Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Generál Hammond sedí ve své kanceláři. Připadá mu to už skoro jako věčnost, co ho ve 2 hodiny ráno vzbudil ten protivný zvuk telefonu. A od té chvíle přitom neuplynula ještě ani hodinka. Normálně by to snad ani nezvedl, ale když vám zvoní přímá linka od prezidenta USA, nemáte moc na výběr. „ Georgi, musíte okamžitě přijít do zasedačky!“ zněl rozkaz prezidenta. Tak vyrazil. Netušil proč má jet, ale v armádě je zvykem slepě rozkazy poslouchat, ne se ptát. Prezident ho osobně přijal a vysvětlil závažnost situace. A tak tu jen sedí a přemítá o tom, jak se s danou věcí vypořádat.
Z meditací ho náhle vyruší klepání na dveře. „Pojďte dál!“ vstává generál a zapíná si horní knoflík své uniformy. „ Jsem rád, že jste přišel, pane velvyslanče.“ pokračuje Hammond a podává cizinci napřaženou pravici. „Proč jste si mě sem zavolal, generále?“ ptá se nevrle cizinec se silným asijským přízvukem. „Omlouvám se za ten pozdní čas, ale prezidentovi se donesly zlé noviny týkající se vaší země.“ odpovídá Hammond. „Myslím, že byste se měl posadit, pane velvyslanče.“ dodal závěrem.
Další hodinu strávil generál v družném hovoru s velvyslancem. Po hodině vychází velvyslanec z Hammondovy kanceláře zcela zmaten. „Chcete říct… To stačí…“ nedokončil větu velvyslanec a odpovědí mu bylo souhlasné kývnutí hlavy amerického generála. „Ještě se vám ozvu. Na shledanou.“ odchází velvyslanec. Hammond se vydává zpět do své kanceláře k červenému telefonu. „Severokorejský velvyslanec právě odešel, pane.“ hlásí do aparátu. „Ano, Počkám a vyřídím. Spolehněte se, pane. Děkuji, pane.“ pokládá Hammond sluchátko. Další rozkaz splněn. Ale ještě u žádného rozkazu si nebyl tak nejistý jeho správností, dokonce ani když velel SGC. „Snad prezident ví, co dělá.“ pomyslel si generál a vydal se zpět k domovu.
Daniel Jackson se probouzí kolem 8. hodiny ráno. Evidentně rozespalý se šourá ze své kanceláře v Cheyennském komplexu do jídelny. „To byla zas noc. Už nikdy nebudu číst antickou databázi na noc. Stejně nemám šanci ji ve svém životě celou přečíst a jen mě to nutí ponocovat.“ ujišťuje se polohlasně. Přichází do jídelny. Bezmyšlenkovitě míří přímo k výdeji jídel. „Ahoj, Johne, Dej mi pudink a pořádnou porci kafe.“ poroučí a přitom zívá. Žádná odpověď ani reakce. Teprve nyní zvedá Daniel své oči a vidí, že za pultem nikdo není. Rozhlíží se po místnosti. Celá jídelna je napěchována v jednom rohu a všichni lidé koukají na stěnu na plazmovou obrazovku se zprávami CNN. Daniel jde blíž k davu a všímá si Sam. „Brý ráno, Sam. Můžeš mi říct co se děje?“ klepe Daniel krásné podplukovnici na rameno. „Ahoj Danieli!“ otáčí se Sam s ustrašeným výrazem. „CNN právě hlásí, že KLDR provedla úspěšnou zkoušku jaderné rakety, která je schopna doletět až do Washingtonu DC.“
Daniel se Sam stále upřeně sledují zpravodajství s odborníkem na zbraně hromadného ničení a druhým odborníkem na severokorejskou politiku. Náhle se ozývá z intercomu : „Daniel Jackson a podplk. Samantha Carterová nechť se okamžitě dostaví do kontrolní místnosti.“ Ač neradi, odpoutala se tato dvojice od televize a odešli do hlavní místnosti.
Řídící místnost je poměrně velká místnost s dlouhým zasedacím stolem a jediným oknem, které směřuje do místnosti s branou. Právě u tohoto okna stojí generál Hammond. „Stále stejně hezký výhled, že pane?“ promlouvá ženský hlas za generálovými zády. „Stále stejně krásná a nebezpečná. Podplukovníku, doktore Jacksone.“ otáčí se Hammond a vítá nově příchozí. „Pane, ne že bychom vás tu neviděli rádi, ale jistě jste se nezastavil jen z nostalgie.“ odvětí poněkud netaktně evidentně nevyspalý Daniel. „Bohužel máte pravdu, doktore Jacksone. Velitel zemské obrany se nefláká po bývalých pracovištích jen tak.“ Opáčil mu Hammond stejnou notou. „Viděli jste už dnešní zprávy?“ Hammond nečeká na odpověď a na plátně pouští CNN. Stále ta samá debata o nukleárním testu KLDR. „Ano, pane, viděli. Ale co s tím máte společného vy?“ ptá se Sam. „Dnes ve 2 ráno jsem měl schůzku s velvyslancem lidově-demokratické korejské republiky o jejich jaderném testu. A víte jak je KLDR v tomto směru arogantní a nic si nedělá se sankcemi zbytku světa?“ vysvětluje Hammond. Daniel souhlasně kývá hlavou. „Proto se prezident rozhodl, ukázat korejcům i něco jiného. Proto poslal velvyslance za mnou, při čemž já ho měl přesvědčit, že vlastnit jaderné zbraně, které jsou schopny ohrozit USA, není příliš dobré pro danou zemi. Ale přesto velvyslanec stále popíral a popíral. No a můj rozkaz zněl, přesvědčit velvyslance, že by se měli jaderného programu vzdát. Tak jsem nás přenesl na palubu Odyssey, kde nás už čekal generál O´Neill.“ vysvětloval Hammond. „Vy jste o tomto nechali jednat Jacka?“ divil se Daniel. „Jack je stále generálem letectva spojených států, a proto tam mohl být přítomen. Navíc jeho metoda přenesení Kim-Čong Ila ve vaně přímo na velitelský můstek Odyssey před oči korejského velvyslance byl úspěšný tah.“ „To, že udělal?“ neubránila se úšklebku Sam. „Znáte Jacka a jeho smysl pro humor. I když Kim-Čong Il nemá podle něj smysl pro humor, protože hned začal cosi korejsky nadávat. Ale zpět k pointě. Domluvili jsme s KLDR zastavení jejich jaderného programu a eliminaci jejich nebezpečnosti pro svět pod jedinou podmínkou.“ pyšnil se Hammond, neboť se mu povedlo to, o čem sní každý vyjednavač už nejméně 30 let. „A ta podmínka, pane?“ ptá se nedočkavě Daniel. „Právě proto jste tady.“ odpověděl Hammond klidně.
TO BE CONTINUED
Z meditací ho náhle vyruší klepání na dveře. „Pojďte dál!“ vstává generál a zapíná si horní knoflík své uniformy. „ Jsem rád, že jste přišel, pane velvyslanče.“ pokračuje Hammond a podává cizinci napřaženou pravici. „Proč jste si mě sem zavolal, generále?“ ptá se nevrle cizinec se silným asijským přízvukem. „Omlouvám se za ten pozdní čas, ale prezidentovi se donesly zlé noviny týkající se vaší země.“ odpovídá Hammond. „Myslím, že byste se měl posadit, pane velvyslanče.“ dodal závěrem.
Další hodinu strávil generál v družném hovoru s velvyslancem. Po hodině vychází velvyslanec z Hammondovy kanceláře zcela zmaten. „Chcete říct… To stačí…“ nedokončil větu velvyslanec a odpovědí mu bylo souhlasné kývnutí hlavy amerického generála. „Ještě se vám ozvu. Na shledanou.“ odchází velvyslanec. Hammond se vydává zpět do své kanceláře k červenému telefonu. „Severokorejský velvyslanec právě odešel, pane.“ hlásí do aparátu. „Ano, Počkám a vyřídím. Spolehněte se, pane. Děkuji, pane.“ pokládá Hammond sluchátko. Další rozkaz splněn. Ale ještě u žádného rozkazu si nebyl tak nejistý jeho správností, dokonce ani když velel SGC. „Snad prezident ví, co dělá.“ pomyslel si generál a vydal se zpět k domovu.
Daniel Jackson se probouzí kolem 8. hodiny ráno. Evidentně rozespalý se šourá ze své kanceláře v Cheyennském komplexu do jídelny. „To byla zas noc. Už nikdy nebudu číst antickou databázi na noc. Stejně nemám šanci ji ve svém životě celou přečíst a jen mě to nutí ponocovat.“ ujišťuje se polohlasně. Přichází do jídelny. Bezmyšlenkovitě míří přímo k výdeji jídel. „Ahoj, Johne, Dej mi pudink a pořádnou porci kafe.“ poroučí a přitom zívá. Žádná odpověď ani reakce. Teprve nyní zvedá Daniel své oči a vidí, že za pultem nikdo není. Rozhlíží se po místnosti. Celá jídelna je napěchována v jednom rohu a všichni lidé koukají na stěnu na plazmovou obrazovku se zprávami CNN. Daniel jde blíž k davu a všímá si Sam. „Brý ráno, Sam. Můžeš mi říct co se děje?“ klepe Daniel krásné podplukovnici na rameno. „Ahoj Danieli!“ otáčí se Sam s ustrašeným výrazem. „CNN právě hlásí, že KLDR provedla úspěšnou zkoušku jaderné rakety, která je schopna doletět až do Washingtonu DC.“
Daniel se Sam stále upřeně sledují zpravodajství s odborníkem na zbraně hromadného ničení a druhým odborníkem na severokorejskou politiku. Náhle se ozývá z intercomu : „Daniel Jackson a podplk. Samantha Carterová nechť se okamžitě dostaví do kontrolní místnosti.“ Ač neradi, odpoutala se tato dvojice od televize a odešli do hlavní místnosti.
Řídící místnost je poměrně velká místnost s dlouhým zasedacím stolem a jediným oknem, které směřuje do místnosti s branou. Právě u tohoto okna stojí generál Hammond. „Stále stejně hezký výhled, že pane?“ promlouvá ženský hlas za generálovými zády. „Stále stejně krásná a nebezpečná. Podplukovníku, doktore Jacksone.“ otáčí se Hammond a vítá nově příchozí. „Pane, ne že bychom vás tu neviděli rádi, ale jistě jste se nezastavil jen z nostalgie.“ odvětí poněkud netaktně evidentně nevyspalý Daniel. „Bohužel máte pravdu, doktore Jacksone. Velitel zemské obrany se nefláká po bývalých pracovištích jen tak.“ Opáčil mu Hammond stejnou notou. „Viděli jste už dnešní zprávy?“ Hammond nečeká na odpověď a na plátně pouští CNN. Stále ta samá debata o nukleárním testu KLDR. „Ano, pane, viděli. Ale co s tím máte společného vy?“ ptá se Sam. „Dnes ve 2 ráno jsem měl schůzku s velvyslancem lidově-demokratické korejské republiky o jejich jaderném testu. A víte jak je KLDR v tomto směru arogantní a nic si nedělá se sankcemi zbytku světa?“ vysvětluje Hammond. Daniel souhlasně kývá hlavou. „Proto se prezident rozhodl, ukázat korejcům i něco jiného. Proto poslal velvyslance za mnou, při čemž já ho měl přesvědčit, že vlastnit jaderné zbraně, které jsou schopny ohrozit USA, není příliš dobré pro danou zemi. Ale přesto velvyslanec stále popíral a popíral. No a můj rozkaz zněl, přesvědčit velvyslance, že by se měli jaderného programu vzdát. Tak jsem nás přenesl na palubu Odyssey, kde nás už čekal generál O´Neill.“ vysvětloval Hammond. „Vy jste o tomto nechali jednat Jacka?“ divil se Daniel. „Jack je stále generálem letectva spojených států, a proto tam mohl být přítomen. Navíc jeho metoda přenesení Kim-Čong Ila ve vaně přímo na velitelský můstek Odyssey před oči korejského velvyslance byl úspěšný tah.“ „To, že udělal?“ neubránila se úšklebku Sam. „Znáte Jacka a jeho smysl pro humor. I když Kim-Čong Il nemá podle něj smysl pro humor, protože hned začal cosi korejsky nadávat. Ale zpět k pointě. Domluvili jsme s KLDR zastavení jejich jaderného programu a eliminaci jejich nebezpečnosti pro svět pod jedinou podmínkou.“ pyšnil se Hammond, neboť se mu povedlo to, o čem sní každý vyjednavač už nejméně 30 let. „A ta podmínka, pane?“ ptá se nedočkavě Daniel. „Právě proto jste tady.“ odpověděl Hammond klidně.
TO BE CONTINUED
A to s tou vanou bylo vyjádřeno tak neobratně, že to ani jako humor nepůsobilo. Ale nenech se odradit (jako bych to zvládla 
). Sice mi tam chybí Hvězdná brána, mimozemšťané aj., ale holt všechny povídky nemůžou být podle mého gusta 
pokračovanie ked ho napišeš uz sa teším.
