SG: Příběh Vesmíru - Epocha druhá - díl desátý (13.12.2012)

Dragon Moc pěkný, už se těším, až bude Stařec vyprávět.

Daedalos304 + Ostatní Pokud máte nějaké svoje tipy, jako je třeba to, kdo je ten Stařec, pište to prosím Dragonovi do SZ nebo na ICQ. Je tu totiž i dost lidí, kteří 7S nečetli a tak když jím prozradíte takovéto detaily, tak už nebudou vůbec překvapení. Třeba já osobně znám totožnost Starce od chvíle, co mi Dragon dal přečíst ten svůj úvod, protože pro znalce 7S je to velmi snadné.

Já jsem totiž tak trochu zkazil Dragonovi plány, protože chtěl být chlapec tajemnější ohledně Starce mnohem déle, než jen několik prvních řádků.

[Dragon]

Všem děkuji za příspěvek a jsem rád že se to líbí

Patas25:
Ano mohl bych napsat jak se na TA objeví světélkující entita, která se zhmotní do Starce a prohodí "Zdravím jmenuji se XxX, ale vy mi říkejte xXx a přišel jsem abych vám vyprávěl příběh..." a víc bych nemusel řešit postoj a chovávání lidí (mimo jiné)
ale já se chci odtrhnout od toho co nám předhazoval y v SG (již jsem se u toho snažil mírně i u Sedmi Stran) ale zároveň si chci udržet vesmír SG. Nikoliv chováním a tak, ale jen dějem.
(raději do spoileru..přeci jen člověk nikdy neví )

Toto je spoiler!!!:

tato povídka je o tom co se dělo před SG, ale je o SG vesmíru o to tu jde

jakop:
Parád že by se našel tiskový mluvčí?

[b][Dragon/b]: To zase ne, jen odhadnul, co by si asi ty sám napsal.

[Dragon]

Jelikož mám dnes velmi dobrou náladu/den, tak jsem se rozhodl ho zkusit i malinko vylepšit vám čtenářům
Doufám že se vám Bude díl líbit

02 – Cesta

Stařec seděl v křesle a nereagoval na žádný pohyb vojáků, kteří mu dělali společnost.
Jeden z vojáků to nevydržel a prohodil: „Doufám že zcepeněl.“ Než ale stačil jejich velitel něco namítnout, tak se mu z vysílačky ozval hlas.
„Jednotko ozvěte se.“ Přikázal rázně hlas z vysílačky.
„Tady chůva, vše je v rámci normálnosti.“ Reagoval pohotově velitel jednotky a už se chystal sprdnout provinilého vojína, ale hlas z vysílačky ho nenechal.
„Nové rozkazy, vláda povolila jeho příběh.“ Oznámil hlas a posléze v místnosti zavládlo dlouhé ticho.

Po dvou minutách kdy vojáci tikali očima mezi sebou a starcem, se stařec se slovy: „Tak začneme.“ zvednul a zůstal stát krok od svého křesla.
Celá místnost náhle potemněla, na což vojáci začali okamžitě hledat nějakou záminku ke střelbě.
„Zajímalo by mě jak chce debil promlouvat k lidem, když je tu tolik národností.“ Prohodil šeptem jeden z vojáků svému kolegovi, který stál vedle něj. Stařec to ovšem slyšel…
„Vaše vláda rozdělila obyvatelstvo podle národností do jednotlivých částí města. Tudíž stačí nastavit překlad do jednotlivých částí města.“
Stařec poté několik okamžiků nehnutě stál na místě, přičemž pomocí myšlenek nastavoval systémy místnosti, tak aby se jeho slova dostala ke všem a to v jazyku, kterému rozumí. V okamžiku kdy bylo vše připraveno, si stařec opět sednul do svého křesla. V tentýž okamžik se v místnosti objevil kužel světla, který osvětloval jen starce.
Zároveň s tím se jeho zahalená postava objevila na bezpočtu obrazovek, které byly rozesety po celém městě. V každé místnosti a chodbě se nacházela minimálně jedna..
„Zdravím vás.“ Začal stařec. „Jistě máte spoustu otázek, a jedna z nich za jisté je kdo jsem a co vám chci.
Jsem váš přítel a chci vám vyprávět příběh podle skutečných událostí. Tímto příběhem vám všem odpovím na mnoho otázek, které vás zajisté trápí. A co víc, ukážu vám novou cestu, cestu po které půjdete a naleznete nový domov, stejně jako velicí Alteriané jste i vy byli ze svého starého domova vyhnáni.
Příběh, který vám budu vyprávět začíná před samotným vznikem vesmíru, jménem Vesmír. Vesmíru ve kterém se nacházíme. Během vyprávění se dozvíte věci a detaily, které neznají ani Furlingové.
Příběh začíná v okamžiku kdy člověk, jménem Daniel Jackson byl ztracen v bludišti prostoru a času. V bludišti kde bloudil mnoho miliónů let…“

Poté co byl Daniel Adrií při posledním souboji zasažen jakousi energií, naprosto oslepl, ale přesto vnímal vše co se dělo. Jeho okolí se spíše podobalo víru hyperprostotu, jeho mysl byla však pohlcena časem a prostorem. Byla rozdělena na nekonečné množství částí, které se náhle spojovaly a opět rozdělovaly. Tyto části jeho mysli cestovaly prostorem a čas se jich přitom netýkal. Zatímco pro Daniela uběhlo pár dní z jeho dlouhé cesty, která měla trvat ještě mnoho miliónů let, tak některé části jeho mysli urazily časovou vzdálenost i mnoha miliard let, jiné se zas v čase vůbec nehnuly. Cestovaly do budoucnosti, ale i do minulosti, přičemž sledovaly každou možnost, každé rozhodnutí a jeho důsledky, čímž se neustále dělily a spojovaly.
Danielova mysl však z počátku, bez problémů, velké množství informací neustále přijímala. Jeho tělo však neustále bloudilo v bludišti.
Když vtom si ho po dlouhém a takřka nekonečném bloudění našlo světlo. Daniel o jeho přítomnosti doposud nevěděl a jediné co vnímal byl jeho vlastní hlas, který vycházel právě ze světla.
„Nelekni se, jsem ty a ty jsi já. Oba jsme jedno. Byly jsme rozděleni a nyní je čas na spojení, bude nám trvat dlouho než opět splyneme, ale až se tak stane, poznáme sami sebe. Do té doby věř že toto bylo naplánováno již dávno.
Nejprve se spojí naše rozdělená mysl a tělo najde cestu ven. Informace, které tím získáš ti budou nápomocny až do doby našeho plného splynutí.“
Po těchto slovech Danielova roztroušená mysl náhle splynula. Následkem toho Daniel znal detailně minulost, velkou část budoucnosti a přítomnost viděl, tak jasně jak nikdy předtím, jeho zrak byl nahrazen věděním a znalostí přítomnosti. Neviděl, ale věděl...
Díky této vlastnosti si nemohl nevšimnout záhadného světla, které náhle vyrazilo jeho směrem. Daniel, který neměl ani nejmenší tušení co se bude dít se snažil uhnout, ale světlo se vždy na něj bezchybně zaměřilo. Nebylo úniku.
Světlo nakonec Daniela dohnalo a následně se sním srazilo. Daniel, ale kupodivu necítil žádnou bolest, žádný tlak. To co cítil nikdy v životě necítil. Cítil se doplněn, jakoby nalezl sám sebe. Dříve, než si stačil vše uvědomit, se náhle ocitl někde jinde, již se nenalézal uprostřed bludiště času a prostoru, nyní již byl v normálním prostoru a čase.
Daniel se snažil vstřebat vše co se událo, ale značně mu to komplikovala skutečnost, že až na pár vzdálených světelných bodů nikde nebylo nic. Daniel neměl ani páru kde se nachází, navíc jeho schopnosti, mezi kterými byla schopnost rychlého přesunu, mu byly k ničemu. Mohl se jen pohybovat jako energetický proud a doufat že světelný bod, ke kterému si to zamířil není až tak daleko…
„…Daniel během své cesty vstřebával veškeré informace, které se do jeho hlavy doslova narvaly. Prvních několik let své cesty se ve všem ztrácel, ale po uplynutí několika tisíciletí, již pochopil že se nalézá v minulosti…“

„Kecy.“ Prohodil náhle a bez varování jeden z vojáků, kteří byly v místnosti se Starcem „Snad si dědku nemyslíš že ti to budeme žrát, jako nějaké tupé stádo.“
Stařec jen zavrtěl hlavou a mlčky se podíval do očí vojáka, ale rychle z nich sklouznul.
„Odkud máš veškeré ty věci, kdo jsi? Co chceš?“ ptal se dál voják, ale stařec nereagoval.
„Radím ti, abys okamžitě odpověděl!“ řval dál voják, přičemž vytáhl svojí devítku a namířil jí starci přímo na hlavu.
„Mě nemůžeš zabít.“ Oznámil chladně stařec, který věděl že vše je neustále vysíláno do celého města.
„O tom se brzy přesvědčíme.“ prohodil voják a udělal několik kroků blíže ke starci.
„Když vám řeknu své jméno, k čemu vám to bude? Slova mají význam a jména mají moc.“ Pronesl s naprosto vyrovnaným hlasem Stařec, ale voják se tak snadno odbýt nedal.
„Alespoň budu mít nějaké odpovědi.“ Prohodil voják, na což do místnosti vtrhl plukovník, který mu okamžitě dal rozkaz k odložení zbraně. Voják chvíli váhal, ale poté svojí zbraň přece jen sklopil.
„Vy víte kdo jsem. Otázka, ale zní zda víte, že víte.“ začal stařec „ztratili jste totiž víru, bez víry není naděje a bez naděje není života. Jste na pokraji propasti, ale pokavaď mi budete důvěřovat, tak vám ukážu cestu zpět a s vaší pomocí rozdmýchám světlo naděje, které nesete hluboko ve svých srdcích. Nejprve mi musíte ovšem začít věřit a poznat minulost. Až se tak stane, tak vám ukážu tu správnou cestu.“ Oznámil stařec.
Po chvíli ticha opět začal vyprávět:
„…Během své cesty si Daniel uvědomil, že se nejen nachází v nějaké minulosti, ale v minulosti před vznikem vesmíru ve kterém byl zrozen. Nyní se nacházel v prostoru, který byl nazýván Velký Prostor.
Jeho cesta trvala déle než samotný pobyt v bludišti prostoru a času. Trvalo mnoho a mnoho miliónů, ne-li miliard pozemských let, než se Daniel konečně dostal ke svému cíli…“

Korekci provedl St0rm, za což mu děkuji

Další díl ponese název:

Toto je spoiler!!!:

První kontakt

PDF, které vytvořil, jako vždy jakop, za což mu děkuji::

Kód: Vybrat vše

http://ulozto.cz/4143396/pribeh-vesmiru-part-02-.pdf


Pěkný a opět velmi záhadný díl.
Jen by mě zajímalo jestli ta jednotka vojáků, co hlídala starce jsou amíci? Myslím že určitě jo, protože to arogantní chování k nim sedí

[Dragon]

jsem rád že se díl líbil a jinak opravdu jsem vycházel ze vzoru amíků

Musím pochváliť. Poviedka sa mi páči, aj keď sa mi prevracali oči ( ).
Teším sa na pokračovanie.

zajímavý děj přečetl sem Sedm Stran a tohle me taky dost zaujalo

[Dragon]

jsem rád že se díl líbil i vám

Puk:
osobně to s těma očima nechápu

tak díl super...už myslím že plně chápu o co pude.. už se těším na pokračování

Dragon Tak jsem si konečně přečetl poslední díl a už se nemohu dočkat, až se dozvím, co je tím cílem

[Dragon]

Tak a jsem tady s dalším dílem

03 – První kontakt

Stařec udělal ve svém vyprávění symbolickou pauzu, během které se rozhlédl kolem sebe. S radostí pozoroval, že v místnosti se nenalézají jen vojáci, ale i pár civilistů, přesto ovšem byla místnost téměř prázdná. Po této chvíli ticha Stařec dál pokračoval s vyprávěním: „…A v okamžiku, kdy se Daniel přiblížil ke svému cíli na dohled, spatřil něco co na vlastní oči ještě nikdy…“
…Daniel se jako čistá energie, po dlouhé době konečně dostal ke svému cíli. Již věděl že je v mezivesmírném prostoru a že patrně narazí na hranici vesmíru či jiného útvaru, ale tohle opravdu nečekal. Před Danielem se nyní nacházela hranice vesmírného prostoru přesně jak předpokládal, ale ani vzdáleně se nepodobala tomu co mu kdysi ukazoval Furling. Žádná hranice z mlhoviny a možnost vidět vzdálené a jasné hvězdy, či galaxie. Ne! To co viděl Daniel vypadalo spíše jako obrovská hladká smrková šiška. Daniel se zastavil před samotnou hranicí, která se zdála být křehká, ale zároveň neproniknutelná, a přemýšlel.
Během tohoto přemýšlení a váhaní se Danielovi ozval opět jeho vlastní hlas: „Ne vše jsi se dozvěděl ze své cesty, během našeho splývání ti budu nápomocen, jak jen to půjde. Po jeho konci má část zmizí a budeš jen ty sám v tomto ztělesnění.“
Daniel už si chtěl položit pár otázek, ale jeho údajně druhá část byla rychlejší.
„Vytvořil jsi mě ty sám, v momentě kdy jsi oddělil svojí část a uschoval ji v bludišti mezi prostorem a časem. Až splyneme, tak já zaniknu a ty se staneš tím co jsi, ale do té doby využívej co jsi se naučil na své cestě.“
Daniel už chtěl něco namítnout, ale došlo mu že hádat se sám se sebou nemá cenu. Po několika okamžicích se Daniel začal soustředit.
Jeho myslí rázem proběhly stovky, ne-li tisíce obrazů, pod tímto náhlým zjevením se Danielovo soustředění takřka okamžitě zhroutilo a spolu s tím zmizly i obrazy.
Po další chvilce váhání se opět začal soustředit a izolovat vše jen pro daný čas a místo. Během okamžiku už uviděl sám sebe jak se zachytává na neznámé lodi, která vyletěla z vesmíru… Ještě než se celý výjev ukončil z onoho vesmíru velkou rychlostí vylétla loď. Daniel nyní neměl příliš času na rozhodování…

„Ehm omlouvám se pane, nebo co jste, že vás přerušuji, ale o kom to mluvíte?“ zeptal se náhle jaký si civilista, který byl přímo v oné místnosti.
„Nic se neděje a prosím, napříště, mi říkejte Starče.“
„Starče? Kolik vám vůbec je?“ Ptal se dál civilista, který ještě nedostal odpověď na svojí první otázku.
„Byl jsem stár už v dobách kdy se molekuly Vesmíru spojily a nazvaly se černotou, hvězdou a životem. A Daniel? Ten byl, je a vždy bude mnoha věcmi, pro každého něčím jiným. A jak nebude on, tak nebude již nic a nikdo. Tedy téměř nic a nikdo.“
„Například?“ zeptal se tentokrát jeden z vojáků.
„Pro Vás by to byl možná i bůh, ale v okamžiku kdy by jste se o tom dozvěděli, by jste ho popřeli.“
Po těchto slovech několik lidí vyprsklo smíchy, který nemohli udržet, na což Stařec reagoval.
„Jaké je měřítko božství? Byli snad Ori bohy? Odpověď je jednoduchá. Ano Ori byli bohy pro mnoho lidí. Měli moc, jakou lidé odpradávna přisuzovali jen bohům, ale v okamžiku kdy se dozvěděli jejich jméno, v momentě kdy je spatřili a dozvěděli se o nich více tak je zavrhli. Již to pro ně nebyli bohové. A když na chvíli připustíte že Ori byli bohy, tak zas něco muselo stvořit je samotné, nějak museli vzniknout. Jsou tu Furlingové, kteří se domnívají že stvořili tento Vesmír a s ním i život v něm, ale to bohové nejsou. Oni sami zatím nestojí, ba oni uctívají Velký Prostor. Je však Velký Prostor bohem? Ano stvořil Furlingy, stvořil život, vesmír, stvořil toho mnoho, ale jak vznikl Velký Prostor? Ne milí přátelé, Bůh není nikdo, protože vždy je někdo nad ním. I když připouštím možnost že je někde ten nejvyšší, ale bůh sídlí v každém z nás. A v momentě kdy ho spatříte, kdy mu dáte jméno, tak ho popřete, již to nebude bůh již to bude jen živá bytost, možná mocná, ale jen živá bytost. V tom je pravé kouzlo boha.“

Po tomto krátkém přerušení stařec dál vyprávěl:
„…Daniel neváhal a uchytil se na trupu lodi, která ho zavedla až k hlavní planetě Furlingů…“
[img][./images/thumbs/render8p_1268498215.jpg]http://img163.imageshack.us/img163/2290/render8p.jpg[/img]
…Nad samotnou planetou, u které byl během několika okamžiků, se Daniel od lodi odpojil. Neustále si však kladl dvě zásadní otázky:
Proč neproletěli nějakou bariérou, clonou, nebo něčím co by signalizovalo vstup do vesmíru a přesto jsou u planety?
A proč si ho doposud nikdo nevšiml?

Daniel několik pozemských let pouze sledoval dění na planetě a v jejím okolí, snažil se naučit jejich zvyky, tak aby nemusel ani chvíli váhat a mohl tak okamžitě v případě potřeby reagovat.

Nacházel se u domovské planety Furlingů, jedné jediné gigantické planety se stovkami měsíců, které se svojí velikostí podobaly Zemi. Místo hvězdy onomu prostoru vévodil záhadný zdroj světla, zdroj který byl miliony a miliony světelných let daleko. Nebyla to hvězda, nýbrž vesmír. První vesmír, který kdy byl.

Po dlouhém pobytu ve Furlingském hlavním prostoru se Daniel přeci jen odhodlal k prvnímu kontaktu. Jako čistá energie sestoupil na obří planetu přímo do míst ve kterých zasedala největší rada Furlingů, a následně se zhmotnil.Danielovo náhlé zjevení uprostřed rady, vyvolalo vlnu zděšení.
Všichni členové rady, měli podobu čiré energie, tak jak jim to již odpradávna jejich tělo a schopnosti umožňovaly. Členové rady okamžitě vydali kvílivý tón, kterým volali o pomoc. Normálnímu člověku by to trhalo uši, byl by schopen si vlastníma rukama uši utrhnout, jen aby to přestalo, ale Daniel stál neustále na místě na kterém se zhmotnil opírajíc se o svojí hůl s obličejem zahaleným kápí.
Do obřího sálu okamžitě vtrhlo několik postav, přičemž každá vypadala jinak, některé měly šest a více noh, jiné dávaly přednost většímu počtu očí, ale jedno měly všechny společné, a to výšku, která dosahovala mnoha metrů a ostré drápy, kterými byly zakončeny jejich prsty a jiné výstupky na jejich těle. Nikdo z nich neváhal a okamžitě se vrhli na titěrného Daniela, ale v okamžiku kdy byli jen pár kroků od něj všichni zamrzli, dokonce i členové rady. Nikdo se nemohl ani pohnout.
„Proč? Proč jste popřeli vlastní podobu a takto se zohavili? Proč jen?“ pronesl chladně Daniel aniž by se jakkoliv pohl.
„My jsme Furlingové! My jsme páni Velkého Prostoru a ty jsi kdo?“ zeptal se jeden ze členů rady, ale Daniel jen mírně zavrtěl svojí hlavou, kterou ukrýval pod kápí.
„Mé oči jsou možná slepé a mrtvé, ale vaše uši jsou na tom hůře, než moje oči, neboť já i přes mojí slepotu vidím, kdežto vy neslyšíte. Má otázka zněla: Proč? Ne, Kdo?“
teprve tehdy to některým Furlingům došlo. Daniel mluvil jejich řečí a svojí hůl měl zdobenou jejich písmem.
„Kdo jsi?“ zeptal se jeden z Furlingů. Na což se dal Daniel do své vlastní řeči.
„Na veškeré otázky bude ještě čas, neboť máme před sebou dlouhou cestu, ale pamatujte, pokavaď mi nebudete důvěřovat, tak se jednoho dne probudíte a zjistíte že jste vyhynulý druh. A nazývat se Pány Velikého Prostoru, v dobách kdy jste ještě v plenkách, je předčasné. Ale já vám k vaší velikosti pomohu. Nyní mě uvítejte, neboť znám minulost, budoucnost a s budoucností i přítomnost.
Jsem První a Poslední. Zapamatujte si mě.“
Po těchto slovech Daniel zmizel a nechal Furlingy osamotě.

korekci provedl St0rm za což mu děkuji, mé poděkování téže patří osobě, která pro mně vytvořila onen obrázek

Zajímavé, čím dál zajímavější. Budu se těšit na další díl a s ním další vyprávění..

Aj táto prečítaná časť je výborná a teším sa na pokračovanie.
Aj ,,Pány Velikého Prostoru" budú musieť počúvať a učiť sa (A nazývat se Pány Velikého Prostoru, v dobách kdy jste ještě v plenkách, je předčasné.)
Naozaj sa teším na ďalšie časti.

čekal jsem od této povídky různé věci, ale opět jsi mě překvapil. Vůbec to nevypadá jako některá z tvých předešlých povídek. Děj spíše filozoficky zaměřen je velmi zajímavý a kratší díly myslím vyhovují, protože být delší tak se v tom člověk jen zamotá.
Velmi povedené, jen tak dál