SG Legacy - Ep. 10.: Peklo, země, ráj

Dark Angel: díky
musím, říct, žš jsi mě teď přivedl na zajímavý nápad (teda aspon mně přijde zajímavý)

Toto je spoiler!!!:

původně jsem chtěl jejich cestu do galaxie Aquarius (BTW: máš pravdu, je to Vodnář) následné působení v ní vpodstatě vynechat a použít jen pár odkazů v dějí, které by dokreslily celkovou situaci. Teď mě ale láká myšlenka, zpracovat ji jako takovou minisérii na způsob Resistance z BSG... užmě napadá pár zajímavých zápletek včetně jedné velké genocidy

jakop: tobě samozdřejmě talé děkuju
a k té tvé připomínce: určitě se o "tom" ještě trochu rozepíšu, zvlášť pokud uskutečním to, co uvádím v odpovedí pro Dark Angela;-)

Už se těším, ideální by bylo, kdyby si kombinoval klidně i v jedné části děj v minulosti (galaxie Aquarius 8000BC) v současností.

Mohlo by to být velmi zajímavé spojení.

to máš asi pravdu, ale když nic jiného, tak by se pak stal nesmyslný název poslední epizody

To si už tak daleko, že máš po 4. opizodě vymyšlený název posledního dílu povídky?

Rozhodnutí je stejně na tobě, mi "rejpalové" můžeme jen a jen radit.

tou poslední jsem myslel tu aktuální

Toto je spoiler!!!:

nevím, jestli je tohle úplně nutné dávat do spoileru, ale budiž: tato poslední epizoda je zamýšlená, jen jako Miřino vysvětlení/zpověď pro Marcuse formou společného "snu" (což bude lépe vysvětleno na konci příštího dílu) tvůj návrh by mi proto trochu naboural celkový koncept

Dragonsky: Víš jak to je, plány a koncepty se mění, dokud nejsou uskutečněny.

Jak si sám psal, je to jen návrch, ale osobně si myslím, že jeho uskutečnění by bylo fajn, ale jak jsem já sám psal 2 příspěvky výš, můžeme jen navrhovat a jen a jen čistě na autoru povídky, zda veme naše návrhy v potaz, či zda pojede podle svého již předem připraveného konceptu povídky.

Takže tu máte další epizodu
doufám, že se vám bude líbit

Epizoda 5. : Miřin osud, část 2.

Terra, galaxie Mléčná Dráha, Pět let po útěku z Atlantis.

Mira seděla u stolu uprostřed své cely a psala. Psala vše, co jí jen napadlo. Psala o svých pocitech, o tom, co se dělo v uplynulých pěti letech. O tom, co chtěla ve svém životě dokázat, ale i o svém dětství. Někdo by mohl říct, že píše své paměti, jenže paměti se píšou pro druhé. Mira psala jen pro sebe. Byl to její způsob, jak se vyrovnat se svými chybami i s křivdami druhých.
Na okamžik zvedla pohled od své zpovědi.
Za energetickými stěnami její cely postávala čtveřice stráží, které z ní ani na okamžik nespouštěli oči. Hlídali ji tak od chvíle, kdy si Helvia vzala život. Nikdo nechtěl, aby z toho všeho vyvázli tak lehce.
Helvia byla vždy velice tichá a citlivá osoba. Někdy možná až přecitlivělá. Mira nikdy úplně nepochopila, proč se k nim Helvia přidala. Lunara a Tirus toužily po slávě a uznání. Ticco se rád podílel na kontroverzních nebo přímo zapovězených projektech. Rectus a Brocchus považovali za svou povinnost porazit Wraithy a zachránit tak svůj lid. Možná se k nim nakonec přidala ze stejných důvodů jako Mira - věřila Tirusovi a nenáviděla Wraithy kvůli tomu, o co jí už v životě připravili.

Z původní expedice do galaxie Aquarius jich už moc nezbylo. V podobných celách, jako byla ta Miřina, čekali na rozsudek už jen Rectus, Brocchus, kapitán Abito a dva členové posádky. Ostatní byli mrtví…
Čtyři členové posádky, zahynuli v průběhu celé výpravy kvůli četným technickým závadám na lodi. Kapitán Abito a jeho muži totiž unesli Buccinu v době, kdy prodělávala opravy po těžké bitvě s Wraithy. Většina hlavních systémů již sice měla opravenou, ale i tak ještě nebyla ve stavu na tak dlouhou cestu…
Další tři členové posádky, včetně toho mladého prvního důstojníka, se stali obětí temných událostí, do kterých se jejich expedice zapletla v galaxii Aquarius. Událostí, na které Mira nechtěla vzpomínat.
Poslední obětí jejich exilu byl Ticco, i když Rectus by určitě řekl, že se spíš stal obětí své domýšlivosti a závislosti na varfu. Stalo se to v době, kdy došli suroviny na výrobu jeho oblíbené drogy. Brzo se u něho projevily abstinenční příznaky: byl nesoustředěný, unavený a vzteklý. Občas dokonce míval halucinace. Tirus ho chtěl okamžitě stáhnout z projektu, ale Ticco se zavřel sám v laboratoři a chtěl všem dokázat, že svou práci stále zvládá. Místo toho se mu celou laboratoř podařilo na několik týdnů zamořit únikem viru, na němž spolu s Mirou pracoval. Na jeho konec nebyl vůbec pěkný pohled.
Tirus, Lunara a tři členové posádky zemřeli až po příletu do Mléčné dráhy (v Pegasu je čekalo nemilé překvapení, když zjistili, že tam už jejich lidé nejsou). Místo uznání je zde čekalo vězení a soud s předem jasným výsledkem a oni se s tím nehodlali smířit. Jejich malá loď byla zničena při dalším pokusu o útěk. Zpět na Buccinu se už nikdy nedostali.
Samotná Buccina byla po jejich příletu do mléčné dráhy v tak strašném stavu, že ji museli ukrýt na jednom z měsíců neobydlené planety s bránou. Navíc se na její palubě nacházela veškerá dokumentace k jejich projektu, prostředky k jeho realizaci i několik funkčních vzorků a oni nechtěli riskovat přesně tu situaci, ve které se teď Mira a její zbývající přátelé nacházeli.
Mira i ostatní vězni již sice pochopili, že zvolili špatnou cestu k vítězství, přesto se svého díla nehodlali vzdát.
Nechtěli zničit svou „dokonalou zbraň“, která by mohla porazit Wraithy i všechny ostatní možné nepřátele jediným úderem. Na to jí obětovali příliš mnoho…
S minimálními zdroji a řadou technických problému se jejich práce nakonec protáhla ne necelých 5 let. Přesto nakonec uspěli. Podařilo se jim spojit biologické zbraně s nanity a stvořit tak nezastavitelnou zbraň s dostatkem vlastní inteligence a samostatnosti. Zbraň, která byla jen s minimálními instrukcemi schopná vyhladit jakoukoli životní formu…

Miru vytrhl ze zamyšlení něčí příchod do její cely. Byl to Ursinus, delegát vrchního tribunálu, který ji měl na starost. Mira se na něho unaveně usmála. Za těch několik týdnů, které zde již strávila, si ho docela oblíbila. Byl to jeden z mála Lanteanů - teď už vlastně Antiků -, který jí neopovrhoval.
„Přišel vás navštívit váš strýc, radní Quentin. Přejete si s ním mluvit?“
„Jistě,“ odpověděla a zvedla se od stolu. Ursinus přivedl jejího strýce a pokynul strážím, aby opustili místnost. Než sám odešel, otočil se ještě k Miře: „Bohužel máte na setkání se strýcem jen pár okamžiků. Brzy vás budu muset předvést před Tribunál, abyste si spolu s ostatními vyslechla rozsudek.“
„Dobrá,“ přikývla smířeně Mira a otočila se ke svému strýci. Za těch pár let, kdy byla pryč, neskutečně zestárl.
Oba na sebe mlčky hleděli. Během těch několika týdnů Miřina veznění už spolu strávili mnoho času a řekli si vše, co si říct chtěli.
„Přinesl jsi mi, oč jsem tě prosila?“ zeptala se nakonec Mira.
„Ano,“ odpověděl tiše Quentin a podal jí krychlový předmět, zabalený v černé látce.
„Děkuji. A ta druhá prosba, kterou jsem na tebe měla?“
„Už jsem našel bezpečné místo, na jedné neobydlené planetě. Hned po tvém… po tvém soudu dokončím zbytek.“
Děkuji. Vím, že s mým rozhodnutím nesouhlasíš a o to vděčnější ti jsme, strýčku.“
„Když už mluvíš o tvém rozhodnutí… Nechceš ho ještě změnit? Prozradit, radě, kde jste nechali Buccinu?“
„Ne, to nemohu.“
V cele pět zavládlo ticho.
Radní Quentin si smutně prohlížel svou neteř. Před jejím útěkem z Atlantis to bývala krásná a usměvavá dívka, ale teď se už smála jen málo. Kdoví, jaké hrůzy si musela na své cestě prožít. Quentin se jí na to několikrát zkoušel zeptat, ale ona se vždy okamžitě stáhla do sebe, jako by ji zahalil nějaký děsivý stín. Možná, že teď, když spolu mluví naposledy, mu to prozradí: „Miro? Co se stalo v Aquariusu?“
Na Miru okamžitě dosedl onen temný stín a její oči se upřely někam do prázdna: „V Aquariusu… Pochopila jsem tam, proč se Rada tolik bojí použití jakékoli zbraně hromadného ničení.“
„A přesto trváš na své prosbě?“
„Ano, stále věřím, že je to jediná možnost, jak zastavit Wraithy.“
Quentin chtěl ještě něco namítnout, ale přerušil ho příchod Ursinuse a čtyř strážných.
„Je čas.“
Mira naposledy mlčky objala strýce a pak následovala Ursinuse před Tribunál.
Quentin si setřel slzy a pomalu vyrazil k domovu. Nepočkal ani na vynesení rozsudku, na to již neměl dost sil. Beztak věděl, co Miru a její přátele čeká…

Mira se rozhlédla po obrovském sále Tribunálu. Byla to dokonale kruhová síň, s vysokým klenutým stropem. Podél stěn byly stupňovité lavice plné diváků. Mira i jejích posledních pět společníků stálo na vyvýšeném pódiu uprostřed, každý obklopený energetickou bariérou, jako by byly zvířata. Byla to jedna z mnoha teatrálních a ponižujících zbytečností, jež na ně během celého soudu připravil Radní Corillius. Přímo před Mirou se stály vysoké stolce soudců.
Corillius, který si podle očekávání vynutil předsedání Tribunálu, se postavil. Znovu přejel vězně opovrhujícím pohledem a pak konečně promluvil: „Za porušení nejpřísnějších antických zákonů, za výsměch Nejvyšší Radě a znevažování její autority, za napadení a zabití členů bezpečnostních složek Rady i Válečného sboru, za krádež válečné lodě v době války, za dezerci v době války, za zločiny proti samotnému životu Vás tento Tribunál odsuzuje k nejtvrdšímu možnému trestu! K doživotnímu stázovému vězení!“
Několik diváků váhavě zatleskalo. Ostatní byli šokováni trestem. Odsouzenci totiž neměli být umístěni do klasických stázových komor, jaké se nacházely na většině antických lodí. Tyto byly speciálně upraveny, aby mysl jejich ‚uživatele‘ zůstala plně při vědomí. Vězeň nemohl vnímat své okolí, je sám sebe. Jeho tělo i smysly byly potlačeny, stází, která mu nedovolovala zemřít ani se povznést a jeho mysl se vznášela v tiché temnotě. Sama stáze sice nezastaví stárnutí úplně, ale zbrzdí ho natolik, že ke konečnému selhání organizmu a následné smrti dojde, při správném fungování, komory až za mnoho tisíc let. A čí mysl je tak silná, aby ve zdraví přežila několik tisíciletí sama v temnotách vlastních pochybností, strachu a výčitek?
Corillius si vychutnával okamžik svého vítězství. Tirus se sice svému trestu vyhnul, ale to jeho škodolibou radost o moc nezmenšovalo.
„Trest bude vykonán zítra ráno. Předtím strávíte noc ve svých celách, abyste rozjímali o svých zločinech, přesně jak nařizují naše zákony.“
Mira se musela v duchu pousmát. Určitě nebyla jediná, komu tato prastará tradice přišla za nynějších okolností směšná. Na druhou stranu bude alespoň moci dokončit svůj plán…

Zpátky ve své cele Mira stáhla látku z černé krychle, kterou jí donesl její strýc. Stráže stojící za energetickými stěnami ji dál pozorovaly bez hnutí, přesně jak Ursinus slíbil. Mira uchopila krychly pevně do rukou a její řídící gen ji okamžitě aktivoval. Přístroj se rozzářil namodralým světlem a začal slabě vibrovat. Mira do něho začala přenášet své pocity, myšleny i vzpomínky - celou svou osobnost. Odkaz její i jejích přátel nesmí být zapomenut, Ne po tom všem…

Nový díl je pěkný a mnoho vysvětlil.

Toto je spoiler!!!:

Vysvětlil se pěkně vznik artefaktu a fakt, že se Mira objevila v hlavě Marcuse. Docela by mě zajímalo, zda se najde i ta jejich loď Buccina či nějaká stázová komara. Snad nějak podrobněji vysvětlíš, co se jim stalo v galaxie Aquarius během těch 5 let.

Už se nemohu dočkat pokračování.

Velmi pěkný díl, vážně moc dobré, vysvětlující, ted už jen zjistit co se stalo v Aquariu a bude to

díky vám oběma, jsem rád, že se vám to líbí
a o Aquariusu se určitě dozvíte víc

tak jsem se konečně dokopal k dokončení další epizody
doufám, že se bude líbit

Epizoda 6. : Vzhůru na Helron!

Lokace neznámá; tři dny po objevení artefaktu (4 hodiny po Marcusově zhroucení).

Marcus se s trhnutím probral. Ležel na jednom z lůžek na ošetřovně. Světla byla ztlumená, takže stanice už asi přešla do nočního režimu.
Hlava mu třeštila, jako by se chystala každým okamžikem explodovat, bolest však postupně opadala.
Jakoby odněkud z dálky se ozval slabý Miřin hlas: ‚Už chápeš, proč jsem říkala, že to nebylo určeno tobě?‘ Její hlas zněl unaveně, ale může být „myšlenka“ unavená?
„Ne úplně,“ přiznal Marcus. „Už chápu, jak ses objevila v mé hlavě, ale ten zbytek je stále dost zmatený…“
‚Ten artefakt, jak ho nazýváte, měl podat zprávu našim bratrům. Byl pro Nejvyšší Radu, nebo kohokoli z našich lidí, kdo by se rozhodl skoncovat s Wraithy.‘ na chvíli se odmlčela. ‚Nebo kýmkoli jiným, kdo by náš lid ohrožoval.‘
Marcus se na chvíli zamyslel: „Takže ta zbraň, kterou jste vytvořili, je schopná vyhladit jakoukoli rasu, aniž by ohrozila jinou?“
‚V podstatě ano.‘ Mira musela vidět jeho myšlenky, protože v zápětí dodala: ‚Naše Nejvyšší Rada nás za její stvoření potrestala nejpřísnějším trestem, protože se jí bála. Bála se zodpovědnosti, kterou taková moc přináší a ty bys ji chtěl použít?‘
„Možná… Goa’uldi si nic jiného než vyhlazení nezaslouží.“
‚Ale jak si můžeš být jist, že se nedostane do rukou právě goa’uldům, nebo někomu ještě horšímu? Věř mi, že se stačí sebemenší chyba, aby se vymkla kontrole, a tvůj lid nemá s takovou technologií žádné zkušenosti.‘ Marcuse zase rozbolela hlava. Vybavily se mu myšlenky a pocity, které nebyly jeho. Stál na nějakém otevřeném prostoru, nejspíš náměstí. Okolní architektura byla podivně hranatá a cizí. Všude po náměstí se povalovaly mrtvoly neznámých tvorů. Nikdo se nehýbal. V Marcusovi se při pohledu na ně mísila vina s beznadějí a smutkem. Překvapeně zatřásl hlavou a představa zmizela. Chvíli mu trvalo, než byl zase schopen mluvit: „To je- To je to, proč jsi říkala, že to nebylo určeno mně?“
‚Částečně,‘ přiznala Mira. ‚Druhým důvodem je vaše fyziologie. Vaše rasa ještě nedospěla do stádia, kdy bude váš mozek schopen pojmout vědomí jiné osoby. Právě to způsobuje ty bolesti, kterými trpíš.‘ na chvíli se zamyslela: ‚Na druhou stranu jste se dostali dál, než bych bývala čekala… Hodně toho napovídá tvá schopnost snášet mé myšlenky a to zařízení, které do tvého mozku přeneslo mé vědomí, bylo možné aktivovat jen pomocí Řídícího genu.‘
„Řídícího genu?“
‚Jeto gen, kterým disponovala pouze naše rasa. Tvá rase je druhou evolucí našeho druhu, je možné, že někteří z vás se už dostali tak daleko, že se u nich začíná řídící gen objevovat.‘
Jejich rozhovor přerušil příchod zdravotníka.
„Primero! Konečně jste se probral?“ zeptal se postarší doktor překvapeně, zatímco spěchal překontrolovat přístroje monitorující Marcusovi životní funkce. „Jak se cítíte?“
„Jsem unavený, ale jinak v pořádku. Teď ale musím mluvit s Vrchním radním.“
„Ach,“ hlesnul zaskočeně zdravotník, „Vy to vlastně nevíte.“
„Co nevím?“ Marcus začal tušit něco zlého.
„Krátce po tom, co jste zkolaboval, přišla zpráva z Helronu a váš děd dostal infarkt.“
„On je-“ Marcusovi selhal hlas.
„Ne, je v pořádku, ale teď spí a nesmí být rušen.“
Marcus se trochu uklidnil: „A ta zpráva z Helronu? Co říkala?“
„Stálo v ní, že Baalova vojska jsou na Helronu a prokopávají se ke Komnatě předků. Rada se rozhodla poslat na Helron jednotky pod vedením Sekunda Tricha, aby jim v tom zabránili.“
„Cože?!“ vykřikl šokovaný Marcus. „Jak to že neposlali Lurca?“ Lurco byl po Marcusovi druhý ve velení, měl velet on. Tricho byl sice dobrý voják, ale jako velitel nestál za nic. Postrádal smysl pro taktiku a rozhodování mu trvalo příliš dlouho. Za svou pozici vděčil jen svému otci, jednomu z Radních.
„Sekundo Lurco se zřekl velení, chtěl tu být, až se proberete.“
„Sakra,“ zaklel Marcus a i přes zdravotníkovy protesty se začal hrabat z postele, „Musím s ním okamžitě mluvit!“
„Ale pane-“
„Okamžitě!“

„Marcusi!“ vykřikl nadšený Lurco a sevřel Marcuse ve svém medvědím stisku. „Jsem rád, že jsi zase v pořádku.“
„Co se tu děje? Proč Rada poslala všechny muže na Helron?“
Lurco okamžitě zvážněl: „Bojí se, že by tam mohli goa’uldi něco objevit.“
„Ale vždyť ví, že v Komoře nic jiného než artefakt nebylo. Copak si neuvědomují, co takový zásah může znamenat pro naše lidi na Helronu?“ Někdy mu připadalo, že Radní, žijící většinu svého života na stanici, jsou odtržení od reality. Že zapomínají, proč tu vlastně jsou a pro koho to všechno dělají.
„Bojí se, že by goa‘uldi mohli něco vyčíst z těch nápisů, které byly v Komnatě.“
Marcus se na chvíli odmlčel. Musel uznat, že rada měla možná oprávněné obavy, ale s jejím způsobem řešení nesouhlasil.
V jeho hlavě se náhle ozvala Mira: ‚Z těch nápisů nemohou nic zjistit.‘
„Cože?“ zeptal se zmateně Marcus. V tom zmatku na ní málem zapomněl.
„Říkal jsem, že se bojí-“ spustil znova Lurco, ale Marcus ho gestem ruky zarazil.
„Tebe jsem nemyslel Lurco,“ pak se ‚otočil‘ k Miře: „Co jsi říkala?“
‚Že z těch nápisů nezjistí nic důležitého. Nechala jsem strýci přesné instrukce, co tam má napsat. Je to jen krátký vzkaz pro naše následovníky. Vysvětlení a varování zároveň, ale nic konkrétního‘ Marcusovi se náhle vybavila další z cizích vzpomínek. Viděl list papíru s podivně hranatým písmem. Nerozuměl mu, ale podvědomě věděl, co na něm stojí - nic konkrétního, přesně jak řekla Mira. Musel si promasírovat čelo, už zase ho začala bolet hlava.
Obrátil se zpátky k Lurcovi: „Musíme je zastavit, dělají zbytečnou chybu.“
„Jsi si jistý?“
„Naprosto.“ jeho hlas zněl pevně a odhodlaně. „Zbyla tu nějaké loď?“
„Tři goa’uldské tel’taky a jedna nákladní loď z Hebridanu. Jsou tu pro případ nouzové evakuace stanice.“
„Dobře, jdi do hangáru a připrav jeden z tel’taků na odlet. Já… Já si ještě něco zařídím a přijdu za tebou.“
„Ale Rada k něčemu takovému musí dát souhlas.“
Marcus se na chvíli zarazil: „Ještě pořád jsem primero Helronského lidu, mohu o tom rozhodnout sám!“ Pak se otočil a odběhl ke kajutě svého dědy.

O 20 minut později Marcusův tel’tak rychle opustil hangár a vstoupil do hyperprostoru.
„Jak je na tom tvůj děda?“ zeptal se po chvíli Lurco.
„Ještě se neprobral. Medik, co byl u něho, říkal, že to může trvat i několik dní.“
„Hmm.“ Lurco radši změnil téma: „Myslíš, že máme šanci Tricha dohnat?“
„Tricho sice není žádný velký stratég, ale není ani úplný pitomec. Před samotným útokem určitě pošle jednu maskovanou loď na průzkum, zatím co s ostatníma bude čekat někde v bezpečí a nejlepší místo pro čekání je meteorický pás na okraji Helronské soustavy.“
„To zní jako dobrý plán.“ pousmál se Lurco. On sám myslel na ten samý postup.
„Lurco? Proč ses odmítl zúčastnit té mise na Helron?“ Byla to otázka, kterou mu chtěl Marcus položit hned, jak ho po svém probuzení viděl, ale ještě k tomu nedostal příležitost.
„Nechtěl jsem tě tu nechat v takovém stavu. A asi bych se jen těžko dokázal soustředit na misi, kdybych nevěděl, jak na tom jsi.“ přiznal neochotně veterán.
„Neučil jsi mě, že osobní pocity ti nikdy nesmí bránit v plnění povinností vůči lidu Helronu?“
„A taky jsem tě učil, že ne vždy se teorie slučuje s praxí…“


Sektor Goa, planeta Helron tři dny po objevení artefaktu.

Gorlok začínal být nevrlý. Bylo to už skoro deset hodin, co otroci začali odkrývat zasypanou štolu - deset hodin! - a přitom zatím odkryli jen necelých deset metrů. Podle Gorlakových informací to nebyla ani desetina vzdálenosti.
Jeho rozzuřený pohled spočinul na jednom z otroků, který se na okamžik unaveně opřel o skalní stěnu. Gorlak pozvedl svou ozbrojenou ruku a vyslal ubožákovým směrem mohutnou tlakovou vlnu. Něco odporně zapraskalo a mrtvý otrok se svezl k zemi. Na stěně za ním zůstala krvavá šmouha.
„Ukliďte tu zdechlinu nebo skončíte stejně!!“ zařval goa’uld na skupinu nejbližších otroků, pak se obrátil k jednomu z jaffů: „Jsou tu poblíž ještě další vesnice?“
„Ano můj Pane, nejbližší leží čtyři kilometry severně, další dvě šest kilometrů na západ a pak ještě tři za řekou na východě.“
„Pošlete do nejbližších z nich al’keshe. Ať naloží všechny silné muže i ženy a přepraví je sem. Chci mít tu štolu do zítra odkrytou!“

zárověň jsem začal psát minisérii z galaxie Aquarius, takže s trochou štěstí by jste tu v neděli mohli mit její první díl

Tak to s tou minisérií je super A díl byl hodně zajímavý. Zase objasnil další věci....

Souhlasím s DA.

Tenhle díl naznačil, co se dělo v Aquarius. Už se nemohu dočkat, až bude další díl.

Mám jen jeden dotaz? Dočkáme se i nějaké známé tváře z SG či z SGA?

jsem rád, že se vám to líbí

jakop: tak jak jsem psal hned v úvodu k první epizodě, bude celá povídka v tomhle směru nejspíš trochu netradiční, protože s nějakým větším výskytem postav ze seriálu nepočítám
počítám s nasazením pár známých Tok'rů a Baala (pokud si najde ve svém božím rozvrhu trochu času ) - všichni zmiňovaní se už hned na začátku mihli

celou povídku jsem chtěl spíš pojmout jako ukázku, že se celý vesmír netočí jen kolem Země/Atlantis, ale že jsou tu i jiné národy, byť v celkovém měřítku bezvýznamné, se svými problémi


EDIT: k první epizodě jsem přidal odkaz na stažení dosud uveřejněných epizod v PDF (thnx jakopovi)

moc pěkné