SGA - Navo Incursis - 20. Ellis

na této povídce se mi líbí, že to nemakí jednoduché a je to napínavé

Snail má pravdu, nějak to zamrzlo.
Tak už nás nenapínej a hod´ sem další díl.

Přečetl sem všechny povídky a dá se říct jediný. SUPER ! MOhli by to použít jako novej scénář Ale jak tak znám autory SG tak by neodhalili projekt hvězdná brána protože by seriál stratil to kouzlo Suprový celý Až na to že chcíplo až moc lidí.

Určitě pokračuj v držím palce

Tak, po dlouhé době jsem se dostal k napsání dalšího dílu. Doufám, že se bude líbit a za korekci děkuji Snailovi:

Obelisk I



Někde ve vesmíru – BC-304 Odyssea

Hyperpohon Odyssey naštěstí nebyl poškozen, takže po zničení obou nepřátelských lodí znovu naskočil. Jen co se nalodila letka F-302ek spolu s jumperem tak Odyssea okamžitě vstoupila zpět do hyperprostoru, míříc na vzdálenou planetu, kde podle všeho měla být antická základna.

Po vstupu do hyperprostoru rozkázal plk. Ellis prohledání celé lodi, aby se ujistil, že nemají na palubě žádného nezvaného hosta. Dále pak nechal odvést všechny zraněné a mrtvé na ošetřovnu. Nepřátelským vojákům, kteří se váleli mrtví na můstku, sebrali jejich výkonné pušky a nechali je odnést do laboratoře na průzkum. Generátor a většina rozvodů byla naštěstí v pořádku a tak se loď celkem brzy vrátila do bojeschopného stavu. Štíty byly sice napájeny zatím pouze z 25%, ale číslo pomalu rostlo.

Po dvou hodinách ohlásily průzkumné týmy, že na palubě nenašly žádné další nepřátele, což Ellise upokojilo, ale stále mu vrtal v hlavě ten incident na můstku.
Když se tedy zdálo, že Odyssey nehrozí žádné další nebezpečí, nechal si zavolat do konferenční místnosti dr. Zelenku s plk. Sheppardem a celým jeho týmem, aby prodiskutovali, co se to vlastně stalo.

Konferenční místnost

„Jak si stojíme?“ započal konverzaci plk. Sheppard, který se právě uráčil dojít do zasedací místnosti.
„No, tak abych to shrnul, Odyssea je trochu pomlácená, ale hyperpohon a zbraňové platformy díky Bohu fungují, takže dále pokračujeme v původní misi. Bohužel jsme přišli o mnoho dobrých členů posádky, včetně kapitánky Arajärvi a velitele letky F třistadvojek, kapitána Thomsona“ odpověděl pokleslým hlasem plk. Ellis a kývl na Rodneyho, který ještě dodal: „Dodělal jsem diagnostický test rozvodů a generátoru, vše se zdá být zcela v pořádku. Žádná radiace ani žádné energetické výkyvy, nic. Ale přesto bude cesta trvat ještě téměř 7 hodin.“
„Tak aspoň něco“ dodal doposud tiše sedící Ronon.
„Stejnak nemůžu pochopit, proč nás ten voják zachránil“ řekl zamyšleně Ellis.
„No, třeba už měl dost komandování nějakého z jejich velitelů“ prohodil s úsměvem Sheppard.
„Třeba je jejich rasa rozdělena na nějaké frakce, jako třeba byli Tok´rové u Goa´ldů“ vyslovil už trochu smysluplnější názor dr. Zelenka.
„No těžko říct kdo a proč to udělal, ale zdá se, že v tom nejsme úplně sami“ řekl Ellis a chystal se pronést další větu, když v tom se ozvala vysílačka, která ležela před Ellisem na stole: „Plukovníku Ellisi, potřebuji vás na můstku, ihned.“
Ellis střelhbitě uchopil vysílačku, odsekl: „Rozumím“ a hned odběhl pryč. Ostatní na nic nečekali a Ellise následovali.

Můstek

„Tak co se děje?“ zeptal se udýchaně Ellis, který přiběhl na můstek jako první.
„Zjistili jsme, že vysíláme nouzový signál“ odpověděl pohotově muž sedící u konzole.
„V hyperprostoru?“ řekl si pro sebe Ronon.
„Cože? Okamžitě ho vypněte!“ rozkázal překvapený Ellis.
„No o to se tu celou dobu snažíme, ale nejde to“ řekl zklamaně muž a dál horlivě klikal na obrazovku.
„Pusťte mě k tomu,“ prohodil Rodney, odstrčil ho a pokračoval v klikání.
„Jak to, že jste něco tak důležitého zjistili až teď?“ zuřil Ellis.
„No předpokládáme, že když vniknuli na loď, tak nastavili nějaký časovaný virus, který se právě spustil a zapnul vysílání“ vysvětloval muž, který měl na uniformě napsáno poručík Dickson.
„A to nejde nějak ten virus obejít?“ navrhnula Teyla.
„No, já ani nevím, co mám obejít. Prostě to něco ovládá vysílání a nenechá nás to vypnout“ zavrhl poručík Dickson Teylin nápad.
„A co restart celého počítače?“ napadlo po chvilce přemýšlení Ellise.
„No, zálohu dat sice máme, ale abychom mohli celý systém restartovat, tak bychom museli vystoupit z hyperprostoru, všechno smazat a znovu nahrát ze zálohy a to by chvilku trvalo. A navíc by to ani nemuselo fungovat, takže bychom byli snadný cíl“ vychrlil ze sebe Dickson.
„Tak co, McKayi, už jste přišel na to jak to vypnout?“ zeptal se Ellis.
„Ehm…no…ne“ odpověděl McKay a dál horlivě klikal na obrazovku.

Sheppard celou dobu situaci na můstku sledoval, až to uchopil do vlastních rukou.

„Aha, tak jinak. Opusťte hyperprostor!“ nařídil Sheppard.
„Co chcete dělat?“ zeptal se Ellis.
„No, vypnout ten signál přece“ odsekl Sheppard a odběhl do hangáru.

Odyssea vystoupila z hyperprostoru a na můstku se z vysílačky ozval Sheppard: „Vypněte štít!“
Rodney pochopil, o co se Sheppard snaží, a štíty vypnul. Ellis sledoval nechápavě dění kolem něho a zmohl se pouze na větu: „Co se to tu sakra děje?“
Rodney ani nemusel nic vysvětlovat, jelikož jumper proletěl kolem můstku a Ellisovi to konečně docvaklo. Ellis si vzal do ruky vysílačku, ale než stihl Sheppardovi cokoliv říct, ozvala se rána, celá loď se otřásla a na obrazovkách začala blikat červená světla.
„Sakra“ křikl Ellis, který při otřesu lodi spadl na zem.
Rodney na obrazovkách vypnul ta otravná červená světla a dal se do zjišťování, zda Odyssea stále vysílá nouzový signál.
Když to zjistil, pouze se usmál a na celý můstek řekl: „Fungovalo to, už nic nevysíláme.“
„A ani nebudeme vysílat“ odsekl už ne tak nadšeně plukovník Ellis a rozkázal: „Jakmile se Sheppard vrátí, tak okamžitě skočte do hyperprostoru.“

Jumper přiletěl zpět do hangáru, kolem lodi se obnovil štít a Odyssea vytvořila hyperprostorové okno, do kterého vzápětí vletěla. Sheppard došel pomalým, leč sebejistým krokem na můstek a očekával gratulace. Když se otevřely dveře, spatřil pouze obličej Ellise, který se netvářil zrovna nadšeně.

„Tak, problém vyřešen“ řekl spokojeně Sheppard a chystal se odejít.
„No možná tento, ale způsobil jste mnoho dalších“ odpověděl Ellis.
„Co? Jaké?“ mumlal zmateně John.
„Jaké? No třeba: Jak se chcete dostat na Atlantidu. Pokud nenahlásíme ověřovací kód, tak budou předpokládat, že se ti vojáci na Odysseu nalodili a že z počítače zjistili adresu Atlantidy.“
„Aha, to mě nenapadlo“ řekl sklesle Sheppard a tvářil se jak uličník, chycený při činu.
„Já chápu, že jste musel jednat pohotově, ale než něco uděláte tak si to musíte nejprve promyslet.“
„Jo“ odsekl tiše Sheppard a odebral se do své kajuty.

O 6 hodin později

U malé žluté planety se objevilo hyperprostorové okno, ze kterého vylétla blyštící se Odyssea. Letěla blíže k planetě a začala ji skenovat.

„Nějaké známky života?“ zeptal se Ellis.
„Negativní“ odpověděl poručík Dickson.
„A co nějaké energetické stopy?“ zeptal se Zelenka, který čekal něco víc, než jen malou, mrtvou, žlutou planetku.
„Ehm… jo… tady“ odpověděl poručík Dickson a ukázal na obrazovce, jedno místo, ze kterého vycházela velmi malá energetická stopa.
„Dobře, takže jumper“ řekl Sheppard a podíval se na Ellise, zda dostane svolení.
Ellis kývnul a tak se celý Sheppardův tým spolu s doktorem Zelenkou odebral do hangáru. Jumper pomalu vylétnul z lodi a namířil si to přímo k povrchu planety. Jen co prolétli atmosférou, spatřili obrovské písečné duny, které se rozléhaly po celé planetě. Sheppard zaměřil energetickou stopu a letěl k ní. Za tři minuty letu spatřili v dáli šedý sloup tyčící se uprostřed prázdné pouště. Když přilétli blíže, zjistili, že se jedná o hranol vysoký cca osm metrů a asi tak dva metry široký. Celý byl popsán antickým písmem a na vrcholku měl úzkou špici do které byl vsazen zelený krystal. Sheppard přistál vedle obelisku a otevřel zadní dveře. Ze dveří vyběhl natěšený Zelenka a vzápětí i McKay.

„No, tak to vypadá, že tu přece jen něco bude“ prohodil Sheppard, který pozoroval, jak si oba vědci nadšeně prohlížejí obelisk.
„Tak co jste zjistili?“ zeptala se Teyla, která spolu s Rononem a Sheppardem právě došla k obelisku.
Slova se ujal Rodney: „No stojí zde cosi o tom, že se jedná o planetu chráněnou antiky a že tento obelisk je jakýsi průchod do…do… tohle nemůžu přečíst.“
„Že by do tajné základny?“ řekl s úsměvem Zelenka.
„No, to asi nebude tak jednoduchý“ odsekl Rodney a dál si prohlížel základy obelisku. Náhle mu sjel zrak na malý obdélníček, který by mohl být vysouvací ovládací panel. Rodney se neudržel, klekl si a pokoušel se ho otevřít, ale to neměl dělat. Jen co se obelisku dotknul, tak se kolem obelisku objevil žlutý štít a Rodneyho odhodil. Sheppard pohotově zvednul svojí zbraň, zamířil na obelisk a křikl, aby všichni od toho obelisku odstoupili. Všichni tak učinili, a když se štít z obelisku vytratil, šli zjistit, zdali je Rodney v pořádku. Rodney v pořádku byl, jen byl trochu otřesený z nečekaného elektrického výboje.

Mezitím na orbitě planety

Odyssea se pokojně vznášela vesmírem, když vtom se kousek od ní otevřelo hyperprostorové okno, ze kterého vylétla obávaná černá loď.

„Pane, máme tu jeden kontakt“ zahlásil pohotově poručík Dickson.
„To snad ne!“ zanadával plk. Ellis a už se chystal vydávat rozkazy, když vtom zasáhl Odysseu jeden z jejich energetických paprsků. Celá loď se otřásla a štíty významně zeslábly.
„Štíty?“ křikl Ellis
„38%“ odpověděl Dickson.
„Okamžitě zahajte úhybné manévry a opětujte palbu ze všech baterií“ zavelel Ellis.

Odyssea zapnula podsvětelné motory a úspěšně se vyhnula dalším třem červeným paprskům. Jen co se dostala za nepřátelskou loď, tak ji do zádi vystřelila všechny rakety, co měla spolu se dvěma asgardskými paprsky. Bohužel nepřátelské lodi se podařilo tomuto útoku vyhnout. Otočila se o 180°, obletěla Odysseu a další salvou energetických paprsků vyřadila její štíty.

„Pane, přišli jsme o štíty!“ křikl poručík Dickson.
„Zatraceně!“ zaklel Ellis situaci a pokusil se transportovat posádku celé Odyssey. Bohužel neúspěšně.

Plukovník Ellis zapnul v posledních chvílích intercom a sdělil posádce toto: „Vypadá to, že tady je náš konec. Všem vám moc děkuji. Jste skvělá posádka a Odyssea bez vás by byla jak tělo bez duše. Pokud tedy máme padnout zde, tak ty parchanty vezmeme s sebou!“ a jen co toto dořekl, prošel trupem Odyssey další z energetických paprsků, který ji roztrhl na několik kusů. Jak se rozpadala struktura lodi, nastaly sekundární výbuchy, které odpálily generátor. Trosky Odyssey se záhy změnily v obrovskou žlutomodrou žhavou kouli, která začala pohlcovat vše, co jí přišlo do cesty.

Mezitím na planetě

Sheppardův tým spolu s Radkem pokračoval v překládání antického nápisu na obelisku, když vtom se ozvala ohromná rána z oblohy.

„Co se to sakra děje?“ řekl nervózně Sheppard a všem padl zrak na oblohu.
Na prázdné modré obloze se objevila žlutomodrá vlna, která se blížila k planetě.
„Co to je?“ vykřikla Teyla a začala panikařit.
Vlna byla pořád blíže a blíže.
„Já jsem ještě nezískal žádnou Nobelovu cenu!“ vykřikl Rodney a začal panikařit taky.
Vlna se už přiblížila k atmosféře planety, když vtom se zelený kámen na obelisku rozzářil velmi silným a jasným zeleným světlem.

škoda Odyssey... ale dobrý.. sem zvědavej co je ten obelisk zač a díly dávat rychlejš

Jupí!
Nádherný díl, Odyssey je mi líto a ten obelisk ...

Odyssey věčná škoda, díl dobrý

Jsem rád, že se díl líbil

Odyssey je sice škoda, ale přijdou doby, kdy taky občas něco získaj, než jen furt ztrácet.

a pokračuj!

NO povídka super nezklamals..
Dávám ti za pravdu, že Odyssey už bylo dost:D plechovka jedna

Ale zajímá mě ten obelisk to je nějaká ultimátní ochranka nebo co Ochrání i planetu zajímavé... Honem pokračování chlape

co je ten obeliks zač, toť otázka, tozn. těšim se na další díl

Mohu se zeptat, kdy bude další díl?

Teď mám rozdělanej jeden projekt, ale díl bude co nejdřív.

Mo kdy pak see dočkáme nových dílů...

Vím, že jsem dotěrná jako moucha, ale jak to vypadá s dalším dílem?