Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Část první
Vesmír. Nekonečná prázdnota, plná svítících bodů – hvězd, matek života. Okolo mnohých obíhají planety. Některé pusté, jiné plné života. Na některých planetách jsou i Hvězdné brány, jako památníky dávno zaniklé civilizace.
Jupiter, největší planeta naší sluneční soustavy, na první pohled nehybný a mrtvý gigant. Zdá se netknutý rukama civilizace, opak je ale pravdou.
Na velitelství Homeworld Security si partička hlídačů zpříjemňuje noční směnu sledováním fotbalového utkání. Náhle se na obrazovce jednoho z mnoha počítačů mihne neznámý objekt.
Z pohledu těch hlídačů na Zemi se může Jupiter zdát malý. Jenže když se k němu máte možnost přiblížit, teprve si uvědomíte, jak obrovský je. Opravdový vládce Olympu. A Odyssea se proti němu pouze krčila v pomyslném koutě. Její mise zde byla zvláštní, nezvyklá pro posádku zvyklou na obrovské vesmírné bitvy a záchranné akce. Odhalila totiž, že plynný obr ve svých útrobách skrývá život. Velmi zvláštní, lidským mozkem nepochopený.
„Majore, senzory zachytily neznámou loď.“ major Marks měl noční službu na Odyssee. Můstek byl poloprázdný, jen on a další dva lidé tam byli. Pohlédl na svou konzolu. Skutečně tam byla. V poslední době bylo od cizinců hodně nezvyklé, pohybovat se v okolí Země.
„Vidím ji. Neidentifikuje se. Počkat…je na průzkumu, odlétá.“ odpoví na volání z velitelství HS.
Plukovník Mitchell tiše spal u sebe v posteli. Byl zrovna uprostřed nádherného snu, plného modelek, sporťáků a pláží. Náhle jej probouzí známé hlasy a on zjišťuje, že se nachází na můstku Odyssey.
„Sakra Marksi, co se děje?“
„Máme tady menšího záškodníka, pane. Neznámá loď. Skenovala povrch Země a teď jí sledujeme po dráze k Jupiteru. Senzory tam odhalily menší skupinu lodí, které se soustředí kolem něčeho… většího. Všechny vykazují podobnou signaturu.“ během hlášení stihnul plukovník vstát ze studené podlahy.
„Pokračujte v pronásledování… a pošlete někoho pro moje kalhoty!“ Mitchell byl téměř nahý, měl na sobě pouze trenýrky. A ani mu nepřišlo, že to ostatním nepřipadá divné.
„Ano pane.“
Cíl u Jupitera zmizel, spolu s celou spřátelenou flotilu. V tu chvíli se však začalo dít něco podivného se s Jupiterem samotným.
„Co je s tou planetou?“ pohlédnul na Markse udiveně Mitchell.
„Ehm…“ major vytřeštil oči. „Pane, ona… mění se… na hvězdu!“
Následná exploze planety z ní vytvořila druhou hvězdu soustavy. Obří výbuch rozdrtil loď, sežehl povrch jupiterových měsíců a Zemi prozářil velice jasný den.
Plukovník ne probudil z další noční můry. V poslední době spal těžce. Podíval se na hodinky, které ukazovaly šest hodin ráno. Poslední dobou často přemýšlel, proč se mu zdá pořád dokola zrovna tenhle sen? Proč je v něm tím hlavním Jupiter a ne nějaká sličná slečna? A proč v něm má na sobě pouze trenýrky?
„Tak akorát.“ Promnul si oči a zamířil do koupelny. Po asi půl hodinovém zážitku v koupelně vyšel hladce oholen a v uniformě posádky Odyssey. Naposledy se rozhlédnul po své kajutě, zdalipak se tam někde neskrývá vybuchující planeta. Když zjistil, že asi ne, vydal se směrem na můstek.
„Kapitán na můstku!“ zavelel major Marks a s ním se zhruba dalších tucet lidí postavilo do pozoru. Už to tu nebylo tak pusté jako v tom snu.
„Pohov!“ zavelel plukovník a přikročil ke svému křeslu.
„Ehm… pane.“ Marks ho zastavil v půlce cesty. „Před chvíli přišla zpráva z SGC. Mám vás okamžitě transportovat na základnu. SG-1 vás potřebuje na misi.“
Před týdnem se z nudných dnů na starověké antické lodi Destiny staly dny plné práce. Doktor Rush objevil utajenou laboratoř, kde sídlila dosud neprozkoumaná část databáze. Celý týden trvalo, než vůbec zapnuli její hlavní část. A po tom dlouhém týdnu objevili adresu brány, ze symbolů Mléčné dráhy.
Byli tady Antikové? Ptali se všichni na lodi. Rush si uvědomil, že za ty miliony let, co je Destiny na své cestě, nemusela být vždy neobydlená. Jak jinak si vysvětlit přítomnost těch znaků?
Adresa byla předána velitelství na Zemi, nikdy se ale nedozvěděli víc, než že šlo o přísně tajný antický projekt.
Na planetě, která byla lidem ze Země neznáma, se otevřela Hvězdná brána. Vzhled hlavní místnosti měl jasné rysy pozdní antické architektury. Vlastně by byla totožná s tou na Atlantidě, nebýt všudypřítomného nádechu žlutého světla.
Žlutá přímo nesvítila, byla trochu tmavší a dodávala místnosti opravdu mimozemský nádech. Světla, která z podlahy lehce osvětlovala nažloutlé zdi, svítila zhruba bílo-žlutou barvou. A po zdech se tyčilo mnoho antických nápisů, všechny svítily modře. Pohled to byl úchvatný.
Nedlouho poté, co se horizont brány ustálil, vstoupil do komplexu první člověk. Chvíli na to se v místnosti objevila všem dobře známa čtveřice.
„Tak SG-1, jsme tady.“ Mitchell pronesl slavnostně první slova na nové planetě.
„Vítejte na Deserdi Videum.“ Jackson všechny přivítal jménem základny, Mitchell si začal připadat trapně: „Sakra Jacksone, odkud to víte?“
„Chtěl jsem vám dát lekci Antičtiny, ale vy jste odmítl. Vzpomínáte? Všechno je tady napsané! Tolik odstavců! A podle prvního zhlédnutí bych řekl, že se jedná o pozdní Lanteánštinu.“
„A tím nám chce básník říct, že?“
„Tohle místo muselo být postavené až po návratu Antiků na Zemi!“
„Dobrá práce, Danny!“ Mitchell začal s prvním průzkumem. Základna se zdála být v pořádku. Všichni byli designem celé místnosti doslova uneseni.
„Tak jo, pošlete nám sem ty pegaský lovce upírů.“ Mitchell se ohlásil na Velitelství, aby všichni věděli, že je základna obyvatelná. Chvíli poté prošel bránou další tým.
„Skvělé využití tady pro génia. Na Zemi nemá co dělat, na Destiny se vyřádil dostatečně. A Žvejk taky potřeboval na vzduch.“ Sheppardův tým prošel bránou. Sheppard, McKay, Ronon i Teyla byli z místa stejně nadšeni, jako před několika minutami i SG-1.
„To je úžasné. Naprosto fantastické!“ Rodney McKay byl úplně u vytržení z nového místa. Vlastně, ani on, ani Jackson nečekali, že najdou v Mléčné dráze tak zachovalou antickou základnu.
Po příchodu druhého týmu se začalo místo jakoby dále probouzet k životu. Původně temné světýlka přidali mírně na intenzitě a rozsvítily se i jakési nádrže s vodou.
„Rybičky!“ McKay byl nadšen, když v nich spatřil rybky. Nutno podotknout, že dosti exotické kousky.
„McKayi, jsou holografické.“ Jacksonovi se podařilo najít ovládání základny a s pomocí kolegů jej dokázal i spustit. Celé místo bylo navrženo tak detailně, že zmátlo i samotného McKaye.
Brána se vypnula a týmy začaly první průzkum. Asi za hodinu se ale vrátili k brána, aby Sheppard mohl oznámit velitelství: „Podmínky jsou ideální. Můžete dát expedici zelenou. Prozatím zůstaneme tady, pomůžeme s vybalováním.“
„Pošlete sem, prosím, doktora Jacksona. Něco naléhavého s ním musíme probrat.“ Ve vysílačce zněl landryho hlas. Daniel nelenil a vydal se bránou zpět na Zemi, v doprovodu Valy. Od té doby, co jsou spolu, ho Vala sice nechává občas být, protože ví, že je jen a jen její. Ale i přes nadšení z nového místa se vrátila s Danielem nazpátek.
Po návratu na Zemi předstoupil doktor okamžitě před generály Landryho a O´Neilla. V místnosti seděl také pan Woolsey, který do odletu Atlantidy zastupoval věci IOA na Velitelství. Samozřejmě jen dočasně, Atlantida tvrdnula na Zemi a Woolsey neměl moc co na práci. Práce pro IOA a občasná „prohlídka“ HS mu opět vrátila vzpomínky na starou práci.
„Doktore Jacksone. Byl jste sem pozván, abychom vám oznámili, kdo bude novým velitelem na Desrati…no, na té nové základně.“ Woolseymu dělal název antické základny trochu problém.
„A?“
„Ty.“ Odpověděl mu Jack.
„Cože? Počkat… já?“
„Ano, jsi civilista. Přední odborník na Antiky. Navíc svou práci tady jsi už splnil. Teď, když se SG-1 rozpadla.“ Poznamenal O’Neill.
„Oba plukovníci mají své povinnosti jako velitelé lodí. A Vala… ta nejspíš půjde s vámi.“ Dodal generál Landry.
„Tak to je… úžasné!“ Doktor Jackson byl z nové práce velmi nadšený, na Deserdi Videum bylo tolik věcí k objevení. Mohl tam strávit týdny, měsíce či roky. Práce tam bylo na celý život. To místo pro něj bylo jako nová Atlantida, ne-li víc.
V následujících hodinách začalo vybalování. Jackson se vrátil zpět, všichni mu gratulovali k povýšení. Společně s ním bránou prošli nějaké další týmy, civilní a vědecký personál bude přicházet v průběhu tří dnů.
Tým majora Evanse, složený z něj, poručíka Bree Thomsonové a desátníka Paula Webstera, šel na první hloubkový průzkum základny. Byl to převelený tým s mnoha zkušenostmi.
„Pane, na konci té chodby je světlo!“ Poručík Thomsonová právě prozkoumávala chodbu, na jejíž konci byly další dveře. Ty otevřela a vstoupila do jedné z laboratoří. Ta však měla okna.
„Normální planeta. K našemu očekávání.“ Thomsonová jen tupě zírala. Měla myšlenky někde úplně jinde. Planeta se podle prvních pohledů zdála být absolutně obyčejná a nudná. Nic zajímavého k vidění. Nebo ne?
„Normální? To mi řekněte, která měla tak nádhernou pláž… a… a… moře?!“ Desátník Webster přišel do místnosti z jiných dveří a tak jako první uviděl kousek pláže. Byl naprosto unešen. Všem bylo jasné, že pláž je daleko větší.
„Shepparde! Shepparde!“
„Co je Rodney?“
„Mají tady pláž! Volal major Evans.“ Rodney utíkal za Sheppardem, který byl na cestě k bráně. Celý udýchaný musel říct Sheppardovi novinu, kterou nahlásil Evans Mitchellovi.
„Máš snad pocit, že si půjdeš vyvalit pupek na pláž a my tady budeme pracovat? Jestli chceš na vzduch, tak si najdi dveře a můžeš se jít podívat. Ale jestli se opovážíš sundat si tričko, tak si buď jist, že i Thomsonová se vrátí na základnu.“
„Vlastně, já už východ ze základny našel.“ Zamumlal McKay.
John se zamyslel a pak se mu na tváři objevil úsměv: „Ok. Pojďme na pláž!“
Poté, co se Jackson vrátil na základnu a oznámil velkou novinu, pustil se do překladů textů na zdech. Zdálo se to téměř nemožné, ale Vala s ním nebyla. Někde se vytratila, zjevně zatoužila po nějaké „odměně“.
Následující hodiny nadále probíhalo vybalování. Evansův tým prozkoumal další oblasti a zjistil, že celé místo je velmi podobné bývalému Velitelství Hvězdné brány. Uprostřed obrovského údolí, které se táhne kilometry daleko, stojí obrovská hora, která je ve své podstatě Deserdi Videum. Po celém údolí je systematicky vybudováno 14 staveb, které se podobali antické základně v Antarktidě. Všech 14 staveb je spojeno s horou, tudíž celý komplex je více, než obrovský.
Evansův tým byl po úspěšném nalezení informací o celém místě poslán, aby našel vhodné obytné prostory. Ty se vesměs podobaly antickým pokojům z Atlantidy. Antikové si zjevně chtěli připadat jako doma, na Atlantidě. Kdyby věděli, že za deset tisíc let po jejich odchodu z Pegasu, je Atlantida na Zemi a pozemšťané objevili Destiny a Deserdi Videum, byli by na své potomstvo určitě moc hrdí.
Webster i Evans si vybrali pokoje. Vlastně skoro všichni členové expedice se rychle usadily. Deserdi Videum byla perfektně zařízená základna, která jen čekala na nově příchozí.
Problém s pokojem měla jen Thomsonová. Hádala se s jedním z civilních obyvatel, který přišel jako jeden z prvních civilistů na základnu. Jmenoval se McCoy a byl to nadějný vědec a perfektně rozuměl antické technologii.
Našel si pokoj a začal se vybalovat, když v tom do pokoje vtrhla Thomsonová se slovy: „Hele, chlape! Tenhle pokoj jsem si zabrala já!“ McCoy však na nic nečekal, přiběhl ke dveřím a zamknul se v místnosti. Díky jeho pochopení antických technologií stačilo jen zavřít dveře. Thomsonové dělal trochu problém najít ovládání, dveře byly podobné spíše dveřím na Destiny. Netrvalo dlouho a McCoy dveře odstavil, tudíž se Thomsonová vydala do vedlejších pokojů.
„McKayi, můžeš nám jít pomoct?“ Sheppard přišel za McKayem do jedné z laboratoří. Antikové je označovali jako veřejné laboratoře, přístup k nim byl sice omezený, ale s geniálním mozkem velkého doktora McKaye byla databáze celé základny přístupna i v této laboratoři.
„S čím zase? Pořád mě otravujete. Víš, že jsem ještě nejedl?“ McKay seděl u počítače a prohlížel si nějaké záznamy.
„Jeden z civilistů se zamkl ve svém pokoji před Thomsonovou.“ Odpověděl mu Sheppard.
„To se mu nedivím, taky bych se před ní zamknul.“ Podotkl McKay, vstal ze židle a vyrazil se Sheppardem k pokoji.
Když přišli ke dveřím, stačilo McKayovi asi půl minuty a měl dveře hned otevřeny.
„Oh díky, doktore.“ Poděkoval McCoy.
„Jak se jmenujete?“ Zeptal se ho Sheppard.
„Jmenuji se Arthur McCoy. Jsem specialista přes antické technologie.“
„Oh, tak speci…To je nějaká parodie na Star Trek? Nebo snad na mě?!“ Ohnal se rozzuřený McKay.
„Ne, to je moje jméno. Žádná parodie, to si vyprošuji, doktore.“
McKay se vrátil ke své práci. Společně byl v laboratoři se Samanthou Carterovou a Arthurem McCoyem. Každý seděl u jednoho počítače a pracovali. McKay si díval na nějaké technické nákresy, McCoy na plány základny a Samantha jen tak brouzdala databází.
„Hoši, něco jsem našla.“ Samantha se dostala do sekce, kde bylo popsáno, o co se Antikové snažili.
„To myslíte vážně?“ Zeptal se McCoy, který si i s McKayem stoupl za Samanthu.
„Jo, proto ty malé základny okolo hory. To jsou plochy na Antická města. Museli je vyslat do vesmíru, aby zkoumaly to, oč se Antikové snažili. Ony hledaly… hranice vesmíru.“
Vesmír. Nekonečná prázdnota, plná svítících bodů – hvězd, matek života. Okolo mnohých obíhají planety. Některé pusté, jiné plné života. Na některých planetách jsou i Hvězdné brány, jako památníky dávno zaniklé civilizace.
Jupiter, největší planeta naší sluneční soustavy, na první pohled nehybný a mrtvý gigant. Zdá se netknutý rukama civilizace, opak je ale pravdou.
Na velitelství Homeworld Security si partička hlídačů zpříjemňuje noční směnu sledováním fotbalového utkání. Náhle se na obrazovce jednoho z mnoha počítačů mihne neznámý objekt.
Z pohledu těch hlídačů na Zemi se může Jupiter zdát malý. Jenže když se k němu máte možnost přiblížit, teprve si uvědomíte, jak obrovský je. Opravdový vládce Olympu. A Odyssea se proti němu pouze krčila v pomyslném koutě. Její mise zde byla zvláštní, nezvyklá pro posádku zvyklou na obrovské vesmírné bitvy a záchranné akce. Odhalila totiž, že plynný obr ve svých útrobách skrývá život. Velmi zvláštní, lidským mozkem nepochopený.
„Majore, senzory zachytily neznámou loď.“ major Marks měl noční službu na Odyssee. Můstek byl poloprázdný, jen on a další dva lidé tam byli. Pohlédl na svou konzolu. Skutečně tam byla. V poslední době bylo od cizinců hodně nezvyklé, pohybovat se v okolí Země.
„Vidím ji. Neidentifikuje se. Počkat…je na průzkumu, odlétá.“ odpoví na volání z velitelství HS.
Plukovník Mitchell tiše spal u sebe v posteli. Byl zrovna uprostřed nádherného snu, plného modelek, sporťáků a pláží. Náhle jej probouzí známé hlasy a on zjišťuje, že se nachází na můstku Odyssey.
„Sakra Marksi, co se děje?“
„Máme tady menšího záškodníka, pane. Neznámá loď. Skenovala povrch Země a teď jí sledujeme po dráze k Jupiteru. Senzory tam odhalily menší skupinu lodí, které se soustředí kolem něčeho… většího. Všechny vykazují podobnou signaturu.“ během hlášení stihnul plukovník vstát ze studené podlahy.
„Pokračujte v pronásledování… a pošlete někoho pro moje kalhoty!“ Mitchell byl téměř nahý, měl na sobě pouze trenýrky. A ani mu nepřišlo, že to ostatním nepřipadá divné.
„Ano pane.“
Cíl u Jupitera zmizel, spolu s celou spřátelenou flotilu. V tu chvíli se však začalo dít něco podivného se s Jupiterem samotným.
„Co je s tou planetou?“ pohlédnul na Markse udiveně Mitchell.
„Ehm…“ major vytřeštil oči. „Pane, ona… mění se… na hvězdu!“
Následná exploze planety z ní vytvořila druhou hvězdu soustavy. Obří výbuch rozdrtil loď, sežehl povrch jupiterových měsíců a Zemi prozářil velice jasný den.
Plukovník ne probudil z další noční můry. V poslední době spal těžce. Podíval se na hodinky, které ukazovaly šest hodin ráno. Poslední dobou často přemýšlel, proč se mu zdá pořád dokola zrovna tenhle sen? Proč je v něm tím hlavním Jupiter a ne nějaká sličná slečna? A proč v něm má na sobě pouze trenýrky?
„Tak akorát.“ Promnul si oči a zamířil do koupelny. Po asi půl hodinovém zážitku v koupelně vyšel hladce oholen a v uniformě posádky Odyssey. Naposledy se rozhlédnul po své kajutě, zdalipak se tam někde neskrývá vybuchující planeta. Když zjistil, že asi ne, vydal se směrem na můstek.
„Kapitán na můstku!“ zavelel major Marks a s ním se zhruba dalších tucet lidí postavilo do pozoru. Už to tu nebylo tak pusté jako v tom snu.
„Pohov!“ zavelel plukovník a přikročil ke svému křeslu.
„Ehm… pane.“ Marks ho zastavil v půlce cesty. „Před chvíli přišla zpráva z SGC. Mám vás okamžitě transportovat na základnu. SG-1 vás potřebuje na misi.“
Před týdnem se z nudných dnů na starověké antické lodi Destiny staly dny plné práce. Doktor Rush objevil utajenou laboratoř, kde sídlila dosud neprozkoumaná část databáze. Celý týden trvalo, než vůbec zapnuli její hlavní část. A po tom dlouhém týdnu objevili adresu brány, ze symbolů Mléčné dráhy.
Byli tady Antikové? Ptali se všichni na lodi. Rush si uvědomil, že za ty miliony let, co je Destiny na své cestě, nemusela být vždy neobydlená. Jak jinak si vysvětlit přítomnost těch znaků?
Adresa byla předána velitelství na Zemi, nikdy se ale nedozvěděli víc, než že šlo o přísně tajný antický projekt.
Na planetě, která byla lidem ze Země neznáma, se otevřela Hvězdná brána. Vzhled hlavní místnosti měl jasné rysy pozdní antické architektury. Vlastně by byla totožná s tou na Atlantidě, nebýt všudypřítomného nádechu žlutého světla.
Žlutá přímo nesvítila, byla trochu tmavší a dodávala místnosti opravdu mimozemský nádech. Světla, která z podlahy lehce osvětlovala nažloutlé zdi, svítila zhruba bílo-žlutou barvou. A po zdech se tyčilo mnoho antických nápisů, všechny svítily modře. Pohled to byl úchvatný.
Nedlouho poté, co se horizont brány ustálil, vstoupil do komplexu první člověk. Chvíli na to se v místnosti objevila všem dobře známa čtveřice.
„Tak SG-1, jsme tady.“ Mitchell pronesl slavnostně první slova na nové planetě.
„Vítejte na Deserdi Videum.“ Jackson všechny přivítal jménem základny, Mitchell si začal připadat trapně: „Sakra Jacksone, odkud to víte?“
„Chtěl jsem vám dát lekci Antičtiny, ale vy jste odmítl. Vzpomínáte? Všechno je tady napsané! Tolik odstavců! A podle prvního zhlédnutí bych řekl, že se jedná o pozdní Lanteánštinu.“
„A tím nám chce básník říct, že?“
„Tohle místo muselo být postavené až po návratu Antiků na Zemi!“
„Dobrá práce, Danny!“ Mitchell začal s prvním průzkumem. Základna se zdála být v pořádku. Všichni byli designem celé místnosti doslova uneseni.
„Tak jo, pošlete nám sem ty pegaský lovce upírů.“ Mitchell se ohlásil na Velitelství, aby všichni věděli, že je základna obyvatelná. Chvíli poté prošel bránou další tým.
„Skvělé využití tady pro génia. Na Zemi nemá co dělat, na Destiny se vyřádil dostatečně. A Žvejk taky potřeboval na vzduch.“ Sheppardův tým prošel bránou. Sheppard, McKay, Ronon i Teyla byli z místa stejně nadšeni, jako před několika minutami i SG-1.
„To je úžasné. Naprosto fantastické!“ Rodney McKay byl úplně u vytržení z nového místa. Vlastně, ani on, ani Jackson nečekali, že najdou v Mléčné dráze tak zachovalou antickou základnu.
Po příchodu druhého týmu se začalo místo jakoby dále probouzet k životu. Původně temné světýlka přidali mírně na intenzitě a rozsvítily se i jakési nádrže s vodou.
„Rybičky!“ McKay byl nadšen, když v nich spatřil rybky. Nutno podotknout, že dosti exotické kousky.
„McKayi, jsou holografické.“ Jacksonovi se podařilo najít ovládání základny a s pomocí kolegů jej dokázal i spustit. Celé místo bylo navrženo tak detailně, že zmátlo i samotného McKaye.
Brána se vypnula a týmy začaly první průzkum. Asi za hodinu se ale vrátili k brána, aby Sheppard mohl oznámit velitelství: „Podmínky jsou ideální. Můžete dát expedici zelenou. Prozatím zůstaneme tady, pomůžeme s vybalováním.“
„Pošlete sem, prosím, doktora Jacksona. Něco naléhavého s ním musíme probrat.“ Ve vysílačce zněl landryho hlas. Daniel nelenil a vydal se bránou zpět na Zemi, v doprovodu Valy. Od té doby, co jsou spolu, ho Vala sice nechává občas být, protože ví, že je jen a jen její. Ale i přes nadšení z nového místa se vrátila s Danielem nazpátek.
Po návratu na Zemi předstoupil doktor okamžitě před generály Landryho a O´Neilla. V místnosti seděl také pan Woolsey, který do odletu Atlantidy zastupoval věci IOA na Velitelství. Samozřejmě jen dočasně, Atlantida tvrdnula na Zemi a Woolsey neměl moc co na práci. Práce pro IOA a občasná „prohlídka“ HS mu opět vrátila vzpomínky na starou práci.
„Doktore Jacksone. Byl jste sem pozván, abychom vám oznámili, kdo bude novým velitelem na Desrati…no, na té nové základně.“ Woolseymu dělal název antické základny trochu problém.
„A?“
„Ty.“ Odpověděl mu Jack.
„Cože? Počkat… já?“
„Ano, jsi civilista. Přední odborník na Antiky. Navíc svou práci tady jsi už splnil. Teď, když se SG-1 rozpadla.“ Poznamenal O’Neill.
„Oba plukovníci mají své povinnosti jako velitelé lodí. A Vala… ta nejspíš půjde s vámi.“ Dodal generál Landry.
„Tak to je… úžasné!“ Doktor Jackson byl z nové práce velmi nadšený, na Deserdi Videum bylo tolik věcí k objevení. Mohl tam strávit týdny, měsíce či roky. Práce tam bylo na celý život. To místo pro něj bylo jako nová Atlantida, ne-li víc.
V následujících hodinách začalo vybalování. Jackson se vrátil zpět, všichni mu gratulovali k povýšení. Společně s ním bránou prošli nějaké další týmy, civilní a vědecký personál bude přicházet v průběhu tří dnů.
Tým majora Evanse, složený z něj, poručíka Bree Thomsonové a desátníka Paula Webstera, šel na první hloubkový průzkum základny. Byl to převelený tým s mnoha zkušenostmi.
„Pane, na konci té chodby je světlo!“ Poručík Thomsonová právě prozkoumávala chodbu, na jejíž konci byly další dveře. Ty otevřela a vstoupila do jedné z laboratoří. Ta však měla okna.
„Normální planeta. K našemu očekávání.“ Thomsonová jen tupě zírala. Měla myšlenky někde úplně jinde. Planeta se podle prvních pohledů zdála být absolutně obyčejná a nudná. Nic zajímavého k vidění. Nebo ne?
„Normální? To mi řekněte, která měla tak nádhernou pláž… a… a… moře?!“ Desátník Webster přišel do místnosti z jiných dveří a tak jako první uviděl kousek pláže. Byl naprosto unešen. Všem bylo jasné, že pláž je daleko větší.
„Shepparde! Shepparde!“
„Co je Rodney?“
„Mají tady pláž! Volal major Evans.“ Rodney utíkal za Sheppardem, který byl na cestě k bráně. Celý udýchaný musel říct Sheppardovi novinu, kterou nahlásil Evans Mitchellovi.
„Máš snad pocit, že si půjdeš vyvalit pupek na pláž a my tady budeme pracovat? Jestli chceš na vzduch, tak si najdi dveře a můžeš se jít podívat. Ale jestli se opovážíš sundat si tričko, tak si buď jist, že i Thomsonová se vrátí na základnu.“
„Vlastně, já už východ ze základny našel.“ Zamumlal McKay.
John se zamyslel a pak se mu na tváři objevil úsměv: „Ok. Pojďme na pláž!“
Poté, co se Jackson vrátil na základnu a oznámil velkou novinu, pustil se do překladů textů na zdech. Zdálo se to téměř nemožné, ale Vala s ním nebyla. Někde se vytratila, zjevně zatoužila po nějaké „odměně“.
Následující hodiny nadále probíhalo vybalování. Evansův tým prozkoumal další oblasti a zjistil, že celé místo je velmi podobné bývalému Velitelství Hvězdné brány. Uprostřed obrovského údolí, které se táhne kilometry daleko, stojí obrovská hora, která je ve své podstatě Deserdi Videum. Po celém údolí je systematicky vybudováno 14 staveb, které se podobali antické základně v Antarktidě. Všech 14 staveb je spojeno s horou, tudíž celý komplex je více, než obrovský.
Evansův tým byl po úspěšném nalezení informací o celém místě poslán, aby našel vhodné obytné prostory. Ty se vesměs podobaly antickým pokojům z Atlantidy. Antikové si zjevně chtěli připadat jako doma, na Atlantidě. Kdyby věděli, že za deset tisíc let po jejich odchodu z Pegasu, je Atlantida na Zemi a pozemšťané objevili Destiny a Deserdi Videum, byli by na své potomstvo určitě moc hrdí.
Webster i Evans si vybrali pokoje. Vlastně skoro všichni členové expedice se rychle usadily. Deserdi Videum byla perfektně zařízená základna, která jen čekala na nově příchozí.
Problém s pokojem měla jen Thomsonová. Hádala se s jedním z civilních obyvatel, který přišel jako jeden z prvních civilistů na základnu. Jmenoval se McCoy a byl to nadějný vědec a perfektně rozuměl antické technologii.
Našel si pokoj a začal se vybalovat, když v tom do pokoje vtrhla Thomsonová se slovy: „Hele, chlape! Tenhle pokoj jsem si zabrala já!“ McCoy však na nic nečekal, přiběhl ke dveřím a zamknul se v místnosti. Díky jeho pochopení antických technologií stačilo jen zavřít dveře. Thomsonové dělal trochu problém najít ovládání, dveře byly podobné spíše dveřím na Destiny. Netrvalo dlouho a McCoy dveře odstavil, tudíž se Thomsonová vydala do vedlejších pokojů.
„McKayi, můžeš nám jít pomoct?“ Sheppard přišel za McKayem do jedné z laboratoří. Antikové je označovali jako veřejné laboratoře, přístup k nim byl sice omezený, ale s geniálním mozkem velkého doktora McKaye byla databáze celé základny přístupna i v této laboratoři.
„S čím zase? Pořád mě otravujete. Víš, že jsem ještě nejedl?“ McKay seděl u počítače a prohlížel si nějaké záznamy.
„Jeden z civilistů se zamkl ve svém pokoji před Thomsonovou.“ Odpověděl mu Sheppard.
„To se mu nedivím, taky bych se před ní zamknul.“ Podotkl McKay, vstal ze židle a vyrazil se Sheppardem k pokoji.
Když přišli ke dveřím, stačilo McKayovi asi půl minuty a měl dveře hned otevřeny.
„Oh díky, doktore.“ Poděkoval McCoy.
„Jak se jmenujete?“ Zeptal se ho Sheppard.
„Jmenuji se Arthur McCoy. Jsem specialista přes antické technologie.“
„Oh, tak speci…To je nějaká parodie na Star Trek? Nebo snad na mě?!“ Ohnal se rozzuřený McKay.
„Ne, to je moje jméno. Žádná parodie, to si vyprošuji, doktore.“
McKay se vrátil ke své práci. Společně byl v laboratoři se Samanthou Carterovou a Arthurem McCoyem. Každý seděl u jednoho počítače a pracovali. McKay si díval na nějaké technické nákresy, McCoy na plány základny a Samantha jen tak brouzdala databází.
„Hoši, něco jsem našla.“ Samantha se dostala do sekce, kde bylo popsáno, o co se Antikové snažili.
„To myslíte vážně?“ Zeptal se McCoy, který si i s McKayem stoupl za Samanthu.
„Jo, proto ty malé základny okolo hory. To jsou plochy na Antická města. Museli je vyslat do vesmíru, aby zkoumaly to, oč se Antikové snažili. Ony hledaly… hranice vesmíru.“
povznesení ať ti pomáhají 
nebo "taky bych se před ní zamknul" 
