SG: Příběh Vesmíru - Epocha druhá - díl desátý (13.12.2012)

[Dragon]

už jsem myslel že se neozveš
vzpoura "podzemí" jde vidět že jsi zkažen přítomností. V minulosti se vyjednávalo, světy se kupovali a prodejci se upláceli, ne jako v dnešní době

btw: když vyjde čas, tak bych mohl poslat další díl na korekci řekněme do příští neděle, možná dřív, nebo později... každopádně to zkusím i přesto že jsem nic dalšího nenapsal...nějak není čas a když už si ho udělám tak není nálada

btw II: ten vycpávkoví díl odkládám na neurčito... vyžaduje totiž ještě dost práce a navíc se mi přestal obsahově líbit...

edit: jak jsem slíbil... před nějakou chvíli jsem odeslal díl na korekci...

Toto je spoiler!!!:

ale je jen o málo - jen cca o čtvrt strany - delší než díl třetí

[Dragon]

tak po nějaké době opět pár řádků .) nechť se vám líbí

04 – Osvobození

Z řad prostého lidu bylo vybráno pět jedinců, kterým byl povolen vstup do města bohů. Jejich úkol byl prostý, dopravit vše co zbylo ze sondy do sklepení Celestu. Střet s těmi, co žijí v podzemí, byl tedy nevyhnutelný, ale na to Ori již mysleli… vesničané byli popraveni v momentu splnění úkolu a to před zraky podzemních obyvatel a jejich dětí. Nikdo nic nepodnikl, všichni měli strach o životy svých blízkých a i o ty své. Všichni se dali mlčky do práce, staří, nebo děti. Na věku nezáleželo. Všichni měli svojí práci.
Na zbytcích sondy pracovala patnácti členná skupinka, ale jak bylo zvykem mezi obyvateli podzemí, všichni si pomáhali dle svých možností. Takže nebylo příliš neobvyklé, pokud se u sondy objevil někdo další, kdo chtěl pomoci.
Zatím co patnáctka pověřených s občasnou pomocí ostatních pracovala na zbytcích sondy, která svojí technologií přesahovala veškeré známé hranice, tak se po sklepení procházela tajemná postava v kápi. Procházela se aniž by jí někdo zastavil, všichni jí míjeli jako by tam vůbec nebyla, ale přesto na její přítomnost reagovali. Ve sklepení panoval větší klid, děti přestávaly brečet hlady, vzduch se pročistil od veškerých nečistot a umělé osvětlení se stalo snesitelnějším. Skoro se zdálo že ve sklepení panuje pohoda a klid. Nikdo z přítomných si neuměl ony ‚zázraky‘ vysvětlit. S prví teorií po několika týdnech přišly až děti, když se ptaly svých rodičů, zda se jedná o čin pravých bohů, jenž se slitovali.
Postava procházela sklepením a chvilkami se zastavovala, přičemž jednotlivcům tiše našeptávala. Jednalo se o slova útěchy, ale také o technické věci.

Skupina odpovědná za práce na sondě pracovala s maximálním vypětím po dobu pěti měsíců. Během této doby je ona postava neustále vedla krok za krokem.
Jednoho dne do sklepení sešel sám Ori. Nebylo to příliš časté a vždy když se tak stalo, tekla krev.
„Proč to trvá tak dlouho?“ Zeptal se, přičemž se podíval na zbytky sondy.
Jeden z patnáctky poklekl:
„Můj pane ta technologie je…“, ale větu už nedokončil.
„Nechci žádné výmluvy!“ Pronesl Ori, přičemž přejel po tváři klečícímu muži svým prstem, na kterém měl nasazen podivný návlek. Dotyčnému se okamžitě rozevřela kůže a zrány začala proudem téct krev. Ori se jen pousmál a pomalu odešel, v okamžiku když byl z dohledu, tak se kolem poraněného shlukli ostatní. Snažili se zastavit krvácení, ale veškerá snaha byla marná.
Tajemná postava stála nedaleko raněného a nahlas odříkávala…
„A tak to začíná…“
…krev zraněného barvila ruce a oblečení všech jenž byli na blízku…
„…cenou za krev je krev sama…“
…nedaleko byl slyšet pláč dětí co chtěly vidět svého otce…
„…a právě z krve povstane touha řídit vlastní život.“
…raněný již ztratil vědomí z nedostatku krve.
Tajemná postava sundala kápi a odhalila obličej… pod kápí se nacházel Daniel.
Ještě chvíli stál na místě a sledoval jak raněný muž předním umírá, zatím co se ho ostatní snaží marně zachránit. Trvalo to jen několik sekund, ale Danielovi se to zdálo jako celá věčnost. Muž nakonec svým zraněním podlehl a děti se vyrvaly ze sevření starších, kteří se je snažili uklidnit. Trojice dětí, mezi nimiž byl jen jeden chlapec, byla u bezvládného těla během okamžiku, jejich nářek rval srdce všem přítomným, nebylo slova ani činu, který by je mohl utišit.
Mnozí již začali přemýšlet o útěku, a případně i o bojích proti Ori.

Nad bezvládným tělem se náhle objevila bytost ze světla. Byl to Daniel, který se konečně zjevil, ale ne v podobě koule, objevil se jako člověk.
Všichni okamžitě ztichli a bez jediného pohybu ho sledovali. Děti dál pevně tiskly mrtvé tělo svého otce a po tvářích jim stékaly proudy slz… Daniel se zadíval na chlapce a okamžitě si vybavil sebe samého, když mu zemřeli rodiče. V nastalé situaci se ozýval pouze tlumený pláč dětí. Nikdo si neodvážil promluvit, a ani hlasitěji dýchat, aby se bytost nerozplynula.
Jedna holčička ovšem zvedla svojí hlavu:
„Prosím zachraň nám tatínka.“
Daniel se nadechl a následně ze svých úst vypustil proud vzduchu, který okamžitě zachytil ve své dlani, na níž se objevil jaký si ‚mrak‘ světla. Následně Daniel pohladil zesnulého po zjizvené tváři. Tkáň se okamžitě zacelila a začínala opět nabírat barvu. V momentě kdy Daniel odtáhl ruku od tváře, tak se muž zprudka nadechl a otevřel oči.
Byl v šoku a stejně tak i všichni přítomní. Daniel k němu ladně natáhl svu ruku s rozevřenou dlaní. Muž chvíli váhal, ale poté se nabízené ruky chopil a Daniel ho vytáhl na nohy, hned poté zmizel.
Daniel sice všem zmizel z očí, ale přesto zůstával ve sklepení jako do nynějška.

Po několika okamžicích podzemí opět ožilo. Nejdříve se diskutovalo o úprku, který byl naplánován na večer o tři dny později. Poté se dali všichni do příprav. Balili potraviny, připravovala se technika nutná pro útěk, který se stále ještě plánoval.
„Jednou budete potřebovat cíl cesty… vezměte sebou zbytky sondy, pomůže vám v boji a ukáže i místo první zastávky na velké cestě.“ pronesl klidně Daniel. Jeho slova slyšel každý obyvatel podzemí ve svém podvědomí.

O tři dny později, když na povrchu vládla tma, se daly věci do pohybu.
Desítka mužů přirazila ke stěně sklepení podivný stroj na pásech, zatímco se padesátka jiných shromáždila u vchodu se zbraněmi v ruce. Byly to zbraně udělané na rychlo s nouzovým energetickým článkem, který vydržel jen pár výstřelů. Jako rezervu měl každý při ruce další zbraň na deset výstřelů. Byly to projektilové zbraně s primitivní konstrukcí: trubka, místo hlavně, malý zásobník, který do hlavně ládoval náboje pomocí pérka na dně a přiložená palička, která sloužila místo úderníku. Střelba ze zbraně byla už na první pohled velmi nepřesná a složitá.

Když byli všichni připraveni, tak se stroj u stěny s rachotem spustil. Jeho pásy se daly do pohybu, což způsobovalo neustálý tlak na stěnu zatím co se dokonale hladká kontaktní plocha zahřívala a doslova vypařovala horninu.
Hluk přitáhl nechtěnou pozornost Ori, kteří se okamžitě šli podívat co se děje, ale v okamžiku kdy se objevili v palebném poli střelců, se jejich postup zastavil. Jejich oděv dokázal sice absorbovat mnoho druhů energie, ale měl své limity a nikdo z nic nechtěl riskovat svůj život. Během několika minut se střelci začali stahovat hlouběji do sklepení. Ori se mezitím dohadovali o dalším postupu, byli si tolik jisti, že žádná jiná cesta ze sklepení nevede.
Když ses po více jak pěti hodinách rozhodli vkročit do sklepení všichni společně, tak již bylo pozdě… nezůstal tam nikdo, kdo by mohl poznat jejich hněv.

Podzemní lidé se mezitím vydali do nedalakých hor, kde hodlali založit své nové město ve kterém by mohli pokojně žít. Nikdo však netušil že je Ori budou tolik pronásledovat.

Ori předstoupili v každém městě, v každé vesnici na všech planetách, které v té době obývali s jasnou zprávou:
„V noci před nás předstoupili cizinci z daleka, nabídli jsme jim útočiště, a oni na nás ve své neznalosti zaútočili. Mysleli si, že tak snadno získají naše město Celestus a vaší oddanost. V bojích, jenž nastaly, si cizinci uvědomili, že proti bohům nemají šanci a zbaběle uprchli. Běžte, donese nám jejich hlavy a odměna vás nemine.“

Během několika dnů na tábořiště lidí ze sklepení přišla pětičlenná skupinka lovců, od které se dozvěděli vše co potřebovali a na oplátku jim pověděli pravdu a poté je pustili. Sami byli v zajetí tak dlouho že netoužili nikoho věznit.
Všem bylo jisté že je jen otázkou času než-li je najdou další, nebo než se tito vrátí s posilami. Již chtěli odejít, ale zastavil je řev dítěte. Všichni se okamžitě začali zbíhat k místu odkud křik vycházel. Jednalo se o puklinu v zemi, do které dítě spadlo. Po krátké chvilce se našlo několik jedinců, kteří začali spolupracovat v zájmu dítěte… během minut už slaňoval jeden muž dolů k dítěti. V okamžiku kdy se dotkl pevné půdy pod nohami, objevila se na povrchu bytost ze světla, která okamžitě vlétla do pukliny v zemi. Muž i dítě nevěřícně sledovali sestupující bytost, která osvětlovala i ty nejtemnější kouty podzemí.
„Kdo vlastně jsi?“ zeptal se muž v okamžiku kdy se bytost dotkla podlahy. Postava ovšem neodpověděla a jen rukou ukázala hlouběji do podzemí, kam vedla síť chodeb. Poté postava zmizela.
Jakmile bylo odvyprávěno vše co se dole odehrálo, tak bylo rozhodnuto že si dole zařídí vlastní podzemní město, podle sebe a s dostatkem větracích šachet a východů.

Zatím, co se podzemní lid vrátil do podzemí jen na jiném místě, tak na povrchu všech planet ovládaných Ori probíhal zběsilý hon. Na první pohled se zdálo, že se podzemní lid dostal do ještě horší situace, než ze které utíkal. Přesto by nikdo z podzemního lidu s tímto názorem nesouhlasil. Mohli používat jména, mohli se nějak označovat, měli volnost pohybu a nemuseli nikomu sloužit, jedním slovem získali vlastní svobodu a navíc byli v podzemí v bezpečí.

Korekci Provedl St0rm, děkuji

PDF:

Kód: Vybrat vše

http://www.ulozto.cz/6249514/pribeh-vesmiru-part-13-pdf

Pěkný díl, i když jsem u tebe byl zvyklý na delší. Děj se pěkně rozvíjí těším se co z toho bude

Súhlas. Dobrá časť.

[Dragon]

.)
jsem rád že se líbilo .)

ohledně délky... ono je to krapet komplikovanější, díl 03 s 04 byly napsáni jako 03 a následně rozdělen s tím že se mezi nimi objeví vycpávkoví díl, tyto tři díly měli být v rozmezí měsíce, ale jak jste si asi sami všimli - nebylo to v mých silách. A navíc se onen vycpávkoví díl odsunul na neurčito. díl 05 mám sice rozepsaný už někdy od konce srpna, ale opravdu jen rozepsaný
naprosto vůbec nestíhám, musím se připravovat na tu debilní státní maturitu, přečíst x knížek do blbého dubna (?)...prostě hrůza. Sice i přesto mám čas psát, ale to už není ta chuť

každopádně jsem rád že jste vydrželi (patří jak vám, tak i všem ostatním čtenářům .))

Pěkný díl, bereš to opravdu "od základů" , rád si přečtu další pokračování a jsem zvědav jak se to bude dál vyvíjet

Tak nějak nevím co napsat. Mám takový dojem jako když se tam vlastně nic nestalo. Ano, jsou to asi zlomové okamžiky, ale nějaké zajímavé věci se tam vlastně nedějí...

[Dragon]

.)

Snail:
ano máš pravdu prakticky nic se nestalo (pominuli to jak Antikové zdrhly), ale jak jsi sám napsal je to zlomová událost, příští díl se pokusím nějak více obsáhnout, jak množstvím tak i dějem - prostě ho udělat zajímavějším .)

Ono to asi zase tak špatné nebylo, ale jak jsme zvyklí na tvoje megalomanství ze 7S nebo z první epochy tak v porovnání s tímhle se tady vlasně nic nedělo. Doufám, že pochopíš, co jsem myslel. Pokud ne, věř, že to nebylo myšleno špatně.

[Dragon]

.)
plně ti rozumím, ale asi se budu opakovat (i když vzhledem k minulosti a možné budoucnosti asi zbytečně) Já nejsem megaloman
Každopádně jsem si na zítra díky generálce státních maturit mohl naplánovat volno, tak se pokusím krapet pohnout s dějem. .)

edit:
přidáno PDF

Dragon: Moc pěkně si

Toto je spoiler!!!:

vysvětlil oddělení Ori a Lanteránů/Antiků. Jen ten Daniel mě štve - musí se cpát všude

Víš přece, že nemáš lhát

Dragon píše:

Já nejsem megaloman

[Dragon]

xD
hezky od konce
Já opravdu nejsem megaloman.... i když.... ne nejsem

Toto je spoiler!!!:

.) A počkej na vypuknutí války, na to jsem totiž sám zvědav (jak se mi to povede) každopádně Daniel tu bude ještě nějakou chvíli s námi pobývat a jestli tě štve už teď, tak jak na tom bude váš "vztah" až přečteš další díl?

Dragon: Fajn, Daniela přežiju.

Pokud jde o toho megalomana, tak s tím co si už napsal (TA) i s tím co já vím o PV, tak tak s tebou nemohu souhlasit.

[Dragon]

ok co se předešlé diskuze týče...
po ICQ jsem tak nějak souhlasil s označením megaloman (ale jen do jisté míry), nadále ohledně tohoto označení již mnoha věcí lituji, ale co...
(teda pokud tohle někoho zajímá)

a nyní novinky:
Bohužel Vám musím oznámit že se dostavila krize.

Mám cca 3,5 stran textu, ale nemůžu přijít na pokračování a to i přesto že vím co a jak se má stát. Již několikrát jsem si udělal čas a to tak aby mě nic nerušilo a ani nerozptylovalo... krom cca půl strany textu, který pravděpodobně půjde přepsat, popřípadě smazat, jsem nic nenapsal
Proto se obávám že jsem se dostal do fáze kdy mi sepsání pokračování nějakou chvíli potrvá... přesto vás ujišťuji že s tím seknout nehodlám (ano bohužel jsem nad tím přemýšlel, ale nehodlám NIC ukončit jako noximo, Upi, Vlad Dracul, nožka, ... takže se nemusíte - zatím - obávat že se toto zařadí mezi nedokončené...)

Proto Vás všechny žádám o strpení a maximální trpělivost z vaší strany...

Tak jak krize přetrvává co