Povídky M&M - 54.část - Avalon, part 3

[Aiwendill]

posledné tri slová z toho spoileru dávajú veľa možností a keď do toho pridám aj prvé dve, tak tento smailík je odpoveďou dostatočnou:

to mi připomíná jeden díl z SG-1, kde Jackson popisuje historii Amazonek a jako důvod proč je "unesli" uvedl kvůli zachování rodu. Tak třeba se Lorne dočká.

[Aiwendill]

hmmmm, len aby sa kvôli tomu nemusela vyčleniť špeciálna sekcia pre poviedky 18+

Zase tak žhavé to nebude

[Aiwendill]

Skoda, mohlo to byt zaujimave

Tak my třeba napíšeme díl, ze kterého se budou připíkat i pánvičky

můžem, můžem...co takhle takový light 18+?

[Aiwendill]

M&M: tak teda napíšte, čitateľská obec je zvedavá, niektorí až priveľmi...

Bylo nebylo, v daleké galaxii Pegasus slunce pálilo tak, že se vajíčka sama smažila a pánvičky se rozpalovali do ruda....
To stačí ne?

[Aiwendill]

Neeeeeeeeeee

Potom dobehol dráčik a povedal: "Aj tak budem požianíkom", a postriekal

Toto je spoiler!!!:

vajíčka aj pánvičky snehovým hasiacim prístrojom značky xxxxxx (reklama je zakázaná).

Zazvonil koniec a poviedky je zvonec, alebo niečo veľmi podobné.

Jáj, tak tohle je doopravdy originální něco takového doopravdy vypadá na zvážení

no tak jsme se tedy dohodly, že někdy okolo 13. nebo 14. dílu tam budou kousky, ze kterých i žehlička bude studená (pokud se to teda povede )

Hezký večer všem, máme tu další povídku a mě nic nenapadá, co napsat víc, tak si to užijte

Své štěstí si nevybereš

První, co si major Lorne uvědomil, bylo to, že měl děsnou kocovinu a bolela jej hlava jako střep. Druhá věc byla ta, že byl do půl těla nahý a podle lehké zátěže na hrudníku mu na něm někdo spal.
"Bože prosím, ať je to žena," zahučel v duchu. Rychle otevřel oči a koukl se. Tenhle pohyb mu v hlavě způsobil děsivou bolest. Zakňučel. V puse měl sucho a on skončil v posteli s Reedovou. To mu nevadilo, matně si dokonce i pamatoval, co se dělo... jenže raději by si to pamatoval střízlivý. Položil si ruce na oči a snažil si pořádně vzpomenout. Procházka, to by měl. Jistě, neměli s sebou brát ještě další láhev. Pak balkón, ach ano, cestu do pokoje, tu si nepamatoval, ale co se dělo v pokoji, na to si docela dobře vzpomínal. Znova zakňučel. Tím však probudil ženu, která taky zakňučela a po chvíli ještě víc. Zřejmě došla k závěru jako on.
"Bré ráno," broukl slušně.
"Dobré," usmála se na něj. Sedla si a protáhla se. Lorne jenom zčervenal. Odkašlal si. "Omlouvám se, pokud jsem se choval nějak nevhodně."
"Jistě, že jste se choval nevhodně," koukla na něj s vážným výrazem. "Usnul jste moc brzo," mrkla na něj a usmála se. Lorne úplně zrudl. Povzdechla si. "Příště méně alkoholu a nemusel byste ničeho litovat." Natáhla se pro gumičku a začala si vlasy splétat do svého klasického copu.
"No..." odkašlal si.
"Nic se neděje," mírně křečovitě se usmála. Major moc dobře věděl, co to znamená: že se děje VŠECHNO!
"Chcete snídani?"
"Nemám moc hlad, ale možná něco malého bych měla sníst."
"Donesu," pousmál se.
"Pokud se vám chce," pokrčila rameny a donesla mu aspirin s vodou.
"Dík," vydechl vděčně. Přikývla a šla si vyhrabat ze skříně uniformu. Major svoji bude muset identifikovat na zemi. Potácivě vylezl z postele a začal ji nahánět.
"Raději si sedněte a já donesu tu snídani," nabídla se po chvíli, kdy ho pobaveně sledovala, tohle byl pohled pro bohy.
"Dobře, to bude lepší," broukl. O půl hodiny seděl u silné kávy, která jej ještě více probrala, aby si uvědomil celou situaci. Rýpal se v míchaných vajíčkách a sledoval Reedovou, jak píše nějaké hlášení. Prolévala se tou samou černou břečkou jako on.
"Seržante," začal major a vlastně ani nevěděl, jak má začít. Podívala se na něj. "Já...hm..." zkusil najít inspiraci ve stropě, na podlaze, ale nenašel nic.
"Majore, nemusíte se bát, já to nikomu neřeknu. I kdyby, vždy by to bylo moje slovo, proti vašemu a k ničemu nedošlo."
"Mohlo by, kdybych neusnul."
"To je možné," přikývla. "Otázkou však je, jestli vám to vadí nebo ne." Opřela se o opěradlo židle a zkoumavým pohledem si ho měřila. "Ale chápu, že majora může rozhodit, že se zapletl se seržantem a ne se sexy kapitánem."
"O kom to mluvíte?" poposedl.
"O vás," zahučela.
"Jo...aha," podrbal se na hlavě. "Já...nemůžete se zeptat večer?"
"Kdykoliv, dveře víte, kde jsou," odsekla.
"Jo, díky.“ Chvíli na něj koukala, než mu došlo, že by si měl sbalit svých pět švestek a vypadnout. "Tak večer," vyhrkl rychle a odplížil se.
"To víš, že jo," zavrčela na zavřené dveře, "určitě se tam poženu, blbečku."

Will se vzbudil a koukl na ženu vedle sebe. Pousmál se a dal jí pusu do vlasů. Byl rád, že je zpátky.
"Dobré ráno," usmála se a protáhla.
"Dobré," drbal ji po zádech.
"Vypadám starší?" broukla.
"Vypadáš stále na devatenáct a já si připadám jako pedofil," uchechtl se. Pyšně se nafoukla. Věděl, co chtěla slyšet. Přitiskla se k němu a políbila ho. Bylo jí s ním fajn.
"Takže dneska se budeme flákat. Je mi docela líto Lorna, který má misi a podle toho, co včera vypil, tak s ním nebude řeč."
"To má ale blbé," uchechtla se.
"To jo, ale jakmile odejde, tak musím na stěnu přitlačit Reedovou. Chci drby." zazubil se. "Kdo zná drby, má moc!"
"A pak je předáš mně, že jo?"
"Od toho drby jsou, kapitáne," šťouchl do ní. "Protože na Lorna žádné drby nejsou. Mám pocit, že nežije."
"A na tebe jsou? Nebo na mě?"
"Na mě byly vždy," pokrčil rameny. "Na tebe ještě ne, ale klidně nějaký roznesu, jestli chceš."
"NE! Ani náhodou!"
Zabručel a přetočil se. Přitáhl si ji blíže k sobě a hladil ji po ruce. Spokojeně se usmívala. "Jdu pro snídani," oznámil po hodině nic nedělání a posadil se.
"Chmmm, půjdu s tebou." Protáhla se a pak se oba oblékli, upravili a nepozorovaně vytratili z pokoje.

"Hele, my o vlku," nahodil Ryan po příchodu na snídani. U jednoho stolu seděl Tylor a Reedová. Jídelna byla prázdná, oslava se poněkud protáhla a ti, co museli, se již nasnídali a ostatní to odkládali.
"Tak upaluj zjišťovat."
"Tak mi dones něco dobrého a nezdravého," kývl a vydal se za svou drahou dvojicí. "Tak co děti?" staral se a bez ptaní si přisedl.
"Tati, Reedová se mnou nemluví," žaloval na oko Tylor.
"Jak to zase?" povzdechl si.
"Jsem se slušně zeptal, jak se vyspala a neodpověděla mi."
"Možná jste se měl zeptat s kým," uchechtl se a koukl na Ginny, která mu přinesla snídani. Maličko se na ni pousmál a ona mu úsměv oplatila. Zbylí dva zbystřili a těkali pohledem z jednoho na druhého.
"Za to vy jste se s kapitánem vyspal do růžova, co?" zavrčela Reedová.
"Já jsem se vyspala dobře, díky," přikývla Ginny a koukla na Willa. "Co ty, kapitáne, spalo se ti dobře?"
"Myslím, že na nás to hrát nemusíte," protočil očima Tylor. "Oba jsme vás několikrát viděli vycházet ráno od toho druhého z pokoje."
"Pracovní záležitosti," odkašlal si Will.
"Každý tomu říkáme jinak." Na tohle oba jenom mlčeli. "No nic, poroučím se, pánové a dámo," zabručela po chvíli mlčení Liv, která na ně promluvila jen jednu útočnou větu.
"Zatím," broukl Ryan.
"Počkej," zarazil ji Tylor a chytil ji tác. "Neutíkej, chceme drby."
"Jaké? Není co drbat."
"Nekecej!"
"Dobře, co chceš slyšet? Že to bylo vášnivé a dlouhé? Sni dál."
"Tak promiň."
"Nic, ty promiň," koukla na ně. "Je pravda, že jsem odcházela s majorem, ale jenom mě doprovodil."
"Seržante, co je v týmu, to v něm taky zůstane, co se stalo?" zahučel Ryan, který zavětřil problémy a nerad by se pral s majorem o čest seržanta.
"Nic, vytuh."
"Počkej... on... do tvého pokoje... usnul?" koktal George.
"No," přikývla.
"Zavřeme vás do nějakého skladiště," mávla rukou Smithová, která v tom měla hned jasno. "Snížíme teplotu a bude."
"To by nepomohlo, kapitáne, přesto děkuju za návrh. Nechte to plavat." Vstala. Pomalu odešla pryč.
"Co jí řekl, ten syčák?" zahučel Tylor, který ochraňoval každou. A ač to na první pohled nebylo zřejmé, skoro až fanaticky ochraňoval Olivii. Někteří tušili proč, jiní věděli a ostatní nechápali.
"Tak to se musí zjistit," broukl Will a v klidu jedl. Tylor vstal a odešel.
"Musím pak s tebou mluvit. Ve skladišti," zahučela Ginny.
"Nebaví tě postel?" staral se.
"Co? Ne, myslím to vážně," nafoukla se.
"Však přijdu, v kolik?"
Zakroutila hlavou, "jak se najíš, budu čekat," a odešla. Jen si povzdechl a vydal se hned za ní. Ženský, aby je jeden furt pronásledoval.

Smithová čekala v jednom poloprázdném skladišti. Litovala, že si vybrala tohle. Všude byl samý prach a špína. William dorazil chvilku po ní.
"Zavři, prosím," požádala. Poslechl a opřel se o regál a čekal. "Takhle to dál nejde," hlesla. "Musíme s tím přestat."
"Fajn," pokrčil rameny.
"Ti dva o nás ví. Když oni, tak kdo ještě?" hlesla.
"Však jsem řekl fajn, nemusíš to rozebírat."
"Nechci mít problémy, víš," broukla a koukala, jak se k ní nenápadně blíží.
"Dobře," přikývl a pohladil ji. "Půjdu, pokud je to vše."
"Líbilo se mi to," vyhrkla ještě. "Vážně ano."
"To jsem rád," přikývl. Pak se nahnul a dal jí pusu na tvář. "Na rozloučenou, kapitáne." Ginny si zkousla ret. Nechápala, proč jí to tak strašně vadí. Vždyť přece mezi nimi nic nebylo. Teda aspoň si to myslela. Sama sobě si nadala, že si nikdy nedokáže udržet odstup.
"Možná...bychom toho měli nechat jindy," zašeptala. Koukl na ni s pozdviženým obočím. "No...asi..." zakoktala se. Že s tím vůbec začínala. Teď nevěděla, jak z toho ven.
"Ano?" čekal.
"Bože," sklonila hlavu. Rozesmál se a cvrkl ji do nosu.
"To není směšné," vyknikla zoufale.
"Je, rozmysli si, co vlastně chceš," uchechtl se.
"Já..." hlesla s očima sklopenýma k zemi. "Asi jsem…asi…možná je v tom něco víc," kuňkla sotva slyšitelně a byla úplně rudá.
"Pěkné," políbil ji. "Takže nepřestáváme..." přitlačil ji na jeden regál.
"Ne," vydechla.
"To je dobře.“
"Ale musíme být opatrnější," políbila ho.
"Ti dva to vědí a nepotřebují nás ani vidět," ušklíbl se. "To je to samé, jako já vím o Tylorovi pár věcí, které by nechtěl, aby se dozvěděla Reedová a tak dále."
"No dobře," broukla. Ale pak už měli oba plné ruce práce. Ginny jenom doufala, že tam zrovna nikdo nepřijde.

Za pár hodin se nečekaně otevřela brána. Nepřijali žádný kód, ale ozval se major Lorne, který sice přišel o všechny zbytky kocoviny, ale teď ho trápilo zase něco jiného. Planeta domin, které jeho a jeho tým chtěli rozprodat. Potřeboval nutně velitelku harému a bylo mu jedno, kdo to bude. Chuck u brány si chvilku myslel, že si z něho dělá srandu. Ale když jindy velmi slušný a gentlemanský major začal velmi jadrně nadávat a dožadovat se svých práv, tedy ženské, tak musel situaci přehodnotit.
"Pane, chcete si nějakou vybrat, nebo máte konkrétní žádost?"
"Pošlete mi sem tým Ryana, má v týmu dvě ženské."
"No...nevím, jestli to bude možné, oba kapitáni mají volno," odkašlal si. "A Reedová s Tylerem jít sami nemůžou."
"Pošlete mi Reedovou, budu na ni čekat u brány. Jsme tu čtyři chlapy, to zvládne."
"No zkusím nejdřív sehnat celý tým," broukl. "Vydržte." Jenže ať se snažil, jak se snažil, ani jeden kapitán se neozýval. Nakonec zavolal Reedovou a Shepparda. Rychle jim sdělil situaci. Reedová málem umřela smíchy. Rozhodla se, že musí podplukovníka přemluvit i kdyby měla u toho klečet a líbat mu boty. Velet Lornovi, božííí! Nakonec Sheppard svolil. Bylo tam hned několik podmínek, ale Reedová se rozhodla, že je podstoupí. Vyzbrojila se a za půl hodiny stála u brány připravená projít. Sheppard dorazil za chvilku.
"Reedová, pořád s úctu, ano? Je to váš velitel. Neprodávejte ho ani za deset velbloudů, veverek ani za žádné roztomilé zvířátko, stačíte nám vy!"
"No...dobře," trošku posmutněla.
"Ale hned mu na úvod dejte facku a vynadejte mu, že se nemá bez vás toulat. Na dominy by to mohlo zabrat."
„Vlastní zkušenost?“ Když se na ni Sheppard podíval se zdviženým obočím, dál už to nerozebírala. Pak jen mávl na Chucka.
"Hlavně se vraťte anebo zítra se ohlašte, ano?" Usmál se, když na něj kývla a zmizela v bráně. Rychle vyslal modlitbičku k nebi, aby se doopravdy vrátili. Osud čtyř vojáků visel doslova na drobné ženě, která nepatřila mezi nejdiplomatičtější lidi, které znal.

"Kde se zase touláte? Opustit naši planetu bez mého dovolení je vrchol!" zakřičela už od brány Olivie a rychle se řítila k majorovi, kterého obdarovala pořádnou fackou.
"Au," knikl ublíženě.
"Kde je zbytek?!" řekla velitelsky.
"Tam," kuňkl a ukázal pod strom, kde stáli zbylí tři členové týmu a kolem nich asi pět dalších žen v kožených oblečcích.
"Jdeme a chci vidět i místní vládkyni," zahučela. Bylo jí jasné, že s ní dříve nebo později bude muset mluvit a chtěla ji přesvědčit, že svoje chlapce potřebuje všechny a nechce je prodat.
"No, je tam," mávl neurčitě za kopec. Najednou se smrskl o celého půl metra. Přikývla a vzala celý Lorneův tým, který koukal na majora a jeho červenou tvář. Měli co dělat, aby se nerozesmáli.
"Pokuste se zůstat vážní," zavrčela jim Reedová. Moc dobře vnímala ženský rozhovor. "Protože si o vašem chování promluvíme doma, pánové!"
"Ano, madam," odkašlali si. Zvedla nos nahoru a následovala amazonky v kůži. Však ona jim ještě ukáže peklo.

Do vesnice jim to trvalo čtvrt hodiny a Reedové se na tom nelíbilo nic. Nechtěla něco zvorat a zároveň ji mrzela ona facka, kterou dala majoru. A to, jak všechno dopadne, záviselo doslova na jejím slovu, bude si muset dávat pozor na jazyk. Tohle byl pech. Všechno se nějak nedařilo od té oslavy narozenin.
"Naše vládkyně vás přijme, sebou si smíte vzít jen jednoho otroka, zbytek bude muset počkat venku," naznačila jedna z žen.
"No dobře," prskla a ukázala na Lorna. "Jdeš se mnou," tím naznačila, že ji má následovat a vešla do stanu. Všude byly svíčky, šero a strašné vedro.
"Podle žen vaši muži opustili vaše město bez povolení." ozvalo se odněkud ze šera a ze stínu vystoupila polonahá žena.
"To ano, ale potrestám je sama," mávla rukou Olivie. "Poklekni, když jsi v přítomnosti vyšších." Srazila majora na kolena a ne zrovna příjemným způsobem. O tomhle si s ní Evan bude muset ještě promluvit. "Omlouvám se za ně, občas jsou jak utržení ze řetězu," dodala ještě.
"V pořádku," přikývla místní domina a přišla blíže, aby si prohlédla majora. "Má pohlednou tvář a vypadá dobře živený, kolik?"
"Co kolik?"
"Za kolik jej prodáte. Deset koní a pět pytlů obilí, více nabídnout nemůžu, ale stojí za to."
"To je málo," nafoukla se Liv."Tolik práce jsem do něho vložila..."
"Patnáct koní," zvedla cenu a už i tak se tvářila, že je to hodně. Evan jen zavřel oči a pomyslel si, že v noci neměl usnout. Patnáct koni bylo patnáct koní.
"Ne, pro mě je to málo, jeho prodat nechci," zavrtěla hlavou. "Patří k mým nejmilejším."
"Tak co ti další?"
"Možná, že jsou neposlušní, ale jsou mi oddaní. Na naší planetě je trošku nestabilní situace," pohladila majora po tváři. "Jejich oddanost je vždy štědře odměněna."
"Oh," posmutněla domina. Chtěla se taky...teda jeho odměnit. Pak se ale zamračila. "U nás jsou zákony. Když je nechceš prodat, mohla bych si je vzít silou," naznačila, že by nabídku měla ještě zvážit.
"Mám čtyři silné muže, kteří jsou mi oddaní, silou nic nezmůžeš." Lorne měl pocit, že v tuhle chvíli má nejméně testosteronu v tom stanu.
"Ale můžeme se o ně bít. Jinou možnost ti nemůžu dát. Chci je, a co chci, to dostanu."
"No tak o tom dost pochybuju."
"Možná..." začal Evan.
"Mlč!" štěkli po něm obě a měřily se pohledy.
"Pokud vyhraji, budu moci s nimi volně odejít?"
"Ano, moje slovo... a to je místní zákon, pokud prohraješ, nechám tě roztrhat koňmi a je si vezmu."
"Beru."
"Bože, ne," knikl Evan. Právě se rozloučil se svobodou a vším. Bude muset vymyslet plán jak utéct.
"Dobře, vyber si zbraň," kývla domina. "Ale budeš si muset obléci podle našich zvyků."
"V pořádku," přikývla a kopla jemně do majora, aby vstal. "Vybírám si tyče." Druhá žena jenom přikývla.
Sotva vyšli ven a poodešli bokem, aby je mohla Reedová i Lorne informovat o situaci, tak Evan musel ženu podepřít. Málem mu tam omdlela. Bála se, že to dopadne hůře.
"Bude to dobré, zvládnete to."
"No pokud ne, tak vy si budete užívat do konce života, mě tu budou trhat koně," koukla na něj. "Proč já se vůbec dneska probudila?"
"Dobré to bude, nebojte," zahučel. Křečovitě se pousmála.
"Do konce roku na mě musíte být hodný." hlesla a vydala se za ženou, která pro ni přišla kvůli místním věcem a aby odložila přebytečné zbraně. Uvažovala chvilku, jestli ji rovnou nezastřelit. Nakonec se oblíkla do něčeho, o čem si myslela, že se hodí někam do lehkého domu. Spíše jí to odhalovalo, než zakrývalo. Pořádně si svázala vlasy, aby jí nepřekážely a čekala, než ji vyvedou ven. Za tohle na ni bude muset být major extrémně hodný.

Netrvalo dlouho a byla vyvedena do kruhové ohrady, která byla ohraničena proutím. Prach se skoro hned při prvním kroku zvedl. Kromě jiného se ženám bude i hůře dýchat. Nad osadou „domin“ nepršelo několik týdnů, a tak vše spálilo slunce. Vzduch byl horký a těžký. Reedová si pomyslela něco o tom, že mohla dopadnout hůře.
"Podle místních zákonů tě vyzývám na boj na život i na smrt, kdy tvůj majetek po tvé smrti připadne mě. Pokud však zvítězíš, smíš svobodně se svým majetkem odejít." křikla domina a sledovala s potěšením, jak si její vytoužený cíl složil hlavu do dlaní. To znamenalo, že vyhraje. Pustily se do sebe. Lorne i jeho tým se celou dobu modlil. Skoro vždy viděli seržanta jen s boxovacím pytlem, anebo jak trénovala s Tylorem. Nikdy ji neviděli v boji s tyčemi, ale předpokládali, že bude na tom stejně jako v pěstním souboji, tedy hodně špatně. Jediný, kdo z Lornova týmu nepropadal panice, byl poručík Lincoln, který se skoro celou dobu skoro i usmíval. Atlaňťané brzy poznali, že se mýlili. Seržant Reedová, ač to skoro nikdo netušil, se od mala zaobírala čínským způsobem boje, ale nikdy se tím nechlubila. Lorne jenom koukal. Slovo boj dostával nový rozměr. Dokonce se i přistihl, jak jí nahlas fandí se svým týmem. Alespoň jí budou oporou. Je pravda, že seržantka dostala docela slušně nařezáno, ale co se týkalo té druhé, tak její konec se pomalu blížil. Liv se nad ní zohla a přidržela jí tyče u krku.
"Vzdej se a propusť nás, nechci tě zabít, chci se jen vrátit."
"Dobře, můžete jít," hlesla po chvilce ticha žena ležící na zemi.
Pihatá pozemšťanka přikývla a pak jí jednou ranou poslala do bezvědomí. "Vezměte mi moje věci a odcházíme. Tady jsme skončili!" štěkla. Nějak ani nečekala, že by vyšší šarže mohly neposlechnout. Major je však zezadu duchapřítomně jistil. Jen pro jistotu. Nečekal, to tak jednoduché. Možná by i nebylo, kdyby vůdkyni Reedová neomráčila. Cesta k bráně však byla volná.

Jakmile prošli bránou, tak je podplukovník vítal: "Rád vás vidím," a znaleckým pohledem si prohlédl seržanta. "Proběhlo vše, jak mělo?"
"Jen menší komplikace, ale nic, co bych nezvládla, pane,“ předpisově zasalutovala dotazovaná.
"To vidím, dobrá práce."
Přikývla a pousmála se na Evana a jeho muže. "Tak pánové, vaše vládkyně a královna si žádá šálek čaje a velkou čokoládu, dále je potřeba, aby jí někdo namasíroval záda a připravil koupel. Odeberu se na ošetřovnu, ale doufám, že jak se vrátím, tak vše bude připraveno." Po tom raději rychle odešla, protože major Lorne se nadechoval k nějaké poznámce.

Jakmile Liv přišla k sobě do pokoje, na stole byla čokoláda a u dveří do koupelny Lorne zabalený jenom v ručníku s kytkou v ruce.
"Vaše koupel, madam." Dveře jí otevřel poručík Lincoln. Zírala na ně s pusou dokořán a naprosto nechápavě. Znova se oba uklonili a soukali ji do koupelny. Tam stál třetí muž s lahví šampaňského v ruce a napuštěnou vanou.
"Ale já si dělala srandu," knikla a koukala na ně.
"Ano, ale my jsme se shodli, že vaše záchrana naší svobody zasluhuje odměnu."
"Tak to děkuju," broukla a nechala se celý večer rozmazlovat. Nakonec ji uložili do postýlky a jeden jí povykládal pohádku na dobrou noc. Dostala taky od všech pusu na čelo, pečlivé zakrytí a pak se potichu vytratili. Tedy kromě majora, který byl zadržen ve dveřích.
"Majore, ještě na moment," zavolala za ním.
"Ano?"
"Omlouvám se za tu facku a... za to ráno."
"To nic, zasloužil jsem si to," zahučel.
"Říkal jste, že budete sdílnější večer," zahučela. "Já jen..." povzdechla si, "tak moc jsem chtěla, abyste mě doprovodil a zůstal přes noc, že jsem ani nemyslela na vás. Omlouvám se, pokud jsem vám nějak ublížila, ranila vás, nebo cokoliv."
"Ne, ne to vůbec. Jenom...nemyslím si, že je tohle vhodné," zabručel.
"Chápu," přikývla. "Už se to nestane," řekla a koukla jinam, než na něj.
"Je mi to líto, seržante," hlesl a skutečně tak vypadal. Pousmála se a vstala. Přešla k němu a objala ho. Tohle jí teď nemůže zakázat. Pevně ji stiskl.
Nakonec se odtáhla a pousmála se. "Dobrou noc, pane."
"Dobrou, seržante," usmál se a odešel. Olivie dlouho koukala na dveře, než si šla lehnout. Objala polštář a zírala do stěny. Někdy si přála, aby všechno bylo jinak. Měla se raději dát na vědu.

Omluvte prosím případné chyby (ani se o nich radši nezmiňujte a pokud tu potřebu někdo má, tak taktně do zpráv ), mám dneska dojem, že jsem v naprosto posledním tažení

Další díl by mohl být zase za týden (to už by při troše dobré vůle mohlo být po zkouškách , tak držte pazoury, nebo jste další týden zas bez povídky )

Menší spoiler (fakt maličkatý)

Toto je spoiler!!!:

návrat - koho?

Budem zase rády za jakékoliv komentáře

[Aiwendill]

Prvy dojem z tejto kapitoly:

Dalsie dojmy pridam neskor, ked stravim tu veselost, co ma chytila pri citani tejto kapitoly...

Na com ste vy dve ficali ked ste to pisali? LSD? Afganske opium? Cinsky hasis? Alebo na com? Chcem z toho aj jaaaaa...