Stargate Universe - 3. série - aktuálně 3x09 (21.9.2011)

Všechno je výborné, jen by to chtělo občas kapku barvitěji .

Mě se to moc líbí děkovje gramatka je 1/2 ale nikdo z nás není bezchibný

Toto je spoiler!!!:

( Třeba já )

Ale jak už jsem psal je to výborný už se těším na další díl a doufám že po třetí serii bude i čtvrtá.

Zdravím,
po menší pauze jsem se dostal k napsání dalšího dílu. Je to taková epizodní výplň, ale snad se bude líbit. Opět ocením nějaké hodnotící komentáře a upozornění na případné chyby, ač jsem je kontroloval - ty gramatické, i logické
Přeji příjemné počtení

3x09 – Zásoby

„Máme je,“ pronesl Rush, když vešel bránou zpět na Destiny. Plukovník je již s malou skupinkou očekával. „Výborně,“ řekl Young. Poté začali bránou další členové týmu, který se vydal na planetu. Destiny přibližně před pěti hodinami vystoupila z FTL, aby posádka mohla doplnit zásoby. „Co máte?“ zeptal se Young a nakouknul do jednoho z pytlů, které se nacházeli na vznášející se transportní plošině. „Nějaké rostliny. Hlízy, ovoce a semínka na založení nové zahrady.“ odpověděl Rush a poté zmizel v chodbách. „Dobře, můžete začít vykládat,“ řekl Young ostatním a také odešel, zpět na můstek.
Některé chodby Destiny byly stále bez osvětlení, poté, co byla loď několikrát pod útokem. Rushovi a Kalvii se postupně daří obnovovat systémy, ale některé části databází a několik systémů již nepůjde obnovit. Starobylá data z lodního počítače, na kterých byla zaznamenána cesta, kterou Destiny podnikla, byla navždy ztracena.
Když Young došel na můstek, již ho tam čekal Rush a Volker. „Můžeme pokračovat?“ zeptal se Young. Rush přikývl a Destiny se tedy vrátila zpět do FTL. „Mluvil jste s Eliem?“ promluvil Rush od ovládací konzole. „Ne. S nikým od té doby nechce mluvit. Zavřel se ve svém pokoji a dodělává dokument,“ odpověděl Young. „Asi bych s ním měl promluvit,“ dodal. „On s Vámi mluvit nebude,“ reagoval na jeho slova Rush. „Bude muset. Potřebujeme ho, aby dal dohromady loď,“ řekl Young, když odcházel z můstku. Asi by to nepřiznal, ale jak plukovník procházel, tak se sám přistihl, jak přidal do kroku. Blikající osvětlení, prázdné chodby a tajemné zvuky by znejistěli i toho nejodvážnějšího vojáka. Klid na lodi však netrval dlouho. Když byl Young přibližně v polovině cesty, tak pocítil, jak loď vystoupila z FTL a poté se ostře otočila. „Ginn,“ řekl nahlas a po chvilce již vedle něj Ginn stála. „Co se stalo?“ zeptal se naléhavě. „Krátce poté, co jste odešel z můstku, tak doktor Rush postřelil doktora Volkera, poté vypnul FTL a otočil lodí. Poté jsem ztratila přehled, jelikož mě odřízl od systémů. Nevím, kde je teď,“ odpověděla. „Cože udělal?“ zeptal se znovu Young, jakoby nechtěl uvěřit tomu, co slyšel. „Samotnou mě to překvapilo,“ odpověděla zamyšleně Ginn. Jejich rozhovor náhle přerušila Destiny, která znovu vstoupila do FTL. „Alespoň víme, že se někam chystá,“ komentovala situaci Ginn. „Greere, slyšíte mě?“ pronesl Young do vysílačky. „Ano, pane,“ ozval se Greer. „Nevíme proč, ale doktor Rush zaútočil na Volkera a převzal ovládání lodi. Nyní je jeho pozice neznámá. Máte povolení jej zadržet, ale nezabíjejte jej, nemusí být sám sebou,“ popsal Young situaci. „Rozumím, Greer končí,“ ozvalo se z vysílačky. „Vrátím se na můstek a pokusím se zjistit, kam míříme. Eli bude muset počkat,“ řekl plukovník a vydal se zpět.
„Slyšel jste to?“ zeptal se poručík Scott vojáka, který šel vedle něj. „Ano, slyšel,“ odpověděl. V tu chvíli vyšel v chodbě před nimi výstřel. A ihned po něm další. Scott a jeho skupina, která pátrala po Rushovi, se stáhla za nejbližší roh, aby se před neznámou palbou ukryla. „Plukovníku, tady Scott. Jsme pod palbou!“ oznámil poručík do vysílačky. Další výstřely se rozléhaly chodbou, když najednou přestaly. V temných prostorách se rozprostřelo hrobové ticho. Když se Scott otočil, aby zkontroloval svůj tým, tak zjistil, že jsou pryč. „Jamesová, ozvěte se,“ řekl do vysílačky. „Opakuji, ozvěte se. Kam jste zmizeli?“ dožadoval se Scott odpovědi. Pak zaslechl šepot a kroky. Se zbraní stále připravenou prohledával okolí a hledal zdroj těchto zvuků. Světelný kužel svítilny, která byla umístěna na hlavni pušky, osvětlovala prázdnou chodbu. Šepot sílil a kroky se blížily. Když se Scott otočil, tak jediné, co zahlédl, byla pěst, která jej udeřila.
Když Young ztratil kontakt se Scottem, tak se obrátil na Greerovu skupinu: „Seržante, ztratili jsme kontakt s poručíkem Scottem a jeho týmem. Jaká je Vaše situace?“ Po chvíli ticha Greer odpověděl: „Jsme v pořádku, zatím, ale vypadá to, jakoby tomu tady docházela energie, opět.“ Young odpověděl: „Rozumím, pokračujte s nejvyšší opatrností. Nevíme, proti čemu stojíme. Young končí.“ Když se plukovník přiblížil zpět k můstku, tak zaslechl zvuky, které vydávala ovládací konzola. Pomalu tedy připravil zbraň a neslyšným krokem se dále blížil k otevřeným dveřím můstku. Když se ale dostal na jejich hranici, tak konzola vydávající zvuky utichla.“ Když plukovník nahlédl do můstku, tak jeho pohled potvrdil ticho, které v okolí zavládlo. Pomalu vkročil do místnosti a rozhlédl se na obě strany. I tento pohled potvrdil, že byl na můstku sám. Dokonce i Volker, který byl postřelen, byl pryč. Poté, co plukovník ještě jednou zkontroloval své okolí, tak se přesunul k obrazovce, která zobrazovala údaje o směru Destiny. „Pomalu se otočte,“ ozvalo se zpoza jeho zad poté, co polevil v ostražitosti. Young se rychle otočil se zbraní v ruce. Přímo před ním, se zbraní v ruce, stála Emily.
„Víte, začínám si myslet, že nejste obyčejný vědec,“ řekl Young, zatímco na Emily stále mířil svou zbraní. „V naší době, plukovníku, i vědci museli mít speciální výcvik. A obzvláště vědci, kteří chtěli pracovat s Hvězdnou bránou,“ odpověděla, aniž by polevila v ostražitosti. „Co se tu stalo? Kde je Volker?“ vyzvídal Young. „Volkera odnesla poručík Johansenová a několik ostatních na ošetřovnu. Říkala jen, že byl postřelen doktorem Rushem. Nerozumím tomu. Eli mě poslal, abych zkontrolovala, kam loď míří,“ vysvětlovala Emily. „Počkat,“ zpozorněl Young, „ Eli Vás sem poslal? S nikým přeci nepromluvil od té doby, co se změnil.“ Emily bez rozmýšlení odpověděla: „Víte, on mluvil. Celou dobu za mnou chodil do mé kajuty.“ Oba za celou dobu rozhovoru nepolevili v ostražitosti a stále na sebe mířili zbraněmi. „Tak složte zbraň a vyřešíme, co se tady děje,“ řekl klidně Young. „Vím, co se tu děje. Posádka zešílela a střílí po sobě. Jak mám vědět, že nebudu na řadě, až tu zbraň složím?“ zeptala se vyčítavě Emily. „Možnosti jsme měli oba, ale nikdo nevystřelil,“ řekl Young a pomalu odložil zbraň. Emily poté udělala totéž. „Nuže, co se tu děje?“ zeptal se plukovník. „Snažila jsem se dostat do systému, ale je zablokovaný. Rush pravděpodobně použil své heslo a systém uzavřel. Snažila jsem se najít Kalvii, ale nikde jsem na ni nenarazila. Pravděpodobně byla také zasažena. Netuším, co by to mohlo způ...,“ její slova přerušil hluk, který se ozýval z nedaleké chodby. Oba byli připraveni, když na můstek vběhl Eli. Již na sobě neměl Kaylino vojenské oblečení, ale obyčejné civilní, které posádka získala z planety, kterou kdysi obývali Novusané. Dlouhé hnědé vlasy měl stažené, aby mu nebránily v pohybu. Když se zastavil, tak letmo přehlédl můstek a udýchaně řekl: „Všichni se scházejí u brány.“ Emily se chvíli zamyslela a pak řekla: „Určitě mají v plánu někam jít, ale musí vědět, že je loď stále v FTL. A proč mi nejsme mezi nimi. Moc mi to nedává smysl.“ Young se nadechnul, jako by chtěl něco říci, ale jeho záměr přerušila Destiny, když vystoupila z FTL. Za okny můstku byla jasně viditelná planeta. Krásnou scenérii zelených kontinentů a modrých oceánů dokresloval východ místní hvězdy. Destiny po chvíli vyčkávání zamířila přímo na oběžnou dráhu planety. „Tak moment,“ udivil se Young, „Tady jsme již byli. Je to ta planeta, odkud byly přineseny zásoby.“ Emily i Eli se na něj podívali. „To musí být ono. Něco na té planetě je nyní láká zpět. Může to být i v zásobách,“ pronesl svou teorii Eli. „Systémy jsou stále zablokovány. Nemohu změnit Rushovy příkazy. Musíme jim zbránit v odchodu,“ řekla Emily. „Jsem rád, že jste zpět,“ ještě řekl Young Eliovi. „A v jakém smyslu, plukovníku?“ zasmál se Eli. Young se trochu zarazil, ale Emily se lehce zasmála. Poté všichni tři znovu vstoupili do temných chodeb Destiny, aby nalezli posádku.
Hvězdná brána se nacházela na mýtině, v mlhou zahaleném pralese. Když se brána aktivovala, tak se z jejího okolí ozývaly roztodivné zvuky, ale žádné stvoření se k zářícímu kruhu neodhodlalo. Bránou nejdříve proletělo KINO a asi 2 minuty po něm Young, Eli a Emily v ochranných skafandrech. „Super, vyšlo to, podařilo se mi obejít uzamčení brány ovládáním, ale nemuselo by tu být vedro,“ povzdechl si Eli. „Proč vlastně musíme mít ty skafandry?“ zeptal se Young. „Nevíme, co to způsobilo, tudíž se tím budeme chránit před infikováním,“ vysvětlila mu nutnost nosit obleky Emily. „Támhle,“ řekl Eli a ukázal na polámané stromky na okraji mýtiny. Hned jak opustili mýtinu, brána uzavřela a místo se začalo zahalovat mlhou. Hustý prales pohybu ve skafandru moc nenapomáhal a tak skupinka pokračovala v hledání jen pomalu.
„Haló!“ ozvalo se náhle z nedaleké stráně. Young se okamžitě, jak mu jen skafandr umožnil, rozběhl za zdrojem. Když se dostali nad stráň, tak uviděli Kalvii jak leží přibližně v polovině svahu a drží se za nohu. „Plukovníku, jste to vy?“ zakřičela, když zahlédla postavy ve skafandrech. „Ano, počkejte. Vyzvedneme Vás,“ odpověděl Young. „Může to být past. Jste si tím jistý?“ zeptal se ho Eli, než plukovník odešel pomoci Kalvii. Ten jen kývl a pomalu našlapoval směrem k raněné. Když k ní dorazil, tak byl velice obezřetný. „Co se Vám stalo?“ zeptal se, aniž by se Kalvie dotkl. „Utekla jsem jim. Odvlekli mě, protože na mě to zvíře nemělo vliv. Při útěku mi sjela noha po listí a já se zřítila z toho srázu,“ odpověděla s bolestivou grimasou v obličeji. „Počkat, jaké zvíře?“ zeptal se Young. Než však stačila Kalvia odpovědět, tak se ozval Eli: „Plukovníku, rychle, něco se blíží!“ Měl pravdu. I plukovník poté zaslechl praskající větve a jakési vrčení. Ale přes všudypřítomnou mlhu nic neviděl. „To musí být ono,“ řekla Kalvia. Plukovník dal znamení Eliovi a Emily, aby sešli k němu. „Kde je posádka?“ zeptal se Kalvie, poté, co se k nim Eli a Emily připojili. „Viděla jsem je v lese, tímto směrem, asi dva kilometry,“ odpověděla a ukázala mezi stromy. „Bylo jich několik vzhůru, ale zbytek tam pouze ležel. Vypadalo to, jako by byli něčím omráčeni,“ dodala. „Proč to Vás nezasáhlo?“ položil Eli očividnou otázku. „To nevím. Nenapadá mě nic..,“ při posledních slovech se Kalvia zarazila a pak řekla: „Ten čaj. Ten čaj, který jste uvařila. Z čeho byl?“ zeptala se Kalvia Emily. „Poručík Johansenová mi na něj dala tu bylinu, kterou přinesli z planety. Byla v databázi jako neškodná a antikové ji používali pro výrobu čaje, tak jsem také jeden udělala,“ vysvětlila Emily. „To byl ten čaj, který jsi mi přinesla?“ zeptal se Eli. Emily přikývla. „TJ mi také jeden přinesla,“ doplnil Young. „To je ono. Také jsem jej měla, ale říkala jste, že již ho je málo. Měl ho ještě někdo?“ zeptala se znovu Kalvia. „Ne, už ne, protože to byla jen první várka. Chystala jsem se udělat další.“ odpověděla Emily. „Tiše,“ řekl najednou Eli. Všichni utichli a nad místem jejich pobytu se rozhostilo mrazivé ticho. „Slyšíte?“ zašeptal. „Já nic neslyším,“ zašeptala Emily. „No právě. Ještě před chvíli tu byl hluk od nějakého procházejícího zvířete a teď je tu ticho,“ vysvětlil Eli. Všichni se začali otáčet kolem sebe, ale mlha zhoustla, takže stěží viděli své okolí. Postupně se zvedl menší vánek a stromy začaly šustit listím a naklánět se ve směru větru. „To není dobré,“ obával se Young, „Za bezvětří nás to stěží cítilo, ale teď pokud je to po směru větru, tak nás najde velice snadno. Musíme zpět na loď.“
„Utíkejte!“ křičel Eli a zároveň zadával adresu Destiny. Všichni utíkali, jak jim jen obleky dovolili, jen plukovník Young postupoval pomaleji, jelikož nesl zraněnou Kalvii. Když vběhli na mýtinu, byla již brána u konce se zadáváním a ve chvíli, kdy dobíhal i Young, tak se otevřela. Za ním se na mýtinu vřítilo velké stvoření. Bylo velké asi jako dospělý medvěd, ale mělo dlouhý ocas zakončený jakýmsi bodcem a na hlavě s velkou tlamu plnou zubů se nacházely tři páry očí. Eli po něm stačil hodit kámen, což jej trochu zdrželo, aby mohli projít na Destiny. Když vyběhli na druhé straně, tak Eli rychle bránu uzavřel. Nic neprošlo. „To bylo těsné. Předpokládám, že si nyní můžeme sundat ty obleky,“vydechl Young. „Hned udělám další protilátku a pak se tam budeme muset vrátit,“ řekla Emily a odešla pro zásoby. „Dobrou zprávou je, že tam již nemusíme ve skafandrech, když už máme protilátku,“ zasmál se Eli, zatímco seděl na podlaze a oddychoval.
„Připraveno?“ zeptal se Eli, když navštívil Emily na ošetřovně, kde připravovala protilátku. „Ano, naplnila jsem jimi tyto injekce, aby byl účinek rychlejší,“ ukázala Emily asi na čtyřicet antických injekcí, které ležely na stole. „Tak je sbal a vyrazíme. Plukovník již čeká u brány,“ pobídl jí Eli. Emily tedy vše sbalila do batohu a oba vyrazili k bráně. Když byli asi v půli cesty, tak se ozval plukovník Young přes vysílačku: „Nechoďte k bráně! Vrátili se. Rush a ostatní. Přivedli to zvíře... Očividně je inteligentní.... Dávejte pozor.....“ Pak se jeho vysílačka odmlčela. „Co budeme dělat?“ zeptala se Emily. Eli mlčky přešel k obrazovce, která se nacházela na nedaleké zdi, byla vypnutá. „Odtud nejde dělat nic, musíme na můstek,“ odpověděl. Asi po pěti minutách ale zaslechli kroky. V nedaleké chodbě zahlédli několik postav. „Můžeme je vyléčit?“ zašeptal Eli a otočil se na Emily. „Ano, ale musíme k nim blíž,“ odpověděla mu šeptem. Asi sedm členů posádky se nacházelo v jedné z ovládacích místností, byl mezi nimi i doktor Rush. „Nemůžeme je přepadnout, sedm jich nezvládneme,“ řekla Emily, když se dostali na dohled od místnosti. „Mám nápad,“ řekl najednou Eli a zabouchal na zeď, která se ozvala dutým kovovým zvukem. Poté rychle naznačil, aby se Emily schovala. „Pokračujte,“ řekl Rush, ale sám se rozhodl podezřelý zvuk zkontrolovat. Ve chvíli, kdy zašel za roh a nebyl z místnosti vidět, tak se Eli rozhodl použít omračovací zbraň. Rush se pomalu sesunul na zem a Emily mu aplikovala protilátku. „Za jak dlouho to bude fungovat?“ zašeptal Eli. „Pokud to neutralizuje nějaké feromony vydávané tím zvířetem, tak by měl být účinek okamžitý,“ odpověděla. Eli tedy zatřásl Rushem, aby se probudil. „Co se to děje?“ zeptal se Rush, který pomalu probudil. Eli s Emily mu tedy vše vysvětlili. Rush se poté vrátil do místnosti, ale to již byl zcela při smyslech a měl u sebe stejný paralyzér, který Eli použil na něj. Po chvíli již byli lidé v bezvědomí a Emily jim mohla také aplikovat vyrobenou protilátku. „Podle toho, co si matně pamatuji, tak jsme na planetě viděli pouze jedno stvoření,“ vysvětloval Rush, zatím, co se stále držel za hlavu. „Výborně. A teď je na Destiny,“ poznamenal Eli. „Přišlo Vás víc?“ zeptala se Rushe Emily. „Ne, ostatní jsou stále na planetě. Stále v bezvědomí,“ odpověděl. Jejich rozhovor přerušil zvuk z chodby. Bylo to stejné vrčení, jako se ozývalo na planetě. Za chvíli se v chodbě objevil zlověstný stín. Emily začala probouzet část posádky, která byla v bezvědomí a všem naznačila, aby byli potichu. „Mám nápad,“ řekl Eli. „Budu ale potřebovat pomoc,“ dodal.
„Hej,“ křikl na neznámé stvoření Eli. Když upoutal jeho pozornost, tak se objevil i Rush a vystřelil na něj ze své zbraně. Kulka zvíře pouze škrábla, ale podařilo se jim to, aby je následovalo. Poté začali utíkat. Temné chodby Destiny nedělali zvířeti jediný problém v orientaci. Pravděpodobně již získalo možnost se orientovat poté, co se dostalo do myšlenek členů posádky. Ač Eli a Rush měli náskok, tak se rozdíl mezi nimi a jejich pronásledovatelem snižovalo. Byli od sebe již jen pár metrů, když dorazili k přetlakové komoře. Eli i Rush vběhli do raketoplánu a uzavřeli za sebou jeho dveře, dveře komory ale zůstali otevřené. Když se neznámý tvor objevil před dveřmi raketoplánu, tak Rush pohotově uzavřel přetlakovou komoru a zahájil spouštění systémů pro start. Když se raketoplán oddělil od Destiny, tak se tvor začal vznášet pryč z přetlakové komory. Vystaven volnému vesmíru byl tvor odsouzen k zániku. Asi po dvou minutách svíjení se tvor udusil. Poté se Eli a Rush mohli vrátit na Destiny. „To byl dobrý nápad, mladá dámo,“ poznamenal s úsměvem Rush. Eli na něj opět pouze pohlédl vražedným pohledem, ale poté se také zasmál.
Když raketoplán dosedl a jeho zámky byly ukotveny, tak Rush mohl odblokovat systémy lodi. Okamžitě se objevila Ginn: „Co se tu dělo?“ Rush pouze suše oznámil: „To je dlouhý příběh.“ A poté odešel neznámo kam. Eli jí poté vše vysvětlil. „Kde je Young a Kalvia?“ zeptal se na konec. „Young je na můstku a podle všeho se právě probouzí. Kalvia je na ošetřovně,“ odpověděla mu. „Elii, jdi k bráně, máme tu návštěvu,“ oznámil mu Rush přes vysílačku. Když k bráně Eli dorazil, tak ho již byla otevřená a postupně z ní vycházela posádka. „Kde se tu berete?“ zeptal se udiveně Eli. Poručík Scott, který byl mezi prvními navrátilci, mu odpověděl: „Najednou jsme se probudili v nějakém lese. Nikdo nevěděl, jak jsme tam dostali. Poslední, co si pamatujeme je, že jsme byli na Destiny, pak až ten les.“ Eli poté řekl do vysílačky: „Rushi, je to posádka. Vliv toho tvora musel odeznít, když zemřel. Našel jste plukovníka?“ Po chvíli se ozval Young: „Ano, našel mě. Už jsou všichni na palubě?“ Eli mu informaci potvrdil, jelikož se brána uzavřela. „Výborně. Vypadneme odtud,“ dodal Young a za chvíli znovu Destiny vstoupila do FTL, aby pokračovala ve své cestě.

Pokračování příště......

Díl super jen tak dál

super díl, jen tak dál

Super príbeh ale teš sa na konkurenciu Ja mám tiež SGU veľmi rád a tiež sa posnažím niečo napísať. Len ma hrozne irituje slovíčko "tak". Proste hrôza sakra chlape príbeh po riti naozaj takéto pokračovanie som nvážne nečakal ale to tak ma hrozne sere. Skús si po sebe prečítať nejaký diel a pochopíš o čom hovorím. Proste tam to "tak" nedávaj. Zmysel vety to nezmení a ušetríš čas Ale naozaj super. Len by som možno vymyslel nejaké vzťahy napr greer a tá čo tam furt pomáha Brodymu a spol. alebo TJ a Young (veď už si ich zrejme ikto na koberček nepozve). A ten lucián mi boltiež sympatický

Ale ako príbeh je super

Bude aj nejaký ďalší diel alebo týmto končíš?

supr kdy ze bude pokracovani?

No já teď mám před státnicema a obhajobou, takže příští dva měsíce ještě ne, ale pak možná

toz at ti to dobre dopadne budouci Mg, Ing ci co

Mě se tvoje povídka moc líbí doufam že si nezahořknul a budeš pokračovat