže wraitských stíhaček jako dělané. Z původních čtyřiceti šipek jich na bojišti zbývala pouhá polovina, ale i tento počet byl pro pozemské stíhače více než výzvou. Většina strojů byla již bez hlavic, a proto musela bojovat pouze energetickými kanóny, které ale také nebyly k zahození. Velikou podporu poskytnul jumper, který se díky motorům na sto procent blesku rychle přepravil z hangáru Apolla až k bojišti, samozřejmě maskovaný. Jeho pilotem byl zkušený člen letectva, který měl s jumperem nalétáno už spousty hodin. Hned jak se zelený puddle jumper antické výroby odmaskoval, vypustil čtyři zlatavé střely, kdy si každá z nich našla cestu k jedné šipce. Wraitské organické stíhačky se sice pokoušely střelám uniknout, ale jejich snažení přišlo vniveč. Bilance útoku byla více než vynikající - čtyři střely, čtyři zásahy. Jumper nahodil hned po vypuštění střel štíty, a tak se aspoň na malou chvíli nemusel starat o to, zdali ho někdo zasáhne. Šipky samozřejmě zaznamenaly nového hráče v poli, a jelikož ho vyhodnotily jako největší hrozbu, vrhly se na něj, což ovšem hrálo do karet F tři sta dvojkám, kterým jumper odebral aspoň část tlaku, který visel na jejich pomyslných bedrech. Pět šipek se nalepilo na jumper, z jehož zbraňových baterií právě vylétala další dávka zlatých střel, které si ihned po vypuštění začaly hledat své cíle. Štít antického bojového stroje zatím držel, ale nemusel odolávat nadlouho, protože za malý okamžik se k šipkám přiřítily tři stíhačky černé barvy a vyřadily dotěrné šipky svými energetickými kanóny z boje. Trojice šipek explodovala a jumper mohl bez zátěže na štítech pokračovat ve škození ve wraitských řadách. Jeho přítomnost byla opravdu znát a netrvalo dlouho a misky vah se přehouply na stranu pozemské jednotky. Jumper již sice přišel o štíty a v jeho zásobnících nezbývalo moc střel, ale se zbylými pěti tři sta dvojkami, které jako jediné přežily wraitskou čistku v pozemských stíhacích řadách, dokázal vyřídit i poslední trojici šipek, která se za žádnou cenu nehodlala vzdát a kladla tuhý odpor až do konce. Částečně poškozené, ale stále existující stroje se mohly vydat zpátky do Apollových hangárů, jelikož se na jejich senzorech neobjevovala již žádná z wraitských šipek, která by je mohla ohrozit - úkol byl splněn. Piloti, navigátoři a zbraňoví důstojníci, kteří tuto bitvu přežili, si zhluboka oddechli a už se těšili na odpočinek, který na ně čekal na palubě Apolla. Idylka byla ovšem záhy narušena. Senzory objevily další dvacítku šipek, která se blížila k jejich pozici. Piloti tedy ještě více šlápli na plyn a snažili se dostat pod štít Apolla co nejrychleji, čímž se ale také nevědomky přibližovali další letce šipek, která je těsně před Apollem překvapila a napadla. Jako první schytal palbu jumper, který přišel o pravý a záhy i o levý motor a bezvládně se zřítil někam do hlubin vesmíru. Zbylých pět tři sta dvojek ho téměř okamžitě následovalo. Ze všech šestnácti strojů, které se před několika desítkami minut vydaly na steč, nezbyl jediný. Šipky okamžitě předaly zprávu o vítězství úlům, které na ni čekaly již dlouho.

Pomocný lodní operátor:“Veliteli, šipky hlásí, že vyřídily atlantské stíhačky. Žádné jiné se k jejich pozici neblíží.“

Velitel: “Výborně, bylo jich tak uboze málo. Cesta je tedy volná. Přikažte flotile, ať vyšle zbylé šipky.“

Pomocný lodní operátor: “Ano veliteli.“

Když bojovaly tři sta dvojky s wraitskými šipkami, nezahálelo ani Apollo, které se potýkalo se společností dvou úlů a čtyř křižníků. Jeho asgardské paprskomety se činily a pod Marksovým ovládáním dokázaly zničit dva křižníky, o kterých se potvrdila další domněnka - nemají štíty. Wraitské křižníky opravdu nejsou na rozdíl od jejich mohutnějších souputníků chráněny energetickými bariérami, a tak probíhalo jejich zničení o mnoho hladčeji. Wraiti praktikovali stejnou taktiku jako obvykle. Mateřské úly s větším dostřelem zbraňových baterií bombardovaly štít nepřítele, kterým bylo za této situace Apollo, z dálky a menší a mrštnější křižníky obklíčily vesmírného soupeře ze všech stran, přičemž tlačily na jeho štít, jak to jen jejich síly dovolovaly.
Major Parker neměl ve zvyku čekat, až nepřátelé doletí k němu, naopak se rád vydával na krkolomné cesty za nepřátelskými kontakty, které varovně blikaly na senzorové obrazovce. Tuto vlastnost prokázal i v této bitvě a znovu se ukázala jako velice efektivní. Souhra kormidelníka a zbraňového důstojníka fungovala na většině pozemských plavidel naprosto úžasně a bezchybně a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Apollo začalo kličkovat mezi střelami jako smyslů zbavené, což mírně ulevilo štítům, ale nebyl to žádný zázrak, protože palba ze šesti bodů fungovala více než dobře a nedala štítům ani chvilku na oddych. Výhodu, která se nacházela na wraitské straně barikády, se snažil ukončit major Marks a díky skvělé práci jeho kolegy k tomu dostal příležitost. Apollo provedlo nálet na křižníky, které se vznášely na severu a severozápadě od jeho pozice. Major Marks nabil paprskové zbraně a každý úl odměnil trojicí asgardských paprsků, které provrtaly energetické rozvodny křižníků, což způsobilo celkové zhroucení lodních systémů a následné roztrhání obou zasažených křižníků, což značně snížilo wraitskou palebnou sílu. Senzory krátkého dosahu zaznamenaly po tomto úspěchu jednu velice znepokojivou informaci. Nejprve dvacet, poté třicet, padesát, devadesát a nakonec dvě stě - tolik šipek se vyrojilo z mateřských úlů a začalo se neúprosně řítit k Apollu, na jehož můstku to začínalo vřít.

Marks:“Pane, z hangárů úlů odstartovalo velké množství šipek a blíží se k nám. Rychle!“

Ellis: “Jak velké množství?“

Marks: “Dvě stě“

Ellis: “Cože?! Tolik? Kde se jich tolik vzalo?“

Markse v odpovědi předstihl Parker: “Museli vyprázdnit hangáry a poslat na nás vše co mají. Teď když jsme bez stíhaček, tak to bude těžké.“

Ellis: “Máme šanci takovému náporu odolat?“

Marks: “Ano pane, ale ne dlouho.“

Ellis: “Můžete mezi ně přenést atomovku?“

Marks: “Negativní pane, od každé z šipek se šíří jistý druh rušení, který při jejich vysokém počtu vytváří ohromnou oblast rušení.“

Ellis: “Někdo nějaké nápady? Nějaký dobrý by se nám teď hodil.“

Parker: “Já bych jeden měl, pane.“

Ellis: “Tak na co čekáte? Mluvte!“

Parker: “V hangárech máme přece stále několik vesmírných min. Wraitské rušení blokuje pouze náš transport, avšak fázový posun nikoli. Jednoduše vypustíme miny na strategických pozicích, provedeme krátký hyperprostorový skok a po explozi se vrátíme na místo činu.“

Ellis: “Tak doufám, že se o to postaráte stejně rychle, jako jednoduše, protože šipky už jsou téměř na dostřel. Majore Marksi, vy se nás zatím pokuste zbavit dalšího křižníku.“

Marks: “Ano pane.“

Avšak ještě předtím, než se dal major do uposlechnutí rozkazu, neodolal a zaměřil snad největší hejno šipek, které kdy viděl, a vypálil přímo do jeho středu trojici asgardských paprsků, která vytvořila v řadách blížících se stíhaček nemalé škody. Hustota šipek na jeden kilometr čtverečný byla za této situace opravdu veliká, a tak se asgardským plazmovým paprskům podařilo při svém nezastavitelném letu vesmírným prostorem narazit na minimálně patnáct šipek, kterým nedaly nejmenší šanci, a roztavily je na hmotu, která snad ani nebyla detekovatelná. Po tomto neplánovaném výpadu se už major dal do plnění předchozího rozkazu. Jako obvykle použil baterie asgardských paprskových zbraní, které na všech lodích pozemské flotily zastávaly funkci primárního zbraňového systému, a zasáhl jimi nejbližší křižník. Znovu se ukázalo, že křižníky jsou proti tomuto typu útoku téměř bezbranné. Trojice paprsků vyšlehla z předních zbraňových baterií a zanedlouho si našla svůj cíl, kterým byl právě uhýbající křižník, kterému ovšem tento manévr nebyl k ničemu. Všechny tři paprsky zasáhly s maximální účinností trup křižníku, který neměl sebemenší naději takové dávce odolat a podle očekávání zkolaboval. Výbuch celé lodi na sebe samozřejmě nenechal dlouho čekat. Major Marks nebyl žádný nováček, a jelikož si prošel již nemalým množstvím bitek či bitev, uměl si všimnout a využít každé maličkosti. Majorovi bylo jasné, že je více než pravděpodobné, že hangáry úlů budou naprosto vyčištěné, a tak nebudou mít úly téměř žádnou fungující obranu proti pozemským hlavicím. Raketová sila byla hlavicemi naopak napěchovaná, a tak se major nemusel ostýchat a vypálil rovnou čtyři hlavice mark V na první úl, který uviděl. Rakety hned po zadání příkazu odstartovaly ze sil a za výpomoci pomocných trysek si šinuly cestu rovnou k úlu. Wraiti ovšem nebyli slepí a bojový akt ze strany pozemšťanů okamžitě zaznamenali. Reakcí na čtyři letící hlavice bylo odtržení zbylého křižníku z bojové formace. Tato plavidlo se mělo postarat o sestřelení hlavic, které se nebezpečnou rychlostí přibližovaly k úlu. Z wraitské strany to byl plán rychle vymyšlený, avšak nepromyšlený. V porovnání s hlavicemi pomalý křižník neměl šanci zareagovat dostatečně rychle, a tak se mu hlavice ve svém letu zastavit nepodařilo. Úl byl díky své monstrózní velikosti snadným cílem, a proto ho zasáhly všechny čtyři rakety vyslané z pozemských sil. První hlavice dopadla na červenající se štít, jenž se pod náporem silně prohnul, avšak za malý okamžik následovala štít úlu druhá zkouška v podobě další hlavice, která si již pohrála s předpotopním wraitským štítem a nedovolila mu zůstat aktivní. Stejně jako minule stačily na vyřazení wraitských energetických štítů pouhé dvě hlavice mark V. Poslední dvě rakety se řítily hned v závěsu a dopadly na již nechráněný organický trup mateřského úlu, který utrpěl kolosální škody. Podle asgardských senzorů, které byly na Apollu nainstalované, unikala z postiženého úlu drahocenná atmosféra a přibližně čtyřicet procent lodi bylo bez energie. Pro Apollo byl tento stav ideálním podnětem pro dokončení původního plánu. Šipky se již slétly na Apolla a začaly bušit do jeho štítů, což z něj téměř okamžitě ubralo dobrých sedm procent energie.

Parker:“Pane, miny jsou připraveny na vypuštění.“

Ellis: “Právě v čas. Udělejte, co máte.“

Parker: “Ano pane, vypouštím miny.“

Mezi nic netušící wraity začalo Apollo rozsévat fázově posunuté miny. Dvě si našly místo v mračnech wraitských šipek, další byly vyslány naproti mateřským úlům. Hned jak vše potřebné opustilo hangáry, dalo se Apollo na ústup do hyperprostoru. Nejprve se žlutě rozžhavily podsvětelné motory, kterých bylo třeba pro cestu k hyperprostorovému oknu. Nakonec se aktivovalo i samotné okno, v němž Apollo v tu ránu zmizelo. Wraitské senzory stále neměly žádné tušení o rozmisťujících se minách, nýbrž zaznamenaly pouze zbabělý ústup atlantského nepřítele do hyperprostoru.

Obsluha senzorů: “Veliteli, atlantská loď utekla do hyperprostoru.“

Velitel: “Zbabělci! Ovšem i tak považuji tuto bitvu za úspěšnou. Pokud se tady ukázali se svou lodí, tak jsou někde na povrchu planety i jejich lidé, kteří chtějí provést výměnu týmu plukovníka Shepparda za ZPM, které tak potřebujeme.“

Pomocný důstojník: “Veliteli, mám povolat šipky zpět?“

Velitel: “Ne. Mám takový pocit, že se ještě ukážou. Tohle totiž není jejich styl. Přesuňte flotilu pryč z oblasti měsíce a kontaktujte základnu. Ať začnou okamžitě pátrat po jejich týmech. Musí tam někde dole být.“

Wrait, kterému byl rozkaz adresován, se již nadechoval k odpovědi, když senzory začaly blikat a zvonit jako šílené. Na můstku úlu nastal v tu chvíli obrovský zmatek. Nikdo nevěděl, co se děje, což se ovšem brzy objasnilo. Přímo v centru shromaždiště šipek explodovaly dvě vesmírné miny, které nesly ničivé hlavice mark X. Dvojice strašlivých tlakových vln se začala rozpínat do všech směrů a likvidovala každou šipkou, kterou potkala, jako domeček z karet. Další exploze na sebe nenechala dlouho čekat. Schytal ji poslední křižník, který v řadách wraitské flotily zbyl. Oslepující a ničivá tlaková vlna se šířila z nitra lodi do okolí a vymazala křižník tak rychle, že to senzory ani nestihly konkrétně zaznamenat.
Velitel wraitské obranné flotily se právě na můstku své lodi rozeřval na plné kolo. Jeho vztek neznal mezí a zdálo se, že nebral konce. Byl tak rozčilený, že měl chuť sníst i svého zástupce, který se právě zadáváním příkazů do počítače snažil zjistit něco více o nepochopitelném dění ve vesmíru. Když wraitskému veliteli po vydatném rozčilení zchladla hlava, zavelel raději ke strategickému ústupu do hyperprostoru, protože si nedokázal vysvětlit ty nepochopitelné výbuchy lodí pod jeho velením.

Velitel:“Okamžitě vleťte do hyperprostoru!“

Pomocný důstojník: “Ano veliteli, ale hyperprostorové články se musí nejprve nabít a energie není mnoho. Ty předchozí zásahy nás velice poškodily, a proto jsme převedli většinu energie do regenerace trupu.“

Velitel: “Skončete s regenerací a přesuňte veškerou dostupnou energii do hypermotorů.“

Pomocný důstojník: “Let hyperprostorem by nás mohl při takovémto stavu trupu zabít.“

Velitel: “Všude bude lépe než tady. Proveďte!“

Za méně než deset sekund od konce zuřivého a napjatého rozhovoru dvou wraitů rozzářila jinak temný vesmír další mohutná exploze, která se nikterak nelišila od těch předchozích. Z útrob dalšího úlu se začala nezastavitelně rozpínat ohromná tlaková vlna, která smetla vše, co jí stálo v cestě.

Pomocný důstojník: “Veliteli, poslední úl explodoval stejně jako ostatní lodě. Zbyli jsme už jen my.“

Velitel: “Jak je na tom hyperpohon.“

Pomocný důstojník: “Téměř hotovo…Transfer energie kompletní, aktivuji hyperpohon.“

Mizerné tři z osmi wraitských podsvětelných motorů se aktivovaly a začaly dávat loď do pohybu, když v tom se začalo otevírat další hyperprostorové okno, ze kterého vypadlo Apollo.

Pomocný důstojník: “Veliteli, objevila se za námi atlantská loď.“

Velitel: “Jak je to možné?“

Důstojník, který musel jen plnit rozkazy a odpovídat na otázky, již neměl čas na další odpověď, jelikož loď, na které se nacházel, záhy zasáhla trojice provazců plazmy. Úl byl už tak dost poškozený a let hyperprostorem by sotva zvládl, ale tohle už na něj bylo opravdu moc. Trup snad ani nekladl odpor, protože přes něj paprsky prošly jako nic.

Marks: “Pane, poslední wraitská loď zlikvidována. Plán vyšel. Oběžná dráha je naše.“

Ellis: “Parkere, Marksi, všichni ostatní, skvělá práce. Zvládli jsme to na jedničku… Doktore Zelenko, jak to vypadá s tím rušením pozemního objektu.“

Zelenka: “Už je prolomeno. Dokončil jsem to už během bitvy, ale nechtěl jsem vás s tím otravovat. Už jsem připravil i sondu a napsal další potřebné ovládací protokoly.“

Ellis:“Takže můžeme tu sondu vypustit?“

Zelenka: “Ano, ale nejprve se musíme dostat pryč z oblasti měsíce.“

Ellis: “Parkere, dostaňte nás odsud.“

Parker: “Ano pane, letíme.“

Motory Apolla se díky Parkerovu rozkazu, který zadal do ovládacího počítače, aktivovaly a začaly přesouvat majestátní a doposud neporažený pozemský bitevník na stacionární orbitu. Tam se ustálil, aby mohl započíst druhou část osvobozovacího plánu.

Zelenka: “Plukovníku, s Vaším svolením transportuji sondu do útrob wraitské základny.“

Ellis: “Povolení uděleno, můžete.“

Sonda byla transportována asgardským teleportem přímo z Radkovy kanceláře a zhmotnila se v neznámé temné a strašidelné chodbě wraitské stavby. Štěstí jí přálo a nebyla zpozorována žádným wraitských strážným.
Jednalo se o zcela nový druh technologie. Byl to téměř dokonalý nástroj pro špionáž či různé tajné akce. Sonda měla tvar koule o průměru deseti centimetrů. Byla vybavena nejmodernějšími a nejcitlivějšími senzorovými systémy, které byly v takto miniatruním provedení k dispozici. Nesla kameru pro zachycení obrazu v extrémní kvalitě. Kamera byla taktéž vybavena termovizním a infračerveným rozhraním. Pohyb sondy zajišťoval systém založený na antigravitačním generátoru, který byl propojen s miniaturními proudovými tryskami, které zajišťovaly plynulý pohyb po prozkoumávané oblasti. Pro navigaci sondy slouží buď ovládání přes rádiový signál, nebo automatický systém, který sondě přikáže, aby náhodně prozkoumávala neznámou oblast. Třešničkou na pomyslném dortu je, že tohle vše může fungovat při aktivovaném generátoru maskování, který je též součástí výbavy sondy.
Sonda byla za této situace ovládána přes radiový signál rovnou z Apolla, konkrétně se o její navigaci staral doktor Zelenka, který byl vlastně i jejím tvůrcem. Toto chytré průzkumné zařízení nevynechalo snad ani jednu chodbu, aby mohlo nakonec Apollu poskytnout dokonalé plány celého zařízení, přičemž nepřestávalo vyhledávat podkožní lokátor kohokoliv z plukovníkova týmu nebo týmu mariňáků.
Speciální jednotky, jež byly vyslány z Atlantidy, byly již pěknou chvilku na rozkaz plukovníka Ellise ukryté v hustém lesním porostu a čekaly na další pokyny. Od doby, co se na příkaz podplukovníka Abramse zbavil osvobozovací tým skupinky wraitů, se v oblasti brány již žádní další wraiti ani nemihli. Podplukovníku Abramsovi byl tento nadměrný klid za takto krizové situace velice podezřelý a čekal, jak se každou chvíli v dáli ukáže wraitská jednotka. O to více se polekal, když mu v uchu zašuměla vysílačka. Podplukovník sebou tak trhl, že div nezmáčkl spoušť na své pistoli.

Abrams:“Tady Abrams, slyším.“

Ellis: “Podplukovníku, tady Ellis. Dokončili jsme průzkum základny a lokalizovali jsme signál plukovníka Shepparda, Ronona, Teyly, Rodneyho i dalších mariňáků. Jsou rozdělení po dvou. Budete mít hodně práce. V komplexu vás bude doprovázet i sonda, přes kterou vás budeme moci navigovat, ale teď už se musíme dát do práce. Každou chvílí nás mohou odhalit.“

Abrams: “Rozumím plukovníku, žádám o transport na souřadnice.“

Komunikace podplukovníka Abramse s plukovníkem Ellisem byla slyšitelná pro všechny na můstku, a tak plukovník jen souhlasně kývl na Markse, který nacvičenou kombinací příkazů zaměřil lokátory všech jednotek na povrchu, a přenesl je přímo ke vchodu do komplexu, čímž jim ušetřil asi tak hodinu času a několik kilometrů únavné chůze nehostinným prostředím.

Ellis: “Podplukovníku, za dveřmi na vás čeká naše sonda, ale také skupinka wraitských strážných.“

Abrams: “Kolik?“

Ellis: “Čtyři.“

Abrams: “Tak to půjde hladce…Jo! A plukovníku, mohl byste se skrz sondu postarat i o ovládání UGV?“

Ellis: “Ano, myslím, že to nebude problém. Někoho tím pověřím.“

Podplukovník ukončil rozhovor s plukovníkem Ellisem a dal vojákům pokyn k přípravě. Všichni si připravili své zbraně, které byly malé, větší, ale i veliké.

Cole: “Jak se vůbec tyto dveře otevírají? Není tady žádný senzor, na který jsem zvyklý. Asi budeme muset zazvonit.“

Abrams: “Asi ano, majore. Připravte C čtyřku. Když nechtějí otevřít, uděláme si vlastní cestu.“

Major Cole vytáhl ze své náprsní kapsy cihličku hojně používané výbušniny a přilepil ji na dveře. Všichni se skryli za rohy a na podplukovníkův rozkaz stiskl major ovladač, který okamžitě poručil výbušnině explodovat. Výbuch roztrhal vstupní dveře na padrť, a tak vhodil jeden z vojáků zpoza rohu do místnosti omračující granát neboli flashbang. Nebyl to ovšem ledajaký flashbang. Byl značně vylepšen a upraven podle informací o gou’aldském šokovém granátu, takže byly jeho účinky několikanásobně větší. Čtyři wraitské strážné tento útok naprosto vyvedl z míry, čehož využila trénovaná pozemská jednotka čítající čtyři muže, kteří vnikli dovnitř a svými zat'nik'tely okamžitě vyřadili zmatené wraitské vojáky. Proudy energie vylétaly z hlavní zat'nik'telů a s typickým zvukem nejprve omračovaly, poté zabíjely a nakonec rozkládaly bezbranné a bezmocné wraity.

Abrams:“Tak dobrá, vzduch čistý, můžeme pokračovat.“

Cole: “Mně se nezdá, pane. Všude je tam kouř a hodně to tam smrdí.“

Abrams: “Tyto vtipné poznámky si nechte pro plukovníka Shepparda, ten si na ně potrpí, já ale ne.“

Cole: “Pardon, pane.“

Malá slovní potyčka dvou vynikajících vojáků skončila naštěstí stejně rychle, jako začala, a tak se mohla dát celá jednotka do pohybu. Dvanáct po zuby ozbrojených mužů se postupně nasoukalo dovnitř, kde narazili i na průzkumnou sondu, která se na malý okamžik odmaskovala, aby odhalila vojákům svojí pozici. Na to otevřel plukovník Ellis přes sondu komunikační kanál, aby mohl začít navádět vojáky v komplexu.

Ellis: “Podplukovníku, jste uvnitř. Dobrá práce. Budete se muset rozdělit na čtyři skupinky po třech. Naše lidi totiž drží na čtyřech rozdílných místech. “

Abrams: “Rozumím, pošlete nám do detektorů plány komplexu, ať víme, kam máme jít.“

Ellis: “Máte je mít, ale teď už běžte. Máte kolem sebe až moc wraitů. Raději bych, abyste to provedli v tichosti a bez zbytečných problémů. “

Abrams: “Takže pánové, rozdělte se libovolně na čtyři skupiny a vyrážíme. V detektorech máte plány, takže víte přesně kam jít. Hlaste vše důležité a neobvyklé. A hlavně je přiveďte v celku. Jdeme na to!“

Z původně početné dvanáctičlenné jednotky se utvořily čtyři skupiny, kdy se každá vydala jiným směrem. Díky dokonalé navigaci přes sondu a díky komfortním plánům zařízení v detektorech došly tři ze čtyř týmů ke svým cílům bez zpozorování. Krušnější chvilky si ale zažil tým vedený majorem Colem, který narazil na ne jeden problém. První se objevil téměř hned po rozdělení. Ukázalo se totiž, že na rozcestí, kterým musel tým projít, bylo jakési shromaždiště strážných. Major Cole jich napočítal osm a to bylo i pro dobře trénované vojáky moc. Naštěstí se mohli příslušníci pozemských pěchotních jednotek spolehnout i na něco jiného než na svoje ruce a mozek a to na svoje vybavení. Tentokrát se ukázalo, že situace je jako vyšitá pro otestování antického ručního granátu, který byl nalezen ve zbrojnicích cestovatelské aurory. Major Cole ho vytáhl ze své kapsy na opasku, stiskl na jakýsi knoflík, který měl nejspíše představovat pojistku, a mrštil s ním přímo mezi osm hladových wraitů. Všichni tři vojáci byli skrytí za jakýmsi výběžkem, ale i tak nemohli přehlédnout bílou záři, která se od výbuchu na malý okamžik rozptýlila. Když major zvědavě vykoukl zpoza rohu, aby zjistil, jaký měl granát účinek, nestačil se divit. Všech osm wraitských těl se válelo po zemi a ani jediné z nich nejevilo známek života. Zneškodněné byly i jejich omračovací pušky, ze kterých jen létaly jiskry. Všichni tři vojáci byli s účinkem tohoto důmyslného zařízení velice spokojeni. Cesta byla volná, a proto pokračovali dále za signálem, který ještě nebyl blízko. V jejich koridoru se to wraity opravdu hemžilo. Jednou byla celá jednotka téměř odhalena, kdyby nebylo pohotového zásahu plukovníka Ellise, který zavelel celé jednotce, aby se zastavila a našla si krytí, než přejde hlídka. Při druhém problému už ovšem šlo do tuhého. Plukovník Ellis právě naváděl majora Colea podle informací ze sondy.

Ellis: “Ze severu se k vám blíží pět wraitů. Zpátky! Zpátky!“

Cole: “Je to tady dost nepřehledné, pane. Nevíme přesně, kam jít.“

Ellis: “Další wraitská hlídka. Jdou přímo proti vám. Zahněte do vedlejší chodby.“

Cole: “Nejde to! Dveře jsou zavřené a nelze je nijak otevřít.“

Ellis: “Brzy vás obklíčí.“

Cole: “Nedá se nic dělat. Naše krytí je v tahu.“

Všichni tři vojáci se postavili do bojové pozice a počkali si na příchozí wraity, kteří o nich zatím neměli ani tušení. Dusot jejich kroků se nezadržitelně blížil, až se nakonec přiblížil na dohled. Obě dvě wraitské hlídky vyšly zpoza rohů téměř ve stejnou chvíli a okamžitě vytasily svoje stunnery či omračovací pušky a zamířily jimi na tři lidské vojáky, kteří se na ně provokativně culili. V čele jedné hlídky byl výše postavený wrait, jehož typickým znakem byl černý kabát a také schopnost srozumitelně mluvit. Této přednosti neváhal využít a spustil otřepanou avšak očekávanou frázi: “Odložte vaše zbraně, jste obklíčeni.“

Cole: “Ty jsi ale podrážděný. Ani nepozdravíš. Ale k těm zbraním, to asi neuděláme.“

Wrait se mírně pousmál, čímž odkryl svoje silné čelisti a hned jak se uklidnil, pokračoval: “Aha, lidé ze Země. Přišli jste si pro své přátele. Obávám se, že vás budu muset zklamat. Dál se už nedostanete.“

Cole: “Zajímavé, to samé jsem chtěl říct já vám.“

Výše postavený wrait se pouze telepaticky spojil se svými druhy a přikázal jim, aby lidské návštěvníky omráčili. Wraiti spustili ze svých omračovacích zbraní palbu, která se ovšem zastavovala o zeleno skvoucí osobní štíty, které měli vojáci aktivované kolem svých těl. Major Cole i jeho dva kolegové se pouze na výraz posměchu zasmáli a ještě chvíli do sebe nechali střílet. Až to wraiti vzdali, zkropili tři vojáci šest wraitů, kteří byli původně ve velké taktické výhodě, svými samopaly P90 vybavenými tlumiči, které zajišťovaly minimální riziko odhalení při střelbě. Kulky byly vybaveny speciální průraznou špičkou, která si dokázala jednoduše provrtat cestu až k wraitským orgánům, kde způsobila největší škodu na životních funkcích wraita. Wraiti byli vyřazeni tak rychle a efektivně, že ani jeden z vojáků nemusel měnit kazetu s náboji. Třetím a zároveň nejmenším problémem této jednotky bylo překonání zavřené přepážky, která dělila tým vedený majorem Colem od věznice, ve které měl být údajně zavřený Ronon a Rodney. Zdálo se, že wraiti upravili systém otevírání všech svých dveří a mříží, jelikož pozemské jednotky nenarazily ani jednou na typický senzorový ovladač, ale musely překonat zavřené dveře alternativními způsoby. Zavřená přepážka, na kterou major Cole se svým týmem narazil, byla naštěstí mírně pootevřená, a tak stačila pouze troška mužské síly, díky které se nakonec daly dveře do pohybu a po dalším snažení se otevřely celé. Majorovi a jeho týmu poté už jen stačilo několikrát zabočit a opravdu narazili na celu, ve které spali Ronon a Rodney.

Cole: “Ronone, doktore McKayi!…Ronone, doktore McKayi.“

McKay: “Cože? Co? Co se děje?“

Ronon: “Nevidíš? Přišli nás zachránit.“

McKay: “No, to vám to ale trvalo. Už jsem myslel, že jste se na nás vykašlali. Proč vám to tak trvalo? Málem jsme umřeli.“

Ronon: “McKayi, nestěžuj si. Už toho mám dost. Můžeš být rád, že v této hnusné kleci nebudeš muset strávit další den.“

Cole: “Doktore, jak to otevřeme?“

McKay: “Nevím, to já jsem zavřený. Není tam nějaké ovládání?“

Cole: “Není, na žádných dveřích není.“

McKay: “Sakra, museli posílit bezpečnost. Asi je to napojené na jejich neurální rozhraní.“

Ronon: “Nemůžete je odpálit?“

Mckay: “Blázníš? C čtyřka by nás zabila.“

Cole: “A co tepelná trhavina?“

McKay: “Ano, ano, to by mohlo vyjít. Zkuste to.“

Major Cole umístil na dveře speciální výbušninu v podobě dvou červených válečků, které aktivoval a o pár kroků ustoupil. Za malý okamžik se celé organické mříže začaly červenat a nakonec se celé roztavily.

Ronon: “Dobrá, tak to by bylo. Teď musíme pro Shepparda a ostatní.“

McKay: “Proč jste tady vlastně jen tři?“

Cole: “Je nás tady dvanáct. Rozdělili vás do čtyř věznic po dvou, a tak jsme se rozdělili i my. Ostatní by měli být již osvobození…. McKenzie, kontaktuj ostatní týmy a poptej se na jejich stav.“

McKenzie: “Ostatním týmům, tady Bravo tým. Našli jsme a osvobodili Ronona a doktora McKaye. Míříme ven z komplexu. Nahlaste svůj stav.“

Abrams: “Jak jste sakra otevřeli ty mříže. Nám se to moc nedaří.“

McKenzie: “Použili jsme tepelnou nálož, která roztavila mříže.“

Abrams: “Dobrý nápad. Jdeme na to. Vy se zatím snažte dostat ven z komplexu.“

Major Cole podal Rodneymu a Rononovi zbraně a všech pět zdatných můžu se dalo na zběsilý úprk z komplexu.
Mezitím tým podplukovníka Abramse osvobodil z vězení plukovníka Shepparda a Teylu. Podplukovník poté kontaktoval Apollo: “Plukovníku Ellisi, tady Abrams. Osvobodili jsme naše lidi a míříme k extrakčnímu bodu. Můžete nás informovat o nepřátelských jednotkách.“

Ellis: “Cesta k východu je volná, ale hodně se jich k vám blíží z druhé strany. Teď je ten správný čas na použití UGV. Poskytne vám krytí. Vy se zatím snažte co nejrychleji utéct.“

Abrams: “Ano pane, díky.“

Všechny čtyři týmy se řítily wraitským komplexem různými chodbami, ale se stejným cílem. Nejvíce pozadu byl tým podplukovníka Abramse, který musel překonat nejdelší vzdálenost, a jelikož již byli všichni dost unavení, začali je wraiti dohánět a pálit po nich se svých omračujících zbraní. Záda krylo vojákům UGV, které ustavičně pálilo ze svého minigunu, a získávalo tak unikajícím mužům čas navíc. Vojáci se naštěstí všem světle modrým pulzům dokázali vyhnout a za pomoci UGV se úspěšně dostali pomocí odpálených dveří ven z komplexu na čistý vzduch, kde je ovšem čekalo nemilé překvapení. Trojice šipek a asi čtyřicet wraitských vojáků stálo přímo před východem z komplexu. Osobní štíty sice mohly ochránit vojáky před palbou z ručních zbraní, ale s útokem šipek by moc nenadělaly. Wraiti už chtěli vetřelce konečně zajmout, a tak se daly šipky do pohybu, protože chtěly celou pozemskou jednotku nabrat pomocí svých sběračů. Proti byli ovšem piloti jumperů, kteří celou situaci již chvíli sledovali, a hned jak se daly šipky do pohybu, odmaskovali se a pomocí jednoho dronu vyřadil každý jumper jednu šipku. Wraitská armáda netušila, odkud se útok vzal, a tak byla celkem překvapená. Tohoto momentu využilo UGV vozítko, které se vyřítilo ze svého krytí, a začalo svým těžkým kulometem a granátometem likvidovat wraitské řady. Na vyhrocenou situaci zareagoval nejrychleji podplukovník Abrams, který stiskl v uchu svou vysílačku a kontaktoval Apollo: “Apollo, tady Abrams. Žádáme o okamžitý transport. Jsme pod těžkou palbou.“
Netrvalo to ani tři sekundy a všech dvacet pozemšťanů obalilo zářivě bíle světlo transportního paprsku a před očima wraitů je přeneslo na palubu Apolla. Zachránění byli okamžitě převezeni na ošetřovny, ale osvobozovací tým zůstal na můstku, aby mohl čelit otázkám plukovníka Ellise: “Výborná práce pánové, zvládli jste to perfektně, ale kde je to ZPM?“

Pokračování příště!

Pokud jste nalezli nějaké chyby nebo nesrovnalosti v textu, tak je prosím nějak nahlašte, ať je můžu opravit. Přeci jenom to bez chyb vypadá lépe a ani dva páry očí nejsou schopny je vychytat naprosto všechny. Také mě zajímá vás názor na díl a na to, jak to nakonec dopadne se ZPM. Kdo ho kde najde a co s ním udělá

Paráda ale co se dělo v mléčné dráze a tos mě dost naštval mě zajímá co se stalo s odyseou.
aspoń to bylo vtipné teda asi dva ty rozhovori.

Výborný díl. Už jsem rád, že jsi konečně zachránil Shepparda a jeho tým... A jestli si to dobře pamatuji tak v tom ZPM je bomba, že??? To mě zajímá kde to bouchne... Doufám že to bude někde v Toddově frakci..

SPeeDy nás chce napínat, ale někdo chtěl vysvobodit Shepparduv tým. A to bylo splněno. \

//EDIT:
Kdo ví, co udělali s Todem. Říkali jestli bude nějaké příště. Ale když byli na Zemi, jak by ho dostali do Pegasu. Nejspíše ho zabili.

Tak předně děkuji za ohodnocení.

daedalos: Vím, že se to asi strašně táhne, ale o to je to podrobněji rozepsané. Tento díl byl téměř na 12 A4 a to už je na jeden díl délka celkem neúnosná V Pegasu se teď všechno pomalu ale jistě vrátí do starých kolejí, (ne na dlouho ) a tak se v jednom díle posuneme o trošku více než o pár hodin, ale tato akce si to podle mě zasloužila. V příštím díle samozřejmě dořeším bitvu s Luciány v Mléčné dráze. A nezaručuji, že také nezabere celý díl. Možná koukneme na chvilku do Pgeasu, ale bylo by to jen takové informační oknénko.

Jinak další díl bude znovu navazovat, takže ukončí (doufejme ) můj první trojdíl

Já sem přemejšlel jestli Achiles vlétne do paprsku v poslední chvíli nebo co se stane a ona tam vůbec nebyla mléčná dráha mimochodem nevim jestli nevíš že se tý kazetě s náboji říká zásobník u P90 je sice vodorovný ale mohl bych poprosit abys tam už nepsal kazeta s náboji né že to jen zní blbě ale mě se to čte blbě i když vím co myslíš.

Dobrá časť. Pekne si rozpísal celý dej a to sa mi páči.