Destiny of Pegasus (díl 21. - 12.01.2012)

[Dragon]

No lidi tak jste mě zklamaly takový spoiler si zaslouží ten nějaký komentář...

osobě se těším a jsem velmi zvědav...každým okamžikem i více napnut co Ice vymyslí a věřím že vy taktéž...tak alespoň po mém vzoru jak jinak než do funkce spoiler napište co si o tom spoileru myslíte
mě osobně se líbí a

Toto je spoiler!!!:

Opravdu moc se těším na Iceho popis veškerých bitev a na vaše reakce z mnoha neznámých

tak neváhejte a pište (a já na oplátku taky začnu něco psát sem i na sedm stran)

[Patas25]

ICE: No za pár dní jsem se překousal skrz tvoji povídku a musím říct, že to je nářez. Sice osobně nerozlišuju velkoadmirála, velkomaršála a ty další tucty jmen... já je házím do jednoho pytle. Ale já ti jenom říkám:
Dej sem další díl!

Toto je spoiler!!!:

Jakop:Myslím, že se to týkalo aji mě.

tak díky za další příspěvek a abych ti dopověděl na to rozlišování hodností:
Nedělám v tom nějaký extra rozdíl, ale prostě admirál je velitel vesmírné flotily a maršál je velitel flotily lodí, která provádí pozemní výsadky a následně velí pozemním silám. To je asi tak celé (něco jako generál a admirál, hodnostně jsou nastejno jen každý velí něčemu jinému). Jinak nadřízený a podřízený dávám jednoduše podle "odsloužených" let prostě to tak dávám hlavně aby se čtenáři trošku vyznali, jelikož psát velitel 1 se zeptal velitele2 co se stalo veliteli 3 atd mi přijde dost divné

už docela dlouho nebyl další díl nemyslíš?

jak jsem psal někde výše, tak čekání na další díl bude delší. Rád bych ho uveřejnil někdy kolem 24.12. ale nechci nic slibovat. Prozatím je stále vše ve fázi rozpracování. Mohu jen slíbit, že až díl bude kompletní, tak ho tu okamžitě uveřejním.

Tak další díl je na světě! Je čerstvě dopsán a narychlo zkorigován, tak omluvte případné chybky. Snad delší čekání vynahradí větší délka a pár nečekaných odhalení.

část 11. – Setkání

Vesmír je nekonečný. Rozpíná se a mění. Život přichází a zaniká, ale vesmír stále roste. Není síly, která by mu mohla poroučet. Všichni jsme jen loutky vesmíru, dítěte, které roste a staré hračky mění za nové. Mnozí zemřou jen proto, aby jiní mohli žít.


Černá mlhovina
Wraithská flotila stojí na místě. Dalo by se říct, že je na orbitě temné planety, která není skoro vidět. Všichni wraithové jsou dosti nervózní a to dokonce i královny. Nemají ani tušení proč je sem jejich matka zavedla.
Na můstku lodě královny matky se konají přípravy na zvýšení účinnosti senzorů.
„Má paní, lanteanský zdroj byl zapojen. Dle propočtů by to mělo zvýšit citlivost senzorů. Pak bychom měli dostat data o nejbližším okolí,“ hlásil královně matce pobočník.
„Veškeré stíhače svolejte zpět do hangárů na své lodě. Nesmíme vypadat útočně,“ řekla královna. Během chvíle byly její rozkazy splněny a královna aktivovala senzory své lodě, nyní napájené lanteanským zdrojem energie. Senzory začali pracovat i přes vysoké rušení částic z Černé mlhoviny. Sice jejich výkon byl i tak omezen, ale stačilo to alespoň na přibližné zmapování nejbližšího okolí wraithské flotily.
Královna matka si s velkou pečlivostí prohlížela data ze senzorů. Nedala na sobě nic znát, ale byla dosti překvapena. Moc o tomto místě nevěděla, ale nynější zjištění překonalo veškeré její očekávání.
Senzory zobrazovaly temnou planetu, převážně tvořenou toxickými plyny a podivnými částicemi mlhoviny. Planety měla hustou atmosféru, ale její povrch byl pevný. Senzory na povrchu zaznamenaly velké energetické výkyvy. Královna nechala senzory zaměřit na jedno místo s podobným výkyvem energie. Senzory odhalily obrovské podzemní stavby, ale nic určitějšího. Rušení znemožňovalo bližší prozkoumání.
Královna se zlehka pousmála a jen tak pro sebe si řekla: „Je tu.“
Najednou senzory zaznamenaly zvýšené vlny energií vycházející z okolí planety a následně energetické vlny jako by obklíčily celou wraithskou flotilu.
„Má paní co se to děje?“ zeptal se pobočník.
„To je v pořádku. Ať jsou všichni klidní. To jsou ti, které hledáme,“ řekla v naprostém klidu královna. Její slova jako by chtěl někdo potvrdit. Ozval se signál z komunikace ohlašující příchozí spojení.
„Má královno, nevím kdo, ale někdo žádá o komunikační spojení.“ Královna přikývla na souhlas a dala znamení, aby vše bylo slyšet i na ostatních lodích.
Z lodní komunikace se pak ozval podivný hlas. Hlas bez jakéhokoliv citu, či emoce.
„Jste na domovském území nejmocnější rasy. Vypněte veškeré lodní systémy a vzdejte se. Následně budete obsazeni a zničeni. Není jiné cesty. Neuniknete.“
Královna pozorně poslouchala a pak se rozesmála. Ostatní jen s kamennými obličeji na ní koukali. Když se královna dosyta zasmála tak odpověděla.
„Vy nejste nejsilnější. Bez Lanteanů by z vás nebylo nic. Bez nás Wraithů byste byli již dávno mrtví. Jste silní jen na svém území. Vyprovokovali jste mezigalaktickou válku, ale bojíte se do ní zasáhnout. Jste schovaní ve své mlhovině jako myši v děrách. Vaši vůdci jsou zbabělí a ani na svém území se neodvážíte odmaskovat svá plavidla. Scianský národ byl silný, ale jak nyní vidím, jsou z nich už jen zbabělci a zrádci všeho a všech!“ řekla královna a čekala na reakci. Věděla moc dobře jak na Sciany musí. Na ostatních lodích byly zatím královny velmi zaraženy vším co slyšely. Než však stačily veškeré myšlenky urovnat tak se dění vyvíjelo dál.
Kolem wraithské flotily se najednou objevilo víc než padesát scianských válečných lodí. I planeta se najednou odmaskovala a vše bylo vidět i na lodních senzorech, které byly najednou méně rušeny. Planeta byla jednou obrovskou zbraňovou platformou a pod povrchem se musela nacházet celá scianská civilizace.
„Nejsme zbabělí. Máme však jiné priority….“ řekl hlas, ale královna matka ho přerušila.
„Nechte zbytečného řečnění. Jsem tu, abych si promluvila s vůdcem vašeho národa. A myslím tím vůdce a ne nějakého podřadného poskoka!“ řekla už podrážděně královna matka.
„To není přípustné. Není nikoho, kdo by mohl mluvit s vůdci.“
„Nemluv zbytečně! Mohla bych si tě zapamatovat podle hlasu a při první příležitosti ti vyrvat srdce z tvého prohnilého těla. Nechápeš s kým mluvíš! Řekni vůdci, že tu je samotná královna matka. Matka sjednoceného wraithského národa a jeho jediná a opravdová vůdkyně a nařizuje vám dodržení spojenecké úmluvy mezi našimi národy!“
Proslov královny zřejmě zapůsobil. Scian se už neozval a jejich lodě nevykazoval žádné známky agresivity. Královna jen v klidu seděla a čekala. Ostatní královny na svých lodích přemýšleli o tom co se zde právě odehrálo. Žádná z nich by si nedovolila mluvit takovým tónem se Sciany na jejich území, kde jejich převaha byla jasná.
Čekání netrvalo ani tak dlouho jak si královna matka myslela. „Máte povoleno setkání s vůdci. Musíte však být sama a letět jen stíhačem. Ostatní lodě ať jsou v klidu. Při jakékoliv známce o něco se pokusit budete zničeni. Souřadnice kurzu budou nahrány do stíhačky jakmile opustíte loď.“
„Podmínky přijímám,“ řekla královna a ukončila komunikaci. Telepaticky se spojila se všemi svými dcerami a té nejstarší předala velení nad flotilou. Věděla ale, že pokud její jednání selžou, tak wraithské lodě zničení neuniknou.

Atlantis – jednání nejvyšší rady
V místnosti rady byli všichni radní a jako zástupci Alterianů byli přítomni i admirálové Kornelius a Urgenius. Přítomen byl i hlavní diplomat alterianské říše Xenros, který přiletěl s loděmi admirála Korneliuse.
Všichni přítomní seděli kolem velkého jednacího stolu, ale nikdo nemluvil. Všichni čekali až přijde kapitán Syndicus, na jehož pokyn bylo jednání svoláno.
Čekání trvalo pro radní nezvykle dlouhou dobu. Vzájemně si vyměňovali podivné a tázavé pohledy, když se po půl hodině čekání otevřely dveře jednacího sálu. Kapitán Syndicus vstoupil do místnosti a dveře se za ním opět uzavřeli.
„Nyní jsme všichni a jednání může začít. Jako iniciátora tohoto setkání žádám kapitána Syndicuse aby se ujal slova,“ řekla Helia a posadila se na své místo.
Kapitán stále v plné zbroji a zakryt přilbou, si prohlížel všechny přítomné. Rudý plášť mu zvolna splýval po zádech skoro až na zem. Pohledem se zastavil na alterianských admirálech a diplomatovi. Chvilku jako by přemýšlel a pak promluvil.
„Zde nemohu mluvit. Nepřísluší mi sdělovat informace, které mám i před těmito hosty,“ řekl kapitán, jak nejslušněji dokázal, aby neurazil přítomné. Helia se chtěla ujmout slova, ale předešel ji Merdin.
„Kapitáne toto jsou naši spojenci. Naši bratři. Jsou to zástupci mocného alterianského národa, který nám v těchto zlých časech přišel na pomoc. Vše co chcete říct nám, můžou slyšet i oni. Nemáme před nimi tajemství,“ řekl Merdin a podíval se na kapitána co nejupřímnějším pohledem. Kapitán stál nehnutě a přemýšlel. Po chvilce znovu promluvil.
„Pak se tedy ptám, jestli tito spojenci znají i můj původ a původ mých vojáků?“
„Ne kapitáne. To opravdu neznají. Tuto informaci sdělíme jedině na vaše přání, jinak jsme vázáni tou nejvyšší přísahou o mlčenlivosti,“ řekla Helia. Zástupci alterianů to celé velmi pečlivě pozorovali, ale nedávali nějak zvlášť najevo své pocity.
Kapitán Syndicus pohybem ruky naznačil Merdinovi, jakožto nejpovolanějšímu, aby přítomné seznámil s původem Satelleské gardy.Merdin vstal, odkašlal si a začal.
„Kapitán a jeho muži jsou velmi vyjímeční válečníci. Garda kdysi sloužila jako elitní jednotka pro ochranu členů rady a nejvyššího velení Lanteanské říše. Do jejich řad se hlásilo množství mladých lanteanů, ale výcvikem dokázalo projít pouhé jedno procento. Z nich pak byla elitní jednotka vysílaná do těch nejtěžších bojů a proti těm nejhorším nepřátelským silám. Tak to bylo několik staletí. Pak se v dějinách lanteanů stal ten největší úspěch. Povznesení!“ řekl Merdin a chvilku nechal svá slova působit. Kapitán to vše sledoval bez hnutí. Vypadal jak kamenná socha.
„Povznesení bylo největším úspěchem všech. Odpoutání se od pozemské fyzické stránky a přestoupit jako čistá čirá energie na vyšší úroveň bytí. Bohužel nepodařilo se to všem. Objevili se i tací, kteří tvrdili, že povznesení je jen pro vyvolené. V řadách Lanteanů se začali formovat různé frakce a vše nasvědčovalo, že se schyluje k občanské válce. K válce, která by mohla znamenat i zničení galaxie.
Naneštěstí než se mohly různé druhy smýšlení projevit i válečně, napadl Lanteany nepřítel. Podivná humanoidní rasa, která chtěla zničit naše světy jen proto, aby mohla vytěžit veškeré planety v galaxii a pokračovat tak ve své expanzi. Lanteané se pod velkou hrozbou spojily a byly silnější než dříve. V čele našich vojsk bojovali členové Satelleské gardy. Po několika měsících bojů byl nepřítel zatlačen a zdálo se, že se válka blíží ke konci. Bohužel tomu tak nebylo. Nepřítel shromáždil veškeré své válečné lodě a vyslal je zaútočit na náš hlavní domov. Na Zemi a na Terru Atlantis, která byla hlavním městem Lanteanů. Naši předkové nemohli odolat dlouho, ale přišla nečekaná pomoc. Velké množství členů gardy bylo v bojích usmrceno, ale díky jejich činům a mentálnímu tréninku se dokázali povznést. Jako povznesení však nemohli zasahovat. Taková jsou pravidla povznesení a jsou za jejich porušení vysoké tresty. Když však byla Terra Atlantis před zničením, tak se povznesení gardisté zhmotnily. Objevily se na všech nepřátelských lodích a zabily všechny nepřátele a zničily jejich lodě. Lanteané byli zachráněni. Po obnovení naší říše byla od povznesených učiněna vyjímka v pravidlech,“ řekl Merdin a podíval se na přítomné. Alterianští zástupci nevycházeli z údivu a admirál Kornelius jen kroutil hlavou.

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=XCeyEeNbMn4&feature=rec-fresh+div

Černá mlhovina
Královna za doprovodu svého pobočníka došla až do hlavního hangáru, kde nasedla do připravené stíhačky. Ještě než odletěla tak velením vlajkové lodě pověřila pobočníka. Tomu věřila více než svým dcerám a věděla, že se na něj může absolutně ve všem spolehnout.
Když královna matka opustila svou loď, tak ihned do systému jejího stíhače byly nahrány souřadnice místa, kde měla královna přistát. Královna aktivovala automatické řízení a stíhačka sama letěla na dané souřadnice na scianské planetě.
Darth přistál na jakési dráze pro stíhače, zřejmě pro ty které měli bránit planetu a její nejbližší okolí. Jakmile darth zastavil, tak byl celý obklopen jakousi tmavou aurou a pak ihned transportován do podzemí. Tam královnu čekala eskorta deseti scianských bojovníků v plné válečné výzbroji.
„Vidím, že máte strach z mé přítomnosti,“ řekla královna a usmála se svým zvláštním způsobem. „A máte proč,“ dodala. Telepaticky pak ještě scianským strážným dala patřičně najevo jaké chování od nich očekává a jakou úctu jí mají prokazovat. Zdálo se že Sciané velmi rychle pochopili s kým mají tu čest. Královnu obklopili spíše jako by jí dělali čestný doprovod, než vojenskou eskortu.
Královna matka byla dovedena do podivné místnosti, spíše připomínající jeskyni. Zde byla ponechána sama bez jakéhokoliv dozoru. Královna matka si vše velmi pečlivě prohlížela. Místnost byla velmi temná a osvětlovalo ji jen několik málo nažloutlých světel, která však neměla dost světla ani na to aby světlo dosáhlo až ke stropu. Místnost tak opravdu vypadal jako jeskyně, která má strop někde velmi vysoko.
Královna v přítmí viděla velmi dobře, takže si po chvilce všimla tří příchozích postav. Na první pohled vypadaly všechny tři naprosto stejně. Stejná výška i chůze. Oblečení v tom nejčernějším plášti jaký královna kdy viděla. Barva plášťů připomínala čerň samotné černé díry. Tři postavy se zastavily dva metry od královny. Ta si je velmi pečlivě prohlížela a čekala na jejich slova. Nikdo se ani nepohnul a to trvalo víc jak hodinu. Nakonec hrobové ticho přerušila jedna ze zahalených postav.
„Přišla si. Odvážila jsi se až na náš domovský svět, do naší domovské galaxie a nyní stojíš před radou tří. Proto máš buď velkou odvahu, nebo jsi přišla o rozum.“
Královna nedala znát sebemenším pohybem své pocity.
„Jsem tu, abych vám připomněla dohodu mezi našimi rasami. Dohodu, která z nás dělá spojence proti společným nepřátelům a zavazuje obě rasy.“
Tři postavy v pláštích jako by se na sebe otočily a kdyby měli vidět obličeje, tak se zřejmě na sebe dívaly. Po chvilce se opět otočily na královnu.
„Dohoda je dohoda. Nyní máme mnoho společných nepřátel. Scianský národ má však jiné priority než ten tvůj. My zaútočíme, až budeme chtít. Až budeme připraveni.“
„Warithové však umírají. Bez nás byste byli již dávno vyhlazeni Lanteany. Museli být velmi zaslepení a zoufalí, když si na pomoc v boji zvolily vás. Brzo by rozpoznaly vaši pravou tvář a zničily by vše, co by bylo scianské.“
„Jak bylo řečeno. Dohodu neporušíme, ale zapojíme se, až podle našeho rozhodnutí bude ta pravá chvíle,“ dodali všichni tři současně. Pak se otočily a chtěli odejít.
„Stát! Vy, rada tří, možná chcete pozdější útok, ale vy nerozhodujete!“ řekla královna matka a chytla prostřední postavu za rameno. Všechny tři postavy se ihned otočily a svými pohyby dali najevo svou nevoli a odpor královniným slovům. Královna však necouvla a pořád držela prostřední postavu.
„Jak jsem řekla již na své lodi. Chci mluvit s vůdcem Scianů. S tím jediným a právoplatným, který rozhoduje o všem a o všech. Neabsolvovala jsem takovou dlouhou cestu, jen abych se setkala s vámi podřadnými!“ řekla velmi důrazně královna.
To však tři scianské vůdce velmi rozezlilo a vrhli se na královnu matku. Tak rychlým pohybem jednoho odhodila bokem a dalšímu se vyhnula velmi mrštným pohybem. Třetího, kterého držela za rameno, stiskla velmi pevně, až mu drtila ramenní kloub a poté s ním mrštila o podlahu. Sciané se ale velmi rychle vzpamatovali a chtěli zaútočit znovu. Byli však náhle zadrženi podivným hlasem.
„Stůjte! Nechte toho. Královna tu je na mé pozvání a kdo jí zkřiví jen vlas, tak propadne svým životem mě!“
Královna se otočila za hlasem. Viděla, jak se k ní pomalou chůzí blíží další postava zahalená černým pláštěm. Tři Sciané se opět seskupily k sobě, ale dál nic nedělali. Neznámá postava prošla kolem královny a zastavila se až u trojice.
„Jděte! Nechte nás o samotě! Kdokoliv mě vyruší, bude ho čekat nejvyšší trest!“
Tři Sciané se rychle poklonily a okamžitě opustily místnost.
Když se tak stalo, tak se světla víc rozzářila a dokázala místnost osvětlit tak, že byl vidět i strop. Ten byl opravdu velmi vysoko a celá místnost nyní prozradila svůj pravý původ obrovské skalní pukliny.
Královna se podívala na černým pláštěm zahaleného Sciana. Ten se otočil k ní.
„Ano. S tebou jsem si přišla promluvit.“
„Vím. Přemýšlel jsem, zdali tě mám přijmout, ale mé pouto k tobě je obrovské. Dlouho jsme se neviděli a přeci si tě pomatuji jako bychom se rozloučily včera,“ řekl scianský nejvyšší vůdce a přitom si sundal kapuci pláště. Objevil se obličej, který by nikdo od Sciana nečekal. Obličej byl tvarem podobný lidskému, ale měl i wraithské znaky. Část obličeje však měla odumřelou tkáň a z pod ní vyčnívaly nažloutlé kosti.
„Ano, také mi to připadá jako bychom se rozloučily nedávno, avšak okolnosti nedovolily jiné řešení, můj synu,“ řekla královna matka a rozevřela ruce v přípravě na objetí.
„Matko! Čekal jsem tak dlouho,“ řekl scianský vůdce a velmi silně objal královnu matku.

Atlantis – jednání nejvyšší rady
„Pokud dovolíte, přečtu přesné znění oné vyjímky,“ řekl Merdin a aktivoval si jistý soubor na svém osobním holodispleji a začal číst.
„V dobách útlaku a hrozeb, v dobách válek a ohrožení lanteanské říše, je povoleno nejvyšší radě Lanteanské povolat do zbraně deset tisíc nejudatnějších a nejlepších členů Satelleské gardy. Tito povznesení budou pak zhmotněni. Budou smrtelní, ale po své smrti budou opět povzneseni a po nějakém čase budou moci být opět povoláni k boji. Zůstanou jim jejich schopnosti a válečné znalosti avšak vzpomínky na vše ostatní budou vymazány. Budou si jen pamatovat své bojové nasazení, aby své zkušenosti dále zvyšovali. Garda bude určena výhradně pro obranné účely. Jakékoliv porušení těchto pravidel bude nekompromisně a tvrdě potrestáno.“ Merdin dočetl a pokračoval dál ve vyprávění.
„Tak to bylo dohodnuto a tak to staletí fungovalo. Garda nám pomohla v několika konfliktech a za čas se z jejich řad vyčlenilo několik nejlepších válečníků. Tím nejlepším je zde přítomný kapitán Aeternus Syndicus. Nejlepší a nejzkušenější válečník.“ Dodal Merdin a pak už se jen posadil. Alteriané se nestačili divit a dalo jim dost problému vše pochopit. Kapitán stále stál jako socha a čekal.
„Nuže toto co jsme se dozvěděli je velice zajímavé a vysvětluje to mnoho věcí. Nuže kapitáne, byli jsme náležitě poučeni radním Merdinem, proto myslím, že můžete pokračovat v tom, co jste nechtěl předtím sdělit,“ řekl Admirál Urgenius.
Kapitán vypadal jako by se najednou probral ze své strnulosti. Pohyb jeho přilby naznačoval, že si znovu prohlíží všechny přítomné. Pak se levou rukou chytl svého meče a promluvil.
„Poslední boje byli kruté. Mí válečníci byli tvrdě prověřeni a uspěli! Zničili jsme jednu z hlavních základen Scianů. Stalo se tak bohužel za velkou cenu. Náš útok byl porušením toho co tu radní Merdin řekl. Garda pod mým velením zaútočila na nepřátelské území. Nebránili jsme Lanteany, tak jak nám bylo povoleno. Cena za toto mé neuposlechnutí je vysoká. Bylo dovoleno se vrátit zpět mezi živé jen desetině válečníků. Ostatní zůstali na vyšší úrovni a nesmějí jakkoliv zasáhnout sic trest bude o to větší,“ dořekl Syndicus a v jeho hlase snad poprvé byl znát smutek. Všichni na sebe hleděli a neměli slov. Jejich vlastní rasa sic povznesená, ale přesto je nyní zrazovala. Hrobové ticho přerušil až admirál Urgenius.
„Jsou to špatné zprávy obzvláště v době války. Myslím však, že mohu mluvit za celý Alterianský lid a říct, že naše znovunalezené bratry neopustíme a pomůžeme jim jak v dobách dobrých tak hlavně v těch zlých. Kapitáne chrabrost a válečnické umění vás a vašich vojáků mluví za vše. Alteriané zajisté poskytnou pozemní vojska a včele s vámi jakožto velitelem nemůžou selhat. “
Na to oba další zástupci alterianů souhlasně přikývli.
„Děkuji za vaše upřímná slova admirále. Rada i celý lanteanský lid si cenní pomoci Alterianů. Zachránili jste Atlantis před zničením a upevnili tak naše přátelství a spojenectví. Věřím, že bok po boku budeme schopni eliminovat veškerou hrozbu, které budeme čelit.“ Všichni přítomní pak povstali a jako výraz spojenectví položili ruce doprostřed stolu.

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=1tqXvGmuTwk&feature=rec-fresh+div

Celý zvláštní výjev sledoval kapitán Syndicus, který po své řeči opět vypadal jako socha. Když si všichni opět sedli na svá místa, tak se kapitán pohnul. Pomalým rozvážným krokem došel až před velké okno, ze kterého bylo nad mořskou hladinou vidět zapadající rudé slunce.
„Když jste tedy stvrdily bratrství, tak myslím že je vhodné abyste vy všichni co jste tu, viděli tvář muže s kterým jednáte a který má vést vaše jednotky v boji.“ Poté kapitán deaktivoval na své přilbě jakési bezpečnostní zámky. Pomalu a lehce sundal přilbu. Všichni v sále kromě Merdina, který jako jediný znal podobu kapitána, užasli.

Před nimi se objevil mladý, asi třicetiletý muž. Ale na jeho tváři a v jeho modrých očích však bylo poznat, že prožil víc jak někteří za několik životů. Jeho na ramena dlouhé tmavé vlasy kontrastovaly se světlou pletí. Všemu na dramatičnosti situace přispíval i rudý západ slunce ozařující kapitánovu postavu a tvář.
„Jsem Aeternus Syndicus, kapitán a velitel satelleské gardy! Dokud nezemřu, budu ochraňovat a bránit lanteanský a alterianský lid za každou cenu. Tak přísahám!“ řekl kapitán. Poté si opět nasadil přilbu a odešel z jednací místnosti.

Obydlená planeta kdesi v Pegasu
Vzdušným prostorem létá množství darthů. Každý přelétá těsně nad zemí a transportním paprskem zhmotňuje desítku vojáků. Postupně síla vzrůstá a pozemní jednotky nabývají na počtu. Obyvatelé planety jsou prozatím ukryti v největším městě, které je chráněno starobylým lanteanským zařízením, které ruší veškerou wraithskou technologii. Zařízení má však jen omezený dosah a jeho energetický zdroj je na kritické úrovni. Navíc proti pozemním silám je energetické pole neúčinné. Obyvatelé se připravují na nejhorší. Nemají šanci proti silným Wraithům jakkoliv se ubránit.
Wraithská flotila byla na stacionární orbitě, přímo nad městem. Jen pro potřebu zásob je vše zatím nepoškozené. Kdyby toto byla jen dobyvačná výprava, tak by wraithský velitel veškerý odpor smetl rovnou z orbity za pomoci svých lodí. Takto netrpělivě čekal. Čím déle tu jeho lodě budou, tím je jejich odhalení jistější.

Atlantis
Po jednání rady a po sdělení kapitána byli všichni radní rozrušeni. Dříve se spoléhali na sílu a moc gardy, ale nyní byla jejich neotřesitelná víra velmi podkopána. Teprve nyní si uvědomili naplno, že jejich dřívější bratři, kteří se povznesli, nemají o ně vůbec zájem. Lanteané kteří si zvolili místo povznesení život zasvěcen vědě a prozkoumávání vesmíru, byli nyní bráni jako podřadní tvorové. I Merdin, který mněl nejvíc informací o povznesených byl tímto dosti zaskočen.
„Byli jsme zrazeni vlastní krví! Vlastní lidé nás nechají vyhladit,“ řekl si polohlasně pro sebe, když procházel chodbou ke své ubikaci.
„Ne všichni zradili! Bojujte a zaujměte své právoplatné místo! Buďte silní!“
Merdin se otočil, aby zjistil, kdo to řekl. Nikdo tu však nebyl. Byl sám a přesto ta slova slyšel jako by někdo stál hned vedle něj. Merdin chvíli přemýšlel, ale pak podivná slova zapudil jako výplod jeho dost unavené mysli. Došel ke své ubikaci a otevřel dveře, když vstoupil, tak znovu uslyšel podivný ženský hlas.
„Immortalis robus bude vaší zá…“ hlas zmizel tak nečekaně jak se ozval. Merdin přemýšlel, co to mělo být.
„ Immortalis robus, nesmrtelná síla? Bude naším co?“ Merdin stále nechápal. Myslel že vše už jsou jen podivné výplody jeho velmi unavené mysli. Nespal již tři dny a nyní si chtěl jít konečně odpočinout, když se ozval městský komunikační systém a svolával vrchní velitele do řídící místnosti. Merdin jako vrchní velitel atlantské obrany nesměl chybět.

V řídící místnosti byli všichni vyšší velitelé, kteří na Atlantis zůstali. Byli přítomni i alterianští admirálové. Na hlavní obrazovce byla zobrazena část galaxie s malou sluneční soustavou. Nápis v lanteanském jazyce hlásil nastávající selhání energetického systému na obydlené planetě.
„Co to je za planetu?“ zeptal se admirál Kornelius.
„Jedna z mála, kterou Wraithové za naší války nenapadly. Byla chráněna velmi vyspělým energetickým polem, které neutralizovalo jejich veškerou technologii. Naneštěstí to pole se nám nepodařilo na jiné planetě vytvořit. Složení hornin na oné planetě je velmi neobvyklé a nikde jsme žádné podobné nenašli,“ podala částečné vysvětlení Helia.
„Ano ale proč najednou to varování?“ ptal se dál admirál. Než mu však někdo odpověděl, tak se obrazovka změnila. Planeta byla přiblížena a na její orbitě blikalo několik červených teček. Pár senzorů umístěných na planetě nyní odhalovalo příčinu energetického selhávání.
„Wraithské lodě. Určitě útočí na planetu. Byla chráněna, takže na jejím povrchu musí žít desítky tisíc lidí,“ vyhrkla ze sebe zděšeně Helia.
„Zajisté si přiletěli udělat zásoby. Útoky lovců Wraithy dosti oslabily. Bohužel nemáme možnosti jak těm lidem pomoci,“ řekl Merdin který právě přišel.
„Můžeme alespoň zničit útočníky. Naše lodě se s nimy vypořádají,“ řekl velmi odhodlaným hlasem admirál Urgenius a admirál Kornelius pokyvoval hlavou na znamení souhlasu.
„To je možné admirále, ale nesmíme naše síly tříštit. Musíme zůstat pohromadě, dokud z vaší galaxie nepřiletí hlavní vojenské síly. Poté se vypořádáme s nepřáteli postupně,“ řekl Merdin.
„Nesouhlasím.,“ řekl hlas, který vycházel z jedné z chodeb. Všichni se otočili a viděli postavu kapitána Syndicuse. Byl celý zahalen do tmavého pláště a rozvážným krokem stoupal po schodech.
„Už bylo dost bránění se! Utíkání a schovávání se! Je na čase udeřit. Udeřit tak tvrdě jak jen můžeme a vším co máme! Nepřítel s námi nepočítá. Myslí si, že nejsme schopni akce mimo oblast Atlantis. Ukážeme mu, že se krutě zmýlil.“
„Jak? Pozemní jednotky nemáme moc početné. Garda přeci nemůže zasáhnout, sám jste nám to řekl.“
„Toto neporušuje naše omezení. Ta planeta byla a dosud je domovem lidí, kteří s námi žili v míru. Chránili jsme je a planeta je lanteanskou državou. Je to naše území!“

moc dobrej díl, už sem se nemohl dočkat až vydáš další.Sice žádný novinky z z galaxie Venatorů, ale stejně si je omylem připomněl ... >>

Cena za toto mé neuposlechnutí je vysoká. Bylo dovoleno se vrátit zpět mezi živé jen desetině válečníků. Ostatní zůstali na vyšší úrovni a nesmějí jakkoliv zasáhnout sic trest bude o to větší,“ dořekl Arakten a v jeho hlase snad poprvé byl znát smutek.

Domnívám se, že tam má bejt Syndicus

hups chybka se vloudila, už jsem to opravil. Jinak díky za ohlas

[Dragon]

parádní díl jako vždy velmi povedené zpracování

[Dragon]

omlouvám se za dva posty pod sebou, ale jelikož je Ice nedostupný, tak na mě jakožto jakéhosi spoluautora upadl úděl uveřejnění souboru PDF
takže pokud někdo se čtením této povídky čekal na soubor PDF, tak nyní již může začít
za soubor PDF děkujeme jakopovi

Kód: Vybrat vše

http://ulozto.cz/3398915/destiny-of-pegasus-part-11-.pdf


Tak po delší odmlce jsem opět tu. Dragonovi díky za uveřejnění pdf od Jakopa, kterému ještě jednou děkuji.

No a menší info k dalšímu dílu: Sice nevím kdy bude uveřejněn, ale bude mít pravděpodobně dvojnásobnou délku než je u této povídky obvyklé. Ještě řeším s Dargonem jisté věci tak, aby vše bylo plně v pořádku a pro čtenáře bylo vše přehledné. Tak mějte trpělivost a díky za přízeň

zrovna jsem dočetl tvé povídky a musím říct že je to úžasné.

Toto je spoiler!!!:

zvláště setkání královny matky a scianů

dále je velmi pěkné vysvětlování a popis děje.(trošku mě zaskočilo chování kapitána Syndicuse)

doufám že tvá tvorba bude pokračovat...už se těším na další díl.

nakonec snad už jen

Díky za tvé příznivé ohlasy a jsem rád že si někdo všiml toho setkání, které jsem promýšlel docela dlouhou dobu Pokud jde o kapitánovo chování, tak si nejsem jist co máš namysli, takže pokud bys mi to mohl napsat do sz tak si rád přečtu názor na věc.

Ps: Tvorba určitě pokračuje

Další díl je tu. Přeji příjemné počtení u dvojnásobné délky
Případné chyb prosím oluvte,korekci jsem dělal pouze já.

část 12. – Nevyhnutelné

Bojovalo se tu vždy. Tato galaxie nikdy nebyla klidná. Menší konflikty mezi kmeny přerůstaly v meziplanetární potyčky a boje. Nyní však je ve válce celá galaxie. Týká se to všech. Nikdo není války ušetřen.

Atlantis
V řídící místnosti vládla bojovná nálada. V konferenční místnosti zatím probíhala válečná rada.
„Dobrá. Je rozhodnuto. Obě alterianské flotily budou vyslány do boje. Na obranu města zůstanou tři Vyndexi a dva Destructory. Wraithskou flotilu Alteriané napadnou a zničí!“ řekl Merdin, který jakoby omládl. Po mnoha letech tu byla konečně příležitost pro úder na citlivé místo wraithů a jeho mysli to dělalo velmi dobře. Únavu, kterou pociťoval poslední dny, jakoby setřásl a nevnímal ji.
„Ano. Naše pozemní síly budou vysazeny pomocí kruhů ve městě a Satelleská garda vpadne nepříteli do zad pomocí brány,“ dodal admirál Urgenius.
Bylo rozhodnuto. Plán byl jednoduchý, ale velmi účinný. Převaha v technologii dávala Lanteanům a Alterianům velkou víru v drtivé vítězství.

Dveře zasedací místnosti se otevřely a všichni velitelé vyšli ven. Admirálové se transportovaly kruhy na své lodě a alterianské flotily zaujaly bojové formace pro vstup do hyperprostoru. Ostatní v řídící místnosti zaujaly svá místa u stanoviště senzorů.
„Všechna stanoviště připravena!“ hlásil Lantean u komunikačního panelu.
Po těch slovech byl dán signál a alterianské flotily vstoupily do hyperprostoru. Vzhledem k blízkosti planety bude jejich let velmi krátký.

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=rfGzugbdrho&feature=rec-rn

Helia se už rozhlížela po kontrolní místnosti, kde jsou členové Satelleské gardy. Jako by ji slyšeli, tak do místnosti před bránu začalo pochodovat velké množství gardistů. Jejich stříbrné zbroje zářily nevídaným leskem. U pasů měli zavěšeny dlouhé jedenapůlruční meče a padesát nejlepších drželo v rukách poslední metafúzové pušky, které měli Lanteané k dispozici. Vojáci se zastavili a utvořily mezi sebou průchod. Do místnosti vstoupil Kapitán Syndicus se svými dvěma pobočníky, Lancetusem a Gavenusem. Jejich nástup byl velkolepý a kapitán sám si dal na patřičném dojmu velmi záležet. Zbroj všech tří byla určena do největších bitev. Nejmohutnější a nejodolnější brnění jaké kdy nějaký Lantean viděl. Hrudní kyrysy dodávali postavám na robustnosti a síle a při pohledu na jejich válečné přilbice se chtělo většině utíkat. Tak hrůzostrašně tři válečníci působily.
Pobočníci měli brnění částečně halená dlouhými zelenými plášti. Kapitán měl plášť rudý jako krev a u pasu měl připnut meč. Rukojeť byla zdobená zlatem a rytinami, které měli jejího majitele ochránit před veškerým nebezpečím. Byl to odznak jeho postavení a hodnosti a zároveň jedna z nejnebezpečnějších zbraní v galaxii Pegas.
Na všechny přítomné toto představení síly a moci gardy udělalo velký dojem. I Helia s Merdinem nestačily žasnout.
Kapitán pozvedl ruku a otočil hlavou směrem k Helie.
„Zadejte souřadnice!“ rozkázala.
Brána se začala vytáčet. Zapadl šestý symbol. Nervozita stoupala. Sedmý symbol byl na místě, ale nezapadl.
„Jak se dalo čekat. Wraithové mají otevřenou bránu, aby jim nikdo neunikl,“ řekl Merdin.
„Odblokujte protokoly vytáčení a dálkově přerušte spojení. Pak znovu vytočte adresu!“ rozkázala Helia. Lanteané znali moc dobře wraithskou taktiku sklizně, takže byli připraveni i na tuto variantu.
Brána se začala znovu vytáčet. Zapadl šestý symbol. Kapitán Syndicus aktivoval osobní štít a tasil meč. Ostatní gardisté také aktivovali osobní štíty a připravili se k boji.
„Sedmý symbol zadán,“ hlásil technik. Otevřela se červí díra. Garda vyrazila do boje včele s kapitánem Syndicusem.

Planeta Inculta
„Velkomaršále obdrželi jsme informace od hlídače. Nepřátelské lodě těch lantanů odletěli od jejich planety. Zůstalo jen pět lodí.“
„Zatraceně. Něco se chystá. Zjistil hlídač jejich směr?“
„Ne velkomaršále. Jejich nadsvětelné pohony se dají jen těžko vysledovat.“
Velkomaršál praštil oběma pěstmi o zeď.
„Vyhlaste první flotile pohotovost! Informujte maršála Gartendaqa. Jakmile zjistíme jaké jsou záměry lantenů, tak podnikneme co bude třeba. A informujte velkoadmirála Takera. Třeba bude mít chuť se svojí flotilou na další kořist, až zničí ty Wraithy. Rozkázal venatorský velkomaršál Adek a odešel do své soukromé místnosti, aby si promyslel další možné postupy.

Obydlená planeta kdesi v Pegasu
Na orbitě je v bojovém uskupení osmnáct hives, které chrání dvacet zásobovacích lodí a vše obklopuje čtyřicítka wraithských křižníků.
Každou chvílí na zásobovací lodě přilétá několik Darthů, aby vyložily své náklady lidí. Tam se omráčených ujme několik Wraithů a okamžitě je dávají do hibernačních uskladňovacích komor.
„Jaký je stav?“ zeptal se velitel celé zásobovací flotily.
„Z dvaceti sedmi tisíc jsme už sklidili skoro sedm tisíc lidí. Pět zásobovacích lodí hlásí plnou kapacitu zásobovacích komor. Ostatním lidem se podařilo ukrýt v horách nebo ve velkém městě, které je stále chráněno lanteanským zařízením. Naše pěší jednotky se pomalu probojovávají k městu, ale místní kladou houževnatý odpor.“
„Cože? Odpor? My jsme wraithové! Nikdo nám nebude klást odpor! Rozkažte stíhačům, ať zničí jakýkoliv odpor ve svém akčním radiusu!“
„Ale pane, to bude znamenat ztráty na zásobách,“ připomněl podřízený wraith svému veliteli.
„Ty jsou přijatelné… stejně tak jako ztráty na posádce,“ řekl velitel. Jeho podřízený pochopil velitelovu narážku a ihned se otočil k ovládací konzoly a vydal nové rozkazy.
Wraithské stíhačky se přeskupily a zaútočily na pozemní síly bránící velké město. Vše co bylo mimo okruh chráněný energetickým polem, bylo zničeno. Wraithské pozemní síly se vrhly do boje za energetickou stěnu. Jejich veškeré zařízení přestalo fungovat, ale to nic neměnilo na jejich nebezpečnosti.
„Veliteli zaznamenáváme aktivitu hyperprostoru.“
„Jakou?“ rozzuřeně zařval wraithský velitel.
„Zdá se, že se blíží nějaká loď. Senzory nedokážou určit o co se jedná, ani jestli jich je víc.“
„Tvá neschopnost mě začíná dráždit! Odděl dvacet křižníků, ať se zaměří na místo výstupu.“
„Pane senzory jsou zmateny a nedokáží určit ani místo vý….“ Wraith nedořekl. Místo jeho hlasu se ozvalo jen chrčení. Velitel byl nadmíru rozzuřen a Wraithovi podřízl krk svoji dýkou.
„Vyhlaste pohotovost celé flotile! Informujte pozemního velitele o možném urychleném odletu. A odkliďte to tělo! Další kdo bude tak neschopný skončí hůř!“ řval velitel. Ostatní Wraithové do písmene uposlechly jeho rozkazy.

Pegas – volný vesmír
Hyperprostorem pomalu letí třetí venatorská flotila pod velením velkoadmirála Takera. Ten sedí ve své soukromé kajutě a pročítá si informace ze senzorů. Před sebou má napůl snědenou syrovou kýtu asi z nějakého velkého zvířete.
Flotila je na lovu za zásobovací flotilou Wraithů. Ti však Venatorům zatím unikají, ale informace z dříve rozmístěných automatických sond ukazují, že se lovci ke své kořisti blíží.
„Velkoadmirál Taker ať se dostaví na můstek,“ ozvalo se v lodním interkomu.
Taker vstal, ale než vyšel ze své kajuty, tak si ještě pořádně kousl do kýty. S velkou radostí si vychutnával syrové krvavé maso.
„Ti lidé nejsou zas tak špatní. Jen si chce zvyknout,“ řekl si spíš pro sebe velkoadmirál a vycenil své velmi ostré zuby, což byl v podstatě jeho úsměv. V doprovodu své dvoučlenné osobní stráže došel během chvilky na můstek.
„Hlášení!“
„Pane dostali jsme zakódovanou zprávu nejvyšší priority,“ hlásil první důstojník.
„Dobrá, dejte mi ji na osobní monitor,“ řekl Taker a usedal do svého velitelského křesla. Jakmile se posadil, tak před něj z křesla vyjel monitor, který zobrazoval šifrovanou zprávu. Velkoadmirál zadal bezpečnostní a dešifrovací kódy. Ihned se mu zpráva dekódovala a Taker si ji se zaujetím četl. Z jeho výrazu se nedalo poznat, jestli je potěšen nebo ne.
Po chvilce Taker vstal a předstoupil před osazenstvo můstku.
„Náš lov začíná být zajímavý. Flotila těch lantanů opustila domovský svět. Nevíme kam míří, ale dá se předpokládat, že se chtějí střetnout s flotilou, na kterou chceme zaútočit i my. To znamená, že se nám chystá o to větší lov,“ řekl velkoadmirál a podivně zavrčel. Všichni co byli na můstku mu odpovídali podobný vrčením.
V celé flotile byla vyhlášena maximální pohotovost. Veškeré senzory byly překalibrovány a jejich výkon byl na maximální možné úrovni. Lovci hledali kořist a věděli, že jsou velmi blízko.

Obydlená planeta kdesi v Pegasu
Než mohla být wraithská flotila uvedena do pohotovosti proti možnému novému nebezpečí, tak se z hyperprostoru vynořila spojená alterianská flotila pod velení admirála Urgeniuse.
„Palte jen tak abyste jim znemožnily boj a únik do hyperprostoru. Zásobovacím lodím vyřaďte pohon. Musíme zachránit lidi na jejich palubách,“ rozkazoval alterianský admirál.
Jeho 21 Destructorů a 45Vyndexů začalo ihned s palbou. Drony všech barev začaly létat na wraithské lodě a vesmírné vakuum brzo na to proťaly i energetické střely obou bojujících stran. Wraithské křižníky obdrželi množství zásahů a během pár chvil jich bylo několik vyřazeno z boje.
„Proveďte výsadek pozemních sil kruhy! Garda je na cestě!“ zazněl admirálův rozkaz na lodích s pozemními silami.

„Okamžitě odvolejte stíhače z povrchu! Kryjte zásobovací lodě, aby měli čas uniknout!“ rozkazoval vztekle wraithský velitel, velmi rozzuřen nastalým vývojem situace.
Stíhači se okamžitě přeskupily a letěli na alterianskou flotilu. Z té však vyletělo množství stříbrných stíhačů. Sice měli početní nevýhodu, ale oproti wraithským stíhačkám byli alterianské vybaveny štítem a lepšími zbraněmi.
Od příletu alterianů uběhla sotva minuta. Začala velká vesmírná bitva.

Na povrchu planety se otevřela červí díra. Okamžitě začalo procházet množství válečníků ve stříbrných zbrojích. Ihned zajistili bezpečnost okolí a další členové satelleské gardy se vydali pod velením kapitána Syndicuse k městu.
Kapitán se díval směrem, kterým měli jeho vojáci postupovat, když se před nimi zablesklo.
„Ochranné pole zkolabovalo. Energetický zdroj byl vyčerpán,“ oznámil kapitán.
Většina wraithských pozemních jednotek si dosud nevšimla nepřátel, ale po deaktivaci ochranného pole začal ve městě velký chaos. Všude létali modravé pulsy z wraithských zbraní a odpovídaly jim střely alterianských pozemních sil. Na ulicích bylo množství omráčených lidských těl. Nikdo je však nemohl odvážet, jelikož všechny Darthy byly v boji proti Alterianům a samotní Alteriané měli mnoho práce s wraithskými vojáky, než aby se mohli starat o zraněné nebo omráčené lidi.

Pegas – volný vesmír
Venatorská flotila křižuje hyperprostor ve snaze najít stopu po wraithské flotile nebo po flotile Lanteanů. Velkoadmirál Taker sedí ve svém velitelském křesle a sleduje obrazovku senzorů. Venatorské senzory byly překalibrovány a nyní sledují jakékoliv zbytkové stopy po hyperpohonu své budoucí kořisti.
Najednou se ozvalo krátké zahoukáním. Všichni na můstku zpozorněli. Velkoadmirál cosi navolil na svém osobním ovládání. Na hlavní obrazovce se objevilo několik rudých teček blízko jedné velké modré.
„Máme je! Jsou u nějaké obydlené planety. Zajisté tam jsou kvůli zásobám,“ řekl Taker. Otočil se doprava na svého prvního důstojníka.
„Vyhlaste maximální pohotovost! Změňte kurz k té planetě. Plnou rychlostí!“ řekl velkoadmirál a jeho oči znovu prozrazovaly touhu po čerstvé krvi.
„Rozkaz velkoadmirále! Očekávaný přílet za 78,“ oznámil první důstojník. Velkoadmirál Taker jen přikývl a cosi začal nastavovat na svém ovládání lodi.
Celá venatorská flotila okamžitě zvýšila rychlost na maximum. V hangárech s výsadkovými plavidly začal velký shon. Pozemní jednotky se shromažďovaly v plné zbroji pro výsadek na planetu. Započali poslední přípravy k boji.

Obydlená planeta kdesi v Pegasu
„Kapitáne, probojovali jsme se až k energetickému zdroji. Wraithové se sem dostali dřív a veškeré zařízení zničily. Není šance energetické pole obnovit,“ hlásil alterianský důstojník, který velel výsadku uprostřed města.
„Rozumím. Držte se svými vojáky střed města. Ucelíme obranu kolem hlavních městských budov. Garda poté podnikne výpad proti Wraithům.“ řekl kapitán Syndicus a rychlým pohybem usekl svým mečem hlavu nejbližšího Wraitha, který se na něj hnal s obrovskou zakřivenou dýkou. Jeho tělo se pomalu zhroutilo na zem a kapky černé krve zůstaly na ostří kapitánova meče. Ten rychlým švihem vzad meč ohavné tekutiny zbavil.
Kapitán se rozhlédl. Všude kolem něj bylo velké množství mrtvých těl lidí a Wraithů. Mezi nimi bylo i pár zabitých členů Satelleské gardy. Kapitán měl zbroj potřísněnou wraithskou krví a i ostatní vojáci na tom byli podobně. Obranné osobní štíty byly již vyčerpané a Metafúzové pušky taktéž. Vítězství však bylo jisté. Alterianské výsadkové síly dokonale zajistily hlavní části města a chránili místní obyvatele.
„Kapitáne, Wraithové se pokoušely ustoupit do lesů, ale když zjistily, že nemají možnost úniku, tak začali podnikat sebevražedné útoky. Zdá se, že nemají koordinované velení, ale máme velké problémy s obranou západní části města,“ křičel do komunikačního rozhraní alterianský major.
„Vydržte, Gavenus se svými muži je již na cestě!“ Řekl kapitán. Pak se chystal vydat další rozkazy, když se na obloze obrovsky zablesklo.
„Kapitán Syndicus flotile! Admirále Urgeniusi co se to u vás děje?“
„Zde admirál Kornelius. Vlajková loď byla zničena! Přebral jsem velení. Jsme pod těžkou palbou, přecházíme do defenzivy. Množství neznámých lodí na nás zahájilo palbu ihned, jakmile opustily hyperprostor. Do poslední chvíle nebyly na senzorech a i nyní je naše senzory těžko rozpoznávají i přes aktivaci našeho zařízení pro rušení různého maskování. Pálí na všechna plavidla i na Wraithy! Vyslaly desítky menších plavidel na planetu. Nemůžu vám zaručit bezpečí, pokuste se…“ Spojení bylo přerušeno. Kapitán byl nyní odkázán jen na své vojáky a své schopnosti.
„Co se to děje? Kdo by mohl ničit alterianské lodě tak snadno.“ ptal se kapitán sám sebe. Odpověď přišla v zápětí.

„Kapitáne venatorská výsadková plavidla! Přistávají všude kolem města a v okolních lesích,“ ozval se Lancetus.
„Alterianská plavidla jsou pod těžkou palbou. Nemůžou nás evakuovat, musíme skrz bránu! Připravte se na ústup. Pokusíme se evakuovat co nejvíce civilistů. Alterianské jednotky s civilisty půjdou první, Satelleská garda je bude krýt,“ rozkazoval kapitán a přitom pozoroval přistávající výsadkové lodě Venatorů.

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=2Y9NMHFr6DI&feature=related

Na orbitě planety zatím probíhal obrovský boj. Před několika okamžiky z hyperprostoru vyletěla venatorská flotila. Jejich nosiče stíhačů okamžitě vypustily svůj smrtící náklad. Malé obratné stíhačky velmi rychle ničily své protivníky z řad Wraithů i Alterianů. Venatorské mateřské lodě se zaměřily na alterianskou flotilu, jako na větší hrozbu. Venatorské křižníky pak drtily zbytky wraithské flotily jak svou početní, tak i technologickou převahou.
Překvapivá a zdrcující palba venatorských lodí skoro bez námahy zničila alterianskou vlajkovou loď, na jejíž palubě byl i admirál Urgenius. Velení převzal admirál Kornelius a novou vlajkovou lodí se stal Vyndex Rot.
„Přesměrujte palbu na venatorské lodě! Maximální sílu! Vypusťte veškeré drony co máme. Vyndexy ať svými směrovými štíty chrání čelo flotily! Energetické střely zaměřit vždy na jednu loď!“ rozkazoval admirál.
„Admirále směrové štíty Vyndexů proti hlavním zbraním venatorů nemají skoro žádnou účinnost. Jejich paprsky prochází skrz skoro bez omezení,“ hlásil první důstojník.
Admirál chtěl něco odpovědět, když lodí otřásla mohutná exploze. Admirál pohlédl na senzorovou obrazovku a viděl zánik jednoho Destructoru.
„Posilte štíty modrými drony! Aktivujte vnitřní pomocné štíty. Informujte pozemní jednotky o našem stavu a připravte flotilu na ústup!“ rozkazoval admirál.

Na wraithských lodích šlo do tuhého. Většina byla poškozena již palbou z alterianských lodí a venatorské křižníky je začínaly ničit jednu po druhé.
„Zabezpečte zásobovací lodě! Ať se co nejrychleji vydají na nouzové souřadnice a poté ať pokračují k hlavní planetě!“ rozkazoval Wraithský vůdce.
Flotila Hives se přeskupila, aby chránila několik plných zásobovacích lodí. Trupy Hives dělaly slabou ochranu, ale třem zásobovacím lodím se podařilo uniknout do hyperprostoru. Ostatní byly poškozené nebo těsně před skokem byly zničeny mohutnou venatorskou palbou. Za unikajícími zásobovacími loděmi vyrazily do hyperprostoru tři venatorské křižníky a jedna mateřská loď.
„Tři unikly, ostatní byly zničeny,“ hlásil veliteli jeden Wraith.
„Zaměřte jejich lodě a palte!“ rozkázal velitel.
„Většina našich lodí má hlavní zbraně vyřazené, veliteli.“
„Pak tedy motory na plný výkon a nastavte kolizní kurz na nejbližší venatorské lodě!“ rozkázal Wraith a v jeho očích byla smrt.
Posledních šest Hives a pět křižníků si to nasměrovalo plným možným výkonem proti nejbližším venatorským lodím.
„Velkoadmirále, snaží se svými loděmi narazit do našich.“
„Zahajte úhybné manévry! Ať se mezi naše a jejich lodě dostanou nosiče stíhačů. Jejich mohutné štíty vydrží i náraz nepřátelských lodí,“ rozkazoval Taker. „A vyrušte to lantanské rušení našeho maskování!“ zařval zlostně.

Mohutné čtyři nosiče stíhačů se pomalu blížily mezi venatorské a wraithské lodě. Jejich mohutnost však na malém manévrovacím prostoru byla na překážku a jejich motory nemohly využít maximální výkon.
„Velkoadmirále, nosiče stíhačů to nestihnou v čas!“
„Přesměrujte palbu všech lodí! Aktivujte na mateřských lodích pohotovostní pancéřování!“
Dva wraithské křižníky pronikly hustou palbou, která byla osudná třem dalším a již bez možnosti jakéhokoliv řízení vrazily do boků nejbližších venatorských křižníků. Venatorské štíty vydali obrovskou rudou záři a pak najednou zmizely. Tlak wraithských křižníků prorazil štíty a následná exploze, energetického jádra drcených lodí, rozpůlila venatorské křižníky. Sekundární exploze lodí dokonaly zkázu a výsledkem byly dvě obrovské exploze, které proběhly skoro současně. Talková vlna explozí venatorských křižníků zapůsobila i na další venatorské lodě. Dva křižníky vybouchly a několik dalších bylo dost poškozeno. Štíty všech venatorských lodí bez rozdílu byly zasaženy a svítily temně rudou barvou.

Exploze zasáhla i alterianské lodě a jejich namodralé štíty světélkovaly. Tři Destructory již značně poškozené přišly o štíty a z jejich mohutných trupů exploze vyrvala obrovské části. Lodě byly skoro zničeny a z jejich boků se odpalovaly záchranné moduly, které aktivovali své hyper generátory a mířily do hyperprostoru. Avšak než se tam většina dostala, byla sestřelena venatorskými stíhači.
„Admirále, přišli jsme o další tři lodě! Polovina flotily je těžce poškozena!“ hlásil velmi naléhavě první důstojník na lodi Rot.
„Vydejte rozkaz k okamžitému úniku do hyperprostoru. Budeme tu muset poškozené lodě nechat. Ať se pokusí jejich posádky za pomoci záchranných modulů zachránit skokem do hyperprostoru. Pokuste se informovat i kapitána Syndicuse o naší situaci,“ rozkázal admirál. První důstojník mu chtěl cosi oznámit, ale to najednou lodí otřásla mohutná exploze.
„Hlášení!“ zařval admirál při blikajícím osvětlení můstku a z rozříznuté tváře mu stékala krev.
„Přímý zásah do levoboku! Motory jsou mimo provoz. Celá střední sekce levoboku byla odtržena od lodi! Ztrácíme podporu života a strojovna hlásí nouzové odpojení hlavního energetického jádra a polovinu osádky mrtvou!“ hlásil chraplavým hlasem první důstojník a světlou uniformu mu zbarvovala krev z rány v hrudi.
„Veškerou energii do pomocných motorů! Všem lodím oznamte, že to je nyní jen a pouze na jejich kapitánech!“ rozkázal admirál a na navigačním panelu zadal kolizní kurz na dle jeho mínění vlajkovou loď venatorů.

Na povrchu planety se velmi rychle vylodily venatorské pozemní jednotky. Okamžitě se začali formovat do bojových šiků a postupovali směrem k městu lidí. Na špici venatorského útoku bylo množství maskovaných skupin, které pronikaly do hlouby pozemních bojů. Venatoři zabíjeli každého bez rozdílu. Alterianské pozemní jednotky pro ně nebyly překážkou.
„Lancetusi, jak dlouho ještě?“
„Už jsme skoro u vás kapitáne, jen tu vyřídíme pár hladových krků,“ řekl Lancetus a několika hbitými pohyby usekl hlavu nejbližšího Venatora a druhému usekl ruku a poté do jeho hrudi skrz hrudní pancíř zasunul celou čepel své dýky.
„Rychle dělejte! Musíte jít skrz bránu!“ řval Lancetus na alterianské vojáky, kteří doprovázeli několik civilistů.

Satelleská garda byla sice velmi dobře vyzbrojena a vycvičena, ale proti přesile a i dobré výzbroji Venatorů, začínala mít větší ztráty. Alterianské jednotky je spíše zdržovaly a proti brutální síle a mistrovskému válečnému umění Venatorů neměli šanci.
„ Flotila je pod těžkou palbou, nemá smysl se pokoušet někoho zachraňovat. Koho jsme nezachránili, tak je již stejně mrtvý.“
„Ano Lancetusi, je tomu bohužel tak,“ přikývl Gaavenus. Oba pobočníci se podívali na kapitána Syndicuse. Ten velmi pečlivě hodnotil situaci. Kolem létaly venatorské střely z ručních zbraní a několik málo Alterianů, kteří dosud žili se snažilo projít bránou. Město lidí pomalu začínaly pohlcovat plameny. Kapitán najednou ve své mysli zaslechl ženský hlas.
„Bráníš lanteanské državy. Někteří jsou potomky Lanteanů. Tak bojuj!“
Kapitán si v tu chvíli připadal, jako by se všechen čas zpomalil. Viděl jak Gavenus otevírá ústa a cosi mu říká, ale nerozuměl mu. Spatřil několik lidí v dálce, jak je zasáhly výstřely a oni padli mrtví na zem. Kapitán nevěděl co se to děje. Byl v podivném transu.
„Kapitáne! Jste voják! Tak bojujte!“
Kapitán se ohlédl ve snaze spatřit ženu, které patří ten hlas. V zápětí si však uvědomil, že ji vidět nemůže. Znovu se mu vlila krev do žil. Jeho ztracená víra v moc a pomoc od povznesených byla navrácena. Na chvíli zapomněl na hořkost kterou cítil, když byl se svými muži potrestán za výpad na scianskou planetu.
Zmocnilo se ho bojové šílenství. Necítil se ničím omezován a najednou jen toužil po krvi nepřátel.
„Nejsem voják. Jsem válečník!“ řekl tak, aby ho všichni slyšeli. Podíval se na oblohu, kterou protínaly záblesky vesmírné bitvy. Sevřel jílec svého meče a podíval se na své vojáky. Své válečníky.
„Gavenusi, Lancetusi, válečníci! Je čas přestat utíkat a z lovců udělat kořist! Jsme na své půdě! Zde zemřeme, jen abychom se znovu zrodily!“ zavelel kapitán.
Celá Satelleská garda pozvedla své meče a vyrazila na střet s Venatory. Poslední alterianské jednotky se snažily držet bránu, jako poslední únikovou cestu.
„Obejdeme město. Vpadneme lovcům do zad,“ navrhl Lancetus.
„Ne příteli. Půjdeme rovnou středem a budeme Venatory zabíjet dokud naše meče budou ostré!“ řekl kapitán a rozběhl se k městu. Jeho muži ho následovali.

Během pár minut se garda střetla s Venatory v boji na blízko. Meče zvonily, jak proráželi brnění a zakousávaly se do venatorských těl. Lovci však nezůstali gardě nic dlužni. Jejich drápy páraly brnění gardy na cáry. Krátké lovecké meče se střetávaly s dlouhými meči vojáků gardy. Mrtvých přibývalo na obou stranách.
Kapitán se s pobočníky vrhal do největší vřavy. Jeho překrásný meč přeťal ruku v rameni jednomu Venatorovi a v zápětí rychlým švihem druhému usekl hlavu. Venator s jednou paží skočil po kapitánovi. Ten uskočil, ale přitom zakopl o mrtvé tělo. Ztratil rovnováhu a spadl na záda. Venator využil příležitosti a i s krvácejícím pahýlem skočil na kapitána. Chystal se mu drápy zdravé končetiny rozpárat hrdlo. Už se rozmachoval, když v posledním okamžiku pohyb ustal a z jeho strašlivých úst vytékala krev. Kapitán zaslechl praskot kostí. Z hrudi jeho nepřítele vyrazila ostrá čepel. Krev vystříkla a kapitánovi potřísnila kyrys. Vzápětí meč z hrudi Venatora zmizel. Mrtvola se zhroutila na pravý bok a kapitán uviděl Lancetuse. Ten jen přikývl a ihned nejbližšímu nepříteli usekl paži a poté probodl hrudník. Kapitán rychle vstal akorát, aby odrazil další útok. Mohutný Venator, který se na něj vrhl, měl však smůlu. Kapitán si přehodil meč z pravé do levé ruky. Pravou rukou v kovové rukavici praštil Venatora tak silně jak dokázal. Lovec zavrávoral a kapitán ťal. Pohyb mečem vedený z leva do prava přeťal Venatora v pase. Jeho trup spadl na zem do velké kaluže krve a jeho nohy ho následovaly.
Najednou se zem zachvěla. Většina mužů ztratila rovnováhu a popadala. Kapitán Syndicus se otočil. Město bylo v oblacích prachu. Dostalo přímý zásah z orbity nějakým špatně mířeným výstřelem.

Na orbitě planety se najednou poblíž venatorské flotily otevřelo hyperprostorové okno. Z něj vyletěl venatorský křižník a ihned se pokusil zamaskovat. Díky alterianským rušícím systémům se mu to však nezdařilo.
„Velkoadmirále, právě přiletěl křižník Krvavé smrti.“ Oznámil první důstojník na vlajkové venatorské lodi.
„Sakra. Ti tu chyběli,“ řekl dost podrážděně Taker a v tom okamžiku se aktivovala komunikace.
„Děkuji za vaše pozvání, velkoadmirále,“ řekl se značným množství ironie v hlase Venator, který byl velitelem jednotek Krvavé smrti.
„Na povrchu máte dost místa k zábavě, velmistře! My na vaší ochranu nemáme čas,“ řekl Taker a ukončil komunikaci. Otočil se na prvního důstojníka s tázavým pohledem.
„Jejich loď se přesouvá na okraj bitvy a vypouští několik výsadkových lodí.“
Velkoadmirál Taker přikývl a znovu zaměřil svou pozornost k bitvě.
„Lov skončil. Nyní to na povrchu bude masakr,“ řekl polohlasně Taker.

Wraithské lodě se pokusily o poslední úder.
„Veliteli křižníky uspěly. Tři lodě lovců byly zničeny!“
„Zaměřte hives do středu jejich uskupení a odpalte jádro!“ nařídil wraithský velitel.
Hives se velmi rychle pohybovaly k hlavní formaci venatorských mateřských lodí, ale cestu jim zahradily venatorské nosiče stíhačů. Wraithské lodě již nemohli nic udělat. Všechny narazily do mohutných štítů venatorských lodí ještě před aktivací autodestrukce. Štíty venatorských lodí se rozzářily rudě.
„Veliteli štíty začínají kolísat. Pokud tlak okamžitě neubereme, tak mohou být zničeny generátory štítů,“ oznamoval jakýsi důstojník na jednom z nosičů stíhačů.
„Veškerou energii do štítů! Zažádejte o těsné odpálení!“ rozkazoval velitel.
Štíty dostaly novou energii z motorů a z dalších momentálně nepotřebných systémů lodí.
„Velkoadmirále, velitel eskadry nosičů žádá o těsné odpálení,“ oznamoval venatorský první důstojník.
„Proveďte těsné odpálení hlavními děly! Na každý nosič pět dávek!“ rozkázal velkoadmirál Taker.
Po tomto rozkazu se deset venatorských mateřských lodí zaměřilo hlavními děly na mohutné trosky wraithských Hives, které se setrvačností stále snažily proniknout skrz štíty nosičů stíhačů. Venatorské mateřské lodě rychle vypálily několik bílých energetických pulsů v pěti po sobě jdoucích salvách. Zbytky Hives byly roztříštěny na malé kousky a síla výstřelů je odhodila daleko do vesmíru.
„Eskadra hlásí štíty na 40%, ale kromě menších škod jinak vše v pořádku.“
„Doře, a teď ti lantané nebo jak si říkají!“ řekl rozzuřeně velkoadmirál.

„Admirále, ostatní lodě se chtějí také obětovat. Všichni kapitáni hlásí těžká poškození a nepravděpodobnost úniku. Záchranné moduly, které bylo možné použít, byly vypuštěny ale mohutná palba z venatorských stíhačů všechny zničila.“
„Ani jedna loď není schopna uniknout?“
„Jsou tu dvě, které by mohly, ale pravděpodobnost úniku až k Atlantis je takřka nulová.“
„Ať obě ihned zamíří k černé díře a k našim satelitům a ať informují o vývoji této bitvy! Doufejme, že se někomu podařilo dát informace na Atlantis.“ řekl admirál. Jeho rozkazy byly ihned vykonány a od zdecimované alterianské flotily se odpoutaly dva těžce poškozené Vyndexy, které se snažilo krýt dalších pět lodí, ale ty zaplatily cenu nejvyšší. Bílé energetické pulsy je zničily. Díky této oběti se podařilo dvěma lodím otevřít hyperprostorové okno, ale jen jedna loď do něj vletěla. Druhá byla těsně před vstupem zničena palbou pěti venatorských mateřských lodí.
„Jsou jako obtížný hmyz!“ konstatoval spíš pro sebe velkoadmirál Taker.
„Pane, lantané se snaží svými loděmi narazit do našich!“
„Jak ubohé! Zaměřte je a použijte maximální sílu! Trofejí snad bude na planetě dost, už mě nebaví jejich pokusy o naše zničení!“ řekl Taker a sám zaměřoval zbraně své lodi na nejbližší nepřátelskou. Tou byla náhodou loď Rot s admirálem Korneliusem na palubě.
„Admirále, nabíjí hlavní zbraně! Jsme příliš daleko!“ křičel první důstojník.
„Bylo ….“ Admirál nedořekl. Venatorské mateřské lodě i křižníky aktivovaly své zbraně naplno. Nebe nad planetou křižovaly desítky bílých paprsků. Ty se zařezávaly do poničených alterianských lodí a trhaly je na kusy. Za chvíli atmosférou planety začalo padat množství hořících kusů lodí. Některé i v atmosféře vybuchly a jejich zbytky se snášeli k zemi jako ohnivý déšť.
Vše z povrchu pozoroval i kapitán Syndicus se svými vojáky.

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=T0AM3wtigck&feature=rec-HM-fresh+div


„Flotila je zničena,“ řekl kapitán.
„Ale Venatoři se stahují! Něco se děje,“ hlásil Gavenus.
Necelá padesátka přeživších gardistů byla ve střehu a čekala, co bude. Byli to poslední přeživší vojáci, kteří se mohli postavit proti Venatorům. Jejich nepřátele se stáhli, ale gardisté se nenechali uklidnit pomyšlením na konec bojů. Z oblak prachu, která vznikla zničením města, se vynořovala řada venatorských válečníků. Nebyli však stejní jako ti, se kterými do teď gardisté bojovali.
Byla to skupina podobného počtu jako gardisté. V čele stál Venator který byl oproti ostatním velmi mohutné postavy, v jejímž kontrastu ale byla jeho hlava. Ta byla zcela bez jakéhokoliv náznaku hřívy a vypadala jako mohutná kostěná lebka potažená slaboučkou vrstvou žlutohnědé kůže. Oči měl tmavé a temné. Jeho tělo bylo celé pokryté mohutným brněním z neznámého velmi tmavého kovu. Stejná brnění měli i ostatní. Hlavu měl bez přilby, která se mu pohupovala u boku na kovovém opasku, kde byla zavěšena i zakřivená zubatá dýka s oboustranným ostřím. Kolem krku měl několik náhrdelníků z různých zubů tvorů, kteří se mu dostali pod ostří meče. Šikmo přes záda pak měl pochvu na velký meč. Byl to velmistr komanda Krvavé smrti.
Kapitán Syndicus velmi dobře viděl, jak se velmistr zasmál a odhalil tak velké žluté špičáky. Za ním byla horda jeho zabijáků a jejich tmavá brnění se leskla krví lidí, Wraithů a Alterianů, kteří jim padli do spárů. V rukách drželi své podivné meče.
Velmistr si navlékl bojovou přilbu, která zakrývala celou jeho hlavu. Poté vytáhl z pochvy meč, na kterém byly umělecké ornamenty a nápisy, které v řeči lovců popisovaly krutý osud toho, jenž majitel meče bude považovat za kořist a nepřítele. Velmistr cosi zařval a jeho zabijáci se vrhly na zbylé vojáky Satelleské gardy.

Kapitán se podíval na ostří svého meče. Ten se zaleskl.
„Touží po krvi. Dostanou krev! Dostanou svoji krev, kterou prolijou naše meče!“
Na ta slova všichni pozvedli své zbraně.
„Čest nebo smrt!“ zařval kapitán Syndicus.
„Čest nebo smrt!!!“ odpověděli mu sborově jeho válečníci.
Satelleská garda se rozběhla vstříc nepříteli.
Obě skupiny se střetly. Zbroje a meče do sebe narazily a někteří jedinci upadli na zem. Začal nemilosrdný boj.

zde povídka ve formátu PDF a dík patří jako vždy Jakopovi

Kód: Vybrat vše

http://www.ulozto.cz/3668622/destiny-of-pegasus-part-12-.pdf


[Dragon]

No tak jsem přečetl finální uveřejněnou verzi a musím říci že se to opravdu povedlo
Hudba byla perfektní a parádně doplňovala atmosféru děje.
bitvy byly všelijaké ale nezklamaly, byly dobře propracované a promyšlené. prostě parádní díl u něhož mi kupodivu nevadila ani délka