1 – Objevení
Město Terrus Atlantis letělo hyperprostorem směrem k bývalé domovské planetě Asgardů.
„Jaký je stav?“ zeptal se velitel směny, který poklidně usrkával ze svého šálku kávy.
„Jsme téměř na místě.“ Oznámil pohotově Dr. Zelenka, jenž právě prováděl nějaké práce na jedné z konzol v místnosti.
Během pár okamžiků skutečně město vylétlo z hyperprostoru, ale senzory již nezachytávaly žádnou planetu, žádný asteroid, žádnou hvězdu… Pocity všech byly různorodé. Byli lidi, kteří to očekávali a nikterak je to nepřekvapilo, ale také lidé, kteří k tomuto místu upírali své naděje a ti byli zaraženi.
„Tak to by stačilo nastavte kurz někam jinam a kopněte do vrtule.“ Rozkázal rázně velitel směny.
„Já to nechápu, vždyť ještě před tím než jsme vstoupili do hyperprostotu tu ta hvězda byla.“ Ozval se jeden z vojáků, kteří stáli na stráži u vchodu do místnosti.
„Ve skutečnosti to bylo jen zbytkové světlo, které bylo na cestě je docela pravděpodobné že již nenarazíme na žádnou hvězdu.“ Reagoval zcela automaticky Zelenka a posléze odešel z místnosti.
Obsluha pohonu mezitím připravovala souřadnice pro další skok do hyperpohonu…
„Pane něco působí na pole proti povzneseným!“ oznámil náhle jeden z techniků.
„Ta svině se vrátila.“ Pronesl velitel a rychlejším krokem přišel k danému technikovi, přičemž stále usrkával ze svého hrnku kávy. „Myslím že dohady o jejím zničení opět na nějakou dobu zmizí“
„Ale proč teď po takové době?“ ptal se pohotově jeden z vojáků
„Asi si někde nahrabala sílu a stouplo jí sebevědomí.“ Prohodil s mírným úsměvem velitel.
V místnosti se ale i pře štít proti povzneseným rozlehla oslepující záře. Všichni přítomní si okamžitě začaly krýt své oči, ale dříve než tak učinily, mohly zpozorovat že se záře pohybuje podobně jako kapalina.
Velitel upustil svůj šálek kávy, který do teď pevně držel a oběma rukama si začal krýt oči, přičemž vykřikl: „Co sakra chceš?“
Chvíli potom se k údivu všech začala záře stahovat do jednoho bodu, který začínal na sebe brát podobu člověka. Všichni v místnosti užasle sledovali celé dění, přičemž se každý kdo měl po ruce nějakou zbraň připravoval na útok.
Během následujících okamžiků se tajemná záře dokonale zformulovala do postavy člověka zahaleného v dlouhém plášti s kápí a opírajícího se o hůl.
Velitel po počátečním šoku vyslovil otázku: „Kdo sakra jsi?“ přičemž značné množství přítomných, kteří drželi nějakou zbraň jeho otázku podpořilo krokem vpřed.
„Tolik otázek a tak málo odpovědí.“ Pronesla neznámá postava přičemž se jí pod kápí zřejmě několikrát pootočila hlava.
Velitel si chvíli neznámého prohlížel, přičemž ukázal svojí pravou rukou na jednoho z vojínů, který okamžitě začal jednat, zatím co on pokračoval v konverzaci.
„Tak nám nějakou zodpověz, třeba kdo jsi a co tu chceš?“ Na což neznámý reagoval, ale místo aby odpověděl…: „Prosím vypněte Agros altissius fylax.“
Po této větě se všichni přítomní po sobě nechápavě podívali, s čímž zároveň nastalo hluboké ticho.
Do místnosti náhle vběhnul Dr. Zelenka, přičemž ho doprovázel další tucet plně vyzbrojených vojáků. Zatím co se vojáci rozestavěli tak aby měli volné palebné pole, se Zelenka okamžitě vrhnul na jednu z konzol.
„Vše funguje na 100%“ oznámil Zelenka, ale po pár okamžicích prudce otočil: „Moment něco se děje…“ než stačil oznámit co přesně se děje, tak se nad panelem u kterého pracoval objevil hologram s antickým nápisem:

Antický nápis na sebe okamžitě přitáhl veškerou pozornost.
„Agros altissius fylax exra traco“ přečetl nahlas Zelenka, který se s hrůzou v očích otočil na velitele směny a následně na neznámou postavu.
„Mohl by to někdo přeložit?“ Zeptal se téměř okamžitě velitel směny, ale místo jeho podřízených se ozval neznámý: „Pole nejvyšší ochrany mimo provoz.“
Velitel okamžitě sklouzl svým pohledem na Zelenku, který jen dodal: „Náš štít proti povzneseným“ přičemž na sucho polkl.
„Nemusíte se bát Adria byla opravdu poražena.“ Oznámil neznámý, kterému se s vypnutím pole proti povzneseným jistě nesmírně ulevilo.
„Co jsi zač?“ zeptal se velitel.
Neznámý udělal několik kroků směrem k veliteli, na což všechny začaly svrbět prsty na spoušti, ale velitel je gestem ruky zarazil. V okamžiku kdy mezeru od neznámého k veliteli tvořilo na podlaze již jen místo s rozbitým hrnkem od kafe, se neznámý zastavil…
„Jsem přítel, vy mě ale budete označovat za starce. A Jsem tu abych vám vyprávěl příběh, který vám odpoví na většinu vašich otázek. Hodlám vám vyprávět příběh vesmíru jménem Vesmír. Vesmír, který je obalen tajemstvím i pro samotné pány Velkého Prostoru, tajemnem, které neodhalili ani samotní Furlingové. Příběh mnoho z vás právem označí za kroniku Vesmíru, ale příběh tak jak ho budu vyprávět se bude jmenovat Příběh Vesmíru.“ Po těchto slovech se neznámý otočil a chystal se k odchodu, ale ještě než udělal první kroky pronesl: „Použiji místnost pro komunikaci…stejně jí nepoužíváte.“ Po těchto slovech opravdu začal odcházet, ale do cesty se mu postavilo hned několik vojáků.
„Nemůžeme vás jen tak pustit, aby jste si běhal po městě, a už vůbec ne když o vás nic nevíme.“ Oznámil velitel směny, který nevěděl co dělat.
Neznámý se téměř okamžitě otočil: „Chodit po tomto městě opravdu nemám zatím zapotřebí, byl jsem totiž u toho když se stavělo. A dávám vám své slovo že z dané místnosti bez vašeho souhlasu nevylezu. Budu skrze ní promlouvat k celému obyvatelstvu města a ti co budou mít odvahu být semnou ve stejné místnosti mi budou moci klást nejrůznější otázky.“ Poté se opět otočil a udělal několik kroků, dokavaď nenarazil na jednoho vojáka, který stál přímo v jeho cestě.
„Já neznám jen minulost. Znám také přítomnost a budoucnost. Nikdo z vás na mě nevystřelí, nikdo mě nezastaví a vaši vůdci mě budou ze strachu tolerovat, snažit se mě pochopit, zatímco vědci budou pracovat na tom jak se mě zbavit. Předem říkám mě již neporazí ani Furling.“ Krátce po těchto slovech vojáci ustoupili starci z cesty.
Velitel to nekomentoval a okamžitě vydal rozkaz k tomu aby ho co největší počet lidí sledoval a dohlížel na něho, zatím co se on sám vydal podat hlášení o tom co se během jeho služby stalo.
Zatím co velitel byl na cestě k zástupcům nové vlády, kterou nedávno zvolili, tak dva tucty vojáků doprovázely starce k dané místnosti. V okamžiku kdy dorazili k příslušným dveřím je starec pomocí myšlenky otevřel a následně vstoupil dovnitř.

Spolu s ním do místnosti vkročil i tucet vojáků. Místnost byla kruhovitého půdorysu a působila velmi prostorným dojmem. Stařec se postavil doprostřed místnosti a párkrát udeřil svou holí o zem…během okamžiku se celá místnost rozsvítila a objevily se v ní i jakési lavičky pro případné posluchače, mimo to se v samotném středu místnosti objevilo jakési čalouněné křeslo, které už od pohledu bylo velmi pohodlné.
Stařec ho párkrát obešel a posléze si do něho sednul. Vojáci čekali na jakoukoliv činnost, ale místo toho se jim dostalo jen slov: „nyní počkáme na vaší vládu“ a následné ticho.
Velitel mezitím podával hlášení samotné vládě, která se rozhodla přesně jak stařec předpověděl. Nyní byly dveře k vyprávění otevřené, Příběh Vesmíru může začít…