Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Přeji příjemné čtení
část 8. – Mezihra
„Jsou silní jedinci a pak ještě silnější. Venatoři se však vymykají i takovémuto označení. Krvelační, nebezpeční tvorové, kteří se před ničím nezastaví. Neznají strach a v úctě mají jen velké válečníky a lovce.
Takoví jsme my, národ lovců a největších válečníků ve vesmíru. Každý se před naší silou pokloní nebo ho smeteme do temnot a obětujeme našemu vznešenému bohu. Smrt je naším služebníkem!!!“
Útržek z proslovu vůdce Araqtena Sobaraqa z můstku vlajkového bitevníku Strafarqo při odletu Velké flotily.
alterianská galaxie
V hlavní galaxii Alterianské říše poblíž hlavní planety celé jejich současné civilizace u vesmírného doku kotvilo přes padesát lodí různých typů.
Vesmírný dok byl dokonale plochý bez jakýchkoliv větších nástaveb do třetího rozměru. Do stran však toto kotviště bylo plně pokryté nejrůznějšími výstupy. Ať už se jednalo o kotevní můstky, obranné zbraně či inteligentní citlivé senzory, které komunikovaly přímo s lodními systémy a podávaly velmi přesné informace o pohybu a vzájemné vzdálenosti obou kolosů, stejně tak i o dalším okolním dění..
Tento dok sloužil nejen pro běžné úkony, jako doplňování zásob, energie, munice, ale i pro menší opravy a lehký upgreat lodí. Velitelé lodí si zde mohli nechat upravit své lodě o štíty, motory či energetické zdroje, ale této možnosti mohly využívat jen menší lodě, mezi které rozhodně nepatřila vojenské plavidla, která v doku kotvila.
Třicítka ohromných Vyndexů s těžkými štíty a zbraněmi, rozhodně dominovala pohledu na tento obrovský vesmírný dok. Lodě dokonale svojí mohutnou konstrukcí ovládaly celou scenérii.
Vyndexy, které nedávno opustily suché planetární doky, se na první pohled jevily jako zbraně posledního úderu, ale opak byl pravdou. Byly to jen podpůrné lodě. Nejničivější byla dvacítka lodí třídy Destruktor, která kotvila hned vedle.
Tyto lodě oproti Vyndexům s viditelně slabší konstrukcí budily dojem malého červa na zašlápnutí, ale opak byl pravdou. Lodě, které se ve stínu Vyndexů tvářily titěrně byly ve skutečnosti ohromnými bojovými kolosy, které nesly hned několik nejlepších zbraní Alterianské říše, sic na úkor štítů, které byly oslabeny, ale i tak patřily mezi nejlepší, které Alteriané používaly.
Oběma třídám lodí navíc do ruky hrála konstrukce lodí, která nesla odkaz z dob dávných válek. Šlo o několik čísel silný trup z těch nejlepších slitin.
Pod ochranou této padesátky lodí se krčila nenápadné šestice transportních lodí třídy T2. Tyto lodě nedisponovaly příliš silným štítem a v jejich zbroji bylo jen pár desítek modrých dronů. Přesto Alterianská rada zvolila tyto lodě. Bylo to pro jejich konstrukci a jedinečnou technologii.
Lodě T2 kromě nákladového prostoru měli jen můstek a strojovnu s malým skladem a v postraní nástavbě odpalovače dronů. Zbytek lodi byl již jen nákladový prostor, který navíc byl jen u této třídy lodí doplněn o jakýsi transportér podobný wraithskému. Tento transport do své paměti dokázal uložit bezpočet věcí. Ale i přes tuto výhodu se celková kapacita lodi nepřibližovala k větším nákladním lodím. Hlavní výhodou totiž byla možnost maskování, a to jak lodě, tak i přilehlého prostoru kolem ní.
Těchto padesát šest lodí bylo připraveno k okamžitému odletu a čekaly jen na rozkaz. V doku byly ukotveny hlavně proto aby neplýtvaly svojí energií, která by jim v budoucnu mohla chybět.
Celé této aterianské flotile, která byla označována jako třetí flotila, velel více admirál Kornelius na palubě vlajkového Vyndexu Rot. Všechny lodě pod jeho velením měly nadstandardní vybavení v podobě větších zásob a i počtu posádky. Na palubě bylo více vojáků, inženýrů, zdravotníků, pilotů, a dalších. Nic nebylo ponecháno náhodě.
„Pane příchozí komunikace.“ Oznámil řadový důstojník, který měl službu na můstku vlajkové lodi Rot.
Kornélius se na něj podíval a krátce se zeptal. „Kdo to je?“ Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.
„Je to z velení … admirál Miga, pane.“
Kornélius usednul pohotově do svého křesla a kývnutím hlavy dal najevo že si přeje být spojen.
„Korneliusi připravte se se svojí flotilou na přechod do supra prostoru,“ začal ihned a bez váhání po spojení hovor admirál Miga. „V Pegasu se spojíte s admirálem Urgeniusem a podrobíte se jeho velení.“ Admirál Miga se na pár okamžiků odmlčel čímž dal volný prostor Korneliusovi, ale ten toho nevyužil. Po této krátké odmlce Miga pokračoval.
„Toď vše….a…hodně štěstí.“ Tentokrát Kornelius neměl nejmenší možnost reagovat, protože admirál Miga přerušil spojení ze své strany, proto spíš jen na efekt odpověděl.
„Bude potřeba.“
Ale k jeho překvapení se během okamžiku opět obnovil komunikační kanál.
„Málem bych zapomněl.“ Začal opět admirál Miga. „Pod své ochranné křídlo v Pegasu vezmete transportní loď třídy T7 Mimeros a manipulační loď T8 Minetor. Jejích úkolem je provizorní zabezpečení cílové černé díry. Poté se podle plánu mají navrátit. Do té doby pro vaší flotilu bude prvořadým cílem jejich ochrana.“
„Rozumím pane. Mimeros a Minetor bude náš prvořadý cíl zájmů.“ Odpověděl pohotově Kornelius, ale Miga nekončil.
„Zatím se přesuňte k bodu vstupu. Lodě k vám dorazí až později, vše je zařízeno. Poté to bude jen na vás.“ Admirál Miga opět ukončil komunikační kanál, tentokrát nadobro.
Korenlius na nic nečekal a celé své flotile dal rozkaz k poslední kontrole systémů a následnému odpojení od vesmírných doků.
Během pár minut se od prvních lodí začaly s velkou rychlostí odpojovat můstky a jaké si kotevní paprsky, které lodě stabilizovaly a připojovaly k dokům. Následoval manévr každé lodi, kterou systémy doku precizně naváděly tak, aby se dostaly do bezpečné vzdálenosti od doku, kde se řadily do bojové formace. Inteligentní senzory podávaly veškeré potřebné informace a sami přes lodní systémy loď bezpečně pilotovaly, tak aby se nestala žádná nehoda. Poté posádky lodí zablokovaly všechny přístupy k počítačům tím nejspolehlivějším způsobem…jednoduše odpojily propojovací jednotky, a vykonaly poslední přípravy před opuštěním bezpečné zóny.
Netrvalo to ani patnáct minut a všech padesát šest lodí třetí flotily zmizelo ve víru hyper prostorových oken.
Mezitím v galaxii Pegas – Atlantis jednání rady
„Takže vám gratuluji k úspěšnému zničení Scianské planety i s jejich soustavou. Dle výsledků z průzkumného plavidla musela být exploze velmi impozantní a pravděpodobně tak vaši vojáci zničili množství válečných lodí na orbitě a i v přilehlém okolí soustavy,“ řekl admirál Urgenius a uznale pokyvoval hlavou.
„Děkujeme za vaše uznání admirále. Nikdy jsme o úspěchu vojáků Satelleské gardy nepochybovali. Nyní se však před nás staví další a o mnoho větší výzva a úkol,“ řekla Helia a na chvilku se odmlčela. „Naše průzkumné jednotky Satelleské gardy zjistily útoky venatorů skrz Hvězdnou bránu. Jejich aktivita stoupá a síla jednotek se zvyšuje.“
„Ano. To je velmi znepokojující. Zdá se, že se ti lovci připravují na invazi na jednotlivé planety. Avšak je podivné že na Wraithy a Sciany nezaútočí přímo. Jejich technologie a síla lodí zdaleka převyšuje tu wraithsko-scianskou,“ řekl alterianský vyslanec.
„Je asi jediné vysvětlení. Zřejmě si nejsou jisti plnou silou nepřítele a tak budou pomalu ničit jednu planetu za druhou, aby tak wraithům ubyl zdroj potravy. I venatoři potřebují jíst a jak z předchozích setkání víme, tak mají velmi rádi lidské a lanteanské maso,“ dodal Merdin. „Nakonec ani tím wraithským nepohrdnou,“ řekl admirál Urgenius a na jeho tváři se objevil zvláštní úsměv.
„Ano to je pravda. Nyní však když je Atlantis zabezpečena je naší povinností pomoci lidem na dalších planetách.“
„Radní Helio nezapomínejte, že Atlantika je chráněna jen z části. Hlavní síly tu ještě nejsou,“ upozornil alterianský vyslanec.
„Ano, ale vzhledem k postupu našich nepřátel, kteří bojují mezi sebou, je vysoká pravděpodobnost, že posily přiletí dříve nežna nás znovu někdo zaútočí. Alterianské jednotky budou tu. Já navrhuji pouze vyslání jednotek Satelleskégardy na pomoc nejbližším planetám které byly dříve našimi domovy.“
V místnosti zavládl rozruch a šum jak se všichni potichu mezi sebou bavily o předloženém návrhu. I Merdin byl překvapen postojem Helii, která obvykle obhajovala jen vše co je dobré pro Lanteany a lidé pro ni byli podružní.
„Ticho prosím. Byl předložen návrh proto o něm hlasujme,“ řekl Merdin. Během okamžiku bylo odhlasován návrh Helii jako přijatý.
„Dobrá tedy. Bylo rozhodnuto. O usnesení rady bude informován kapitán Syndikus až se vrátí. Do té doby zůstane vše při starém,“ řekl Merdin a po chvilkové rozpravě k již vyřčeným tématům byla schůze uzavřena.
Pegas – planeta s několika tisíci obyvatel
Před několika minutami hvězdnou bránou prošel oddíl padesáti Wraithů. Deset zůstalo hlídat bránu a ostatní se vydali do blízké vesnice, aby zajistili potravu.
Po střetech s Venatory na několika orbitách planet, kdy probíhala sklizeň, měli Wraithové poloviční stavy zásobovacích lodí a byli velmi opatrní v posílání zbylých pro zásoby. Z těchto důvodů nyní vysílali menší ozbrojené skupiny, které měly shromáždit na jedno místo v co nejkratším čase co nejvíce lidí. Poté přiletěla zásobovací loď chráněná dvacítkou křižníků a osmi hives. Co nejrychleji sklidili a zmizeli pryč, než je nějakým způsobem Venatoři zaznamenají.
Ve vesnici je zmatek a panika. Mezi domy prochází Wraithové a každého člověka omráčí a přivlečou na pole za vsí. Už tam shromáždili nejméně tři stovky lidí a další stále přinášejí. Všemu přihlíží wraithský důstojník v černém dlouhém plášti s velkou jizvou přes levé oko. Ta je velmi čerstvá a ani jeho regenerační schopnosti nedokázali ránu zacelit bez viditelného šrámu. Zbraň která mu tuto velmi bolestivou ránu způsobila, musela být velmi účinná a její majitel velmi nebezpečný.
Wraith trochu sykl bolestí a pohladil si jizvu. Všiml si toho jeho pobočník.
„Pořád ta rána pálí?“
„Nestarej se! Zahojí se to a ten Venator, který mi to udělal za to zaplatí!“ řekl Wraith velmi podrážděně a pobočník raději poodstoupil.
„Brána se aktivovala,“ ohlásil hlas do komunikačního zařízení.
„Připravte se na útok,“ rozkázal důstojník a čekal co bude dál.
Brána se otevřela a ihned po vytvoření stabilní červí díry prošlo několik Venatorů. Wraithové ihned začali střílet ze svých zbraní, ale ani jejich předělání z omračovačů na smrtící, jim nepomohlo. Deset Venatorů vyřídilo Wraithy během pár chvil. Ihned po krátkém boji aktivovali své maskování a vydali se na cestu do vsi. V okolí brány zůstali pouze dva Venatoři jako hlídka.
Na poli za vsí zatím wraithský důstojník vybral několik lidí a na nich se nakrmili jeho vojáci. Důstojník po ztrátě spojení s hlídkou u brány věděl že brzo nadejde k boji a tak chtěl mít zbylé vojáky v co nejlepší formě. Sice se nedověděl kdo na jeho vojáky zaútočil, ale dost dobře si uměl představit kdo dokáže Wraithy tak rychle překvapit a zlikvidovat.
Díval se jak se jeho podřízení krmí a velmi ho bavil pohled na vyděšené výrazy lidí. Přitom však nepřestával pozorně sledovat okolí a v ruce držel krátký ale velmi ostrý meč.
Najednou mu na levém zápěstí začal pulsovat matně zelený náramek. Velitel se zlehka naklonil ke své čtyřčlenné osobní stráži a něco jim řekl. Pak najednou vyrazil vpřed ke krmícím se Wraithům a vší silou bodl těsně vedle jednoho vojáka. Ten se rychle otočil a uviděl jak je důstojníkův meč v něčem zabodnut a stéká po něm podivná tekutina. Následoval menší záblesk a objevil se probodnutý Venator s mečem skrz hruď. Wraithský velitel na nic nečekal a mohutným škubnutím rozpůlil venatorův trup. Vnitřnosti s mlasknutím dopadly na zem a zbylé části těla je ihned následovaly. Ostatní se ihned chopili zbraní a zaujali obranou formaci. Nikdo na ně však nezaútočil. Důstojníkův detektor, speciálně vyladěn wraithskými vědci na frekvenci venatorského maskování, nic neukazoval. Všichni ale věděli, že Venator by tu sám nebyl. Vždy chodily alespoň ve dvojici.
Wraithové utvořili kruhovou obrannou formaci, když jejich řady zasáhlo několik načervenalých energetických pulzů. Pár vojáků se bez odporu skácelo na zem a nehýbalo se. Skrz zbroj do hrudi měli vypálenou díru velkou jako pěst dospělého muže. Ostatní Wraithové náhodně opětovali palbu na skrytého nepřítele. Důstojníkův náramek detekující maskovací systém venatorů ukazoval nepřátele všemi směry. Sedm Venatorů se však najednou objevilo v kruhu obránců. Jejich čepele mečů utínaly končetiny wraithů a ostré drápy rozpárávaly hrudě ze kterých vyhřezávaly vnitřní orgány. Během pár chvil leželo ve své krvi na zemi dvacet Wraithů a další byli zraněni. Venatorský oddíl je svými meči půlil ve dví a odděloval hlavy od těl. Wraithové se ani nezmohli na větší odpor.
Takový brutální útok ještě žádný z nich nezažil. Nikdo kdo Venatory viděl někdy v boji nic takového dosud nespatřil. Ani nemohl. Toto bylo zvláštní komando. Jednotka Krvavé smrti. Jednotka podřízená jen a pouze nejvyššímu venatorskému vůdci Araktenu Sobaraquovi. Jejích sto členů tvořilo nejužší osobní stráž vůdců a ve válkách byli vysíláni na speciální bojové akce. Jejich velitelé patřily k nejbrutálnějším, nejkrvelačnějším, ale také k velmi psychicky narušeným jedincům, kterých se obávali i samotní vůdci, Sobaraqua nevyjímaje.
[img][./images/thumbs/422803_1251818947.jpg]http://img215.imageshack.us/img215/6348/422803.jpg[/img]
Velitel lovců vzal wraithského důstojníka a pozorně se mu zahleděl do očí. Venator byl oproti ostatním velmi mohutné postavy v jejímž kontrastu ale byla jeho hlava. Ta byla zcela bez jakéhokoliv náznaku hřívy a vypadala jako mohutná kostěná lebka potáhlá slaboučkou vrstvou žlutohnědé kůže. Oči měl tmavé a temné, ale dravost, krvelačnost a touha po krvi z nich vyzařovaly v nejvyšší možné míře. Žádné svaly, nic podobného v jeho tváři nebylo. Vypadal tak jako chodící mrtvý. Jeho tělo bylo celé pokryté mohutným brněním z neznámého velmi tmavého kovu. Jen hlavu měl bez přilby, která se mu pohupovala u boku na kovovém opasku, kde byla zavěšena i zakřivená zubatá dýka s oboustranným ostřím. Kolem krku měl několik náhrdelníků z různých zubů tvorů, kteří se mu dostali pod ostří meče. Šikmo přes záda pak měl pochvu na velký meč na kterém byly umělecké ornamenty a nápisy, které v řeči lovců popisovali krutý osud toho jenž majitel meče bude považovat za kořist a nepřítele.
„Co chcete lovci? Jsme stejní. Nebojujte s námi. Spojme se a budeme nejmocnější ve vesmíru,“ řekl chroptivým hlasem wraithský velitel.
Venator pozorně poslouchal a pak něco nastavil na svém předloktí.
„Ne lovci. My válečníci! Vojáci! Nejsilnější už teď! Vy obtížný stvoření, nesmět přežít!“ řekl a jedním prudkým pohybem zabořil svou levou ruku do wraithova hrudníku. Ten jen bolestně zachrčel a z úst mu začala vytékat tmavě zelená krev. Venator vytrhl wraithovo srdce a ještě tlukoucí mu ho ukázal. Wraith dívající se na vlastní srdce už byl mrtev. Jen poslední záchvěvy svalů s ním cukaly. Venator pak mrtvolu odhodil na zem a tlukoucí černé srdce sežral jako hladová šelma. Slastně pak zamlaskal a podíval se na své vojáky. Z dlouhých špičáků čnících z jeho úst mu odkapávala wraithská krev.
Vzal svůj dlouhý meč a jedním pohybem rozpůlil wraithovu hlavu. Z rozetnuté lebky se s podivným mlasknutím vyvalil mozek, který byl zcela nepoškozen. Venator pokynul vedle stojícímu druhovi. Ten vzal mokrou lesknoucí se hmotu do ruky a začal žrát. Ostatní se pak začali krmit na dalších mrtvých Wraithech.
Po snědení mozku k veliteli přistoupil druhý Venator, zřejmě jeho zástupce.
„Velmistře co s Valdequrem?“
„Byl příliš horlivý a neukázněný. Jeho tělo rozsekejte ať s ním nemůže nikdo nic dělat. Víc si nezaslouží. Na jeho místo náš vůdce vybere jiného vhodnějšího uchazeče.“
„A co s těmi dalšími dvounožci?“
Velmistr se otočil směrem k velkému množství zajatých lidí. Opovržlivě se na ně zadíval a přitom si zakrvácenou čepel svého meče otíral o šaty mrtvého velitele wraithů.
„Ti tvorové jsou velmi slabí. Nehodí se na nic, ani na krmivo pro mladé. Nech své vojáky ať se pobaví a doplní nádoby s krví. Další planeta je velmi suchá a budeme muset svlažit naše hrdla,“ řekl Venator oslovovaný jako Velmistr a ještě dodal „A nezapomeň na trofeje Kantrequ a na žrádlo pro Morqua. Zajisté má už hlad,“ řekl se zcela ledově klidnou tváří a po aktivaci maskování odešel někam do lesů.
Kantreq pak všem zabitým Wraithům odřízl jazyky a zavěsil je na řetěz u svého boku, tvořený kostmi a dalšími jazyky Wraithů. Pak dal několik nejlepších hlav a trupů wraithů stranou jako žrádlo pro velmistrova mazlíčka Morqua.
Ostatní jen klidně přihlíželi a přidali se k nim i dva lovci co hlídali bránu. Když Kantreq vše dokončil, tak se na poli strhla obrovská jatka. Skupina Venatorů se zuřivě vrhla na vystrašené stovky obyvatel planety, kteří se nezmohli ani na útěk, když jen s velkým údivem předtím pozorovali boj Wraithů a Venatorů. Během několika desítek minut je Venatoři roztrhali na kusy. Zvíře v jejich nitru proniklo na povrch a ukázalo tak Venatory v pravém světle. Končetiny i hlavy lidí se povalovaly všude v jednom obrovském jezeře krve, které se pomalu vsakovalo do země a ze kterého si všichni lovci nabírali kapalinu do jakých si čutor na pití. Nikdo nebyl ušetřen. Muži, ženy i děti padly za oběť vražedným tvorům. Zbroje Venatorů byly celé od směsi lidské a wraithské krve, stejně jako jejich tesáky ze kterých jim odkapávali kapky. Jejich oči si dopřávali pro ně nádherný pohled na své dílo zkázy.
Planeta se sídlem wraithské královny matky
Královna matka seděla na svém organickém trůnu. Byla sama a přemýšlela nad událostmi posledních týdnů. Její veškerá vojska se připravovala na totální ofenzivu proti Venatorům, ale na to potřebovala pomoc Scianů. Musela je donutit aby zaplatily za své chyby.
Královnu z myšlenek vyrušil její pobočník. Důstojník velmi urostlé svalnaté postavy, vešel do místnosti a přišel až k ní a uklonil se. Královna mu pohybem ruky naznačila aby promluvil.
„Má paní. Vše je připraveno. Lodní systémy jsou na 57%. Jejich plná aktivace bude možná za jedno otočení planety.“ Řekl Wraith.
„Dobře. Ještě něco?“
„Ano má paní. Je tu ten kterého jste povolala.“
„Ihned ho přiveď.“ Řekla královna a její pohled se upřel na organické dveře. Pobočník okamžitě odešel ke dveřím a vyzval čekajícího Wraitha aby předstoupil před královnu. Ten tak okamžitě učinil. Hluboce se královně poklonil, poklekl a čekal co po něm královna žádá. Královnin pobočník se postavil vedle jejího trůnu jako osobní strážce.
Královna si příchozího Wraitha velmi pečlivě prohlížela. Byl to vcelku mladý jedinec, ale na levé části obličeje, kolem oka měl již významné válečné tetování hvězdicového tvaru. V jeho očích viděla sílu a velkou inteligenci, ale také vzpurnost a lstivost. Vlastnosti kterým časem tento Wraith podlehne a pokusí se ujmout nějaký významný post. Dokud jí však věrně slouží, bude to přehlížet. Pak, až jí omrzí ho zabije. Do té doby to je ale její nejlepší vědec.
„O situaci v jaké náš národ je výš. Dlouho jsi prokazoval oddanost a věrnou službu. Jsi mým nejlepším vědcem a konstruktérem, nehledě na tvé bojové schopnosti o kterých vypovídají i tvá znamení. Detektory které jsi zkonstruoval se proti pěším jednotkám lovců osvědčily. V jakém stádiu jsou jejich verze pro naše lodě?“
„Má paní, začínáme s montáží na první desítku hives, ale procedura je velmi zdlouhavá a organické lodě se brání přijmout cizí organické látky.“
„To je nemilé,“ řekla královna a vyzývavě pohlédla na svého služebníka.
„Vše ale bude připraveno jak jste si přála, má paní,“ urychleně doplnil stále klečící Wraith.
Královna se na něj se zaujetím podívala a pokynem ruky mu dovolila vstát.
„Výborně. Je na tebe spolehnutí, ale zavolala jsem tě z jiného důvodu. Potřebuji abys vytvořil rušící zařízení co by deaktivovalo štíty na lodích lovců, nebo je alespoň částečně oslabilo. Nebudou na to připraveni. Všichni s nimy bojovali otevřený boj. Je na čase nasadit lest. Cokoliv budeš potřebovat je ti k dispozici.“
„Již jsem začal pracovat na jakémsi počítačovém viru, který by měl toho být schopen a možná i něčeho víc. Vynasnažím se aby bylo vše co nejrychleji k dispozici královno. Nezklamu vás,“ řekl Wraith.
„V to doufám. Jsi nejlepší našich vědců, ale osud který by jsi okusil kdyby jsi mě zklamal si nepřej,“ řekla královna a vycenila své nažloutlé špičaté zuby. „Nyní odejdi pracovat na novém úkolu,“ dodala a její pobočník vyprovodil Wraitha ven z královniných komnat.
„Jsou silní jedinci a pak ještě silnější. Venatoři se však vymykají i takovémuto označení. Krvelační, nebezpeční tvorové, kteří se před ničím nezastaví. Neznají strach a v úctě mají jen velké válečníky a lovce.
Takoví jsme my, národ lovců a největších válečníků ve vesmíru. Každý se před naší silou pokloní nebo ho smeteme do temnot a obětujeme našemu vznešenému bohu. Smrt je naším služebníkem!!!“
Útržek z proslovu vůdce Araqtena Sobaraqa z můstku vlajkového bitevníku Strafarqo při odletu Velké flotily.
alterianská galaxie
V hlavní galaxii Alterianské říše poblíž hlavní planety celé jejich současné civilizace u vesmírného doku kotvilo přes padesát lodí různých typů.
Vesmírný dok byl dokonale plochý bez jakýchkoliv větších nástaveb do třetího rozměru. Do stran však toto kotviště bylo plně pokryté nejrůznějšími výstupy. Ať už se jednalo o kotevní můstky, obranné zbraně či inteligentní citlivé senzory, které komunikovaly přímo s lodními systémy a podávaly velmi přesné informace o pohybu a vzájemné vzdálenosti obou kolosů, stejně tak i o dalším okolním dění..
Tento dok sloužil nejen pro běžné úkony, jako doplňování zásob, energie, munice, ale i pro menší opravy a lehký upgreat lodí. Velitelé lodí si zde mohli nechat upravit své lodě o štíty, motory či energetické zdroje, ale této možnosti mohly využívat jen menší lodě, mezi které rozhodně nepatřila vojenské plavidla, která v doku kotvila.
Třicítka ohromných Vyndexů s těžkými štíty a zbraněmi, rozhodně dominovala pohledu na tento obrovský vesmírný dok. Lodě dokonale svojí mohutnou konstrukcí ovládaly celou scenérii.
Vyndexy, které nedávno opustily suché planetární doky, se na první pohled jevily jako zbraně posledního úderu, ale opak byl pravdou. Byly to jen podpůrné lodě. Nejničivější byla dvacítka lodí třídy Destruktor, která kotvila hned vedle.
Tyto lodě oproti Vyndexům s viditelně slabší konstrukcí budily dojem malého červa na zašlápnutí, ale opak byl pravdou. Lodě, které se ve stínu Vyndexů tvářily titěrně byly ve skutečnosti ohromnými bojovými kolosy, které nesly hned několik nejlepších zbraní Alterianské říše, sic na úkor štítů, které byly oslabeny, ale i tak patřily mezi nejlepší, které Alteriané používaly.
Oběma třídám lodí navíc do ruky hrála konstrukce lodí, která nesla odkaz z dob dávných válek. Šlo o několik čísel silný trup z těch nejlepších slitin.
Pod ochranou této padesátky lodí se krčila nenápadné šestice transportních lodí třídy T2. Tyto lodě nedisponovaly příliš silným štítem a v jejich zbroji bylo jen pár desítek modrých dronů. Přesto Alterianská rada zvolila tyto lodě. Bylo to pro jejich konstrukci a jedinečnou technologii.
Lodě T2 kromě nákladového prostoru měli jen můstek a strojovnu s malým skladem a v postraní nástavbě odpalovače dronů. Zbytek lodi byl již jen nákladový prostor, který navíc byl jen u této třídy lodí doplněn o jakýsi transportér podobný wraithskému. Tento transport do své paměti dokázal uložit bezpočet věcí. Ale i přes tuto výhodu se celková kapacita lodi nepřibližovala k větším nákladním lodím. Hlavní výhodou totiž byla možnost maskování, a to jak lodě, tak i přilehlého prostoru kolem ní.
Těchto padesát šest lodí bylo připraveno k okamžitému odletu a čekaly jen na rozkaz. V doku byly ukotveny hlavně proto aby neplýtvaly svojí energií, která by jim v budoucnu mohla chybět.
Celé této aterianské flotile, která byla označována jako třetí flotila, velel více admirál Kornelius na palubě vlajkového Vyndexu Rot. Všechny lodě pod jeho velením měly nadstandardní vybavení v podobě větších zásob a i počtu posádky. Na palubě bylo více vojáků, inženýrů, zdravotníků, pilotů, a dalších. Nic nebylo ponecháno náhodě.
„Pane příchozí komunikace.“ Oznámil řadový důstojník, který měl službu na můstku vlajkové lodi Rot.
Kornélius se na něj podíval a krátce se zeptal. „Kdo to je?“ Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.
„Je to z velení … admirál Miga, pane.“
Kornélius usednul pohotově do svého křesla a kývnutím hlavy dal najevo že si přeje být spojen.
„Korneliusi připravte se se svojí flotilou na přechod do supra prostoru,“ začal ihned a bez váhání po spojení hovor admirál Miga. „V Pegasu se spojíte s admirálem Urgeniusem a podrobíte se jeho velení.“ Admirál Miga se na pár okamžiků odmlčel čímž dal volný prostor Korneliusovi, ale ten toho nevyužil. Po této krátké odmlce Miga pokračoval.
„Toď vše….a…hodně štěstí.“ Tentokrát Kornelius neměl nejmenší možnost reagovat, protože admirál Miga přerušil spojení ze své strany, proto spíš jen na efekt odpověděl.
„Bude potřeba.“
Ale k jeho překvapení se během okamžiku opět obnovil komunikační kanál.
„Málem bych zapomněl.“ Začal opět admirál Miga. „Pod své ochranné křídlo v Pegasu vezmete transportní loď třídy T7 Mimeros a manipulační loď T8 Minetor. Jejích úkolem je provizorní zabezpečení cílové černé díry. Poté se podle plánu mají navrátit. Do té doby pro vaší flotilu bude prvořadým cílem jejich ochrana.“
„Rozumím pane. Mimeros a Minetor bude náš prvořadý cíl zájmů.“ Odpověděl pohotově Kornelius, ale Miga nekončil.
„Zatím se přesuňte k bodu vstupu. Lodě k vám dorazí až později, vše je zařízeno. Poté to bude jen na vás.“ Admirál Miga opět ukončil komunikační kanál, tentokrát nadobro.
Korenlius na nic nečekal a celé své flotile dal rozkaz k poslední kontrole systémů a následnému odpojení od vesmírných doků.
Během pár minut se od prvních lodí začaly s velkou rychlostí odpojovat můstky a jaké si kotevní paprsky, které lodě stabilizovaly a připojovaly k dokům. Následoval manévr každé lodi, kterou systémy doku precizně naváděly tak, aby se dostaly do bezpečné vzdálenosti od doku, kde se řadily do bojové formace. Inteligentní senzory podávaly veškeré potřebné informace a sami přes lodní systémy loď bezpečně pilotovaly, tak aby se nestala žádná nehoda. Poté posádky lodí zablokovaly všechny přístupy k počítačům tím nejspolehlivějším způsobem…jednoduše odpojily propojovací jednotky, a vykonaly poslední přípravy před opuštěním bezpečné zóny.
Netrvalo to ani patnáct minut a všech padesát šest lodí třetí flotily zmizelo ve víru hyper prostorových oken.
Mezitím v galaxii Pegas – Atlantis jednání rady
„Takže vám gratuluji k úspěšnému zničení Scianské planety i s jejich soustavou. Dle výsledků z průzkumného plavidla musela být exploze velmi impozantní a pravděpodobně tak vaši vojáci zničili množství válečných lodí na orbitě a i v přilehlém okolí soustavy,“ řekl admirál Urgenius a uznale pokyvoval hlavou.
„Děkujeme za vaše uznání admirále. Nikdy jsme o úspěchu vojáků Satelleské gardy nepochybovali. Nyní se však před nás staví další a o mnoho větší výzva a úkol,“ řekla Helia a na chvilku se odmlčela. „Naše průzkumné jednotky Satelleské gardy zjistily útoky venatorů skrz Hvězdnou bránu. Jejich aktivita stoupá a síla jednotek se zvyšuje.“
„Ano. To je velmi znepokojující. Zdá se, že se ti lovci připravují na invazi na jednotlivé planety. Avšak je podivné že na Wraithy a Sciany nezaútočí přímo. Jejich technologie a síla lodí zdaleka převyšuje tu wraithsko-scianskou,“ řekl alterianský vyslanec.
„Je asi jediné vysvětlení. Zřejmě si nejsou jisti plnou silou nepřítele a tak budou pomalu ničit jednu planetu za druhou, aby tak wraithům ubyl zdroj potravy. I venatoři potřebují jíst a jak z předchozích setkání víme, tak mají velmi rádi lidské a lanteanské maso,“ dodal Merdin. „Nakonec ani tím wraithským nepohrdnou,“ řekl admirál Urgenius a na jeho tváři se objevil zvláštní úsměv.
„Ano to je pravda. Nyní však když je Atlantis zabezpečena je naší povinností pomoci lidem na dalších planetách.“
„Radní Helio nezapomínejte, že Atlantika je chráněna jen z části. Hlavní síly tu ještě nejsou,“ upozornil alterianský vyslanec.
„Ano, ale vzhledem k postupu našich nepřátel, kteří bojují mezi sebou, je vysoká pravděpodobnost, že posily přiletí dříve nežna nás znovu někdo zaútočí. Alterianské jednotky budou tu. Já navrhuji pouze vyslání jednotek Satelleskégardy na pomoc nejbližším planetám které byly dříve našimi domovy.“
V místnosti zavládl rozruch a šum jak se všichni potichu mezi sebou bavily o předloženém návrhu. I Merdin byl překvapen postojem Helii, která obvykle obhajovala jen vše co je dobré pro Lanteany a lidé pro ni byli podružní.
„Ticho prosím. Byl předložen návrh proto o něm hlasujme,“ řekl Merdin. Během okamžiku bylo odhlasován návrh Helii jako přijatý.
„Dobrá tedy. Bylo rozhodnuto. O usnesení rady bude informován kapitán Syndikus až se vrátí. Do té doby zůstane vše při starém,“ řekl Merdin a po chvilkové rozpravě k již vyřčeným tématům byla schůze uzavřena.
Kód: Vybrat vše
hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?feature=related&hl=cs&v=wlOhC1MiVTQ&gl=CZPegas – planeta s několika tisíci obyvatel
Před několika minutami hvězdnou bránou prošel oddíl padesáti Wraithů. Deset zůstalo hlídat bránu a ostatní se vydali do blízké vesnice, aby zajistili potravu.
Po střetech s Venatory na několika orbitách planet, kdy probíhala sklizeň, měli Wraithové poloviční stavy zásobovacích lodí a byli velmi opatrní v posílání zbylých pro zásoby. Z těchto důvodů nyní vysílali menší ozbrojené skupiny, které měly shromáždit na jedno místo v co nejkratším čase co nejvíce lidí. Poté přiletěla zásobovací loď chráněná dvacítkou křižníků a osmi hives. Co nejrychleji sklidili a zmizeli pryč, než je nějakým způsobem Venatoři zaznamenají.
Ve vesnici je zmatek a panika. Mezi domy prochází Wraithové a každého člověka omráčí a přivlečou na pole za vsí. Už tam shromáždili nejméně tři stovky lidí a další stále přinášejí. Všemu přihlíží wraithský důstojník v černém dlouhém plášti s velkou jizvou přes levé oko. Ta je velmi čerstvá a ani jeho regenerační schopnosti nedokázali ránu zacelit bez viditelného šrámu. Zbraň která mu tuto velmi bolestivou ránu způsobila, musela být velmi účinná a její majitel velmi nebezpečný.
Wraith trochu sykl bolestí a pohladil si jizvu. Všiml si toho jeho pobočník.
„Pořád ta rána pálí?“
„Nestarej se! Zahojí se to a ten Venator, který mi to udělal za to zaplatí!“ řekl Wraith velmi podrážděně a pobočník raději poodstoupil.
„Brána se aktivovala,“ ohlásil hlas do komunikačního zařízení.
„Připravte se na útok,“ rozkázal důstojník a čekal co bude dál.
Brána se otevřela a ihned po vytvoření stabilní červí díry prošlo několik Venatorů. Wraithové ihned začali střílet ze svých zbraní, ale ani jejich předělání z omračovačů na smrtící, jim nepomohlo. Deset Venatorů vyřídilo Wraithy během pár chvil. Ihned po krátkém boji aktivovali své maskování a vydali se na cestu do vsi. V okolí brány zůstali pouze dva Venatoři jako hlídka.
Na poli za vsí zatím wraithský důstojník vybral několik lidí a na nich se nakrmili jeho vojáci. Důstojník po ztrátě spojení s hlídkou u brány věděl že brzo nadejde k boji a tak chtěl mít zbylé vojáky v co nejlepší formě. Sice se nedověděl kdo na jeho vojáky zaútočil, ale dost dobře si uměl představit kdo dokáže Wraithy tak rychle překvapit a zlikvidovat.
Díval se jak se jeho podřízení krmí a velmi ho bavil pohled na vyděšené výrazy lidí. Přitom však nepřestával pozorně sledovat okolí a v ruce držel krátký ale velmi ostrý meč.
Najednou mu na levém zápěstí začal pulsovat matně zelený náramek. Velitel se zlehka naklonil ke své čtyřčlenné osobní stráži a něco jim řekl. Pak najednou vyrazil vpřed ke krmícím se Wraithům a vší silou bodl těsně vedle jednoho vojáka. Ten se rychle otočil a uviděl jak je důstojníkův meč v něčem zabodnut a stéká po něm podivná tekutina. Následoval menší záblesk a objevil se probodnutý Venator s mečem skrz hruď. Wraithský velitel na nic nečekal a mohutným škubnutím rozpůlil venatorův trup. Vnitřnosti s mlasknutím dopadly na zem a zbylé části těla je ihned následovaly. Ostatní se ihned chopili zbraní a zaujali obranou formaci. Nikdo na ně však nezaútočil. Důstojníkův detektor, speciálně vyladěn wraithskými vědci na frekvenci venatorského maskování, nic neukazoval. Všichni ale věděli, že Venator by tu sám nebyl. Vždy chodily alespoň ve dvojici.
Wraithové utvořili kruhovou obrannou formaci, když jejich řady zasáhlo několik načervenalých energetických pulzů. Pár vojáků se bez odporu skácelo na zem a nehýbalo se. Skrz zbroj do hrudi měli vypálenou díru velkou jako pěst dospělého muže. Ostatní Wraithové náhodně opětovali palbu na skrytého nepřítele. Důstojníkův náramek detekující maskovací systém venatorů ukazoval nepřátele všemi směry. Sedm Venatorů se však najednou objevilo v kruhu obránců. Jejich čepele mečů utínaly končetiny wraithů a ostré drápy rozpárávaly hrudě ze kterých vyhřezávaly vnitřní orgány. Během pár chvil leželo ve své krvi na zemi dvacet Wraithů a další byli zraněni. Venatorský oddíl je svými meči půlil ve dví a odděloval hlavy od těl. Wraithové se ani nezmohli na větší odpor.
Takový brutální útok ještě žádný z nich nezažil. Nikdo kdo Venatory viděl někdy v boji nic takového dosud nespatřil. Ani nemohl. Toto bylo zvláštní komando. Jednotka Krvavé smrti. Jednotka podřízená jen a pouze nejvyššímu venatorskému vůdci Araktenu Sobaraquovi. Jejích sto členů tvořilo nejužší osobní stráž vůdců a ve válkách byli vysíláni na speciální bojové akce. Jejich velitelé patřily k nejbrutálnějším, nejkrvelačnějším, ale také k velmi psychicky narušeným jedincům, kterých se obávali i samotní vůdci, Sobaraqua nevyjímaje.
[img][./images/thumbs/422803_1251818947.jpg]http://img215.imageshack.us/img215/6348/422803.jpg[/img]
Velitel lovců vzal wraithského důstojníka a pozorně se mu zahleděl do očí. Venator byl oproti ostatním velmi mohutné postavy v jejímž kontrastu ale byla jeho hlava. Ta byla zcela bez jakéhokoliv náznaku hřívy a vypadala jako mohutná kostěná lebka potáhlá slaboučkou vrstvou žlutohnědé kůže. Oči měl tmavé a temné, ale dravost, krvelačnost a touha po krvi z nich vyzařovaly v nejvyšší možné míře. Žádné svaly, nic podobného v jeho tváři nebylo. Vypadal tak jako chodící mrtvý. Jeho tělo bylo celé pokryté mohutným brněním z neznámého velmi tmavého kovu. Jen hlavu měl bez přilby, která se mu pohupovala u boku na kovovém opasku, kde byla zavěšena i zakřivená zubatá dýka s oboustranným ostřím. Kolem krku měl několik náhrdelníků z různých zubů tvorů, kteří se mu dostali pod ostří meče. Šikmo přes záda pak měl pochvu na velký meč na kterém byly umělecké ornamenty a nápisy, které v řeči lovců popisovali krutý osud toho jenž majitel meče bude považovat za kořist a nepřítele.
„Co chcete lovci? Jsme stejní. Nebojujte s námi. Spojme se a budeme nejmocnější ve vesmíru,“ řekl chroptivým hlasem wraithský velitel.
Venator pozorně poslouchal a pak něco nastavil na svém předloktí.
„Ne lovci. My válečníci! Vojáci! Nejsilnější už teď! Vy obtížný stvoření, nesmět přežít!“ řekl a jedním prudkým pohybem zabořil svou levou ruku do wraithova hrudníku. Ten jen bolestně zachrčel a z úst mu začala vytékat tmavě zelená krev. Venator vytrhl wraithovo srdce a ještě tlukoucí mu ho ukázal. Wraith dívající se na vlastní srdce už byl mrtev. Jen poslední záchvěvy svalů s ním cukaly. Venator pak mrtvolu odhodil na zem a tlukoucí černé srdce sežral jako hladová šelma. Slastně pak zamlaskal a podíval se na své vojáky. Z dlouhých špičáků čnících z jeho úst mu odkapávala wraithská krev.
Vzal svůj dlouhý meč a jedním pohybem rozpůlil wraithovu hlavu. Z rozetnuté lebky se s podivným mlasknutím vyvalil mozek, který byl zcela nepoškozen. Venator pokynul vedle stojícímu druhovi. Ten vzal mokrou lesknoucí se hmotu do ruky a začal žrát. Ostatní se pak začali krmit na dalších mrtvých Wraithech.
Po snědení mozku k veliteli přistoupil druhý Venator, zřejmě jeho zástupce.
„Velmistře co s Valdequrem?“
„Byl příliš horlivý a neukázněný. Jeho tělo rozsekejte ať s ním nemůže nikdo nic dělat. Víc si nezaslouží. Na jeho místo náš vůdce vybere jiného vhodnějšího uchazeče.“
„A co s těmi dalšími dvounožci?“
Velmistr se otočil směrem k velkému množství zajatých lidí. Opovržlivě se na ně zadíval a přitom si zakrvácenou čepel svého meče otíral o šaty mrtvého velitele wraithů.
„Ti tvorové jsou velmi slabí. Nehodí se na nic, ani na krmivo pro mladé. Nech své vojáky ať se pobaví a doplní nádoby s krví. Další planeta je velmi suchá a budeme muset svlažit naše hrdla,“ řekl Venator oslovovaný jako Velmistr a ještě dodal „A nezapomeň na trofeje Kantrequ a na žrádlo pro Morqua. Zajisté má už hlad,“ řekl se zcela ledově klidnou tváří a po aktivaci maskování odešel někam do lesů.
Kantreq pak všem zabitým Wraithům odřízl jazyky a zavěsil je na řetěz u svého boku, tvořený kostmi a dalšími jazyky Wraithů. Pak dal několik nejlepších hlav a trupů wraithů stranou jako žrádlo pro velmistrova mazlíčka Morqua.
Ostatní jen klidně přihlíželi a přidali se k nim i dva lovci co hlídali bránu. Když Kantreq vše dokončil, tak se na poli strhla obrovská jatka. Skupina Venatorů se zuřivě vrhla na vystrašené stovky obyvatel planety, kteří se nezmohli ani na útěk, když jen s velkým údivem předtím pozorovali boj Wraithů a Venatorů. Během několika desítek minut je Venatoři roztrhali na kusy. Zvíře v jejich nitru proniklo na povrch a ukázalo tak Venatory v pravém světle. Končetiny i hlavy lidí se povalovaly všude v jednom obrovském jezeře krve, které se pomalu vsakovalo do země a ze kterého si všichni lovci nabírali kapalinu do jakých si čutor na pití. Nikdo nebyl ušetřen. Muži, ženy i děti padly za oběť vražedným tvorům. Zbroje Venatorů byly celé od směsi lidské a wraithské krve, stejně jako jejich tesáky ze kterých jim odkapávali kapky. Jejich oči si dopřávali pro ně nádherný pohled na své dílo zkázy.
Planeta se sídlem wraithské královny matky
Královna matka seděla na svém organickém trůnu. Byla sama a přemýšlela nad událostmi posledních týdnů. Její veškerá vojska se připravovala na totální ofenzivu proti Venatorům, ale na to potřebovala pomoc Scianů. Musela je donutit aby zaplatily za své chyby.
Královnu z myšlenek vyrušil její pobočník. Důstojník velmi urostlé svalnaté postavy, vešel do místnosti a přišel až k ní a uklonil se. Královna mu pohybem ruky naznačila aby promluvil.
„Má paní. Vše je připraveno. Lodní systémy jsou na 57%. Jejich plná aktivace bude možná za jedno otočení planety.“ Řekl Wraith.
„Dobře. Ještě něco?“
„Ano má paní. Je tu ten kterého jste povolala.“
„Ihned ho přiveď.“ Řekla královna a její pohled se upřel na organické dveře. Pobočník okamžitě odešel ke dveřím a vyzval čekajícího Wraitha aby předstoupil před královnu. Ten tak okamžitě učinil. Hluboce se královně poklonil, poklekl a čekal co po něm královna žádá. Královnin pobočník se postavil vedle jejího trůnu jako osobní strážce.
Královna si příchozího Wraitha velmi pečlivě prohlížela. Byl to vcelku mladý jedinec, ale na levé části obličeje, kolem oka měl již významné válečné tetování hvězdicového tvaru. V jeho očích viděla sílu a velkou inteligenci, ale také vzpurnost a lstivost. Vlastnosti kterým časem tento Wraith podlehne a pokusí se ujmout nějaký významný post. Dokud jí však věrně slouží, bude to přehlížet. Pak, až jí omrzí ho zabije. Do té doby to je ale její nejlepší vědec.
„O situaci v jaké náš národ je výš. Dlouho jsi prokazoval oddanost a věrnou službu. Jsi mým nejlepším vědcem a konstruktérem, nehledě na tvé bojové schopnosti o kterých vypovídají i tvá znamení. Detektory které jsi zkonstruoval se proti pěším jednotkám lovců osvědčily. V jakém stádiu jsou jejich verze pro naše lodě?“
„Má paní, začínáme s montáží na první desítku hives, ale procedura je velmi zdlouhavá a organické lodě se brání přijmout cizí organické látky.“
„To je nemilé,“ řekla královna a vyzývavě pohlédla na svého služebníka.
„Vše ale bude připraveno jak jste si přála, má paní,“ urychleně doplnil stále klečící Wraith.
Královna se na něj se zaujetím podívala a pokynem ruky mu dovolila vstát.
„Výborně. Je na tebe spolehnutí, ale zavolala jsem tě z jiného důvodu. Potřebuji abys vytvořil rušící zařízení co by deaktivovalo štíty na lodích lovců, nebo je alespoň částečně oslabilo. Nebudou na to připraveni. Všichni s nimy bojovali otevřený boj. Je na čase nasadit lest. Cokoliv budeš potřebovat je ti k dispozici.“
„Již jsem začal pracovat na jakémsi počítačovém viru, který by měl toho být schopen a možná i něčeho víc. Vynasnažím se aby bylo vše co nejrychleji k dispozici královno. Nezklamu vás,“ řekl Wraith.
„V to doufám. Jsi nejlepší našich vědců, ale osud který by jsi okusil kdyby jsi mě zklamal si nepřej,“ řekla královna a vycenila své nažloutlé špičaté zuby. „Nyní odejdi pracovat na novém úkolu,“ dodala a její pobočník vyprovodil Wraitha ven z královniných komnat.
... jsem zvědav na pokračování 
a rád bych se propříště poučil co třeba změnit.
tak mějte pochopení.
, už se těším na další. Je zpousta možností jak by se to mohlo dál vyvíjet, tak jsem zvědavej co vymyslíš ty 
